aydam komentáře u knih
Nejlepší, nejúžasnější, nejbáječnější - verše, ilustrace, prostě všechno :-)
Pro prťata rozhodně doporučuji.
Láska prochází nejen žaludkem, ale i postelí, kterou okupují dva lidé v různou dobu.
Kapitoly z pohledu Tiffy se střídají s kapitolami Leonovými.
Kniha se nečetla špatně, ale místy jí dochází dech. Hrdinům je kolem sedmadvaceti, ale občas se chovají jako čtyřicátníci.
Myslím, že si za nějaký čas řeknu: Spolubydlící?, jo aha, to bylo to lístečkování.
"Jak to vypadá v ložnici? Přiškrceně vykřiknu. Vypadá to, jako by tu někdo nablil duhu a kaliko, každý povrch je pokrytý barvami, které k sobě od přírody nejdou."
"Nemůžete na muže ve sprše jen tak vypustit spoře oděnou ženu. To se nedělá. Není to fér."
"Je léto, jsem single, lišky mrouskají na zápraží, holubi na okapech vrkají... Život. Je. Fajn."
Nádherně vykreslený příběh plný zvratů a překvapivých odhalení. Až do úplného závěru drží autorka čtenáře v napětí. Minulost s přítomností se nestřídá s každou kapitolou, což oceňuji.
Moc pěkný a bohatě ilustrovaný příběh pro děti. Každé (bájné) zvíře nemusí mluvit a být infantilně pojmenované.
Po letech jsem na ni narazil při stěhování. Páni, co jsem se jí naprohlížel.
Od knihy se nedalo odtrhnout. Velice napínavý příběh u kterého do poslední chvíle nevíte, jak se bude odvíjet. Konec byl překvapující.
Lidí, kteří nám hodně ublížili nebo kterým jsme ublížili my, se nikdy nezbavíme.
Pečlivě si rozčesejte vlasy, nebo bude zle.
O lidech na Maple Street, kteří chtěli nově přistěhovalé potrestat. Roztrhat jejich rodinu. Zlikvidovat ji.
U srdce nezahřála.
Nelíbí se mi, že medvídek používá slovní spojení "v pitomém lese" a je ošklivý na zvířátka okolo.
Formát knihy je neprakticky velký, ale kvůli ilustracím tomu rozumím.
Věděl jsem již z anotace, že nepůjde o "haha" čtení.
Stařenka stárne, chřadne na těle i duchu, přesto je sympatická. Tassen je trochu psí rasista a velký milovník skořicových rohlíčků.
Spolu zažívají spoustu peripetií.
"Připijeme si na toho, díky kterému můžu spokojeně žít tady. Na pevný útes v rozbouřeném moři. Připijeme si na Tassena!"
Poppy, Rune a jedna zavařovací sklenice. Navždy a věčně.
Příběh, který mě totálně roztrhal. Připomíná, že máme žít na sto procent, milovat na dvě stě, plnit si své sny, vyhledávat dobrodružství.
"Pro Poppy jsem byl stejně výjimečný jako její hudba. V obou případech se jednalo o pouto, které nemohl nikdo přetrhnout."
"Je v pořádku se usmívat a cítit se šťastný. Co jiného má v životě smysl?"
Dlouho jsem váhal, zda se přiznat, že jsem něco takového četl.
Jedna ohavnost střídá jinou, útoky na Báru se stupňují. Velkým otazníkem je mi matka dívky (za mě dost laxní přístup).
Brutální na tom je fakt, že se to skutečně stalo.