antragus

Příspěvky

Na západní frontě klidNa západní frontě klidErich Maria Remarque

Úchvatné. Nečekal bych, že na cynika mého formátu ještě někdy nějaká kniha zapůsobí s takovou razancí. Že ji budu muset místy odkládat a rozdýchávat, občas o jejích hrdinech dlouze přemítat. A pak ten konec, syrový a nevyhnutelný, beznadějný v celých posledních 15 stranách, které některé čtenáře určitě doženou k slzám.

15.04.2011


Národní satanistaNárodní satanistaErlend Erichsen

Přijde mi to tak, že si na sebe Erichsen upletl bič, a to ať to udělal vědomě, či nevědomě. Základní kámen úrazu je ten, že blackmetalisti, nebo metalisti obecně se ho z velké části budou snažit broukpytlíkovsky přečůrat v mnoha směrech (od reálných faktografických nedostatků, které nejsou dobré ani podle mého mínění, až po různé výlevy spíše pocitového ražení, které už jsem měl také tu čest v souvislosti s knihou slyšet) a lidé zvenku, kteří se o metal, tím spíše black, nestarají, nechápou jej a ani se moc nesnaží jej pochopit v knize, která se točí jen kolem tohoto stylu a subkultury nemají šanci najít cokoli, co by je "dostalo". Jenomže je otázka kolik lidí z obou táborů u toho bude řešit opravdu literární otázky.
Nepovažuji se za odborníka (i když jsem nějaké vyšší vzdělání v oblasti literatury utrpěl), ale podívejme se na to takto: O svým způsobem nešťastném námětu jsem psal již výše. Co se týče formy, Erichsen nic světoborného nepředvedl, pravda, na druhou stranu si myslím, že se nejsvětější trojice mé babičky (Pilcherová, Steelová a Courths-Mahlerová) může jít oproti němu i tak zahrabat. Co se týče dalších výtek ať odsud, nebo jinde slýchaných? Psychologie postavy se nemusí nutně vytvářet tím, že ji někdo aspoň na třiceti stranách popíše. Psychologie může také vyplývat z postavy samé, jejího jednání atd. Že to celé zní, jakoby to psal nějaký maximálně patnácti až šestnáctiletý kluk? No jo, protože to v ich formě vypráví guma, která se ani ve svých dvaceti evidentně ještě nestihla najít, neví zda se rozhodnout pro dobro, či zlo, sama sebou si evidentně není moc jistá, tím spíše ne v sociální oblasti a typicky tak hledá daleko silnější vzory, které by mohla napodobovat, až se za ně skrývat. Navíc Runar nechává tento vzor, aby s ním zametal jak se mu zlíbí, což ale opět odpovídá výše popsaným atributům jeho osobnsoti. A ani sám hlavní "hrdina" nemá jasno, jestli na Vinterblodovi víc visí, nebo se jej bojí. Oproti této "něco mezi postavě" stojí jako hlavní atribut zla právě Vinterblod, který je evidentně psychicky přinejmenším trochu za čárou se sklony k agresivitě, introverzi, vymýšlení si a v podstatě i vytváření vlastního světa s tím, že asi moc nerozlišuje co je a není reál (nebo by to během dalších 50 stránek navíc rozlišovat přestal :-) ). Atribut dobra představuje Hilde a dále zde máme dvě další gumy, ještě méně schopné než je Runar, kteří jsou vyloženě ve vleku a ve skupině mají právo maximálně lítat pro pivo. OK, možná by se v tom dalo ponimrat trochu víc, ale nepřijde mi, že by tam nebyla žádná psychologie. Příběh vyloženě na fleku taky nestojí, i když opět - připouštím, že čekat celou dobu víceméně jen na to, jestli lehne nějaký kostel nebo Vinterblod někoho dřív umlátí k smrti, a zda pak bude následovat neodvratitelný konec, může být pro oba tábory trochu málo.
Za sebe bych spíš vytknul místy trochu nelogické a neopodstatněné detaily - například to, že Runar chvíli jezdí svým autem, chvíli otcovým autem a tak to nějak střídá, ani sám nevím proč; Vinterblod bydlí a žije, sám moc nevím z čeho atd.
Jen mě ještě napadlo - mySaints ve svém komentáři píše, že postrádá Erichsenův názor na to, jak to všechno tehdy bylo. Trochu se mi vkrádá spíš polemická myšlenka, jestli Erichsen právě postavami nechtěl říct, že zde bylo něco magorů, kteří skutečně překračovali psychiatrické meze alespoň relativního normálu, a hromada lidí, kteří se jimi nechali vléct. Ale opravdu málo skutečně hrdých a silných osobností schopných navázat na odkaz "staré Skandinávie", tedy takových osobností, do jaké se neustále pokoušel stylizovat právě hlavní magor této knihy.

