aardvarka komentáře u knih

Já nevím, co ostatní (panem Kantůrkem počínaje, nechť je mu Plocha lehká) proti této Pratchettovce mají. O to víc je příjemným překvapením převážně kladné hodnocení ostatních čtenářů. Je to jeden z temnějších dílů, takový ocelově šedý a navíc dost od bahna. I když silným emancipovaným ženám zpravidla moc nefandím, v tomto případě děvčata válela. To bylo způsobeno tím, že byla dobře napsána. Ať ten váš zatracený osel vybuchne! Neboli palec nahoru.

3 13.06.2018

Nekonalo se takové absolutorium jako v případě Na dně v Paříži a Londýně, ale i přes zdánlivě malé téma (nikoliv despocie ale nesnesitelně obyčejný život a upínání se ke snění a minulému) je to Orwell ve svém živlu.
Na knize oceňuji zejména fascinující kontrast dvou světů, které dělí čtvrt století. V jednom jsou malí soukromníci, kvetoucí kaštanové aleje, zapomenuté obrovské ryby a nepředstavitelný pocit míru. Ten druhý svět je svět periferií, úřadů, řetězců, levných slizkých párků plněných rybou a neustálé žaludeční křeče z toho, že do roka ti můžou padat na hlavu bomby. Rozklad rodiny, který tu vidíme, dokončí Orwell v 1984. Román hodně vypovídá o náladě britské společnosti v době, kdy se tady dělo něco úplně jiného.

3 05.06.2018

Kniha mě moc bavila, zhltla jsem ji za den. A pak jsem měla špatné sny. Taky bych to mohla i delší, ale takhle to do sebe krásně zapadlo. Každá povídka jiná a každá po svém dobrá a drsná.

2 02.01.2019

Výborné jako středoškolská skripta k dějinám umění. Stručný, jasný výčet.

2 23.08.2018

Velmi dobrá kniha. První polovina mi přišla lepší. Kromě toho, že se v každé kapitole autor dopátrává diagnózy, popíše nejen život pacienta, ale i jeho dobu, historické pozadí, názory současníků atd. Vzniká tak velmi dobrá přehledovka, s níž si člověk zopakuje světové i naše dějiny, případně se dozví i o postavách příliš neprobíraných v hodinách dějepisu. Nicméně se skoro třicetiletým odstupem některé interpretace událostí trochu ztrácejí, dnes už je na leccos jiný pohled. No ale nevadí, na svoji dobu to naopak bylo velmi pokrokové. Asi nejvíce se mi líbily kapitoly z antiky a z našeho středověku a novověku (Caesar, Pohrobek, Valdštejn - skvělé, skvělé).

2 23.08.2018

Knižně, divadelně i filmově. A pokaždé skvělé, skvělé, skvělé. (Ale asi to nebude pro každého, po představení jsem totiž s úžasem vyslechla, jak se jedna slečna ptá druhé: A ten jejich syn teda umřel nebo ne?)

2 19.06.2018

Jen houšť a větší kapky. Ucelený pohled na velmi zajímavou a nepochybně i velmi lidskou postavu našich dějin. Moc povedená kniha.

2 19.06.2018

Geniální. A navíc srdcovka, protože takové lidi, o jakých je to psáno, opravdu znám. A můžu říct, že hra není zdaleka tak nadsazená, jak by se mohlo zdát.

2 14.06.2018

Těžko čitelná kronika všeho, co lze v lágru zažít. Bylo to depresivní, hrozně dlouhé, ale odložit to zkrátka nešlo. A oproti milionům jiných příběhů má tenhle vlastně šťastný konec. Tedy až na ten zničený život.

2 06.06.2018

Obrovská škoda a nesplacený dluh jednomu z hlavních tvůrců "Lovecraftova kruhu", že druhý díl jeho spisů již ani nebyl vydán fyzicky.
Přestože kvalita překladu oproti prvnímu svazku znatelně pokulhává, stále jde o výběr vysoce kvalitních kusů z nesmírně bohatého díla Klarkash-Tona, Velekněze z Atlantidy. Je smutné, že nad uměleckou hodnotou převažuje diktát ekonomického potenciálu, který dílo odsoudil k polovičaté existenci v efemerní digitální podobě. Jak to ostatně v umění bývá.

