AuroN komentáře u knih

Na Green Arrowa jsem se těšil. Jeho postavu mám rád již od Smallvillu a celkem mě baví i ten nynější seroš od CW. Přijde mi, že ta postava má celkem potenciál, který když se dobře využije, mohly by z toho být zábavné příběhy. Rok jedna je... nebo spíš asi není jeden z těchto příběhů. Ne snad, že by byl nějak špatný - to ne! Jedná se o moderní origin, který nám vypráví přerod zbohatlého machýrka na rozumně uvažujícího jedince a hrdinu, dá se-li to tak říct. Není to nikterak dlouhé a celkem rychle se to čte, takže jsem to zblajznul během chvilky v práci. Kresba se mi taky celkem líbila, stejně tak jako práce s barvami a tedy umělecky jako tak, s tím problém nemám. No a co se toho scénáře a děje týče, přijde mi to zábavně podobné jako s tím seriálem: je to příjemné odreagování, u kterého člověk nijak nepřemýšlí. A ani by moc neměl, protože díry v ději by se pak zdály mnohem větší. Zatím ze všech originů nejslabší, ale jako celek určitě ne špatné. Slušné čtyři.

4 10.04.2019

Druhá část epického Batmanovského příběhu pokračuje přesně tam, kde první skončila a dále sleduje dějovou linku o svátečním vrahovi. Po přečtení se nyní nemohu zbavit dojmu, že by Dlouhý Halloween fungoval lépe jako jedna kniha, i když velká bichle. To, co totiž chybělo nespravedlivě prvnímu dílu, je zde servírováno měrou vrchovatou, tedy konečné rozuzlení, přeměna Harveyho Denta v Two-Face a samozřejmě epické finále s překvapivým dějovým zvratem na konci! Ano! Teď se nebojím dát směle plný počet, protože tohle je jednoznačně příběh, jaký si to zaslouží. Dokonce i co se kresby týče, už to tolik nebilo do očí a celkově to k vyprávění sedlo. No jo, u předchozího dílu už to měnit nebudu, takže tady to tentokrát zvedám na plnou palbu. Zaslouženě!

4 07.04.2019

Podobně jako v případě prvních dvou knih o Batmanovi, tak i Tajemství původu je více než vhodné na seznámení se s postavou Green Lanterna, byť kvalit úvodních knih komiksového kompletu tak úplně nedosahuje. Avšak bezpochyby jim šlape na paty! Příběh je typickým, leč dobře odvyprávěným originem, který se celkem dobře čte, ale díky kresbě se na něj spíše lépe kouká. Kresba je příjemná a přehledná, krásně dokáže sama vyprávět celistvý a zajímavý děj. Z něj šlo samozřejmě vymáčknout o něco více, ale to už je zkrátka stigma originu, protože jde vždy rozjezd. Někdy se povede více, někdy méně. Tady se přikláním spíše k tomu prvnímu. Adekvátní čtyři.

4 27.03.2019

Kdo je znalejší v literatuře Star Wars, tak mu zcela jistě není autorovo jméno cizí. Luceno má svůj vlastní styl psaní, který nemusí každému (pochopitelně) sednout. Vyžaduje notnou dávku pozornosti a soustředění, při čemž čtenáře vláčí ve spletitostech politiky, velkým množstvím postav a zároveň jej provází epickým příběhem o jedné z nejzáhadnějších postav celé ságy. Velký prostor je věnován i Darthu Sidiousovi, který nastupuje do příběhu někdy v druhé polovině knihy a stává se tak důležitým hybatelem událostí. Z pohledu těch "zlých" je toto asi ten nejzajímavější román, který zároveň staví filmovou epizodu I do zcela nového světla a je tak platným příspěvkem do dnes již neplatného starého kánonu.

Tímto jej tedy vřele doporučuji.

+ děj a celkově zajímavý temný podtón
+ postavy
+ výrazné propojení s epizodou I
+ Sithové, Temná strana Síly, vztah mezi mistrem a učedníkem - paráda

- Lucenův styl psaní nemusí sednout každému
- nevhodné pro casual čtenáře - nutná znalost některých dalších reálií

celkové hodnocení: 90%

4 28.11.2017

Svět Dishonored je geniální. Je krásně špinavý, drsný a vizuálně úžasný. Nemluvě o stylizaci, která zde sedla, jak prdel na hrnec. Máte-li k tomu výpravný příběh a silné, zajímavé charaktery, je v podstatě vyhráno a tím pádem je zde základ pro solidní dílo. Nezbytné je však rozlišit, jaké dílo to má přesně být. Bavíme se zde o hře? V pořádku. Pohybovat se, přijít do kontaktu s takovým světem a prožít v něm příběh je jedna intenzivní radost. Již jsme se přesvědčili, že to funguje. Co se knih týče, je situace poněkud složitější. Kniha, potažmo třeba film je mnohem pasivnější zážitek a je třeba k tomu tak přistupovat. To se zde, ani předtím - a předpokládám, že i potom - moc nedaří. Onen avízovaný Daudův návrat má tak velice hořkou pachuť a trávení není o moc lepší. Což jak jistě uznáte, je škoda, protože Daud, na to kolik má v původním příběhu prostoru, je dost možná jeden z nejzajímavějších postav vůbec. Ale hezky popořadě.

