7259 komentáře u knih

Pokud se chcete něco dozvědět o moderním postsovětském prostoru začněte tímto. Na malém prostoru Vás autor provede reportážním stylem prošpikovaným odkazy do dějin (skvěle i do západních, tam kde děláme vlastně podobné věci!) a literatury, včetně dalších doporučení. A to takovými jejiž nalezení mi třeba trvalo roky zájmu o oblast. Aby ne. Sovětské a ruské dějiny vystudoval. Ačkoliv zde najdeme některá klišé které nemůže minout snad žádná reportáž, jako výlet na Kolymu, tak autor realisticky stojí i například vůči Ukrajině. Tu jednoznačně popisuje jako zemi která je sice obětí invaze, ale která si na svůj rozvrat zadělávala neuvěřitelně dlouho a její nekritické přijimání vlastních dějin je v konečném důsledku stejně nebezpečné jako u postsovětského Ruska. Autor byl osobně na Majdanu, při obsazení Krymu, na olympiádě v Soči i v začátku bojů o Donbas. Ze všech míst přináší svědectví z první ruky a to i za použití šikovně zapomenutého diktafonu, nebo rozhovoru s warlordem kdy byl málem zastřelen. Už jen to že šikovně stihl ony události přináší do knihy jinde na Západě neviděné sondy do uvažování aktérů přímo z linií dějiných událostí, a navíc se k těm samým vrací i po letech, aby zjistil kam se posunuli.

5 28.12.2020

Moje recenze bude jiná. Nikdy jsem timemanagmentu nepropadl, paradoxně jsem si oblíbil ale žánr jeho recenzí co jel Michal Kašpárek. Tam bylo vyhodou to že uměl filtrovat bullshit, revidovat po letech dříve poznané, a některé věci jsem si z toho spíš nahodile odnesl. I já jsem prošel nějakou verzi todolistů. Ani ne proto že bych potřeboval vše dopuntíků, jako spíš že jsem to potřeboval nezapomenout. Jedna z rad v této knize je podobná. Jsou úkoly co mi tu straší třeba 8 let. A nic se nestalo. Mám ale výhodu že jsem v oborech které jsou tak institucionálně rigidní, že vlastní projekt a značka v nich téměř neexistuje.
Co mě ale opravdu sralo, tak že nic nemá smysl. Respektive i když jsem si to nějakou dobu myslel a hledal, tak jsem se opakovaně setkal s tím že to o čem si myslím že bude mít dopad tak dopad nemá, a nahodilosti mě často katapultovaly jinam. Ještě nedávno jsem si myslel že je to to legendární 80/20, až později mi jeden jáhen vlastně řekl že to nefunguje ani takhle přesně. Nepovažuji to za univerzální zjevenou pravdu, ale je fakt že málo co odpovídá zkušenosti víc. A o tom je myslím si i tato kniha.
Tato kniha je osvobozující, při jejim čtení mi paradoxně vytanula na mysli tvorba prigl.cz co je v knize Úvod do současné trapnosti. Všichni prostě bojujeme se svými tenzemi, očekávaními a nároky které mají tu tragické, tu humorné dopady. Doporučuji ji přečíst před tímto.
Je pardox že i kniha co má asi vyrážet na pomoc fetákům todolistu má na mě podobný účinek. Nevadí co bylo, je teď a bude jen zítra o kterým nevíte do kdy. A i kdybyste měli milion exekucí, slunce pořád hřeje. Nemusíte spasit všechny, a nejspíš se to nepovede ani u vás samotných. Nemusíte hned s Priglem v ruce a lahváčem zevlovat na nádru, ale sedět na lavičce pár bloků od domu kde jste ještě nikdy nebyli a pozorovat cvrkot může mít smysl samo o sobě. Tohle poselství jsem nějak tušil, ale dala mi to uceleně až tato kniha.

Vše co potřebujete vědět o šifrování v kostce. Asi si vás po této knize nenajmou jako bezpečnostního poradce, ale principy v ní vám asi pomůžou v nejedné útěkovce, případně budete vědět alespoň základně funguje to čim se dnes můžete ochranit a proč. Působový výklad vás poučí od césarovy šifry a frekvenční analýzy (kterou přes stáří 2000 let nezná kde jaký vysokoškolák, ale kolikrát kde kdo ze skautu) až po šifrování vašich emailů v dnešním světě. Doporučuji. Vlastně se dá říct že kniha se mi v životě potom "zaplatila".

