Petrohradské povídky

1 06. dubna

Milé překvapení. Humorné povídky jsou opravdu zábavné a moc pěkně se čtou.

7 11.03.2021

Nevěřil jsem svým očím, co to čtu za podivuhodné, svým kouzelným způsobem šílené a vtipné příběhy! Povídka Nos mě semlela na cimpr campr, Portrét a jeho ďábelský pohled jsem si živě dovedl představit, Bláznovy zápisky rozpláčí vtipem i smutkem. I ostatní tři dílka stojí jednoznačně za další přečtení. A to vše sepsáno v roce 1842. No prosím!

4 25.06.2020

Velmi milé počteníčko. Z Gogolových počinů je pro mě tento nejmilejší; objevila jsem ho cca v sedmnácti a ráda se k němu vracím, v létě obzvlášť!

4 21.04.2020

Mé první setkání s Gogolem. Poněkud rozpačité setkání. Způsob jakým jsou povídky vedeny mi příliš neseděl, prazvláštní chování postav už vůbec. Vlastně nedokážu ani napsat, která povídka mě bavila. Zábavné mi připadaly určité pasáže, které pak autor doslova zabil nebo proměnil v něco banálního. Nakonec jsem ale Petrohradské povídky přece jen dočetl, v tom shledávám jistou naději, že by mě snad Gogol uměl přesvědčit v některém svém delším díle, kde dá příběhu větší prostor. Tyhle povídky totiž pro mě úplně nebyly.

1 11.11.2019

Čekal jsem nějakou nezakrytou kritiku petrohradské společnosti a dostal jsem místy až magické příběhy, které by se mohly odehrávat i jinde než v Petrohradě. Nos a Portrét u mě vedou, Plášť a Něvská třída - lepší průměr, Kočár a Bláznovy zápisky byly slabší. Ale i tak jsem si knížku velmi užil.

2 14.05.2018

Nos je nejlepší

1 19.11.2017

Nadšená jsem byla z jeho Mrtvých duší. Petrohradské povídky byly slabší, možná, že Gogolovi sedí víc delší útvary, kde lépe vyzní jeho styl.
Skvělá povídka byl Portrét, konkrétně popis obrazu toho mladého umělce, proces vnímání jeho obrazu. To bylo něco úžasného, takhle bych ráda vnímala výtvarné umění já.
Ostatní povídky byly celkem dobré, ale zas nijak skvělé. I tak celkem doporučuji, zklamaní nijak zvlášť nebudete a dozvědět se reálie je taky celkem zajímavé.