ArkAngel
komentáře u knih
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Andrzej Sapkowski
Zkrácené verze klasických povídek, které by klidně vyšly každá na jeden celý komiks o čtyřech sešitech. I v této zjednodušené podobě je to za mě ale daleko lepší adaptace, než s čím se vytasil Netflix, u kterého autoři nepochopili smysl příběhů a kolikrát ho úplně otočili. Cením i toho, že Geraltovi dali klasickou čelenku.
Balada o dvou vlcích
Bartosz Sztybor
Začátek? Perfektní, ale potom to za mě klesne do průměru. Sapkowski ve svých příbězích hodně pracoval s aluzemi a původní pohádky jste tak vlastně ani pořádně poznat nemuseli. Tady to autor ale naplno propálil a máme tu Karkulku, Babičku, lovce, Vlka/Vlkodlaka a ke všemu ještě rodinu Grimmů, která založila ono městečko. Bylo to až moc prvoplánové.
Druhé město
Michal Ajvaz
Alternativní a snové světy mám rád, ale Ajvazovo dílko mě vůbec nedokázalo pohltit. Přitom vše zasadil do magické Prahy, která by takovou sílu mít měla. Možná mi ale jenom nesedí jeho autorský styl nebo absence nějaké hlubší zápletky, která by mě do toho více vtáhla.
Nářek čarodějnice
Bartosz Sztybor
Někdo se tu pokoušel udělat klasický zaklínačský příběh plný zvratů, ale moc se mu to nepovedlo. Celé se to převaluje ze strany na stranu a nakonec to stejně končí strašně neuspokojivě. Kresba taky není úplně nejhezčí a postupně se s každým dalším sešitem jenom zhoršuje. Slabota.
Muž s fasetovýma očima
Wu Ming-Yi
Na začátek bych řekl, že je kniha k Murakamimu přirovnávána zbytečně. Žánr magického realismu není jednotvárný a ne každé dílo v něm napsané musí být hned jako tvorba japonského mistra. To i Bulgakov je mu za mě blíž. Co se týče přímo Muže s fasetovýma očima, rozhodně je to zajímavá kniha a začátek mě přímo uchvátil. Bavilo mě sledovat obě hlavní dějové linky, poznávat kulturu domorodého kmene, ale jak se román sunul kupředu, můj zájem opadal. Environmentální linka je tu ale krásně cítit a silnou tematiku zde má voda, která se zde objevuje skrze moře, déšť, vodní živočichy a mnoho dalšího.
Blednoucí vzpomínky
Bartosz Sztybor
Když to srovnám s jinými komiksy, tak jsou Blednoucí vzpomínky blíže původním povídkám. Je to méně o akci, trošku filosofičtější a přináší to nový a zajímavý problém v podobě čaroděje, který stárne, začíná trpět demencí a město se tak pomalu a jistě blíží ke katastrofě. Z her a seriálů berou Zaklínače lidi pomalu už jenom jako rubačku, ale o tom to vlastně nikdy moc nebylo.
Rónin
Rafal Jaki
Rád bych dal vyšší hodnocení, ale Rónin nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu - jedná se o licencovanou fanfikci, ve které byl příběh zasazen do japonských reálií a místo nějakého originálního příběhu se to stejně akorát stáčí k Eredinovi, Yennefer a Ciri. Tvůrci navíc nezapomněli ani na draka, aby Geraltovi promluvil do duše, stejně jako v povídce.
Ekhö: Zrcadlový svět 9 a 10
Christophe Arleston
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Ekhö: Zrcadlový svět 9 a 10
Christophe Arleston
Autor se nám již pomalu a jistě cyklí a stále se víc a víc vyčerpává. V každém díle nám dává víceméně totéž a akorát nám ukazuje jinou část světa Ekhö. Závěr desátého příběhu nám naznačuje, že bychom některé postavy mohli vídat i nadále... ale také se může stát, že zase zmizí a jen se přesuneme řešit další vraždu v jiné alternativní zemi.
Star Wars Art: Ralph McQuarrie
kolektiv autorů
Bez Ralpha McQuarrieho by Star Wars nebyly, čím jsou. A platí to i u nových projektů, jelikož z nevyužitých concept artů Disney neustále vychází. Je super, že knihy neobsahují pouze autorovy nákresy, ale i množství textů, které vám umožní dále nahlédnout do vývoje této úžasné ságy.
Princezna Duny
Kevin J. Anderson
Český Atreides hodnotí Dunu: Miliontá padesátá sedmá kniha ze světa Duny je vcelku příjemnou a čtivou jednohubkou, kdy se autoři rozhodli vyždímat ještě o trošku více již provařené období... a to i kvůli tomu, že se zrovna tyhle postavy objevují ve filmu. Říkám si ale, že si některé interakce mohli autoři odpustit, protože se takhle před událostí původní knihy budou znát všechny postavy mezi sebou a každá z nich bude mít za sebou ještě jedno nebo dvě obří dobrodružství.
