000nugatovej komentáře u knih
Těch metafor! A nakonec je metaforou celá kniha s loupeživým mladíkem hledajícím až zoufale lásku. Zejména tu tělesnou. Poetismus jak vyšitý.
Nějaká zvláštní chvíle a vše, úplně vše je najednou jinak.
Co nás vlastně utváří, definuje? Jaké to může být bez vzpomínek? Jaké by to bylo začít znovu, s čistou hlavou? Jenže ti kolem nás si nás pamatují. Co je samota? A nakolik by nás mohli změnit vzpomínky někoho jiného? Je děsivé, když vlastně nevíme, kým jsme byli, kým jsme ...
Hodně podnětů k zamyšlení. Krauss je čtivá, provokující, vyzrálá
Písečný muž je vcelku napínavé čtení. Patří k lepším keplerovkám :-)
Neřešitelná dilemata. Skvostné dialogy ("Tak si žiješ sám ... v takových krásných prázdných domech...") využívající svou souběžnost. Mladý a už tak dokonalý autor. Výborné dílo!
Mladý a už tak sebestředný autor. V edici Hry (ta edice mi přijde také dokonalá - nejen hra, ale také její ohlasy, studie, fotografie ...) si adorující montáž z ohlasů sestavil sám.
Ne, nejde pouze o problémy vyplývající ze vztahu majoritní komunity a Arabů, kteří případně mají izraelské občanství. Jde i o všelidské hodnoty, o hledání pravdy, o malé i větší zrady a lži, o city, důvěru a nedůvěru ...
Poetismus. Hra. Člověk na ni musí přistoupit, ale také být v tom pravém rozpoložení, mít na ni náladu. Tentokrát se u mne moje nálada a četba nesešly. Můj problém.
Silné.
Diktatury v Asii jsou pro nás Evropany až nepochopitelně kruté. A zlo nemusí být svázáno s komunistickou ideologií jako na Severu, resp. na Jihu Koreje se mohlo vymlouvat na údajný boj s touto ideologií. A možná ze strachu ze Severu se o tom vlastním selhání ani v dnešní demokratické Koreji nemluví.
Nejvíce mne ale dostalo, jak se zlo množí, jak bobtná, jak se s ním ztotožňují jednotliví řadoví vojáci. Když má člověk k tomu podmínky, tak zvlčí? Ne, netýká se to všech! Na druhé straně stojí ti, kdo vědí, že zahynou, přesto romanticky zůstávají. Mají pušky, ale nevystřelí - nechtějí zabíjet. Jaký je to kontrast!
Máme vždy volbu...
Příjemné čtení. V lidových (zlidovělých) písních se odráží esprit národa. Ten francouzský je mi sympatický.
Ach, Elfride! Prý zábavný román. Možná zpočátku. Pak protivný tou užvaněností, tím opakováním, pravda občas s vtipem. Ale únavný, špatně čtivý. Ale o to jí asi jde... Hm.
Tak to jo. Tenhle thriller se mi četl dobře. Zajímavé, napínavé. Lepší než Paganiniho smlouva.
Vznešená poezie.