Příběh se odehrává víceméně současně s druhým herním dílem. Jak moc se prolíná úplně prozrazovat nebudu, ale asi není žádná zrada říct, že Daud si jede především po své vlastní cestě a tomu, co se kolem děje věnuje pramalou pozornost. Zápletka sama o sobě není nejhorší a má dokonce několik světlých chvilek, ale autor nijak zvlášť neexperimentuje a jede na jistotu s velkým množstvím nešťastných a velmi nudných odboček. Mimo jiné opět čteme, jak při používání znamení Cizince pálí ruka, z čehož následně čtenáře začnou pálit oči, protože tolikrát opakující se replika je otravná a onen fakt je hlavně každému jasný už z předchozí knihy. Příběh je uměle natahován nešťastnými "herními" prvky a jeho schopnost zaujmout je velmi malá. Zajímavý nádech dostává až ke konci, jenže to už jste ze čtení tak otrávení, že vám to nijak pohled na knihu nezmění. Jsem nasrán, protože je to škoda. Daud je super postava a jeho příběh si zasloužil lepší převyprávění. Nebo z toho měli udělat DLC. To by fungovalo krásně.

+ hlavní postava
+ ke konci příjemně rozšiřuje universum Dishonored

- děsivě nevyužitý potenciál
- nudné nicneříkající odbočky a pasáže
- "herní prvky"
- opět psáno jak návod na hraní

celkové hodnocení: 45%

3 30.06.2020

Čtvrtý díl knižního Mass Effectu je skutečně opravdu takový Klam, protože těšíte-li se na dovyprávění příběhu rozehraného ve Vzestupu, tak vězte, že se jedná o konec neslavný. Věřím, že člověk, který na to není připraven, zažije opravdu obrovské zklamání. Ani nevím, kde bych začal... no, asi tím zjevným. William C. Dietz není Drew Karpyshyn a je to setsakramentsky poznat. Svižné tempo předchozích románů je nahrazeno plytkou, až trabantovou rychlostí, která přirozeně unavuje a nudí. Námět jako takový, asi není úplně k zahození, ale provedení je mizerné a stojí za starou bačkoru. Dokonce i závěr, který měl za cíl vyvolat nějakou emoci, je tak mizerný, že jediné co vyvolává, je tak maximálně mikrospánek. Dále - a teď vězte, že jako zarytý fanda Mass Effectu si jednou rukou suším oči od slz - AUTOR NEMÁ NEJMENŠÍ PONĚTÍ, O ČEM PÍŠE! Pro mě je naprosto nepochopitelné, jak tenhle paskvil mohl projít korekturou. Na internetu je k dohledání celý seznam faktů a informací, které absolutně nesouhlasí s reáliemi ve hrách nebo ostatních knihách, ať už se jedná o sebemenší maličkost nebo celkem důležitou věc, jako je třeba věk postav. Nevím, jestli se zde tlačilo na pilu, aby mohla kniha vyjít ještě před vydáním Mass Effectu 3, což by bylo tak jediné logické vysvětlení, jak se taková příšernost mohla zrodit, ale i tak je to neodpustitelné. Koupeno z touhy podpořit vydávání herních knih a přečteno z povinnosti. Jinak za tím dělám smutnou tečku a vkládám do poličky mezi ostatní díly. Tam alespoň bude sloužit do počtu a výstavka bude vypadat hezky.

+ námět
+ český překlad, který toho hodně zachránil (proto druhá hvězda)

- velké množství chyb
- vyprávění nemá žádné tempo
- nemastné neslané ukončení
- nezajímavé a nudné charaktery
- i samostatná písmenka nudí

celkové hodnocení: 30%

PS: kniha je tak blbá, že i BioWare vydal oficiální omluvu!