3 27.02.2019

Zklamání. Od Růžka se s pamětmi různých českých generálů u tajných roztrhl pytel. U Růžka jde sice o chronologický popis v podstatě spíš zábavných banálních historek, jenže tato kniha neplní ani to. Asi ani neví co plnit chce. Popis karierniho postupu Šandora je poněkud vágní, občas prostřihnut nějakou melancholickou historkou z mládí. Což ale lze vzhledem zivotopisnym ambicím spionske knihy pochopit. Z této části pro mě byl nejzajímavější přechod do civilní bezpečnostní sfery. Problém soudržnosti knihy začíná ke konci, kdy kniha sklouzává k něčemu co bych označil jako nářek bílého může vyššího věku. Nic proti tomu, názory i s kterými nesouhlasíme mají zaznít, ale kniha pak žánrově neví čí je. Na prognostickou knihu je zas slabá část která navrhuje pouze minimum řešení ačkoliv trendy a hrozby jsou pro soudobou Evropu vytěženy vyčerpávajícím způsobem. V pomyslných řešení ke kvalitním částem patřil popis výzbroje kterou by AČR měla disponovat a to až do úrovně jednotlivých zbranovych systémů. To potom ale ostře kontrastuje s částmi kdy je například na jedné straně popis pražské gay pride očima generála. zcela mimo jakýkoliv předcházející nebo následující kontext či komentář. Jako by to bylo takové mrk-mrk na čtenáře že těch pár gayů je něco čím si zavinujeme svůj úpadek, ale bál se to říct nahlas i když jinde v knize se bije v prsa jako nekorektní kritik dnešní doby. Chcete zábavné storky z tajných služeb? Kupte si Růžka. Chcete aspoň trochu názvosloví, více konkrétnosti (i když možná lživé) Kupte si Randaka se Spurným a Bizony 007. A chceteli si udělat názor kam ten svět spěje tak si raději kupte Friedmana. Ti všichni dělají svoje téma lépe než kniha co chtěla chytit příliš zajíců na malém rozsahu a která spíš působí jako pojistka autora který když se jeden z mnoha nacrtnutych scénářů vyplní bude moct říct že on to rikal.

3 30.12.2018

Těžko zrovna mě podezřívat z obdivu k současné ruské vládě, ale tato kniha je přinejmenším poněkud alarmistická. I když po letmém googlení se reputace a životopis autora zdají impozantní, včetně letité zkušenosti v daném kulturním prostoru. Co mi vadí asi nejvíc, je že i když je kniha často slušně vyfutrovaná zdroji sklouzává k vytváření a předkládání logických řetězců událostí často tam kde je možným vysvětlením neschopnost nebo nezájem. Sám autor na počátku varuje že na Rusko nemáme brát západní měřítka, aby se potom sám divil že trosky budov zničených při různých útocích byly odklizeny promtně a bez jakéhokoliv zastavení se vyšetřováním. Neberte mě zle, toto je postup který si snáz jako autor knihy obhájíte například u hospodářské kriminality kde se můžete spolehnout na mnoho písemných zdrojů a dokumentů které získáte. (Například Kmenta v knize Boss Babiš) Chápu že to v tomto nejspíš nejde, ale bylo by fér přiznat že pokud v roce 1999 Moskva trnula nervozitou před jakkoukoliv násilnou akcí při změně vlády u kormidla, tak by zpětně jakkákoliv násilná akce včetně těch výbuchů domů mohla být na vrub těmto očekáváním připsána. Což ale samo na velmi podezřelých okolnostech těchto útoku a spojení s ruským státem nic nemění. Knize by prospěl lepší překladatel nebo editor (nedokážu posoudit na které úrovni nastala chyba) a to především ohledně zbrojního názvosloví. Přičemž "огнемёт" skutečně nelze otrocky přeložit do češtiny jako plamenomet, ale spíše jako termobarický reaktivní granát. Byť uznávám že tento typ zbraní je do značné míry unikátní a to pro Rusko samotné.

Co však opravdu stojí za to je kapitola 2. z této knihy která vám přehledně snese veškerý ruský marasmus 90. let a pokud vám kupónovka přišla jako zlodějina po kterých následovala jen spálená země, tak budete celkem tvrdě vyškoleni, včetně asi dvou zajímavých osobních vzpomínek autora z té doby. Odtud byste klidně mohli navázat knihou "Všichni muži Kremlu" která by vám tento exkurz podlě mě o něco s menším fokusem na ekonomiku zopakovala a plynule a s větším detailem navázala do 00. let.

Ale ano, kniha je zajímavá jen až občas příliš zklouzává k přespříliš překombinovaným teoriím aka "11. září - bylo to jinak" což jí paradoxně bere na působivosti.

