baacinka komentáře u knih

Musím uznat, že ta cestopisná část (kvůli které jsem to původně četla) mě vůbec nebavila. Ale popisy života v tureckém zajetí byly opravdu poutavé, člověk pro ně skoro uronil slzu.

1 07.09.2019

Bavila jsem se a přečetla to jedním dechem. Stále mě trochu to předávání starých historických klišé vadí, autorka už v tomto díle dodává i svým očividně neoblíbeným postavám trochu barvy - oni ti Prokop s Janem fakt nebyli takoví andílci - takže to není tak schématické. A fakt se to čte krásně.

06.09.2019

Kdysi jsem to četla na literárním semináři. Nijak mě to neoslovilo. Na závěr to všichni hodnotili jako nejlepší knihu z těch, co jsme rozebírali. Podezírala jsem spolužáky, že protože byla nejkratší, tak ji taky jako jedinou přečetli. Mě přišla nejslabší. Jelikož mě z držitelů Bookerovy ceny nic moc neoslovilo a pokud ano, tak to nebylo přeložené do češtiny a pro účely čtenářské výzvy tudíž nepoužitelné, tak jsem si tedy The Sense of an Ending přečetla znova. A utvrdila jsem se, že to prostě není nijak výjimečná kniha. Když si čtu hodnocení čtenářů tady na databázi na knihy vyhrávající Bookerovu cenu, tak ale koukám, že to většinou není žádná sláva. Asi jsem pořád málo intelektuální na to, abych docenila kvalitu a od knihy očekávám, že mě taky pobaví a nejen, že mě bude vzdělávat....

Přišlo mi to takové nekoncepční. Pár užitečných informací, ale o samotném napětí mezi stavy se čtenář zase tolik nedozví. A hodně mi tam chybělo nějaké shrnutí důsledků a následného vývoje. V podstatě pár fakt bez nějakého kontextu, do kterého by se dění začlenílo.

1 01.09.2019

Taková červená knihovna ve středověkých kulisách. Nenáročné, lehce lechtivé čtení, ale musím uznat, že z toho nenáročného lehce lechtivého čtení, co jsem za posledních pár let držela v ruce, je to to nejlepší. Jediné, co mi opravdu nesedí je to, že paní Vaňková nemá ráda přesně ty historické postavy, kterým já fandím. Ale na tom jsme se neshodli už před těmi dvanácti lety, kdy jsem její knihy hltala podstatně víc. Ale fakt je, že se její knihy čtou samy, a ač někdy historickou pravdu zkreslí a vesele předává všechny ty mýty a stereotypy českých dějin (což je historikovi a učiteli dějepisu dost protivné, uznávám), tak musím obdivovat to množství evropských souvislostí, do kterých jsou ty české dějiny zasazeny. Možná by si o zasloužilo o hvězdičku víc, ale zase do té společnosti čtyřhvězdičkových knih se to asi tak úplně nehodí, tak nadšená zase nejsem. Třeba další díly.

26.08.2019

Lepší než první díl. Zápletka byla lehce přitažená za vlasy, ale jelikož mi celkově dost seděla, tak to autorovi odpustím. Dobbs má skvělý jazyk, jeho postavy samy žijí a člověka nenechají chladným. K tomu velmi originální děj a člověk se hodně přiučí o politické realitě současné Británie.

2 15.08.2019

Čekala jsem teologický traktát (ano, moje chyba, spletla jsem si Thomase, já myslela, že autor je ten s jedním "o", který žil v 16. století) a přistála mi v příručka k sebe-terapii. Málokdy se mi stane, že by kniha byla tak inspirativní, že bych si z ní poznamenala tolik věcí, které chci promyslet v klidu a postupně. Není to ale jednoduché čtení. Na vině je podle mě nedokonalý překlad. Druhá komplikace nastává tam, kdy autor mluví velmi obecně a abstraktně, což škodí pochopení. Ale ono je to nutné, kdyby mluvil konkrétněji, už by se to týkalo jen někoho. Takto se většina autorových myšlenek týká téměř každého, ale ten se musí zamyslet a teprve si vztáhnout dané pasáže na svou osobní situaci. Nelze samozřejmě souhlasit se vším (což by bylo vlastně i v rozporu s hlavním tématem autorovy životní filozofie) a neoslovily mě bezvýhradně všechny pasáže. Celkově kniha stojí za přečtení, ale ne pro každého. Není to instantní návod na léčení psychických traumat ani hříčka pro zvídavou hlavu. Od čtenáře čeká hodně pokory, otevřenosti a odvahy, aby se jí nechal oslovit. A pokud k tomuto čtenář ochoten není nebo se nachází v jiném psychickém rozpoložení, či si prostě se jednoduše s autorem nesetká na jedné notě, potom mu to bude připadat jako blábol a ztráta času.