03.12.2012


VysokáVysokáKatarína Brányiková

V univerzitním prostředí se pohybuji prakticky od dob svých studií, i když rozhodně ne na Karlovce. Abych tedy tak shrnul co na mě čiší z úvah této "studentky": nějaké to pivo, víno a sex ke studiu patří, na tom jaksi nic objevného není. Podstatně vkusněji to už popsali jiní a jinde... Zde na sebe autorka - doufám, že nechtěně - napráskala především svůj mentálně-duševní stav, který mi přijde, slušně řečeno, neutěšený. Drahá kolegyně, vstupem na akademickou půdu se dostáváte na území, kde se lidé mezi sebou standardně hodnotí především v rámci svých znalostí, erudovanosti v oboru, zkušeností a inteligence. Váš pohled rádoby módní ikony a ještě více rádoby módní policie je tady bohužel až na vedlejší, ne-li slepé koleji. Veškeré posuzování toho, kdo má mastné vlasy, kdo má jaké boty, komu se k čemu nehodí jaký kus hadry, co má aktuálně na sobě, si nechte do bulvárních plátku typu Blesk magazín. Rád bych upozornil na staré slovácké přísloví: "Kolikrát v haleně chatrné najdeš rozumy jadrné..." Osobně jsem poznal mnoho lidí, kteří se sice oblékali jako kašpaři, ale osobnostně i mentálně byli o mnoho řádů výš, než ti, co se je pokoušeli podle "vohozu" posuzovat. A to platí o vyučujících i studentech. Když to vezmete kolem a kolem, autorka tam nemá jedinou postavu, do níž by kvůli něčemu neryla nebo ji neoznačovala jako slabý článek SPOILER (možná až na toho erasmáka, kterému otevře víc než srdce hlavně něco jiného) KONEC SPOILERU. Přitom s těmi postavami chodí na pivo, prožívá "studentský život", po státnicích se s nimi až pateticky loučí... Tomu se říká faleš, moje milá. Pokud někdo všechny vyučující (včetně těch sotva třicetiletých, kterým profesuru v tom věku fakt nežeru) po třech letech studia vysoké školy označuje s přehledem jako profesory, tomu se zase říká blbost. Takže termíny akademické obce: autorka z knihy vyznívá tak, že má bakaláře z hispanistiky, ale minimálně docenturu z vlastní důležitosti a namyšlenosti, s níž neváhá posuzovat vše kolem sebe, přičemž nejednou dokazuje, že mentálně a hlavně sociálně to zatuhlo někde mezi základkou a maturitou.