1 28.11.2023

Pěkné, většinu knihy zajímavé. Protože v muzejnictví nepracuji, částí o evidenci sbírek jsem se trošku prokousávala. Autor se také trochu opakuje (zejména v první části knihy) a nad některými neskutečně naivními dotazy fiktivní slečny jsem občas vrtěla nesouhlasně hlavou (ale věřím, že je takových v reálném životě spousta).
Pozitivem jsou výborné historky, kterých je kniha plná. Zejména poslední část, 50 let s českým muzejnictvím, je jimi přímo narvaná (dělnické hnití, Alena Ladová) a nesmírně čtivá a podává upřímné svědectví o duchu doby. Stejně tak i různé odstrašující příklady z doby současnější pobavily. Naprosto výborné jsou ilustrace. Vtipné, vkusné, tematické - velký palec nahoru! ("Mladíku, to je fronta na banány?" "Kdepak, paní, na mamuty.")
Knihu jsem četla déle, než jsem na začátku předpokládala (vzhledem ke zvolené formě vyprávění), ale nestěžuji si. Líbilo se.

1 10.08.2018

„Měl jsem často různé touhy, někam do ciziny se podívat, koupit si něco apod. Přistupoval-li jsem s tímto přáním k otci, byla jeho odpověď: Nemám nic proti tomu, vydělej si!
Výstižnější však, než cokoliv jiného, jsou dva řádky, které mi otec připsal na korespondenční lístek, posílaný mě matkou do Krkonoš: Srdečně Tě pozdravuji. Neutrácej, bylo by zle. Tvůj taťka."
Mezi třemi a čtyřmi. Nemálo příspěvků je trošku nicneříkající, ale jsou tam také vzpomínky velmi osobní a zajímavé. Nejvíce o Rašínově osobě vypovídají samozřejmě ty od jeho manželky a synů (proč zde není nic od dcery?) a pak ještě několik, které se zaměřují na omladinářskou či ministerskou etapu jeho života (Škába, Šejnost) či na jeho soukromý život (dovolené v Písku).

1 19.06.2018

Dobrodružství z viktoriánského Londýna, pro mládež jednoznačně vhodné, napínavé, oplývající sympatickými postavami a padoušskými lotry v čele s babiznou, která nosí zuby po nebožtíku manželovi, co umřel na choleru.

1 14.06.2018

"Dostal jsem hrozné horečky a nemohl jsem spát. Tyfus! Lidi na to umírali každou noc. V noci jsem musel dolů na záchod. Chodba byla vždycky posetá mrtvými těly. Nedalo se vůbec projít. Musel jsi přejít po hlavách, a to bylo strašné, ta kůže byla tak kluzká, zdálo se, že už už padáš. A tak to šlo noc co noc. Takže teď jsem měl tyfus a musel jsem scházet dolů na záchod a říkal jsem si: Tak teď je řada na mě. Teď tady budu takhle ležet já a někdo po mě bude šlapat!"
(Pocta tomu, že i bez geniálních černobílých obrázků tohle dílo funguje.)

1 13.06.2018

"Jsi tedy sám, vyhoštěn a zavržen, hochu ubohý tam, kde jsi býval chloubou a útěchou duše mateřské, nedopřáli ti v strastech tebou nezaviněných jiného útulku než v kůlně na slámě. Týrali tě, rvali, posměchem zavrhovali, mořili hladem a bitím, a když jsi klesl pod tolikerými útrapami, budíš jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase se smrtí a objat mrákotami."