3 02.09.2019

Dobře... vidím Mass Effect a asi jako všichni automaticky dávám palec nahoru. ALE! Bylo by dobré zmínit několik faktů, které k románu Zjevení je zapotřebí říci. Nuže za prvé, srovnávat dějově hru a knihu jednoduše není v tomto případě na místě, neboť kniha (stejně jako v případě Dragon Age) plní roli klasického doprovodného produktu k supr dupr hře a neaspiruje k tomu, aby se jí nějak vyrovnala. Za druhé, jedná se primárně o poměrně jednoduché a nenáročné military sci-fi, které je především tvořeno speciálně pro fanoušky her a v žádném případě není doporučeno čtenáři, který nehrál ALESPOŇ první herní díl. Děj jako takový, je opravdu přímočarý, nijak extra negraduje a nabízí především pohled do zákulisí toho, co vypráví admirál Anderson vašemu Shepardovi o své minulosti se Sarenem, který se mimochodem u mě jeví asi jako nejzajímavější postava, ty ostatní jsou totiž jaksi... neprokreslené. Drew Karpyshyn, coby jeden z otců universa Mass Effect, není žádný nováček na poli herních a knižních námětů a jako takový ví moc dobře, co si kde může dovolit, kde může přidat, kde ubrat. U Zjevení bohužel jede celkem na jistotu a neprovádí svoji klasickou magii, která mohla čtenáře uhranout například u Revana nebo u trilogie Dartha Banea a je to trochu škoda, protože jste-li fanouškem jeho knih, jste tedy také zvyklí na jakýsi standard, který zde ale není. Nevím úplně proč to tak je, ale předpokládám, že takhle to Drew chtěl, takže to akceptuji. Znovu se neubráním srovnání s romány ze světa Dragon Age, u kterých šlo - tedy u první knihy - také o jakýsi "prolog" k hlavnímu příběhu. Zdá se mi však, že tam se to Davidu Gaiderovi povedlo o něco lépe. Času, který jsem knize věnoval určitě nelituji, doporučovat ji však nebudu, pakliže nejste hardcore fanoušek. Bez tohoto aspektu je totiž kniha lehce zapomenutelná.

+ pěkná návaznost na hru bez přešlapů
+ typický Karpyshyn, tedy lehoučké a čtivé

- jednoduchý a snadno předvídatelný příběh
- málo prokreslené charaktery

celkové hodnocení: 65%

3 07.07.2019

Musím říct, že komiksových týmovek se trošku děsím a přicházím k nim vždy s opatrným odstupem a mám k tomu několik rozličných důvodů. Nicméně, po deseti knihách nám DCKK přineslo konečně tedy příběh s Ligou spravedlnosti v hlavní roli a pro mnohé to tak může být i zároveň první seznámení s touto oblíbenou partou. Je ale Babylonská věž to pravé na takové seznámení? Těžko. Ne, že by se člověk nějak ztrácel, ale vsadím se, že zeptám-li se lajka, kdo je to ten Kyle Rayner a proč tam není Hal Jordan, tak se těžko dopátrám odpovědi. Každopádně, není to špatný komiks. Námět jako takový je určitě zajímavý, nicméně jak píše kolega pode mnou, mnohem lépe byl zpracován v animovaném filmu Justice League: Doom a to i včetně zmíněného konce, který zde v knize vyšel poněkud do ztracena, byť ne nijak tragicky. Děj celkem dokázal i gradovat, ale že by mě přilepil nějak k židli se úplně říct nedá. No a co se kresby týče, je to jak na horské dráze. Střídání autorů tomu taky nijak zvlášť nepomohlo, ale některé ty grimasy.... no myslím, že Batmanův vykulený a zděšený výraz nedostanu z hlavy dlouho. Jako chápu, asi je to dobové a tehdy se dost možná mohlo jednat i mainstream, ale dneska to úplně asi nenadchne. Žádná sláva, ale zároveň taky žádný propadák. Mohlo to být samozřejmě lepší, ale i tak to považuji za úspěšné číslo. Srovnám-li to dějově s předchozími dvěma knihami o Supermanovi, jsme úplně jinde. Přimhouřím-li oko, ty čtyři bych tam i dal, ale raději nechám zorné pole připravené pro něco lepšího. Stabilní a oprávněné tři.

3 04.05.2019

Dobře, tak hned ze začátku raději píšu VELKÝ SPOILER ALERT (pokud se tady dá vůbec něco rozumně vyspojlovat) pro lidi, kteří budou teprve knihu číst a nechtějí si zkazit "překvapení".

Tak tedy, Superman řeší zmizení několika lidí, které vlastně ale zapříčinil sám, protože ve svém imagináriu vytvořil utopický svět a pomocí své představivosti a kryptonské technologie jej zrealizoval a pak tam chtěně - nechtěně - omylem - nebo jak - odeslal miliony lidí, avšak na celý jaksi proces "zapomněl". Je mu z toho ouzko, chce se zabít a Wonder Woman tomu chce zabránit tak, že Supermanovi zničí bejvák, porve se s ním a ještě k tomu využije zbraň, která ho reálně může zabít - WTF?! Jakmile se však Superman dozví o co jde, svou malou utopii navštíví, aby tam mohl prožít noc vášní s Lois a následně pak při skvěle nakreslené, ale absolutně nesmyslné bitvě mohl tenhle svět opustit, všechny "zachránit" a po celou dobu příběhu ještě pak filozovat o smyslu a nesmyslu bytí.