01. dubna


Robinson Crusoe (převyprávění)Robinson Crusoe (převyprávění)Josef Věromír Pleva

Nejsmutnější na tom celém je, že kniha podlehla nepříjemnému českému zvyku vzít příběh, totálně jej překopat a přepsat, vydat to pod jménem původního autora a někam dolů napsat malým písmem kouzelnou formulku: "Volně vypravuje..." V tomto případě sice vzniklo něco, co je relativně příjemné, když je vám 10 let, na druhou stranu se většina Čechů ohání tím, že četli Robinsona, přičemž četli něco, co kolem něj téměř ani neprošlo. A často se pak diví zahraničním filmovým adaptacím, ve kterých Pátek opravdu asi 4/5 děje není vítaný kámoš, ale normální černý otrok, tak jako byli bráni v tehdejší době v Evropě a jiném "civilizovaném" světě všichni jemu podobní a zpravidla diváci ani nechápou, proč se Robinson půlku filmu jenom modlí, když má přece hlavně nahánět kozy, pěstovat cokoli, co roste a dá se sežrat a bojovat s kanibaly v nerovném souboji puška versus oštěp. Panu Plevovi bych dal 4, možná i 5 hvězd. Ale jenom pokud by to bylo v Česku vydáváno pod jeho jménem. Takhle si hvězdičky posbírám a nechám je pro skutečného pana Defoe.

28.01.2011


Zlo přichází třikrátZlo přichází třikrátSvatopluk Doseděl

Ryze české prostředí Sváťovým příběhům evidentně velice prospělo...;-) Žádná příprava holt není tak dokonalá, jako popisování něčeho, co máte kolem sebe.

31.01.2011


Axolotl RoadkillAxolotl RoadkillHelene Hegemann

Aniž bych se chtěl nějak povyšovat nad ostatní uživatele těchto požehnaných stránek, musím říct, že asi plně chápu prabídné hodnocení této knihy a protažené koutky nad mými pěti hvězdami. Helene předvedla něco, co ani zdaleka není pro běžného čtenáře, který sebou mrští někam do křesla či postele a čeká, že při čajíčku a jablíčku zhltne také nějaký ten příběh. Je to knížka především (ale nejen) pro ty, kterým se před (něco okolo) deseti lety podařilo prokousat Natálkou Kocábovou, respektive jejími knížkami Monarcha Absinth a Schola Alternativa. Monarcha mi tehdy přišel poněkud depresivní a hodně těžko přístupný či srozumitelný, Schola Alternativa si oproti němu držela základní příběhovou lajnu a vyžívala se spíše v bizarnostech. Axolotl pro mě tvoří přesný střed, jakýsi "chybějící článek" mezi těmito dvěma knihami. A vzhledem k tomu, že mám rád bizarnosti, navíc jsem něco podobného, tedy zlatý střed mezi knihami Natálky, hledal, nemohu prostě jinak. Axolotl se stal zjevením asi pro nás všechny - pro mě rozhodně pozitivním. Ale jak jsem psal - ostatním se nedivím. (PS: Další bod navíc je za axolotla coby zvíře - značně mi připomíná mou maličkost svým neustálým přiblblým úsměvem i schopností nikdy nedospět.)

01.11.2013


Hotel New HampshireHotel New HampshireJohn Irving

Nádhera. Tohle je Irving se vším všudy, a když se mě někdo zeptá, čím by měl od něj začít, nebo proč jej tak miluju, odpovím mu názvem právě téhle knihy. Na jedné stránce se vám chce brečet, na další se válíte smíchy. I když střed odehrávající se v Rakousku dost drhne, americké pasáže vše vynahrazují.

28.01.2011


Spalovač mrtvolSpalovač mrtvolLadislav Fuks

Tak tomuhle se říká klasika všech klasik. Taková chorobná genialita, navíc umě převedená i na filmové plátno, se hned tak nevidí

31.01.2011


Obraz Doriana GrayeObraz Doriana GrayeOscar Wilde

Celkový dojem z úchvatného příběhu silně brzdí neustálé talchání tzv. lepší společnosti při společných svačinách, večeřích, večírcích a podobných akcičkách. Nu což, bylo to takhle běžné, co se tedy dá dělat. Nakonec z toho aspoň vylezlo i několik skvělých moudrých poznámek, které mají nadčasovou platnost.

01.02.2011


Smrt v BenátkáchSmrt v BenátkáchThomas Mann

Přijde mi, že každý spisovatel musí mít alespoň jedno dílo, které se stane snůškou jeho filozofických úvah a jiného mentálního průjmu. A panu Mannovi se to asi bohužel povedlo právě zde. I tento námět se dal zpracovat poněkud záživněji.

