Adapa komentáře u knih

Knížku jsem objevil zcela náhodně díky této databázi knih. Nevěděl jsem, co od ní očekávat. Když jsem po ni sáhl, nepustil jsem ji ale z ruky. Knížka je psána hodně vědecky, s odstupem a netouží po nějaké popularizaci. Je vidět, že autor je vědec. Přesto je to napsané čtivě a všechny fakta a hypotézy zaujmou. Jen je smutné, že knížka byla napsána začátkem 70. let a ani nyní v roce 2021 neznáme na většinu z těch věcí odpovědi.
Škoda, že takových knížek v dnešní době nevychází více. Dnes o záhadách píše každý, kdo si něco našel na internetu a zvládne najít písmena na klávesnici počítače.
Rozhodně všem doporučuji a od autora se pokusím sehnat více jeho knih a rozšířit si o ně knihovnu.

2 08.04.2021

(SPOILER) Vezměte si Zemanovu Cestu do Pravěku a Verneovu Cestu do středu země, smíchejte to, proložte to úžasnými Burianovými obrázky a dostanete ruský román Plutonie. Skvěle napsaný dobrodružný román, který je sice již dávno překonaný, ale za přečtení stojí. Ani se nechce věřit, že základy byly napsány již v roce 1915.
Skupina ruských vědců objevuje nedaleko Čukotky, dosud neobjevené ostrovy a při jejich prozkoumávání se dostává do nitra země. Když vědci zjistí, že se dostali do pravěkého světa, mají neustále potřebu každé zvíře zastřelit, rozporcovat, sníst a popsat. V pravěkém světě potkávají podivné mravence, kteří se stanou jejich hlavními nepřáteli. Několikrát s nimi bojují. Po několika měsících se vydávají zpět, potkají pralidi.
Škoda, že typičtí Verneovští vědci nemají více popsané své charaktery, nemají své pocity a myšlenky.
Všem doporučuji.

6 08.04.2021

Čtivě napsaná publikace o tom, že před Kolumbem byli v Americe nejen Vikingové, ale i Portugalci, Francouzi, Irové, Féničané, Egypťané… Prakticky jakýkoliv starověký národ vás napadne, tak v Americe byl a v knize je to doloženo důkazy.
Nedovedu říci, co z toho všeho může být pravda, protože často jsem tam narazil na několik historických nesrovnalostí. Některá předložená fakta mi zněla nelogicky, například informace, že po Napoleonských válkách mělo Rusko problémy s financemi, proto muselo prodat Aljašku. Nebo informace, že ve Vladivostoku byla nalezena kotva z 9. století, kterou v tu dobu Pomorové používali v Bílém moři, takže je to důkaz, že se Pomorové dostali už v 9. století do dnešního Vladivostoku.
Jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu… Doporučuju si tedy knížku přečíst a popřemýšlet nad tím, co když vážně Féničané, Číňané nebo i Šalamoun, běžně do Ameriky pluli…

3 07.04.2021

Naprosto dokonalá havajská sága, kdy po dočtení posledních stránek druhého dílu si zoufám, že není ještě třetí díl. Román je rozdělen do několika kapitol, které odlišují hlavní postavy a hlavně období. Dozvídáme se o příchodu prvních lidí na Havaj, pokračujeme o tisíc let později příchodem misionářů na ostrovy. Misionáři na ostrovech zůstávají a o pár desetiletí později jejich synové zakládají velké plantáže a společnosti, které ovládají celé ostrovy. Sledujeme příchod Číňanů a Japonců na ostrovy, jejich vzestup ke slávě a naopak úpadek domorodých Havajců.
I přes velký počet stránek se knížka čte jedním dechem a budete si zoufat, že ještě není pokračování.
Všem doporučuji.

3 03.03.2021

Naprosto něco jiného než jsem čekal. Čekal jsem historii a záhady Brna, ale knížka je soubor historických střípků z různych období, které mají něco společného s Brnem. Dočítáme se zde například o italských karbonářích, Elišce Rejčce, Přemyslovcích, Tatarech u Olomouce... Čte se to dobře, jen název by měl být jiný.