2 27.02.2019

Nedejte na nějaké řeči kdy můžete na legii zapomenout nebo ne. Nejste mimina a pokud tak chcete jít, tak běžte. Bude vás to stát maximálně ten podělanej autobus do Štrasburgu. Nemám zkušenost z psychotesty Cizinecké, ale z toho kde vás předtím vzali a nevzali těžko zjistíte jak dopadnete tam. (Pro spoustu lidí je překvapení že psychotesty nejsou nikdy a nikde žádnou extra pojistkou. Můžou vyjít často ze dne na den značně rozdílně zejména co se kognitivních schopností týče...) Pro srovnání. Já moc chtěl, ale nakonec AČR a domnívám se že je to lepší (a kupodivu i s možnostmi doplnění vzdělání i platovými podmínkami), kolega co přišel z legie sloužit plný nadšení do vlastní armády byl radši za rok na to zpátky v legii. Všude je chleba o dvou kurkách. A pokud se chcete něco neromantizovaného a podrobného dozvědět v češtině zvolte raději "Moderní cizinecká legie očima výsadkáře", ta kniha se dá přeneseně použít i do jiných prostředí (tipy na trenink, typy překážek na překažkových drahách a jejich překonávání apod.) Jo a ještě bych zapoměl, od roku 2004 tj. vstupu do EU je sloužit v Legii zcela vsouladu s českým právem. Otázka je co by nastalo při uplatnění branné povinnosti nad občany kdy byste buď museli vrátit, nebo by vám dokonce mohlo být nařízeno prezidentem v cizí spojenecké armádě zůstat. Zajděte si na sociálku, vyřešte zdravotní pojištění a jinak vám dnes nestojí nic v cestě i když se vám různí dědkové se zálibou v military knihách čtených na vrátnicích ztichlých podniků budou snažit nakecat že zrovna oni to maj vyčtený líp.

Vlastně sním o to že by to jednou vyšlo v nějaké aktualní edici. Jedna z knih co mi formovala dětství a trávil jsem s ní mnoho chvil. Zajimavé je že mě oslovila dokonce až v roce 2000, kdy mi ji táta sehnal v antikvariátu. Velká udalost pro mě taky byla když jsem jeden z obrázků z Kuby našel v pohlednicovém originále.

2 30.01.2019

Je to vlastně rozšířený blogový příspěvek autora, který byl na jaře 2019 poměrně populární. Myslím že kniha byla na poměrně málem rozsahu zvladnuta vyčerpávajím způsobem.

Možná až příliš mnoho předpovědí typu "stáří začínají odcházet", byť i toto je vyfutrované důvody, a zasazeno do patřičných časových rámců. Mnohokrát se vybaví starý vtip "když vím jaký jsem inženýr, tak se bojím k doktorovi" I pokud nejste policista může vám kniha lecos připomenout i pro jiné kritické obory, kde na vašich rozhodnutích a často titernych znalostech stěží jinde uplatnitelnych, záleží.

1 24.12.2020

Né že bych to nehltal když mi bylo 16, už jen o pár let starší ale snadno prokouknete že je to tu nějak moc narůžovo. Navíc kniha už má za sebou taky léta a hovoří asi o leg na přelomu 80/90 let. Někdo tu v komentářích doporučuje cizineckou legii očima vysadkáře autora "Špalek" a doporučuje dobře...

1 30.01.2019

Vlastně je to strašně lidské a s nadhledem. Nebál bych se zapracovat asi víc na pocitech, když už některé podrobnosti nejde úplně přenést. Přečteno příjemně za jedno odpoledne. Všechna čest, Blacku.

1 20.12.2018

Skvělá kniha, v době před internetem to byl takový Island "101" do ruky. Zajimavé je že se jako jeden z mála věnuje i specifikům soužití s Islanďany, vůbec by mě nenapadlo že je u nás vyděsí bouřka.

Je to takové guilty pleasure. Na jednu stranu taková ta linka jak USA jsou tu jen pro naše východoevropské dobro je trochu naivní, nadruho stranu i přes to že mám EU rád tak kniha snad až absurdním (ale přinejmenším v zrnku pravdivým) způsobem rozvíjí různé tendence uvnitř EU do svých nejděsivějších podob. Nejsem ohledně EU alarmista, ale i u vlastně mnohem homogenější Jugoslávie nás surovostí jejího pádu zaskočila. Asi oblíbená kniha bezpečnostní mluvící hlavy L. Visingra, který mi tuto knihu "prodal" na svém blogu skrze nálet EUconu na Letiště Brno-Tuřany. Toto a neuvěřitelná erudice autora v typech tankové munice by vás mohlo nalákat. :)

30.01.2019

V dobrém slova smyslu řemeslná novela. Resp. kdo léta čtete jeho články na Finmagu, tak byste mohli vlastně odškrtávat jednotlivé parafráze na jeho recenze, komentáře nebo životní zkušenosti. Jen teda u těch drog v biokvalitě jsem si vybavil jeden úryvek z Prígl.cz, ale nevím jestli o tom nepsal někdy taky. Těžko říct na jak málo je pomoc v uprchlickém táboře přetavenou autobiografií. Osobně v knize cítím jakýsi kontrast z toho v jakém světě rostly děti devadesátek a v jakém jsou dnes. Konec novely se myslím nese v amorfnosti a rozklíženosti dnešního světa. Záleží jen na Vašem světonázoru kým vlastně pro vás na konci Filip bude. Mimochodem zažíval jsem tu jakési odcizení s hlavním hrdinou. Jeho jméno jsem si musel připomenout až znovu abstraktem, možná je to k těm všem Tinderům příznačné.