01.02.2011


MiseryMiseryStephen King

Já vážně nechci být za tu škarohlídskou svini, co jde za každou cenu proti proudu, ale mě to vážně celkem nechytalo. Respektive jinak - doteď jsem měl od Kinga za sebou jen dvě bachmanovky (Blaze, Zhubni) a obě mě zaujaly daleko více. Tohle jsem rozečítal nadvakrát a když se ohlídnu, tak to sice nebylo špatný, ale přijde mi, že King místy zbytečně natahoval tu hru "Jak je to dál". Navíc mi asi nesedělo zcela komorní prostředí. Jistě, byly tam opravdu výživné momenty, ale při ohlédnutí zpátky si pamatuju jen ty. No nic, možná je chyba ve mně.

19.05.2014


To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)J. Herriot (pseudonym)

Ještě trochu váhám mezi čtyřkou a pětkou. Je to takový ten pocit, kdy hodnotíte zaručeně kladně, jen nějak nemáte ani vnitřní argumenty pro rozhodnutí se. Každopádně se Herriotovi musí nechat poměrně silný cit jak pro lidi a svět kolem sebe, tak i pro převod tohoto všeho na stránky knihy. Navíc to nehraje na prvoplánovou zábavu, někdy je naopak hloubavější a posmutnělejší. A z toho mi leze jeho pravděpodobně nejsilnější literární zbraň - popis života takového, jaký je. S citem a pohledem na svět, který mně osobně sedí. A jak se tak rozhlížím, nebudu sám.
PS: Ale Siegfriedovo čištění předního skla auta po dostizích téměř v úplném závěru knihy mě opravdu dostalo do kolen... :-)

16.07.2013


Děsivé historkyDěsivé historkyMichael Dahl

Je to fajn rychlé čtení (ano, všiml jsem si, že je to pro čtenáře od devíti let, a už asi trochu nespadám do té správné věkové kategorie), které pravděpodobně plní svůj účel. V hororu obecně preferuji některé prvky více, některé méně a jsem rád, že se autor nebál zkoušet na čtenáře různé věci, čímž to nebylo všechno na jedno brdo. Za sebe bych jen vytknul nakladatelství redakci - prvně do bloku, proboha do bloku...v tomhle formátu to fakt vypadá bizarně. A za druhé, prosím, dořešte ty spojky a předložky na koncích řádků (ano, přesně ty, co tam už nemají co dělat). Kde se to jinak maj ty děcka naučit, když ne v knížkách?

06.06.2019


Narozená v devadesátkáchNarozená v devadesátkáchDenisa Benešová

Za mě prostě ty tři - neurazí, nenadchne ač by mohla. Problém není v autorce, to v žádném případě, za mě je to spíš práce editorky/redaktorky. Holka nepsala vůbec špatně, rozhodně bych tam cit pro práci se slovy a psaní viděl. Je sice pravdou, že něčeho podobného má plný šuplík každý druhý náctiletý (jak to tu zaznělo již přede mnou), je ale otázka jestli se dá z toho šuplíku něco vybrat k vydání nebo je to vše jen balast rozechvělých náctiletých duší. Zde se vybírat opravdu dalo, to ně že ne. Jen si nejsem jistý třeba zařazováním školních prací. Sám jsem jich sice pár pro své literární pokusy a poklesky zrecykloval, ale jde právě o to přežvýkání pro potřeby prozaického textu. Školní práce bývají omezeny dodržením tématu, rozsahu, užitého stylu. Ve škole to možná poslouží dobře, ale je to tak sešněrovaný, že to prostě bez úpravy jen tak fláknout do knížky moc nejde. U některých částí si tak prostě myslím, že editorka neměla příliš šťastnou ruku a buď měla v té flashce, kterou údajně dostala zapátrat ještě hlouběji, nebo z toho klidně udělat jen 100 nebo 120 stran. Navíc na její nejistotu hraje trochu i fakt, že nejdelší a nejsouvislejší částí knihy je její doslov, zabírající větší plochu než (byť) ta nejdelší kapitolka tohoto díla a z velké části působí právě jako sebeobhajoba výběru a celého konečného obrazu knihy.
PS: "Narozena v devadesátkách" jako název taky není zrovna šťastný. Pro mnohé znamená "jé, budeme vzpomínat na dětství/pubertu/dospívání/devadesátky", v knize s tím ovšem koresponduje jen jedna krátká kapitola připomínek kolujících dnes běžně po Facebooku (Čuměli jsme na Beverly Hills a Esmeraldu) a rok narození autorky (která si zase z těch devadesátek tolik pamatovat nemohla, co si budeme...).