2 10.02.2021

Krátké a nic neříkající, dávno již překonané, je poznat, že to bylo psáno někdy koncem 70. let. Základní myšlenkou je, že Cecil Rhodes usiloval o zfederalizování celého světa a jeho nadace v tom pokračuje. Za vším stojí Rotschildové a další finančníci, kteří financují komunismus a socialismus a jejich cíl je splynutí USA a SSSR do jedné diktatury, kterou budou ovládat… Nic zde nejde do hloubky, některá jména jsou zmíněna bez většího vysvětlení… Nezaujalo mě to…

3 07.02.2021

Mám rád motivační knížky, přečetl jsem jich snad desítky. A tak mohu s klidným srdcem prohlásit, že Jeden metr od zlata je zklamání. Nepřináší nic nového, opakuje již dávno napsané a vyřčené a zaštiťuje se geniální knížkou Myšlením k bohatství. V knížce sledujeme podnikatele Grega, kterému se bortí život – firma je zadlužená a krachuje, odchází od něho přítelkyně, jeho bratr je alkoholik. Greg se potkává s úspěšným podnikatelem, který mu převrátí život, půjčí mu knížku Myšlením k bohatství a Greg se rozhodne sám napsat motivační knihu. Zbavuje se firmy, cestuje po světě, vyzpovídává úspěšné podnikatele a píše o tom knížku. Prostě, když se vám nedaří v podnikání, nechte toho a živte se tím, že jiným budete radit, jak vše mají dělat správně… Za mě průměr a jedno velké zklamání.

2 07.02.2021

Skvěle napsaná knížka, která mě provázela mým dětstvím a ke které jsem se nyní po mnoha letech vrátil a byl jsem nadšený stylem psaní a popisováním jednotlivých objevitelů a mořeplavců. Neustále jsem u toho měl v ruce telefon a hledal další a další fakta na wikipedii a zjišťoval si více o objevitelích Aljašky, Nové Země, Karibiku, Austrálie… Skvěle to vtáhlo do děje, přeneslo mě to do jiných dob na jiné světadíly.
Rozhodně všem doporučuji.

5 05.02.2021

V podstatě souhlasím se vším, co je napsáno v předchozích komentářích této knížky. Badigin píše zdlouhavě, dost často odbíhá od tématu a dost se tam projevuje doba, kdy román psal. Díky tomu obyčejní Novgoroďané jsou nejčestnější a mají ty nejlepší úmysly, šlechtici a kupci jsou zkažení a myslí jen na sebe, na německých rytířích a na Hanze není v románu snad jediná dobrá vlastnost…
Je to zajímavě vybrané téma. Mezi řádky je poznat, že Badigin sám byl kapitán na lodi a plavil se Arktidou. Badigin velmi dobře vylíčil život v Novgorodu, kraje kolem Ledového moře. Ale přitom to vše píše tak stroze, používá zbytečně krátké strohé věty.
Intrikaření hanzy, bojarů a vnitřní rozpolcenost vladyky Novgorodu mi tak něčím připomínali Nepřítele z Atlantidy nebo Faraonova písaře od Pludka.

3 05.02.2021

Střípky příběhů z prvních let ruské Kamčatky. Velice zajímavá knížka, která mě příjemně překvapila. Nejprve sledujeme osudy mladého Vladimira Atlasova, který přichází na Kamčatku, stává se kozáckým důstojníkem a nakonec i místodržícím Kamčatky. Poznáváme domorodé obyvatelstvo, názory kozáků, krásnou přírodu. Atlasov ustupuje do pozadí a na scéně se objevuje mladičký rusko-polský kozák Ivan Kozyrev, který je okolnostmi donucen ke vzpouře proti Atlasovovi. A jako třetí hlavní postava se objevuje kozák Kuzma Sokolov, který je pověřen dokázat, že se dá doplout na lodi z Ochotsku na Kamčatku. Tito tři hlavní hrdinové v průběhu cca 20 let potkávají na své životní pouti různé historické postavy z dějin Kamčatky, Ochotsku a Jakutsku. Pro českého čtenáře poněkud netradiční prostředí, které ale dovede zaujmout. Škoda, že knížka nebyla objemnější a nesledovala více postavy všech postav. Rozhodně všem doporučuji.