Lolita
Vladimir Nabokov
Detailní analýza člověka, kterého přitahují nezletilé dívky, je vlastně jeho zpovědí, kdy se to snaží mnoha způsoby ospravedlnit. Nabokov hravě využívá všechny možné odkazy na jiné kultury nebo historii, které "protagonista" trousí ke svojí obhajobě. Pochopitelně to pro něj ale nekončí dobře a vlastně i cením, že se kniha nesnaží nijak moralizovat nebo říkat, že je to špatné - protože to by si měl čtenář odvodit sám.
Kmotr
Mario Puzo
Kmotra jsem četl poprvé v osmé nebo deváté třídě na základce a kniha mě tehdy hodně učarovala. Po letech se mi konečně znovu dostal do rukou a musím říct, že nostalgie mi trochu zvýšila očekávání, kterých kniha nedostála. Pořád se jedná o velmi skvělý kousek, který se snaží věrně ukázat, jak sicilská mafie fungovala, ale pět hvězdiček to u mě není. Mnoho kapitol mi přišlo vyloženě nudných, což může být i tím, že jsem se za ty roky čtenářsky posunul malinko jinam.
Petrohradské povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Jak již název předestírá, společným prvkem povídek je město Petrohrad a jeho okolí. Gogol si hraje s popisy a nebojí se i lehkého magična (nebo magického realismu). Byť mám ujetější příběhy rád, Gogolovo psaní mě nezaujalo. Když už si mě nezískal povídkami, tak třeba se mu to podaří delšími texty... šanci mu ještě dám.
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Ve srovnání s daleko známějším Gatsbym mě to bavilo mnohem více. Párek Američanů si užívá v Evropě... ale ono to vlastně není tak úplně jednoduché, když dostáváme sondu do jejich života a dozvídáme se celý příběh s psychiatrickou léčebnou. Fitzgerald svým posledním dílem v době vzniku možná díru do světa neudělal, ale jsem rád, že si pozornost získalo později, protože si ji určitě zaslouží.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Mechanický pomeranč je jednou z knih, kterou musíte ocenit pro její práci s jazykem. Co se obsahu týče, je dílo jakýmsi zrcadlem společnosti. Lidé jsou surové a násilné bestie a vlastně jenom čteme o vraždách, znásilněních nebo válkách, které probíhají v zahraničí nebo kousek za rohem. Má ono násilí a krutost nějaký smysl? A jak se s ním vypořádat? Burgess se těchto myšlenek chopil zdatně, ale osobně fanda knihy příliš nejsem.
Kniha proměn: Yijing / I-Ťing
neznámý - neuveden
Jedna z nejstarších věšteckých publikací, kterou lze navíc chápat i jako filosofický text. Rozhodně jde vidět, jak komplexní systém staří Číňané vlastně vytvořili a dodnes jej využívá hned několik kultur. Do práce s orákulem jsem se ještě nepouštěl... první si musím nadělat klacíky. Pokud se ale osvědčí, nějakou tu hvězdičku knize možná přidám. Edit: Hvězdičku přidávám. :)
Ledové peklo
John W. Campbell Jr.
Možná se budu jevit jako kulturní barbar, ale neviděl jsem ani jedinou filmovou adaptaci (Věc)... a to sci-fi zbožňuji. Kniha jako taková není špatná a pojednává převážně o paranoii, kdy jednotlivé postavy neví, komu mají věřit, protože se mimozemšťan může vydávat za kteréhokoliv z nich. Dialogické pasáže se mi hodně líbily, ale konec zajímavý nebyl. Na druhou stranu k tomu ale musíme přistupovat tak, že kdysi takových příběhů moc nebylo a v roce 1938 to byl pro lidi opravdový zázrak.
Zpěvy rolnické a pastýřské
Publius Vergilius Maro
Číst veršovaný rady pro rolníky bylo vlastně i zajímavé, byť v nich asi nevidím takovou krásu, jakou bych měl. Nejsem úplně fanda lyriky, vesnického života a popisů stereotypní práce, takže to nebylo čtení úplně pro mě, ale taky chápu, jaký dopad dílo tehdy muselo mít. Výpravné Aeneis mi ale přesto přišlo lepší.
Sirotci oblohy
Robert A. Heinlein
Kdo by čekal, že bude mít první příběh o generačních lodích tak zajímavou myšlenku. Posádka lodi po generacích zapomněla, že jsou nějakou posádkou a loď vnímají jako jediný svět, který je středem vesmíru, za jehož hranicemi nic není. Veškeré gravitační zákony apod. si interpretují úplně jinak a teprve postupem času někteří členové posádky zjišťují, jaká je realita. Sirotci oblohy jsou skvělým příběhem o úpadku společnosti a vzniku dezinformačních a fanatických skupin... jestli to tak tedy autor myslel. Konec je poměrně plytký, ale hlavní myšlenka díla to zachraňuje.