andrii24 komentáře u knih

V základech se otřesou bílí koně. Padat budou hlavy vysoce postavených v Bílém domě. Tihle reportéři - frajeři jsou mužové vytrvalí, horliví, popoháněni silou lví. Přijít věci na kloub, hloub. To /si/ pište. Zpráva pánů Bernsteina a Woodwarda obletěla /mediální/ svět. Každý správný novinářský elév i kmet si ji dává za vzor, staví jí doživotní monument. Watergate - investigativní hřeb sedmé velmoci, hřebík do rakve politické ambici.

17 06.02.2019

Haf, haf. Je to tak. Na to si dáme PAC. Tahle publikace "oblízne" srdce člověčí, lidskou tvář. Na vás, chlupáči s čistou duší na čtyřech tlapkách.

17 09.01.2019

Teskní. Ranní červánek, křehká Večernice. Atlasová pleť, růžovoucí ret. Za polibkem, oplývající zlatem, mlhavý závoj, vzdech. Šat vzňat, sťat citem.

17 08.01.2019

... s exkluzivitou magického monogramu. Ostře sledované křivky byly oděny do slavných, atraktivních iniciál, mimo prachové peřiny hollywoodských glorií. Rozvázaná stuha múzy stříbrného plátna. Odložená líčidla jáství. Sousoší dokonalého povrchu, tvář děsící se zoufalství citů uvnitř vyražených. P(r)ohlédnutí zblízka do chůze soukromí, do otevřené rány ve ztraceném ráji. Zaklínač protokolu "svaté země" tělesné magičnosti. Fata morgana modly vládnoucí duší bulvárního žurnálu, přijímající a rozdírající její pravé já, jež je upíjeno falzem zotročení po perfekcionismu. Tajemství polibků viaduktu úspěchů Marilyn a stesků nitra Normy Jeane. Bohyně atraktivity, skica chřadnoucího snu, adorovaná plakátová silueta tančí ve střízlivé i opilé show, hodna nepřístupné derniéry moviestar. Lože iluzí světel filmové nesmrtelnosti, které nelze přenést na plac skutečného světa. Entrée mýtu, který nelze napodobit, nelze odřeknout. Vášeň křupe pod nohama. Načančaná kočka společenská žene k nouzovému východu svůj dravě sametový sex-appeal.

...voní po archivní eleganci Francie. Bedekr rýmů, rytmů a ducha. Každodenní setkání srdce a atmosfér. Souznějící cinkot dvou sklenek, drobných radostí "hudby múz," zdobných momentek.

17 21.09.2018

S gustem. Šarmér figur/ek/. Kavalír pláten stříbrných.

17 01.06.2018

Tam, tam na kouzelném vršku nad Prahou... je ráj filmařův.

17 14.02.2018

Žádný žertík, hláška, ani ústní vypalovačka stranou. Šup s nimi na stránky knižní.

17 05.11.2017

...a spravedlnost pro všechny, prosím. Bez ohledu na hvězdný původ.

17 19.09.2017

Když filmová motorkářská stáj vydá svůj "ráj." Jezdci na svých bujných, pekelných strojích, nepřiměřenou rychlostí napříč plátnem uhánějí na velkej flám.

17 07.09.2017

Osud, života běh. Někdy natahuje, jindy roluje červené koberce.

17 16.01.2017

Od srdce do srdce, svého života a díla znalce.

17 01.04.2016

Tajuplná blond femme fatale, když se rušný den překlopí do zdánlivého Klidu noci. Pod pláštíkem však smrt ji mučí. Klame oči. Jinak se tváří - crčící krve zločin. Charakter smočený do iluzí... Chladnou hlavu, ženskou sílu, životní odvahu prokazuje na Divoké řece, když do rodinného člunu zničehonic šplouchne strach, krev, adrenalin. Tečou nervy, řežou proudy, peřeje... Jako umanutá "řádí" to matka Mandžuského kandidáta, když pod kůží synovi raší virus loutky. Bizarní styk se Styx. Feminní mastix merendu si užívá po pár kapkách z "mrtvé řeky." Domácí štěstí plné Hořkosti zažívá s Jackem Nicholsonem, když se z nich stal dokonale nedokonalý pár v citové chvíli.

To svět ho hecoval a on z jeho lákavých nabídek hicoval. Neznaven. Od úsvitu po soumrak nezkrotný poutník korzoval. Divoký rytíř v něm náhle mečem sjel do tepající duše... duše jako číše, naplněné přes okraj.