5 02.02.2021

Knihu jsem poprvé četl jako kluk, někdy koncem 80. let. Od té doby jsem si z toho jen pamatoval, že Bering nebyl, že na druhé lodi se plavil ještě Čirikov, který byl sympatičtější a schopnější. Při druhém čtení o třicet let později mně kniha celkem nudila, zdálo se mi, že na román je to moc nudné a občas se to snaží být literaturou faktu. Základem děje je Velká severní expedice, kdy se Rusové rozhodli objevit Ameriku přes Tichý oceán. Po letech příprav konečně z Ochotsku vyráží dvě lodě, jedna pod vedením Beringa a druhá pod Čirikovem. Dorazí na Kamčatku a vše se jen zdržuje, oba velitelé si navzájem nerozumí a trvá dlouho než konečně zase vyrazí. Mezi řádky je tak nějak vidět autorova nechuť k čemukoliv zahraničnímu, všichni méně schopní námořníci a jsou neRusové. Naopak ruští námořníci jsou až idealizování – nejen Čirikov ale například i Ovcyn. Po dočtení knížky ale nezbývá než souhlasit s Kolokolovem, že by oslavován neměl být jen Bering, že více se o objevy zasloužil téměř zapomenutý Čirikov.

Celkově je to zajímavé čtení, ale chtělo by to více oživit děj. A nebo nepsat to jako román, ale vyloženě jako literaturu faktu. Takto dlouho váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec dávám jen tři. Knížku ale rád doporučím a kdo má rád objevné plavby, měl by si k ní najít cestu.

2 02.02.2021

Velmi zajímavý příběh podle skutečné události. Knížka začíná celkem slibně, jen od počátku ruší neustálé zdůrazňování toho, jak kapitalistický svět je špatný, jak lidé v SSSR se mají dobře apod. Jak již bylo zmíněno níže, prolínání politiky do příběhu odrazuje a škodí. Postavy jsou dost ploché, od počátku dokonalé a nemají žádné chyby, nepochybují o ničem a jen vidí potřebu sloužit straně a sovětské vládě. Knihu vypráví sám Alexandr Mironov, který byl účastníkem osudné plavby. Cesta Arktidou je dobře popsána, dobře se čte. Ve chvíli, kdy parník Čeljuskin ztroskotá a polárníci si musí založit tábor na ledové kře, promění se to v nudnou politickou agitaci dokonalosti sovětských letců. Ve skutečnosti to byl úžasný čin „čeljuskinovců“, bylo to skutečné drama, boj o život. To napětí ale v knížce chybí.

3 17.01.2021

Přes dvacet let jsem měl tuto knížku doma, tak jsem si při nostalgii po KODovkách řekl, že si ji konečně také mohu přečíst. A je poznat, že je už z naprosto jiné doby a že nejsem ten správný cílový čtenář. Ideálním čtenářem by byl asi kluk tak do patnácti let ve 30. letech SSSR…
Po několika stránkách čtení mám pocit, že jsem už něco podobného četl, pátrám v paměti a u sebe v knihovně a nacházím knížku Trosečníci na Grumantu. Naprosto stejný děj a zjišťuji, že dva sovětští spisovatelé si vybrali stejný námět – čtyři lidé ztroskotají na Grumantu / Špicberkách a stráví tam šest let. Až nyní zjišťuji, že se to opravdu stalo.
Jak níže zmiňuje chlo0opek, kniha je opravdu až moc „slohově barvitá“. Postavy nejsou do hloubky propracované, skáče se sem tam někdy do vzpomínek. Autor má neustále potřebu mezi řádky vysvětlit, že Angličané, kupci, šlechtici a mniši jsou špatní, neužiteční a pouze obyčejný ruský mužik je ten skutečný správný dobrák a ušlechtilá duše.
První polovina knížky se dala ještě celkem číst, ale když se trosečníci dostali zpět do Ruska a skončili jako atrakce v carevnině zoologické zahradě, byla to už nuda a pospíchal jsem, abych to měl dočteno.
V době, kdy knížka byla napsaná, mohla mít úspěch a své čtenáře, dnes už se ale dalšího vydání nedočká.

