8130 komentáře u knih
šibalství a moudrost Orientu..to, co se zdá nemusí být pravda....všechno lze vyložit jinak... příběhy o krutosti a naději, příběhy s leskem zlata a lidskými charaktery, příběhy pod žhavým sluncem a nebem plným hvězd...a všude vůně koření...
Jakoby to vyprávěla moje maminka, když museli opustit domek,zahradu a odstěhovat se k její babičce do vnitrozemí, z domova,který najednou nebyl jejich....
napřed jsem se dostala k židovkám, nakonec koupila všechny tři knihy a každý večer se vracím v čase do Brna mezi postavy z těchto knih...
na paní Poledňákovou mi to přijde takové, no prostě odfláknuté.....
pro mne byla mnohem přitažlivější filmová verze...a neodehrávat se děj na pionýrském táboře, myslím, že by se mohla v TV objevovat častěji....
tohle by měla být v Pardubicích povinná četba pro žáky ZŠ i SŠ...
Příběh ušatých chlupáčů mne prvně dostal v mých 15 letech. Najednou jsem o králících věděla víc,než kdokoli a nenáviděla jsem toho farmáře, který na ně líčil .. v tomhle věku jsem neřešila,že se v osudech těchto malých přátel, odráží lidské charaktery a teď, když s ečas od času ke knížce vracím, bych zase chtěla číst jen o nich, nevidět tam naši společnost a občas se přistihnu při myšlence, že bych alespoň ve snu,chtěla být jednou z nich...
pro mne napřed učebnice, nyní už nostalgické vzpomínky a slzy smíchu, už mám svoje vzpomínky a příhody, ale i tak,se k téhle knížce vždy před létem vracím....
od přečtení této knihy jsem si myslela,že Gaspacho je velice složitá polévka ... chudák paryba byla upozaděna...no,polévku jsem se naučila,je snadná na výrobu a výborná ve vedrech jako hlavní jídlo ..a v moři se nekoupu :-D
miluju Vánoční koledu,čím jsem starší,tím víc..Jakub Vodral a Ebenezer Vydřigroš a všechny ty londýnské postavičky, jsou se mnou nejen každé vánoce, ale i přes rok...vždycky si vybavím nějakou větu nebo část děje...díky pane Dickensi.
I Vám Inko Bernášková, dlužíme... dík Janě Vrzalové,je ten dluh menší...
tuto knihu v tomto vydání, mám čtenou Josefem Somrem. Ráda ji poslouchám.
Obecně více se mi líbí čtená kniha, ilustrovaná R.Innocentim, kde překladatel použil jména Ebenezer Vydřigroš a Jakub Vodral. Čím jsem starší,tím více Dickensovi rozumím...zraji společně s touto knihou.... a již delší čas si přeji jen klidné a radostné vánoce, bez shonu,křiku,drahých dárků....a daří se mi si tohle přání plnit.
učesané báje o řeckých hrdinech a božstvu, brala jsem je jako pohádky,než jsem si později přečetla Řecké mýty od R.Gravese...a v duchu děkovala panu Petiškovi, že byl tak laskavý a seznámil mne s nimi tak nenásilnou formou...
no,u tohodle říkám-škoda papíru....a škoda času, ještě,že jsem ji měla půjčenou od kamarádky,takže nemusím dodávat , že také škoda místa v knihovně....
Jak já tuhle knížku v devitce hltala. Vždyť rozdíl dvou let nebyl zas tak velký,ale starosti jiné. Dobře mne to připravilo na dospívání a na situace, které se mnou naši nerozebírali.
Bílá paní Eliška Součková je postava vytvořená M.Kubátovou tak,aby si prošla fázemi,které z ní nakonec udělají obětavou matku...ty fáze jsou těžké a čtenář se přistihne přitom, že Součkovou nenávidí...a nakonec zjistí,jak moc se mu vecpala pod kůži....
to už je moc dávno,co jsem tuhle knížku četla,zábavný v ní byl otec Tuháček a jeho výstupy...
na srpen nádherná oddechovka,příběhy o Oldřichovi z Chlumu mám ráda, byť tady je hlavní postavou panoš Ota, Diviš a lidičky z Cách. Škoda, že nebude rozvinut osud příbuzné rychtáře,která je malomocná.
Vrátit se do historie, nechat plout čas a smutně si číst o lidech,kteří se postavili svému osudu čelem a dělali to,co jim jejich víra a srdce velelo. My už víme,jak dopadli... poučí nás to?