Poezie individualistická:
"Propůjč mi kamennou sílu minulosti a já ti propůjčím křídla budoucnosti, neboť je mám."(Na skálu, která bude podpírat dům, str. 53)
Poezie přináležitosti k přírodě, která je víc než civilizace (to "přechodné onemocnění") (Novomexické hory str. 95):
"Ta normanská skála Mont-Saint-Michel bývala zajisté / jako tato skála neméně krásná / kdysi velmi dávno, než byla poseta stavbami." (Zátoka Morro str. 92)
Poezie splynutí se světem a vesmírem:
"Postel u okna
Vybral jsem si postel v přízemí u okna s výhledem na moře, / vybral jsem si ji za vhodné úmrtní lože, / když jsme stavěli dům; je připravena a čeká, / nepoužívána, leda nahodilým hostem během roku, hostem, / který sotva tuší / její budoucí poslání. Často se na ni zahledím, / aniž cítím odpor nebo touhu, spíše to obojí, / a v takové vyváženosti, / že jeden pocit ruší druhý a zůstává jen křišťálově čistá / zvědavost. Máme kde skoncovat, a skoncovat musíme, / a jednou to zazní skoro jako hudba, / až vytrvalý démon za zástěnou mořského útesu a oblohy / udeří holí a třikrát zvolá: "Jeffersi, pojď!"" (str. 58)
"
"Co tedy? Napiš to, k čertu, napiš to! K čemu jinému se hodíš?" (str. 30). Joyce je geniální. Uznávám, ač Odyssea jsem nedočetl. Tady si rochním. Ty obraty! "Protáhlé, prostopášné, oplzlé rty: temnokrevní plži." (str. 13) Ano řeč je o ženách, "které poddávajíce se vesele svým prznitelům, sousvírají a ještě sousvírají." (str. 21). A tak chtě nechtě rozumím i poslání: "Miluj mne, miluj můj deštník."(str. 30) Joyce je geniální. Možná se vrátím i k tomu Odysseovi. Ach jo.
Tuhle roztomilou hříčku jsem zvládl na rozdíl od Joyceova Odyssea, kterým jsem se prokousal do poloviny a pak to vzdal :-)
Čteno nesčetněkrát. I nyní po letech jsem se znovu ohromně bavil. A zároveň jsem s překvapením zjistil, že je to nejen laskavým humorem, ale i jiskřivou Barborou. (Stále uvažuju nad tím, kolik je v tom popisu rodícího se vztahu třicátníka k dokonalé sportovně založené moderní dívce parodie na červenou knihovnu a kolik přirozeného citu.)
Kdo jsem já? Kdo jsou mí přátelé? Kam jsme se poděli v běhu času? A do toho rozporuplná Indie, Indie chudáků, Indie boháčů, Indie plná náboženských protikladů... Zamlžená atmosféra tajemna, hledání ... To Tabucchi umí... Provokativní čtení.
Román o tom, jak si my lidé předáváme štafetu. V Rusku je často zatížená historií. Zase na tom pracují...
(Jelikož jsem s chutí přečetl všechny tři velké romány Ulické, které už u nás před "žebříkem" vyšly, měl jsem velká očekávání. Bohužel se nenaplnila ...)
Finské podivno.
Ale také varování - život není film, nežijte ho jako film. Dejte si pozor na filmovou magii, ač je tak líbezně lákavá:
"Zpovzdálí se ozývá broukání. Ženský hlas. Krásný, přímo konejšivý. Broukání se postupně mění v píseň. Olli ví, že by měl odejít, dokud ještě odejít může." (str. 59)
Varování - neuvažujte "cinematicky." Je to pak jen krůček od průšvihu:
"Začala jsem vidět život jako dobrodružství a sebe jako jeho tragikou, ale skvostnou hrdinku, která nakonec zvítězí nad svým těžkým osudem, pokud nezapomene žít bez bázně." (str. 260)
Jesenin blonďatý lyrik. Básník živých obrazů:
" ... hledíš, jak v tiché řece plave /vyzutý škrpál měsíce." (str. 225)
Jesenin chuligán - trochu zoufalý ztroskotanec.
"Já už jsem hotov. Už nemůžu zpátky. / Vidíš těch flašek tu stát? / Já už si sbírám jen zátky - / duši chci zašpuntovat." (str. 145)
Jesenin provokatér:
Z básně Má cesta:
"Kdo s koho - / uvidíme hned! / Rjazaňská kobylka / má milá / na celý nóbl / panský svět / v mých verších se jim vymočila." (str. 213)
Té nostalgie ve vzpomínkách na mládí a jeho lásky! A ještě v Rusku. A ještě v době, kdy se převrací vzhůru nohama.
"Ten dávný čas jak malovaný! / Svit jeho ve mně nepohas. / My všichni v ta léta milovali - / a jistě i milovali nás." (Závěr poémy v překladu Luďka Kubišty)
Tvrdá sonda do prožívání složité životní situace. Silný komiks.