1 05.08.2019

Původní verze je mnohem lepší než ta Disneyova, celý příběh je propracovaný. Když jsem četla knihu jako dítě, tak jsem z ní byla nadšená a zařadila ji hned na nejvyšší místa svých žebříčků oblíbených knih. Teď v dospělosti, když jsem ji četla synovi, jsem se bavila také. Syn zatím těžko říct, ve dvou letech z něj recenzi nedostanu, tak uvidíme časem, určitě se za pár let k Pongovi a spol. vrátíme.

2 01.07.2019

Poprvé jsem četla tuto pohádku teď v dospělosti dvouletému synovi. A musím říct, že jsem se u čtení bavila i já.

4 01.07.2019

No, tak nevím, byla jsem v pokušení dát tomu hvězdy tři, ale jen pohled na to, v jak průměrné společnosti by se pak tato kniha nacházela, mi ukázal, že by to bylo nefér. Ale jestli jsem u prvních dvou dílů trilogie jásala nad tím, jak tam toho je "moc" a přesto to funguje, tak tentokrát toho nebylo jen "moc," ale až "příliš." Příliš dějových zvratů, příliš hrdinů a padouchů, příliš mnoho hnusáren, krve, bitek a mrtvolek ve všech podobách a ty hnusárny nebyly ani zdaleka vyváženy nějakými poztivnějšími jiskřičkami. Jako spád to mělo a idea oživlých měst se ani ve třetím díle zcela nevyčerpala. Možná to vše zkazila snaha o co nejpompéznější zakončení velkolepě rozehraného příběhu, která autorovi utekla mezi prsty spolu s překombinovanou pointou (nad kterou historik ve mně, jen tak mimochodem, pláče). A tak zatímco u prvních dvou dílů jsem nechtěla, aby série skončila a šetřila si třetí knihu na hezké chvíle čtení, tak nakonec jsem i byla docela ráda, že přišla poslední stránka a ještě ve mně z příběhu zůstalo (když už něco), tak pachuť. Jako ano, za přečtení to stojí, proto ty 4 hvězdičky. Ale za mě jen proto, že se zde uzavřou nádherné z minulých knih rozehrané příběhy.

1 30.05.2019

No, od autora nejvíce opěvovaného všemi liberálními ekonomy jsem čekala víc. Tohle bylo trochu jako zajít do hospody s kamarádem, který má podobné názory jako já, navzájem se utvrdíme ve svém smýšlení a super. Ano, vypsala jsem si některé citáty, které třeba použiji, až půjdu do hospody s někým levicově smýšlejícím. Tak za to ta třetí hvězdička. Ale jinak je to psáno strašně arogantním a o své pravdě přesvědčeným stylem. Stylem: "Liberálové jsou jediní rozumní lidé a všichni ostatní by se měli jít léčit." A to na mě působí tak, že mě okamžitě napadají protiargumenty. Takže místo, aby ze mě, opatrného liberála, udělala kniha liberála přesvědčeného, tak mě posunula daleko zpátky. Samozřejmě, každá kniha, která člověku umožní utřídit si myšlenky v hlavě, je hodna ocenění. Jen si nemyslím, že toto byl autorův záměr. Rozhodně si nemyslím, že by někoho autoritářsky a levicově laděného tato kniha posunula doprava, spíš přesně naopak. Tak, moc prosím všechny liberály, nedávejte to svým opačně smýšlejícím kamarádům číst, myslím, že se to mine účinkem.

2 04.05.2019

Jak poznáte, že jste už dlouho nečetli TAK dobrou knihu? Tak, že se vám už dlouho nestalo následující: (1) smrt knižní postavy vás zasáhla tak, že jste museli přestat číst a smířit se s tím; (2) přejeli jste stanici v metru, všimli si toho a četli dál; (3) tak vás mrzelo, že kniha skončila, že jste si přečetli i poděkování a jmenný rejstřík; (4) nepřeskočili jste v knize ani jeden řádek, i když jste byli napnutí jak kšandy a šlo jen o popisu. True story. Renčín zde opět dává průchod své geniální představivosti. Čtenář už si na ten obrazný jazyk a originalitu celého světa, takže je třeba zajít někdy ještě dál, aby čtenář byl stále šokován. A stále se to daří. Autor také občas nabídne takový ten zvrat, který čtenáři překope všechna jeho očekávání, protože se protiví zákonitostem vymyšlených příběhů a spíš se podobá nevyzpytatelné realitě. Naštěstí to s nimi nepřehání tak jako třeba George R.R.Martin, ale uklidní čtenářskou dušičku správným množství klišé, aby příběh držel pohromadě a člověk mohl aspoň někdy v klidu spát. Zkrátka, bez diskuze pět hvězdiček. A teď se vrhnu na něco nudnějšího, abych dohnala spánkový deficit nabraný v průběhu čtení této knihy.