17.10.2019


Klement Gottwald o publicisticeKlement Gottwald o publicisticeKlement Gottwald

Kdyby pan Gottwald ještě žil, rád bych se jej zeptal, jestli těmhle kecům věřil aspoň on sám, protože tohle už není agitace, ale místy až tragikomedie. Jenomže kdyby pan Gottwald ještě žil, asi bych už někde stejně těžil uran, takže bych se to zase nedozvěděl. No přinejhorším mě nemůže nikdo obvinit z toho, že kecám o něčem, co jsem nezažil. Nemusíte zažít, stačí si přečíst autentické "dokumetny", které tehdy nečetli ani ti, co je číst měli, a hned je vám jasné, že s tímhle matrošem ten režim na hubu jednou padnout prostě musel...

31.01.2011odpad!


Veselé povídky s obrázky Josefa LadyVeselé povídky s obrázky Josefa LadyJaroslav Hašek

Na to, že Hašek vystupuje jako guru českého satirického a sarkastického humoru, se tady při vší úctě moc nepochlapil.

31.01.2011


SumaSumaDavid Eagleman

Hlavně rozpaky. Funguje tu něco skvělých, zajímavých a úsměvných vizí záhrobního života, na druhou stranu také několik vyloženě nezáživných možností. Ale to může být i věc osobního názoru, gusta nebo představ o vlastním posmrtném životě. Každopádně se to nedá číst na jeden zátah, ač se jedná o velmi útlou publikaci a kapitoly odsýpají jedna za druhou. Ony totiž jednotlivé myšlenky neobsahují kdovíjak složité a obsažné popisy, spíše se jedná o nástiny toho, jak to bude jednou možná fungovat s tím, že čtenář by měl nejspíš zbytek domýšlet, uvažovat nad ním, představovat si a filozofovat.

09.05.2012


JonasJonasEden Maguire

OK, není mi třináct a nejsem holka... A nevím jestli je to výhoda nebo nevýhoda... Na druhou stranu - vzato mým pohledem a nadhledem - nesliboval jsem si od toho nic jiného než oddechovku kvalitativně odpovídající asi legendární sérii Stopy hrůzy. A v tomhle ranku to opravdu plní svou funkci. Oddechovka, kterou zbufnete za 2 - 3 dny, zaměřením něco mezi hororem, detektivkou a romantikou. Nehraje si to na žádnou hoch literaturu, a pokud by ji v tom snad někdo chtěl hledat a potom mrčet, je problém spíš někde jinde, než v knize. Detektivní část zápletky je přece jen trochu prvoplánová, na druhou stranu se nedá říct, že od první stránky víte, kdo to podělal (ovšem připouštím, že u poslední stovky je vám to už jasné) a vzhledem k víceméně konstantnímu rozsahu všech knih série autorka taky logicky potřebovala trochu prostoru na její rozjezd. Hvězdu ubírám především za občasný skřípot na poli překladatelském (jo, mimo jiné by kolegyně překladatelka mohla hodit čumec do slovníku cizích slov na slovo vigilie než jím s přehledem označí všechny smuteční slavnosti, hostiny, případně pohřební slavnosti a hostiny, které se v knize vyskytují) a za jistou rozkolísanost a místy i nelogičnost projevující se zvláště na začátku knihy. Upřímně mi přišlo, jakoby se do toho autorka musela na nějakých prvních 100 stranách teprve dostat než se její úroveň stabilizovala. A poslední čistě kosmetická poznámka - ať jsem dělal co jsem chtěl, nepochopil jsem doteď autorčin systém předělů - používá vynechávky, tři hvezdičky i členění na kapitoly, ale nějak jsem nepobral její logiku v rozhodování kam co z toho vlastně kydne. Ale jak říkám, to je jen kosmetika...;-)