2 11.01.2021

Nuda a zase nuda… Naprosto nevyužité téma. Knížku mám roky v knihovně a při googlování o Nové zemi jsem se rozhodl, že zkusím přečíst i tento starší román. Do čtení jsem se ale musel nutit. Knížce chybí hlavní hrdina, autor tak nějak skáče od jedné postavy ke druhé, jak se mu to hodí. S nikým jsem se tam nedokázal „sblížit“ a fandit mu, chtít více číst, jak to dopadne. I události, které mohly být zajímavé, jsou podány nudně, zkratkovitě. Naprosto nevyužitý potenciál.

2 02.01.2021

Skvěle napsaná mozaika cestovatelů, mořeplavců a objevitelů. Očarovala mě kdysi jako malého kluka na druhém stupni základní školy, toulal jsem se prstem na mapách, kde všude objevitelé byli. Ve zralém věku jsem se k ní nyní vrátil a všechna ta hesla objevitelů pročetl znovu. Občas jsem u toho použil wikipedii, podíval se, jak moc stručně to všechno zní a říkám si, jak moc nám internetová doba toho vzala. Dnes by taková knížka neměla šanci vyjít, vše si naťukáme na telefonu, hned o každém mořeplavci vše zjistíme. Jsem rád, že tu knihu mám doma a určitě se k ní budu i nadále čas od času vracet...

2 20.12.2020

Druhý díl románu byl na můj vkus nějak moc sladko romantický. Je poznat, že román je psán koncem 19. století, jinému čtenáři než je dnešní. Jak je vytýkáno níže, děj se dost vleče. Spousta věcí se tak nějak pořád opakuje. Ale jinak je poznat, že autor je prostě mistr spisovatel.

1 20.12.2020

Velmi dobře napsaný historický román i když je zde na můj vkus až příliš historické romantiky, která dává poznat, že knížka byla napsána v 19. století. Román má svižný děj, během chvilky jsme vtaženi do víru událostí Chmelnického povstání a sledujeme romantickou lásku Jana Skrzetuského ke kněžně Heleně Kurcewiczówně, o kterou usiluje kozák Bohun. Povstání přináší krvavé střety, zmatek a chaos. A tím vším se krásně prolíná zábavný pan Zagloba. Svým způsobem mi román připomněl Zaklínačův svět od Sapkowského – snad to bude polskou mentalitou autorů. Mezi řádky románu je vidět Sienkiewiczův romantizující pohled na tehdejší Polsko – téměř všichni Poláci jsou tam kladní hrdinové, romantičtí čistí, vzorní katolíci. Ukrajinci jsou popisováni jako podřadnější sedláci. A o Tatarech píše jako o „zakrslých“ lidech, kteří chtějí jen válčit. Napsat román dnes, byl by obviněn z xenofobie. Knížku rozhodně všem doporučuji, je to skvěle napsaný historický román.