5 11.04.2019

Do pěti hvězdiček tomu něco chybí. Možná ten závěr byl už trochu "moc." Ale jinak jsem docela nadšená. Dobrá městská fantasy se vždy vyznačuje tím, že v něm dané město ožívá, člověk si může potom na procházce představovat jeho skryté stránky. Pavel Renčín pracuje hodně intenzivně s konkrétními místy v Praze, což je super, ale není to zase tak originální. Myslím ale, že v žádné urban fantasy, co jsem četla, nevstupuje město do děje tak aktivně a intenzivně. Autor má navíc velmi bohatou fantasii a nebojí se ji použít. Tam, kde by si možná jiný spisovatel řekl "dost, to už je příliš" a poslední řádky smazal, tam se Renčín odváží nechat je v čistopise na papíře. A ono to (většinou) funguje. A co víc, projevuje se to i v jazyce. Normálně se přiznám k tomu, že popisy přeskakuji. Tady ne, protože ona nezřízená fantazie se popisuje i v elegantních a originálních metaforách v popisech a celém jazyce knihy.

5 01.04.2019

Přečetla jsem to jedním dechem. Jazyk, kterým hrdinové v českých fantasy mluví, často působí nepřirozeně, tady ne. Akce střídá akci. Chvílemi je na tom znát, že to je prequel psaný zpětně. Těším se na další díly, tady se možná i odrazil ten zvláštní způsob psaní knihy, kdy se jej účastnili fanoušci, což jakožto neznalá hlavní trilogie těžko docením. Možná by byl lepší způsobe četby v tom pořadí, jak byly knihy napsány. Tři hvězdičky dávám proto, že ten podzemní svět je fakt hnusný a já nemám ráda hnusné knihy. Tak doufám, že v té hlavní trilogii se najde taky trochu světla, tady se našlo vlastně až v poslední kapitole.

17.03.2019

Víte proč nepřekládám knihy? Protože to neumím a protože vím, že mizerný překlad může zkazit dojem z dobré knihy. Přípitek není ani tak o Screwtapovi, jak by se mohlo zdát. Přípitek zkušeného ďábla je jen první esej, co je v podstatě docela tvrdá kritika na dobu jen nedávno minulou. Následují eseje či kázání, které nejsou rozhodně jednoduchou četbou - Lewis v nich zabíhá hodně do hloubky po teologické stránce. Ale jako vždy musím uzavřít, že někteří lidé se narodili proto, aby napsali to, co napsali. A i v této knize to platí, i když je mnohem těžší než všechny ostatní které jsem od něj četla.

2 11.03.2019

Jako vždy - napsané tak krásně, že se člověk i pobaví, přestože na mnoha místech se jedná o obtížnou četbu. Originální, možná až moc originální a odvážné závěry, prostě super jako vždy u knih od pana profesora.

21.02.2019

Uuuf, konečně jsem to dočetla, je to fakt bichle a těžko se to tahalo. Ale je to skvělé čtení. V těch historických obdobích, kde se hůře orientuji, je znát, jak stručně a zhuštěně je to napsáno. Ale přesto si to i tak udržuje čtivý a svižný cíl. Jen škoda, že se při pasážích o 2. polovině 20. století nevyhnuly autoři nepatřičnému promítání vlastních názorů do psaní. Ale možná i proto se to tak hezky četlo.

1 18.02.2019

Z odborného hlediska je to nepostradatelná kniha. Jedna z mála (nekráloven) velkých žen české historie se konečně dočkala své monografie. Autorka dokresluje její příběh barvitým popisem reálií, z nichž mnoho vychází z jejího dlouholetého zájmu o dějiny ženy a rodiny.
Ze čtenářského hlediska ale musím říct, že těch odboček bylo příliš mnoho a někdy šly až příliš daleko. Navíc Polyxena zde působí příliš dokonale, příliš černobíle. Autorka občas kritizuje Janáčkovo zpracování, které vykreslil v Ženách české renesance. Ano, víme, že Josef Janáček šel často ve svém vyprávěcím stylu za hranici prameny ověřitelných faktů. Ale jeho Polyxena byla přeci jen reálnější, uvěřitelnější a tak nějak živější. Ale každý nemůže být vypravěč jako Josef Janáček. Někdo také musí přinést fakta a myslím, že Marie Ryantová zvládla svou úlohu bez úhony - tedy pohybovat se na hraně odborné a čtivé literatury.

1 28.01.2019

No, básničky jsou to pěkné a to dokonce v němčině a to je co říct. Ale že by mě posadily na zadek, to zase ne. Možná na to ale moje němčina zatím nestačí...

30.12.2018

Není to lehké čtení. A nebylo by o nic lehčí asi ani v češtině. Člověka nutí přemýšlet, klást si otázky a to ne vždy takové, které si klást chce. Ale právě taková kniha stojí za to přečíst. Franze Werfela jsem objevila teprve teď, ale určitě si od něj přečtu něco dalšího. Ne každý autor dokáže psát malebným jazykem, když tím jazykem je němčina. A ta slova vyniknou i tehdy, když neněmčinář jako já rozum každému druhému slovu. Navíc je autor mistr vykreslení charakterů a jejich psychologie. Zkrátka, doporučuji. Ale ideálně na nějaké období, kdy máte volno, pohodu, jinak to budete číst fakt dlouho.

4 28.12.2018