1 13.06.2018

Skoro taková srdcovka jako Ikona. Výborný hrdina a jeho parťačka. Zajímavý vývoj příběhu, kdy k záchraně uneseného za podivných okolností nedojde, a my pak spolu s ústřední dvojicí putujeme od jednoho před chvílí zamordovaného únosce k dalšímu, zatímco hlavní padouši (z nichž jeden opravdu překvapil) unikají. V liduprázdném lunaparku jsem byla podělaná strachy, scéna s taxíkem, tak jako mnoho jiných, naopak pobavila. Líbí se mi, že tak jako v jiných autorových příbězích (a často i v Bondovi), jsou i tady Američané i Rusové vlastně príma kluci, jen se vždycky objeví nějaký peněz a moci chtivý bídák, který je schopný všeho.

1 13.06.2018

Různorodá směs povídek. Některé mě neoslovily, jiné se naopak člověku vryjí do paměti. K vrcholům řadím titulní povídku, Pád do Maelströmu, Skokana, chudáky Ushery a mou oblíbenou dvojici Vrah jsi ty a Předčasný pohřeb. Pak samozřejmě toho brutálního Černého kocoura, kterého jsem skousla až napodruhé, ale s o to větší chutí. (Zato zubatá Berenice byla stále přes čáru.) Aby byl výčet mých favoritů úplný, musím také z méně známé polovice souboru zmínit bratříčky ve veselém morbidním kabátku Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! a Muž, který se rozpadl. Obě jsou velmi… ostré.
Ad zde jmenovaní následovníci našeho milého Edgara: prostě musím zmínit - z našeho českého rybníčku morbidností a záhad - mistra Švandrlíka, který má k Poeovi věru blízko.

1 13.06.2018

A pak průvod půjde od Patheonu dolů a přes most legií a tam sbor učitelů zapěje "Hej, Římané"... Krom toho, že to je taková úžasná švanda, tak to také byla nejčtenější kniha v našem maturitním ročníku, a mám sentimentální vzpomínky, jak na ni člověk čekal frontu. A místy je teda aktuální, až to bolí.

1 06.06.2018

Jo, tak tohle na mě svého času udělalo velký dojem. Do lepší poloviny knihy řadím oba česko-české atentáty a můj oblíbený bulharský. A ten albánský taky, už pro vraždu vraha přímo v soudní síni. Kniha je (i přes trochu starší datum vydání) skvělý průvodce po španělské vesnici balkánských a východoevropských meziválečných dějin. A na závěr: Masaryk měl kliku, že měl tak krásný úsměv! Ani atentátník ho nezvládl zastřelit. Chudák francouzský president se asi na kolemjdoucí neusmíval.

1 05.06.2018

„Dnes jsem tím, čemu básníci doby romantické říkali velebný kmet, ale čemu básníci dnešní doby neromantické říkají plesnivý dědek…“
Takže: Na konci 80. let v USA velebný kmet Drábek popisuje svou pouť 20. stoletím, kterým si prošel tak naplno, jak málokdo jiný. Tedy málokdo jiný, kdo by o tom pak ještě mohl vyprávět. A vyprávět s humorem! Je tam všechno. Je tam krásné Rakousko-Uhersko a předválečná Praha, jsou tam Lórky a plaid. Jsou tam boje s Maďary, první republika. Je tam odboj, Osvětim, Pankrác, Bohnice. Jsou tam dojímavé lidské příběhy - Hans Gall, Zdeněk Dohalský,... Jsou tam úžasná štěstí v neštěstí (např. Drábek by býval popraven za stanného práva, když by se zrovna jeho spis netoulal v Berlíně při procesu s Láďou Rašínem). Je tam soud s K. H. Frankem. Jsou tam hrdinní demokraté a rudí bídáci, krčmaňská aféra, útěk přes hranice. A pak jsou tam české stopy v USA, kde emigrant tráví polovinu svého dlouhého života (a neví, že jen pár měsíců po napsání knihy se bude moci vrátit do vlasti). S některými autorovými postoji jsem nesouhlasila (Beneš ve všech případech bez bázně a hany jen jako oběť událostí a svého zdravotního stavu, sebedůvěra demokratů ve 48), ale koneckonců kdo jiný by měl právo povyprávět svůj osud ze svého pohledu, no ne?

1 05.06.2018