K tomuhle se snad nic rozumného říct nedá. Obdivuji každého, kdo v tom našel něco víc. Slabé dvě, z toho jedna za kresbu a druhá za odvahu zrealizovat takovouhle šílenost. Neskutečné.

3 03.05.2019

Dlouhý Halloween je vlastně takový noirový detektivní příběh, se kterým nemám sebemenší problém a můžu říct, že jsem si jej i užil. Je velmi čtivý (jestli se to tak dá říct) a děj plyne velice svižně a je napínavý, což jednoho nutí knihu nedat z ruky a pokračovat v hltání. Komiks se vyznačuje celkem hutnou atmosférou, jež je servírována skrze...zajímavou kresbu - na kterou jsem si musel celkem zvykat - a s tím společné kolorování. Za zmínku pak určitě stojí práce s postavami, jež skutečně mají viditelný progres (v případě Harveyho Denta tím teď myslím spíše charakterové vyobrazení, než to fyzické) a nezůstávají ploché. Za mě je to určitě platný Batmanovský příběh, který bez problémů můžu doporučit a který by se jistě měl dostat do povědomí fanoušků. Do dokonalosti tomu ale ještě něco chybí, i když ne moc. Velice slušné čtyři jsou na místě.

3 06.04.2019

Teda, musím říct, že Císařstvím masek jsem se prokousával celkem dlouho. Jak už je zde několikrát řečeno, asi nejrazantnějším a nejviditelnějším rozdílem od předchozích dílů je změna autora. Je jím nepříliš známý chlapík jménem Patrick Weekes, který vystřídal Davida Gaidera coby vrchního scénáristu franšízy Dragon Age a jemuž patří za pomyslný čtvrtý knižní díl mé uznání.

Na rovinu, nečekejte žádný epický námět, který by s vámi nějak významně pohnul. Pokud za sebou máte již hru Inquisition, jejímuž dění kniha předchází, je minimální šance, že byste se nějak vážněji obávali osudu hlavních protagonistů, ačkoliv tím rozhodně nechci házet špínu na autora, že by je nějak odflákl - to určitě ne. Ba naopak. Postavy jsou komplexní, mají svou hloubku a to i včetně hlavního záporáka, který má celkem logické důvody pro to, co dělá. Jde však o to, že je to stále stejné, jako s předchozími knihami - ten svět vás musí zajímat. Běžnému čtenáři fantasy tato kniha příliš nedá a ani bych mu ji nedoporučoval. My však nejsme "běžní čtenáři", že ne? A nás prostě to propojení s hrami zajímá a chceme vědět, jestli tam nějaká ta návaznost je, že ano? No jistě! Takže tím pádem tomu také odpustíme nějaké ty vrtochy, kterými román trpí. Za mě osobně to je třeba zdlouhavá první půlka knihy a nebo vůbec celkově slabší námět. Ona ta Hra, kterou Orleasiánci žijí, je ve skutečnosti mnohem méně zajímavá, než jak ji kniha doopravdy popisuje a upřímně, těch elfů mi taky nijak moc líto není. Opět to však nedávám za vinu autorovi. Je to spíše mnou, protože mě tyto dějové linky zase tolik nechytly a nebo jsem se jich dost nabažil za 138 hodin v Inquisition. Patrick Weekes vnesl nový nádech do vyprávění příběhů z Thedasu a je to dobré. Rozhodně lepší, než Rozštěpení, které jsem doposud řádně nezpracoval a stále nevím, co si o něm myslet. Každopádně těším se, co nám chlapec ukáže ve čtvrté hře za scénáristickou divočinu. No a teď hurá na pátý díl. Ten opět prošel změnou autora, tak uvidíme, jak to dopadlo tam.

+ změna stylu oproti předchozím knihám
+ dobře napsané a celkem logicky chovající se postavy
+ prvky z her a pěkná pomrknutí na Dragon Age: Inquisition
+ konec epilogu připomíná potitulkovou scénu z Marvelovek!

- slabší námět
- román se občas táhne
- málo zapamatovatelných momentů
- kolísavé tempo vyprávění

celkové hodnocení: 70%

3 09.03.2019

Nejvíce rozštěpený z této knihy jsem já. Musel jsem si dát několik dní pauzu, abych si vůbec rozmyslel, co k ní vlastně chci říct a jak ji hodnotit, nicméně ani po tom týdnu a něco se nemohu zbavit oněch zmatených dojmů, které ve mně román zanechal. Sepsat vše, co mi k němu hlavou běží by bez potíží dalo na obsáhlou recenzi (kterou možná někdy sepíšu) a tak to zde zatím zkusím "shrnout jen zběžně".