27.12.2012


Vyjímečných si važ, nikoho se nebojVyjímečných si važ, nikoho se nebojRuben Cavazos

OK, dávám za 4, protože mě to celkem bavilo i když na poli téhle literatury to asi není nic až tak převratného a nového pod sluncem a to i co se týče důvěryhodnosti. Proto doporučuji zdravý odstup, než Docovi sežerete všechno i s navijákem. Pokud budeme aplikovat klasický vzorec, že všichni ve vězení jsou podle vlastních slov nevinní, je jasné, že se otázka, čemu všemu věřit, a čemu ne, více než nabízí. A nedělám si iluze, že lidi z jiných klubů by některé Docovy vize nahlíželi úplně jinak. Na druhou stranu - motorky jsou o snech, a sny jsou o tom, čemu chcete věřit. (A Doc argumentuje vždy zatraceně logicky což na důvěryhodnosti přidává.) Takže užívejte. Co si ale ještě neodpustím je rýpnutí do šílené jazykové úrovně české verze. Nevím, jestli hanit překladatelku nebo nakladatelství, že to snad ani nenechalo někoho zkontrolovat, ale ve finále je to jedno. Přiznejme si, že už první věta ze zadní části přebalu "Když se Ruben Cavazos za úsvitu převlékl, už to nebyl technikem...atd." je díky své části za čárkou absolutně mimo češtinářskou mísu. Pokud takovouhle perlu najdete minimálně jednou na každé stránce, tak už to celkem otravuje. Z vlastní zkušenosti vím, že se to při překladu, pokud věty neustále upravujete, může stát, ale pustit to i do finální verze textu? No...

27.03.2013


Praga PiccolaPraga PiccolaMiloš Urban

Pro mě velice příjemná záležitost na dva víkendy (během jednoho prostě 450 stránek nedám a během týdne nějak nestíhám). Nic proti některým kolegům zde, ale mně přišlo, že kniha měla na svůj objem relativně dost minizápletek, u nichž jsem celkem s napětím čekal jak se vyvinou, respektive jestli se vyvrbí tak, jak jsem to očekával. Proto za sebe nemůžu říct, že by mě Praga Piccola bavila jenom zčásti. Opravdu to na mě působilo velice dobře jako celek. Na atmosféru a její vytváření má Urban talent, takže jsem si první republiku poměrně užíval, zatímco závěr mi přišel cizí, tak nějak odloučený....ale to je asi taky právě ta atmosféra. Je prtavda, že Urban tentokrát šel úplně mimo svůj běžný žánr, na druhou stranu tímhle udělal definitivní krok do českých čítanek, kam podle mě jako zástupce současné první ligy už beztak dávno patří.

02.07.2013


Tvůrčí osobnost Františka HrubínaTvůrčí osobnost Františka HrubínaIva Málková

Tentokrát za 5 pochopitelně z trochu jiných důvodů, než běžně - bibliografie se, jak známo, jako souvislý text prakticky číst nedá a nejzáživnější je tady ediční poznámka. Za tu makačku kterou tohle ale standardně dá si autoři ty hvězdy zaslouží... ;-)