2 22.11.2020

Docela nuda, dlouho jsem se nemohl začíst. Když jsem se trochu začetl, tak krátká knížka končila. Nikde se mi nepodařilo najít anotaci na tuto knížku, nevěděl jsem, co od ní čekat. Knížka začíná nástupem mladých kluků do vojenské školy, mají se stát za čtyři roky námořními důstojníky. Všichni z nich jsou prakticky dokonalí komsomolci, skvělí sovětští lidé. Hlavní postavou je Vasilij Prokofjev, který má osobní antipatie ke spolužákovy Bykovskému, který se jen předvádí a povyšuje nad ostatní. A všichni spolužáci jen přemýšlí, jak z Bykovského udělat lepšího sovětského člověka, jak mu pomoci. Když Vasilij poprvé dostane volno ze školy, hned se svou dívkou doma diskutuje o lepší organizace práce v továrně. Továrnu také navštíví, aby viděl, jak si vedou bez něho. Když Vasilij pochoduje ruskou zimou myslí opět na svou továrnu, kde jako dělník pracoval, jak jen zlepšit organizaci výroby, jak lépe vyrábět. Jsou zde i další postavy, například Donbasan Grigorij Budko nebo Viktor Šasin. Ale jejich individualita je potlačena, všichni jsou mravně i společensky dokonalí a myslí jen na celek, jen na budování lepšího SSSR. Děj se odehrává ve 30. letech 20. století, knížka byla napsána v roce 1949 a je to na tom poznat, i když jsem četl i jiné knihy, které byly více poplatné svému vzniku… V této knížce ale chybí pořádný děj, jsou to jen střípky ze čtyř let studií. Takže nuda a průměr…

1 28.10.2020

O Hilsneriádě jsem četl za posledních několik desetiletí již spousty článků v časopisech, novinách i různě na internetu. Z toho všeho jsem měl v hlavě jen myšlenku, že Leopold Hilsner byl nevinný a pachatel je neznámý. V této knížce od Bohumila Černého jsem poprvé četl vše řádně ucelené, vysvětlené od začátku a zasazeno do souvislostí. S klapkama na očích, že to nemohl udělat Hilsner jsem mezi řádky čím dál více viděl jako vraha jejího bratra, tak jak ho označil i Masaryk. V závěru knihy je podáno několik hypotéz a celkem realisticky, je tam vysvětleno, kdo by mohl být vrahem. Varianta, že by to byl její bratr, rázem padá.

Detailně je tam popsána doba, protižidovské nálady a také to, jak si svědkové do detailů s každým dalším měsícem více a více vzpomínají na podrobnosti. Ze začátku 21. století je pro nás nepředstavitelné, co se dělo s lidmi v roce 1899.

Příjemně mne překvapilo, jak dobře je zde popisován Masaryk. Očekával jsem, že bude zesměšňován jako první kapitalistický prezident, protože kniha vyšla v 60. letech. Ale nenašel jsem zde žádné prokomunistické věty apod.

Je to velmi dobře napsané dílo, které mi dost otevřelo oči. Všem ho mohu jen doporučit.

4 27.10.2020

Knížku jsem si koupil už v prvních dnech, kdy vyšla. Prolistoval jsem ji a těšil jsem na začtení. Ale asi nějak bylo všude v televizi „přebabišováno“, že se stalo, že jsem se k ní dostal až koncem roku 2020. A knížka mě tak nějak zklamala, čekal jsem od ní víc. Před lety jsem četl od pana Kmenty Kmotra Mrázka a padl jsem z toho na zadek, během několika dnů jsem si tehdy sehnal všechny jeho vyšlé knihy a rychle je přečetl. Některé pasáže jsem si znovu pročítal, dělal jsem si poznámky… Ale tady v knížce Boss Babiš mě to tak nedostalo. Přišlo mi, že jsem se nedozvěděl prakticky nic nového, snad kromě aféry s původem peněz z Panamy – sponzorování ČSSD.

S panem Kmentou sdílím názor na pana Babiše, ale přišlo mi, že se zde autor až příliš nechával unášet „osobní křivdou“, kdy odešel z Mladé Fronty, poté co ji koupil Babiš. V předchozích dílech o Mrázkovi, o Krejčířovi nebo třeba o Vítu Bártovi, si zachovával pan Kmenta profesionální odstup, nadhled. To mi zde chybí. Také literární styl nějak oproti předchozím dílům poklesl – vadily mi příliš zkratkovité kapitoly, zbytečně někdy oddělované.

Dával nakonec čtyři hvězdy, ale jen s odřenýma ušima. Knížku by si měl přečíst každý, ať vidí, co vše tady v Česku roky prochází, k čemu jsme hluší a slepší.

4 25.10.2020