Děj se odehrává po druhém herním (a vlastně i knižním) díle. Ve vzduchu visí
napětí a mnoho otázek okolo problematiky mágů a templářů, jež vyeskalovalo po katastrofě v Kirkwallu, což je velice zajímavý podkres, se kterým kniha celkem dobře pracuje. Hlavní dějová linka popsaná v anotaci se tváří složitější než doopravdy je, hlavní protagonista - a celkem obyčejný chlapík - čaroděj Rhys nemá nikterak složitou osobnost, avšak jeho počínání ohledně celého případu s neviditelným vrahem je přinejmenším podivné a rozumný člověk by se s ním jen těžko ztotožnil. Ansábl postav pak doplňuje kdosi cosi jménem Cole, templáři a další čarodějové. Objevují se i někteří staří známí, což byl rozhodně potěšující faktor, ale i k tomu mám pár výhrad. Děj sám o sobě pak není kdoví jak složitý a poměrně jednoduše by se dal shrnout, k čemuž opět nevím, jak přistoupit. Román jakoby se snažil vyprávět epický a dramatický příběh, ale cokoli se v něm stane, vás nechá naprosto chladnými a nevzbudí žádné pozitivní či negativní emoce. Věci a události se prostě stanou, aby se poté mohli stát další a na to navázat zase jiné. Chybí tomu všemu...duše možná? Nevím. Abych to shrnul, román sám o sobě neobstává, ale jako fanoušek ho jen těžko mohu hodnotit negativně, protože opět (i když málo) přispívá do zajímavého univerza, které toho může hodně nabídnout. Změna autora tomu prý prospěla, tak snad se to do příště zlepší. Fanoušek ve mně tomu dává slabé čtyři, rádoby objektivní čtenář potom slabé dvě. Po dvou fackách z obou stran a třech pivech tomu dávám slabé tři.

+ zajímavá zápletka
+ návaznost na tragický konec druhé hry
+ spousta původních postav z her

- hlavní protagonisté jsou nemastní neslaní
- nedokončený příběh čarodějky a jejího kamenného společníka (viz. konec DA: Origins)
- hlavní antagonista je vůl
- zdlouhavý začátek, prostředek, i konec
- obálka knihy je zavádějící (Hawke se vůbec neobjevuje a ani není v knize řešen)

celkové hodnocení: 55%

3 22.01.2019

Po přečtení předchozího dílu jsem tak nějak dopředu věděl, co mě čeká. A nemýlil jsem se. Druhý díl knižní série Dragon Age kráčí věrně ve stopách svého předchůdce a to až tak, že si s sebou vlastně nese i jeho veškeré klady a zápory. Z první knihy se vrací hlavní hrdina (nyní již král) Marik, který se připojuje ke skupině Šedých strážců na cestě za záchranou jejich kolegy z labyrintu Hlubokých cest. Z nových postav bych vyzdvihnul hlavně Duncana, který mi po celou dobu čtení byl příjemně sympatický, nicméně svému hernímu já se moc nepodobá (příznivci Loghaina se teď jistě mračí). Stejně jako předtím, i tento díl si spíše užijí fanoušci a v první řadě ti, kteří již mají za sebou Dragon Age: Origins a hlavně datadisk Awakening, který je s románem spřízněn několika pojítky. A právě díky těmto pojítkům a vůbec lóru jako takovému, je román čtivý a dokáže zaujmout, protože jako fanoušek prostě chcete vědět víc a víc. Děj je celkem svižný, dojde i na několik zvratů, při čemž žádný z nich není nijak kulervoucí, ale pro příběh je to příjemné okořenění. Chytl-li vás Ukradený Trůn, s Voláním pak určitě neprohloupíte, takže šup do obchodu a rychle pořídit. Dokonce je to ještě o chlup lepší než předtím, řekl bych.

+ prohlubuje svět Dragon Age
+ větší návaznost na hry
+ čtivé, jednoduché, zábavné

- několik hlavních postav by zasloužilo větší charakterové prohloubení
- jisté odchylky od reálií ze hry, ačkoliv se jedná o detaily
- možná pomalejší začátek

celkové hodnocení: 75%

3 31.12.2018

Dámy a pánové, držte si klobouky! Z hlubin starého kánonu se k nám vrací jistý oblíbený modrý padouch, o kterém jsme v psané formě dlouho neslyšeli! Ano, velkolepý návrat admirála Thrawna proběhl již před nějakou dobou v seriálu Star Wars: Rebels, nicméně v knižním zpracování byl čtenářům doručen teprve nedávno a já za sebe mohu s přehledem říci, že čekání na ten jeden jediný román, který u nás měl tenhle rok vyjít se vyplatilo.