Přelet nad vášnivým údolím. Můj život se nesmí jen tak přihodit, zůstat prázdnou židlí, na kterou není dovoleno se posadit. Jsme lovené oběti v zátoce vysoké honorace. Ty jsi kupec mé samoty. Pán domu jen slepec, matné zlato. Přímo hladovím po tvém tělesném ostrovu v niterně rozbouřeném moři. Vzdaluje se obraz, ztrácím svou tvář, ale já nepovolím, nemohu stát v rohu. Jedinec je společnosti krví. Společnost nesmí ji jen tak prolít.

16 27.07.2019

Z(a)tracené matčino objetí. Zdržte se slz, dojetí. Nechráněna, počala. Připravená půda pro střet. Osudové pouto vynořené zpod hladiny pekelné. Rozbitý cit. Rodičovská prestiž oněměla, stala se tmou, temnou slupkou, povinností, rutinou. Když mateřská láska ochoří, není naplno projevena, pokřiví se každý kousek duše, těla. "Zdravím své tiché utrpení. Mrazivá muka se rozkoukávají. Za otisk genů platím i já. Jsem vnitřně mrtvá, mimo mříže uvězněná. Chci s tebou mluvit, "dobrý synku" Keve a ptát se: PROČ?" Matka a syn. Dva rivalové, dvě tvrdohlavé bytosti, co hlodají si navzájem v nitru, tonou v napětí, ve vzteku. Stále mi unikáš, stále tě míjím. Oblékl jsi zhoubnou kápi. Jsi mi na obtíž. Podezíravý, nenávistný, syrově agresivní, výsměchem unášený. Není to hodné spící miminko, ten zlatý drobeček všemi vítán. Je tak jiný, v holé pravdě zavržený, ďáblem v těle usmýkaný. Kdopak jsi? Chladný agresor smyslů zbavený, stinnou přítomností zapíraných emocí obklopený, uhrančivý démon s toulcem připravený, vystřelit šíp vražedný. Spáchal těžký zločin, jímž pozornost si vynutil, ale... je to pořád můj syn, upíjím vinu s ním. Můj jediný potomek, pro kterého tu jsem a dýchat budu v dobrém i zlém. Krev teče a já ji zachytím.

Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní... umění - svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn zchoulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří.

... pod jednou střechou. Stisk rukou. Jak se peče štěstí. S ingrediencemi uvnitř sebe. Víry a krásy, které zvážit nelze. Uzamčeni časem, odpoutáni citem, který zasypal těžkosti a rány, který se rozprostřel ve vůni ranní kávy. Čerstvě a silně. V páji nebeském. Až po okraj. Nadýchaně. Nebeská krmě "z věcí domova," v ráji pozemském. Duet touhy a lásky na, jako jeden dech. Být milován a milovat vzájemně.

16 29.04.2019

... probere /k životu/ nepokojný tep krvavé historie. Aristokrat v černé kápi. Bledý jako svit luny. Oči přišpendlené korálky. Teď jste na to kápli. Ať tryská, prýští, nektar nejoblíbenější, nazývaný rudou vášní, jenž napájí baladické srdce knížete. Hlavu do záklonu. Divoká růže splynula se zbloudilou labutí... Jsem ochotna krk nastaviti, pro Váš polibek, tak sladký, tak hluboký, a pak zemříti. V peřinách. V karmínových pavučinách. Skrz špičáky, žhnoucí temnou, erotickou smrtí.

16 03.03.2019

"Když jsem tě spatřil, když tě líbám..." Jsem vítán, ale jen jedno léto, jedno osudové léto. Osud mi tě vybral, přivedl do náruče. Unášen jsem byl tvou nezaměnitelnou krásou, které se mi dostávalo vrchovatě. Ucítil jsem s tebou doteky prvních rozkoší i prvních vzlyků, proudy chvění, nově nepoznaných paprsků okouzlení. Probírat se četbou, listovat v nejrůznějších svazcích. Oddáni jsme dnům, břehům emocí, blankytně milostným nebesům i příběhům, které tíží opředly mysl. Tvůj tajemný závoj, omotaný pavučinou, leč roztržen byl. Na lavici obžalovaných justice, mrazivá identita obviněna jako mučicí nástroj historie, bodavá špice jehlice. Celá ta léta nad stránkami literárními, mým hlasem předčítanými, se nadále střetávat budeme, obohacovat se duševní stravou. Vzpomínky s mou Hannou pak jako vytržená pochodeň v myšlenkách rozlévat se budou. První láska se zrodí, bolí, přetrvá. Mé tělo i duše nasáklé tebou je nadosmrti uchová.

16 28.02.2019