29.05.2020


Vlak do peklaVlak do pekla* antologie

Jedním slovem úžasné. Sbírku jsem četl už kdysi dávno, ale po objevení v jednom antikvariátu (a okamžitém znárodnění za bratru 10 Kč i s dépéháčkem) jsem se k ní s radostí vrátil. Vzhledem k době vydání opravdu platí, že si tehdejší editoři dali skutečně záležet, aby k nám propašovali to nejlepší, co se ve sci-fi dalo najít. Všechny povídky jsou kouzelné, z některých už jsou dávno legendy a občas mi při pohledu kolem sebe připadá, že některé - byť bizarní - vize v nich popsané se už v našem neméně bizarním světě začínají naplňovat. Spisovatelský koncert, nádhera. Pokud chce někdo se sci-fi začínat, vždy mu doporučuju tohle. Povídky jsou příjemně přístupné a přitom se zde člověk seznámí se skutečnými skvosty oboru. Jo, a u Algernon brečím taky... ;-)

11.09.2013


Hadi a náušniceHadi a náušniceHitomi Kanehara

OK, vyšlo to sice v roce 2006, ale už tehdy pro mě platilo:
Chlast - ano, uchlastalo se mi několik členů rodiny...
Trocha poměrně nevinného SM sexu - ano, ale všem které při čtení tohohle lehce svrbělo v podbřišku doporučuju zakoupit si jedno až dvě čísla časopisu Markýz, aby pochopili, co všechno SM opravdu je a může být...
Piercing a kérky - jj, v jednom namátkově vybraném čísle časopisů na toto zaměřených uvidíte obojí včetně hadího jazyka...
Takže pokud vás to fakt šokovalo, příliš chodíte do kostela nebo máte nějak jinak zúžený rozhled po světě. (Beru, že v Japonsku to tou dobou mohlo být jinak, ale pro středoevropana nic moc nového...) Z hlediska literárního to odpovídá svému vzniku - první výstup kurzů tvůrčího psaní se třemi popsanějšími postavami, náznakem děje, který ovšem probíhá spíš ve skocích, touha šokovat a ne příliš stran (kdyby to autora náhodou přestalo předčasně bavit). Na start to není špatný, léčba šokem možná může i za ty milionové prodeje, ale těmi oceněními si fakt jistej nejsem.

02.05.2018


1968 očima 50 slavných osobností1968 očima 50 slavných osobnostíPetr Macek

Nemám nic proti názorům dotazovaných. Taky si myslím, že '68 byla kur*árna a ještě větší potom způsob, jak to Rusáci prezentovali svým lidem. Nicméně když se zeptáte na tuto dějinnou událost padesáti lidí, kteří jsou ze stejné branže (čest výjimkám), v té době byli všichni v podobném věku a uděláte to víceméně stejnými otázkami...tak vám z toho leze k uzoufání nudná knížka rozhovorů, kde je prostě všechno pořád na jedno brdo. Takže ještě jednou - všechna čest těm rozhovorům, které přinesly i něco jiného, než jen střelbu u rozhlasu a zpackanou další kariéru (která - ruku na srdce - zase tak zpackaná nebyla, když jsou to do dneška významné osobnosti); čest těm, kteří bez keců přiznali, že neemigrovali, protože pochopili, že by ve světě znamenali kulový, zatímco tady měli svůj - byť překážkový - běh jistý a čest jakýmkoli vybočením z těchto jinak dosti jednosměrných rozhovorů. Ale tak aspoň pan autor ví, jak se vydělávaj prachy.

11.12.2021


Konec vlka samotářeKonec vlka samotářeMiroslav Žamboch

Moje první srážka s fantastikou vůbec. Říkal jsem si že je to takové malé, že to nebude přinejhorším bolet ani v peněžence, ani při čtení. Nebolelo! A Žamboch mi společně s Koniášem na těch sto a něco stránečkách dostatečně vysvětlili jaký smysl má fantastika a přesvědčili mě o ní...

