8130 komentáře u knih
do kamene tesat a paní Anuši Kejřové pomník postavit.....
když si představím, pro koho tu kuchařku psala a jak to s její dcerou a vydáním dopadlo...beru tuto knihu s velkou pokorou do dlaní a vždy paní Anuši Kejřové poděkuji.....mám doma 2.vydání.....
tuhle knížku jsem objevila u své pratety..měla ji zasunutou vzadu v knihovně a přiznala,že si v ní čte i v jejích 80 letech....
Annejetiny příběhy a jejích přátel, sestry,rodiny...mne v dětství velice uchvátily. Bylo fajn si počíst o tom, že někdo má podobné problémy a život a jak z toho ven nebo jak se s tím srovnat...svým způsobem pro mne Annejet byla taková zkušenější sestra... ;-)
nejlepší verze Slavíka byla ta fotografická, kde císaře hrál pan Ladislav Pešek...v pohádce je spousta moudra, byť je smutná, stejně jako mnoho pohádek pana Andersena. Všichni najdou v příbězích poučení a radu...
Za srdce mne vzala v 8 . třídě ZDŠ Balada o očích topičových, naučila jsem se ji zpaměti a pamatuji si ji stále a vzbudíte-li mne o půlnoci, odrecituji Vám ji procitěně...(ne, fakt ne jako mistr Kroupa - Siroty po ní zůstaly...a nebo Jak lvové bijem o mříže)...tahle balada mne provází skoro celý život, stále v ní nacházím hluboké myšlenky básníka, co miloval svět....a zemřel mlád, ve věku 24 let.
všechny svazky by měl mít v knihovně každý,koho zajímá Protektorát a naše historie a chce vědět víc, než jen to,co se dozví z filmů a ve škole...děkuji Vojtovi Šustkovi za to, že si na něco takového troufnul ....
není nic horšího,než peklo v jinak opravdu krásné krajině....jen příjezd do městečka pod lágrem, je moc malebný...ale to utrpení v pevnosti nad ním, to nikdy nevymizí...KT Mauthausen je tak udržovaný, že by během několika týdnů, byl opět schopný provozu....
upozorním na 27.1.2020 na 17 hodinu, kdy je v Městské knihovně na Mariánském nám.1., v Praze, beseda nad touto knihou , s autorem a historiky Čvančarou,Šustkem a Janíkem v oddělení naučné literatury pro dospělé.
Žádná idyla...obě strany (běloši i indiáni) si nezůstaly nic dlužné...bohužel na to doplatili domorodí obyvatelé, kterými bylo šoupáno,jako figurkami na šachovnici a byli zbavováni svých svobod .... autor nenadržuje žádné straně, jen popisuje a snaží se, aby si čtoucí udělali vlastní názor .... širší pohled na rudý lid, který se velkým nestal - protože se velkým stát nesměl (což považuji za velice pravdivou a výstižnou myšlenku z pera Karla Maye), je soubojem civilizací na různém stupni vývoje.... koho zajímá indiánská tématika, toho kniha klidným a chladným nenechá....
Češkovy knihy o Velké Moravě v podobě detektivních příběhů mám ráda....na základě nalezených a dochovaných vykopávek nebo záznamů, které vkládá do svých příběhů, přibližuje čtenářům toto dávné období....
Na avízovanou knížku Tory- TOmšů RAdmily, jsme se moc těšila, příhody jejich chlupatců mám velice ráda a jejich příběhy a životy, jsou popisovány s chápavostí a všímavostí kočkaře, co se rozhodl mít nejen kočky domácí, ale i pobývající venku bez omezování kočičí svobody a následně se starat o kočky bez domova, které sytil a později ubytovával v azylu .... odchod každého z nich jsem obrečela,jako by to byly moje kočky...z příhod a postřehů si odnesete i spoustu užitečných rad.....knížku Hotel U devíti koček doporučuji všem, kdo kočky mít nemohou, případně se k pořízení kočky chystají....a samozřejmě všem, co kočky mají, pečují o ty bezprizorní a není jim lhostejné chování nekočičích nebo nezvířecích lidí k nim....
Egon a krtci, to j epsina k popukání a spousta dalších příběhů....skvělá oddychovka...pohlazení, žádný stresy a depréze...pod stromeček super dárek!!!!
kdyby zašla ještě dál stačilo o 30 let, narazila by na Andersonville - což byl svým způsobem první koncentrační tábor - ve Americké občanské válce, zajímavé je, že ho vedl "švýcar" a za svoje praktiky, byl později souzen a odsouzen a popraven,jako jediný válečný zločinec v této válce!
... https://www.magazinuni.cz/ruzne/andersonville-%E2%80%93-prvni-koncentrak/
Mám ještě starší vydání z roku 1965.
Jmenuje se Zeleninová mísa, obsahuje 370 receptů na jídla z různých zelenin, vydalo ji v roce 1965 Vydavatelství obchodu v Praze v počtu 15.000 výtisků jako dotisk 5. upraveného a doplněného vydání. Byla sestavena z příspěvků zaslaných do soutěže „Zeleninová mísa“, kterou v roce 1958 pořádalo Sdružení obchodu ovocem a zeleninou. Recepty uspořádaly M.Klimentová, J.Břízová a dr.Jana Kolaříková. Jim patří můj neskonalý dík a všem těm, kteří své recepty do této soutěže poslali a jsou také uvedeni jako soutěžící. A jsou ze všech koutů naší republiky. A věřte mi, mnohdy nyní spousta vařících lidiček objevuje to, co je v této útlé, 160 stránkové knížce, zaznamenáno. Vydat ji znovu, bude směle konkurovat všem těm kuchařským knížkám o zdravém stravování. A za sebe konstatuji, že změnila můj pohled na stravu 13 let po II.válce.
To se čte samo...je to jak pohlazení i když někdy trochu zabolí......
Také mám díky jedné burze, knihu z roku 1946...stála celých 10,.-Kč a já ji nesla domů jako poklad, listy jsme otřela, knihu vyčistila, potom si sedla a četla a četla a nemohla jsem se odtrhnout od osudů všech,o kterých kniha je....ti lidé jakoby znovu ožili.....
nejde napsat něco hned po přečtení,napřed v člověku musí doznít všechny ty pocity, které v něm autoři vzbudili...komu není lhostejno,to co se za protektorátu dělo, kdo má pocit dluhu vůči těm ,co se nedožili jeho konce, kdo je hrdý na ty obyčejné lidi,co pomáhali i za cenu svých životů, měl by si tuto knihu nejen přečíst, ale doporučovat ji dál...aby nikdo nezapomněl....
když ji budete číst v klidu, najednou zaslechnete pláč malého chlapce, jeho kroky v kostelech,ucítíte vůni kadidla a pohladí Vás staré časy a s dospělým Santinim zjistíte, že Vás to jeho nadšení a představy nadchly tak,že začnete plánovat,jak se do těch míst podíváte....já třeba do Zvole, protože Kutnou Horu,Sedlec,Zelenou Horu znám....
pověsti z mého rodného kraje, jsou mnohdy drsné,jako kraj sám, ale kdo si ho přes všechno zamiluje, musí ho přijmout i s těmito příběhy......
tehdy to byla ohmataná knížka z knihovničky v jedné chalupě, kde jsme byli na prázdninách...vzpomněla jsem si na ni nedávno,když jsme byli na Slovensku v jedné osadě...kdo nemá vůli nezmění se...