asineDenisa komentáře u knih

Novelu jsem přečetla jedním dechem. Nenacházejí se v ní žádná slepá místa, ve kterých by se děj zbytečně táhl. Steinbeck napsal dojemný příběh o zvláštním přátelství a ještě zvláštnějším člověku, jež byl jeho součástí.

2 11.05.2015

Kniha ve mně vyvolala rozporuplné a smíšené pocity.
Ze začátku jsem se jí prokousávala a snažila se vypořádat s častým odbíháním z hlavní dějové linie, díky kterému jsem se do knihy neuměla pořádně začíst. Občas jsem si sama připadala jako v náčelníkově mlze, a některé pasáže proto četla i dvakrát. V polovině knihy pro mně nabývá příběh jiného rozměru a dějová gradace mně už konečně nenechá knihu odložit ani na chvíli.
(SPOILER)
Mrzí mě, že jsem viděla nejdříve film, proto mně už tolik nezasáhla sebevražda Billyho a náčelníkovo ukončení života legendy jménem McMurphy (,který byl v podobě Jacka Nicholsona odzbrojijící). Při čtení jsem se bavila nad psími kusy, které McMurphy Velké sestře vyváděl a fandila mu, aby vytrval co nejdéle. Postava vypravěče, v osobě náčelníka dodala příběhu zajímavý ráz, protože čtenář netuší, co se v hlavě McMurphyho doopravdy odehrává a jeho povaha zůstává opředena oparem záhadnosti. I když byl poražen Velkou sestrou a Kombajnem, v životě alespoň některých z ostatních "pacientů" způsobil razantní a pozitivní změny, které by se bez jeho příchodu nenastaly.
..jeho hřmotný a rezonující smích mi asi ještě nějakou chvíli bude znít v uších..

1 20.02.2015

Neumím si vysvětlit, jak to, že se ke mně tento skvost mezi knihami dostal až nyní (shodou okolností asi 2 dny po 202 letém výročí zveřejnění prvního vydání.)
Od samého začátku si mé sympatie získala Elizabeth svým přidrzlým chováním, které však nepřesahovalo stanovené meze. Austenové nelze upřít mistrný um charakteristiky a propracovanosti postav. Kdo by si nepřál tak čistou a láskyplnou, i když trošku naivní, Jane za vlastní sestru? Koho by si s postupem času nezískalo kouzlo a jednání pana Darcyho? A naopak, kdo neměl chvílemi sto chutí dát marnivé a sobecké Lydii pár facek anebo se alespoň jednou nezastyděl při výlevech a prospěchářských úmyslech paní Bennetové? Nemluvě o nepopsatelně úlisném bratranci Collinsnovi prahnoucím jen po zavděčení se..
Příběh není prvoplánový a vývoj spolu s postupnou změnou úsudku jednotlivých postav mu dodává na čtivosti. I přesto, že si nepotrpím na klišé typu "žili spolu šťastně až do smrti" jsem po něm v tomto případě nezastřeně toužila.

8 30.01.2015

Příběh, který neuchvátí, ale zároveň se neřadí k nejhorším. Vcelku čtivý příběh, znovu po knize však nesáhnu.
Zařadila bych ji k průměru, na který si po pár knihách zřejmě ani nevzpomenu.

2 13.01.2015

Touto knihou jsem si Světlou nesmírně oblíbila. Jelikož jsem na ni psala interpretační práci, pátrala jsem i v autorčině životě a velmi mi imponuje to, jakým způsobem do knihy dala i kus samy sebe (ať úmyslně, či nikoliv). Vždyť se i ona podrobila zvyklostem doby, ve které žila a motiv sebeobětování spolu s touhou po ctnosti prostupuje celým dílem ( stejně jako dalšími knihami). Také bych vyzdvihla použití přímé řeči, díky které má čtenář pocit vyšší dějové gradace.
Evičku jsem si oblíbila od prvních řádků.. „Ne, nechtěla jen vykvésti a uvadnouti jako květina v poli, chtěla cosi vykonat, čím by boha, lid i sebe potěšila.“

5 12.01.2015

První dva díly jsem doslova hltala, četla v každičké volné chvíli, i když se jednalo jen o pár stránek. Třetí díl jsem otevřela vždy před spaním, ale měla jsem z ní noční můry a knihu jsem odložila. Svým způsobem se jedná autorčin úspěch, myslím si, že přesně o tohle jí šlo.. aby čtenáři běhal mráz po zádech a nechal se pohltit atmosférou, ve které mumie lidem proniká do jejich duše.

Přečetla jsem ji asi před rokem, dvěma jedním dechem. Příjemné a poutavé čtivo, ideální k vyplnění času volného dne a odreagování.

1 08.01.2015