22.06.2011


Hořící ostrovHořící ostrovJānis Akuraters

Připravte se že i přes těch 125 stran dvou novel v této knížce ji budete číst zatraceně dlouho. Alespoň mně to dlouho trvalo. U mě je to dáno především psaním autora, jeho popisy, stylem. Upřímně jsem ještě nečetl tak procítěnou a chytlavou lyriku, která by měla hlavu a patu a mohla tolik nabídnout. Tak jako autor a jeho hrdinové hledají v dospělosti ztracená šťastná dětská léta na venokově, tak se i vy můžete ponořit do úplně jiného světa někde daleko a slušnou dobu v něm přebývat. Bude to možná trvat, ale pokud budete vnímat Akuratersovy úžasné slovní obrazy, nemělo by vám to vadit. (Ale pochopitelně záleží na nátuře.)

16.04.2012


Pozor, vyletí ptáčekPozor, vyletí ptáčekJindřiška Smetanová

Přiznávám, že fejetony obecně asi nebudou zrovna mým šálkem čaje. A nedá se říct, že by mě chytly ani tyto. Přesto dávám za 4 hvězdy, hlavně kvůli autorčině citu, vnímavosti, smyslu pro pozorování a detail promítajícím se v obrazech krajiny a přírody, které do fejetonů tak mistrně vnáší.

02.04.2013


Koně se přece střílejíKoně se přece střílejíHorace McCoy

Už dlouho jsem nezažil, aby mi po dočtení knížky přebíhal mráz po zádech. Úžasné, přesné. Občas jsem slyšel lidi srovnávat tuhle novelku se Steinbeckovými Myšičkami, ale je to podle mě trochu složitější. Zatímco u Steinbecka je celkem jasný nevyhnutelný (a poněkud ufňukaný) konec, tady to zdaleka tak samozřejmé není. Do poslední chvíle moc netušíte co se odehraje na posledních pár stránkách. Ale McCoy dokonale vystihl tu jednoduchost myšlení ve stavu totálního vyčerpání. Ve stavu kdy se vám nechce ani přemýšlet a maximum, které ze sebe dostanete je jednoduchý výběr mezi ano a ne. A je vám vlastně i jedno jak to dopadne. Hlavně, že výsledek bude jednoduchý a rychlý. Brilantní.

23.05.2013


Ještě jeden den s panem JulemJeště jeden den s panem JulemDiane Broeckhoven

Velice příjemná záležitost, kterou hravě přečtete za jeden den. Pro ty co k životu nepotřebují nutně kostel doporučuji neděli, raději chladného ročního období, ideálně se sněhem za oknem. Pocity spojené se čtením nabydou ještě trochu intenzivnější dimenzi. Je to možná trochu netradiční pohled na smrt a netradiční postup při setkání s ní, ale je otázka, zda bychom si všichni neměli své mrtvé chvilku uchovávat, případně si s nimi "vyříkat" vše, co by ještě mělo zaznít. I když už je to tak trochu polovičaté, na druhou stranu v komunikaci s některými lidmi jediné možné řešení. Každopádně novela, na níž se nezapomíná a o posledních pár větách to platí dvojnásob...

04.10.2013


Poison Heart. Přežil jsem RamonesPoison Heart. Přežil jsem RamonesDee Dee Ramone

Nooo. Dee Deemu se musí nechat, že si až obdivuhodně pamatuje co všechno fetil, kolik toho tu a tam a onde vychlastal, co to vlastně chlastal a s čím to míchal, kolikrát se z toho snažil dostat, jak se z toho snažil dostat a kde... Na to jak by tím vším měl mít vypláchnutej mozek je v paměti na takový hovadiny opravdu machr. Jinak se dočkáte sondy do dětství a tu a tam (ale opravdu tu a tam) nějakého hudebního zákulisí. Opravdu slušnou a logickou kontinuitu příběhu mají vlastně jen závislosti hlavního protagonisty, jinak jsou některé zápletky, období i epizodky často psané přinejmenším zmatečně, spousty věcí zůstává nedořešených nebo se Dee Deemu během vyprávění prostě vypařily... Prostě jsem čekal přeci jenom trochu víc a trochu jinak...

28.08.2017


1