...měl jsem rozepsaný dlouhý komentář v kterém jsem vyzdvihoval všechny možné klady a několik málo záporů románu, nicméně rozhodl jsem se, že pro tentokrát své výlevy vynechám a čtenáře, který nyní čte tento komentář, neprodleně pošlu knihu zakoupit. Takže ano, kupte si ji, přečtěte si ji, užijte si ji. Stojí to za to. Thrawn je zpět ve vší parádě a byť se může zdát lehce odlišný od své původní verze (což není nutně špatně), stále se jedná o perfektní Star Wars knihu, která by správnému fanouškovi doma neměla chybět.

+ poutavý, velmi dobře zpracovaný a výpravný příběh
+ uvěřitelné a skvěle napsané postavy
+ Thrawn se vším všudy
+ pomrknutí na Legendy

- nelze přesně určit časové zasazení

celkové hodnocení: 90%

PS: Že by se nám rýsovala nová Thrawnova trilogie? :)

3 08.10.2018

Imperiální komando. Jak úžasně skvěle to zní, že? Kéž by se to tak stejně dobře četlo... S poslední knihou o Skiratovi a jeho klonech to vezmu rychle. Je to lepší, než předchozí díl. Přehoupnutí do nové éry příběhu velmi pomohlo a vše působí takovým novým dojmem. Bohužel se ale samozřejmě zase tolik nezměnilo a stále tu máme ty samé nedostatky a problémy. Ubylo (bohudíky) několika postav, jejichž místo zaplnily jiné a román je kratší než ten předchozí, takže se to vcelku dá zvládnout, ačkoli jednání některých postav je neustále nesmyslné a pro mě nepochopitelné. Velmi mě potěšila lehká provázanost s dvěma povídkami (které osobně považuji za lepší, než celou sérii o komandech). Stejně jako v předchozích románech, i v tomto hlavní postavy (čti autorka) silně kritizují řád Jedi a ohrazují se vůči němu. A stejně jako předtím, i zde je cítit, že jsou to vše jen osobní antipatie autorky, které nejsou nikdy zcela vysvětleny. A když už jsem u postav, nemohu si odpustit zmínit, jak je naprosto příšerné, jak jsou všechny postavy spárované, zamilované a žijí si svůj idylický život na Mandaloru. Člověk má pak pocit, že sleduje Rodinná pouta. Někteří (určitě se mezi ně neřadím) mohou být nešťastní, že příběh zůstává neuzavřen, protože nikdy nedošlo na druhý díl Imperiálního komanda. Je to pravda, autorka se s Lucasfilmem nerozešla právě v nejlepším mimo jiné z toho důvodu, že nesouhlasila s Lucasovou představou o Mandalorianech, která se poměrně lišila od té její (viz. seriál Klonové války). Mírnou satisfakcí pak může být, že Travissová na svém blogu odhalila, jak by to s klony nakonec dopadlo, i když to nakonec není těžké odhadnout (informace jsou volně k dohledání na internetu).

+ feeling imperiální éry
+ provázání s povídkami

- stále to samé dokola
- autorka a její vnucené názory

celkové hodnocení: 60%

3 14.03.2018

Ó ano. Tohle je favorit. Nechci určitě zabíhat do takových extrémů jako "nejlepší SW kniha", ale kdybych měl sestavit žebříček řekněme deseti nejzajímavějších titulů, tenhle by tam jistojistě byl. Kenobi je nenápadný, ale výborně napsaný román s westernovým nádechem, který by žádnému fandovi neměla doma chybět. Čte se prakticky sám, je výpravný a má vše, co byste od knihy tohoto formátu mohli chtít. Hodí se jak pro znalého čtenáře, tak i pro začátečníka, který ještě v ruce žádnou Star Wars knihu nedržel. Neužít si ho můžete pouze v případě, že jej zahodíte příliš brzy kvůli delšímu začátku a příliš konkrétním očekáváním. Ano, budete-li čekat epický příběh o jednom z posledních mistrů Jedi, souboje se světelnými meči a vesmírné bitvy, budete zklamáni, protože kniha se ničemu ze zmíněného nevěnuje. Naopak ukazuje Obi-Wana ve zcela jiné roli, než jsme byli zvyklí vídat a vysvětluje nám, jak se mu na Tatooinu vedlo v období, kdy ještě neměl tušení, že Darth Vader přežil, nebo že měl co do činění s nedávným masakrem Tuskenů. Chápu, že někteří by určitě ocenili něco z pozdější doby Kenobiho exilu, ale i tak autorovi patří velká chvála za to, že do poměrně dobře zdokumentovaného období dokázal přijít s velmi originálním příběhem. Ona vůbec veškerá tvorba Johna Jacksona Millera stojí v tomhle ohledu za pozornost. Možná jsem to předtím napsal špatně, ony se velké a zajímavé věci dějí, jen trochu jinak, než může být čtenář zvyklý. Je důležité zmínit, že stejně jako tomu je u pravých westernů, i zde příběh vypráví hlavně o životech obyčejných lidí - tedy obyvatelů Tatooinu a jejich každodenních rutinách a strastech, kde se Obi-Wan objevuje jen málo a dostává pouze tolik prostoru, kolik je nutné. Nenechte se však odradit, ono je ho tam přesto všude plno. Charakter Bena Kenobiho je pak zpracován na výbornou a když už dostává v ději prostor, je tak činěno smysluplně a nelze se u toho neusmívat. Velký plus pak je za mírné pomrknutí na jiná díla a za výborný popis každodenního života v malé oáze v poušti. Je známo, že autor se velice pečlivě připravoval a je dobře, že tak nebylo činěno nazmar. Nenásilnou formou se tak dozvíte spoustu zajímavých detailů a ještě si užijete výborný, komorní příběh. Nevím, co víc chtít.

+ perfektní westernový kabátek
+ poutavý a výpravný příběh
+ zajímavé nové postavy a hlavně skvěle vykreslený bláznivý poustevník Ben
+ autorův styl psaní

- pomalý a méně záživný start
- přidal bych Kenobimu ještě nějaký prostor

celkové hodnocení: 85%

3 13.03.2018

Třetí pokračování série o republikových komandech je rozmanitou knihou. Netřeba říct, že Pravé barvy kráčejí věrně ve stopách svého předchůdce a bohužel si s kvalitami nesou i všechny své nedostatky, které mi vadili předtím a zde už je pro mě opravdu těžké to překousnout. Román na rozdíl od těch předchozích nyní sleduje více dějových linií běžících současně, což je jedna z příjemných změn. Za jakýsi ústřední motiv považuji hon na kaminoanskou vědkyni Ko Sai, která jako jediná může pomoci Skiratovým klonům s jejich problémem zrychleného stárnutí. Ko Sai navíc stíhají hned dva týmy a přirozeně jde tedy o to, kdo ji najde dříve. Ze všech linií je tohle asi ta nejzajímavější, i když ostatní též nejsou k zahození. Vše je ovšem potopeno a upozaděno naprosto příšernými romantickými vztahy, zdlouhavými úvahami o životě, popisy toho, jak je s klony příšerně zacházeno, že nemají žádnou svobodu a jsou otroky... a tak dále - mohl bych pokračovat. Všechny jasné informace již dávno víte z předchozí knihy, ale autorka je stále a stále opakuje, aby je čtenář asi neopomněl nebo nevím. Je to otravné, nudné a hlavně zbytečné. Sráží to na kvalitě potenciálně dobrému námětu. Autorka též do knihy promítá své těžké antipatie k rytířům Jedi a vlastně celému jejich působení. První náznaky jsem pozoroval už při čtení Trojité nuly, avšak považoval jsem je spíše za efekt toho, že je děj psán z jiných očí, tedy z jiného pohledu na věc než obvykle. Tento pocit mě však opustil při čtení této knihy a potvrdil se mi, když jsem trochu na internetu pátral v diskuzích a bavil se s ostatními fanoušky. Proč Jedie autorka nemá ráda, je pro mě nepochopitelné. Na jednu stranu je to pro mě v pořádku, protože je určitě zajímavé vidět filmové hrdiny v trochu jiném světle, ovšem knihy jako Darth Bane, či Darth Plagueis toto umí v mnohem zábavnější a zajímavější formě. Další bída s jakou jsem se setkal jsou romantické vztahy mezi hlavními protagonisty. Z ústředního páru vášnivým čtenářkám zvlhnou tak maximálně oči brekem nad tím, jak bídně a bez chemie je tato dvojice napsaná. Dále tu pak je podezřele uspěchaný závěr nebo třeba takové umělé zrychlování těhotenství, které působí jako nápad Kevina J. Andersona. Osobně mě to mrzí, protože opět je zajímavý námět utopen ve zbytečných dialozích a ostatních výše zmíněných botách. Nedoporučuji číst, nečetli jste-li předchozí knihy.

+ poutavý námět
+ mandaloriani

- zbytečné odbočky, nezajímavé dialogy
- nijak zásadní události
- hloubka postav (je to až příliš nemastné neslané, nemluvě o nezajímavých romantických vztazích)
- délka knihy

celkové hodnocení: 65%

3 09.03.2018

Stejně jako tomu je u filmů, tak v tomto případě i jeden z nejlepších románových příběhů od Timothyho Zahna se dočkal svého vlastního knižního prequelu. A nutno podotknout, že je to počin nadmíru zdařilý. Kniha určitě patří k tomu lepšímu z původního rozšířeného vesmíru, nyní známého jako Legendy a velmi pěkně předchází staršímu příběhu o hledání Mezigalaktické výpravy s Lukem Skywalkerem v hlavní roli. Skvělé je, že román dokáže stát pevně na vlastních nohách a k jeho čtení tak není třeba nutné znát hlubší reálie vesmíru Star Wars, i když je samozřejmé, že ti, kteří už mají něco načteno, budou mít z příběhu přirozeně mnohem více. Postavy jsou uvěřitelné, zajímavé a vše se čte velmi dobře. Kanonicky je toto první setkání s budoucím admirálem Thrawnem a ten je (zcela oprávněně) přirozeně velkým tahounem celé knihy. Literárně Mezigalaktická výprava nedosahuje takových kvalit, jako třeba trilogie o Darthu Baneovi nebo Lucenův Darth Plagueis, avšak stále se jedná poctivé Star Wars čtení, které zabaví. Ze Zahnových románů je toto tedy určitě jeden z těch lepších. I když teď když nad tím přemýšlím, nejsem si jistý, jestli autor vůbec nějaké horší Star Wars romány napsal... :)

+ Anakin & Obi-Wan
+ poutavé postavy - skvělé vykreslení charakterů (románových i filmových)
+ román stojí sám o sobě a zároveň skvěle předchází Pouti pozůstalého
+ poutavý a napínavý děj

- je možné, že přečtete-li si jako první Pouť pozůstalého, román se bude líbit o něco více

celkové hodnocení: 85%

3 02.03.2018

Pokud byste náhodou vybírali mezi romány ze Staré Republiky, tak s tímhle určitě nepochybíte. V této knize totiž funguje naprosto vše. Poutavé charaktery, zajímavý děj, perfektní atmosféra... a mohl bych pokračovat. Je třeba také sdělit, že kniha slouží jako most mezi prvním a druhým dílem KOTORů, což je důležitá informace, protože jejich odehrání a znalost příběhu je nutností. A budete-li chtít znát, jak to s Revanem bylo dál, je třeba si zahrát The Old Republic, kde je jeho příběh dovyprávěn. Pro fanoušky tedy povinnost!

+ skvělý příběh
+ výborné postavy
+ styl jakým je příběh psán
+ uspokojivé rozuzlení příběhu KOTORů, na které čekali fanoušci léta

- kniha nefunguje samostatně
- neuzavřený příběh

celkové hodnocení: 90%

3 21.11.2017

Tentokrát jde o komiks, který neurazí, ale asi ani nenadchne. Já vím, je to klišoidní jako prase, ale mě tentokrát prostě lepší popis nenapadá.

Postavy potkáváme v době, kdy se teprve seznamují a pomalu se učí, jak společně pracovat a operovat. Vzhledem k tomu, že všichni tři hrdinové jsou naprosto odlišní, jde o celkem zábavný počin. Rozhodně zde musím autorovi pochválit pečlivý výběr nepřátel, které rozestavěl na pomyslnou šachovnici proti klaďasům. Námět totiž nepůsobí vůbec špatně. Ra´s al Ghul opět zahajuje jeden ze svých megalomanských plánů a je na Batmanovi a Supermanovi, aby mu zatnuli tipec. Pomáhat jim v tom bude Wonder Woman, která ještě tak úplně neví, do čeho jde, ale nedostatek zkušeností vyvažuje odvahou, se kterou se do celé věci pouští. Problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jde o prachobyčejnou šablonkovitou epizodní záležitost, kde již v první polovině čtení dokážete přesně odhadnout, jak celá skončí a tím pádem jakékoli pokusy o překvapení či zvrat se tak zcela míjí účinkem. Občasná nelogika v chování postav mě tak nechávala celkem chladným, i když je mi trochu líto, že si s tím autor ještě malinko nepohrál, protože prostor tu byl. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to táké akési odfláklé. Esteticky to taky není žádná sláva, ale vyloženě hnus to není. Někdy se mi kresba líbila, jindy postavy vypadaly fakt divně, až mě to zaráželo. Za to prostředí ale fungovalo dobře, hezky se střídalo podle potřeb příběhu a přišlo mi, že jako kulisa funguje obstojně. Zvláštní kniha, jednoznačně ovšem kvalitativní sešup směrem dolů. Superman a Batman v předchozí knize mi celkem utkvěli v paměti a to už je doba, co jsem to četl. Tento komentář píšu po dvou dnech od přečtení a pamatuju si z toho prd. Takovou možná jedinou perličkou v této knize jsou Supermanovi komentáře k Batmanovi, které si však nechává ze zdvořilosti a úcty k příteli pro sebe. Přiznávám, že jsem se u nich občas pousmál, což bych nečekal od tohoto na nic aspirujícího díla.

Nu, takže tak. Je to průměrně odvedená práce. Podle toho dávám odpovídající hodnocení.

2 22.08.2022