Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113521/bmid_zmizet-4z5-113521.jpg
4
1525
330
Tři novely současné české autorky, držitelky ceny Jiřího Ortena za rok 2007. Ve třech příbězích popisuje autorka mezní rodinné situace, které dají rodinám nový směr. V první novele je to chvíle, kdy vypravěč, malý chlapec celoživotně soupeří se svým starším bratrem o přízeň rodičů. V klukovské potyčce utíká před svými pronásledovateli a vběhne pod auto. Kvůli těžkému úrazu přichází o nohu a tím získává větší pozornost rodičů. Naopak starší bratr se náhle ztrácí. Zpočátku se zdá, že možná utekl z domova, právě kvůli současné rodičovské nepřízni, po čase je však jasné, že jde o něco mnohem vážnějšího. I druhý a třetí příběh reflektuje niterné rodinné vztahy a sourozenecká pouta, která ani tady nejsou příliš silná.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha: čte Kryštof Hádek, Jan Meduna, Daniela Choděrová, trojjedině poklidně, odevzdaně
Kdo by někdy nechtěl aspoň na chvíli zmizet, ztratit se, vypařit se...
,,Schovat se do minulosti jako do neviditelné odhlučněné místnosti..."
Bohužel nenávratné zmizení je víc, než smutné.
Petra Soukupová se zaměřila na narušené rodinné vztahy hlavně mezi sourozenci.
Její dynamický styl nenudí.
Nekompromisně roztočí kola osudů, vytáhne kostlivce možná i z vašich skříní, přesně zacílí na cyklické chyby, které nahlodávají rodinná pouta.
Lež, žárlivost, lítost, nenávist, zloba - vlastnosti, které vás, zvlášť u sourozenců, překvapí. A možná jenom způsobí rozpačitost.
Za vším hledejte rodiče, mnohdy prarodiče. Citová karma se chystá zopakovat.
Deprese? Snad. Smutné určitě.
Mnohdy k pochopení, možná k poučení.
Třetí povídka Věneček byla pro mě dost chaotická, vyžaduje rozhodně zvýšenou pozornost. Ani jedna postava mi zde nebyla sympatická.
Díky povídce Věneček z mého hodnocení jedna hvězda zmizela.
P.S.: Škraloup na kakau já nesnáším dodnes - (cyklická chyba nebo rozmar rozmazlené Pražandy...?)
K autorce mě přivedla rozhlasová četba jedné ze tří povídek. Každá jiná, ale pro mne jeden společný prvek - sourozenecké vztahy. Zranění z dětství, která se neuzdraví ani v dospělosti, rodinná tabu. Dobře napsané, čtivé, vede k zamyšlení.
Hrozně vás to bude bavit.
Svižný styl, skvěle vykreslené postavy.
Uvěřitelný dej.
Moc se mi to líbilo.
Velmi úsporný, jednoduchý, strohý vypravěčský styl příběhům Soukupové svědčí. Přesně odráží ten odstup a chlad, jakým se vyznačují narušené vztahy mezi postavami. Smutné čtení o tom, jak lidé sobě a co hůř - svým dětem dělají život zbytečně složitým.
Po nějaké době jsem opět měla pěkné pytle pod očima z nevyspání. Od této knihy jsem se prostě nemohla odtrhnout a jít spát, aniž bych o ní nepřemýšlela. Jako vždy, ač stručně, tak brilantně napsané příběhy a uvěřitelné postavy - vynikající vizitka Petry Soukupové.
Povídka Zmizel mi způsobila dost vrásek a jeden nepěkný sen. Tohle nechce zažít žádný rodič. Víc k tomu nemůžu napsat, připravte se na nervydrásající drama.
Povídka Na krátko řešila problematiku mezigeneračních, sourozeneckých a rodičovských vztahů. Úplně živě si dokážu představit hlavního dětského hrdinu a souzněla jsem s ním asi nejvíc ze všech postav.
Poslední povídka, Věneček, mě možná zaujala nejméně kvůli nejvíce otevřenemu konci, i když otevřené konce k autorce patří, ale také absenci nějaké sympatičtější postavy. Příběh byl ale zajímavý velmi, jednotlivé mikropříběhy postav byly dobře vystavěny, takže jsem se nenudila ani chvíli.
Jedna z nejdepresivnejsich knizek, co sem kdy cetla. Nejde mi ani docist. Presto 4 *, protoze ve me rezonuje a urcite jeste dlouho bude ( jako Vrany).
Příběhy ze života. Psané stručně, jasně, výstižně. Autorka přesně ví, jak v člověku rozeznít citlivé struny, její příběhy to dokážou.
Moje první kniha od Petry Soukupové. A dojem je opravdu velký. Nejdřív mě trochu odrazovalo, že se vlastně jedná o soubor tří povídek, i když dlouhých. Ale vyprávění mě tak vtáhlo a fascinovalo, že jsem to přestala vnímat. A že autorka dokáže psát opravdu sugestivně. Až člověku z těch pocitů není lehko. A musí si přiznat, že vlastně sledování tří osudů vytahuje často na povrch i jeho vlastní vzpomínky, pochyby a lítosti.
V týchto troch rozsiahlych poviedkach nám dáva Petra Soukupová až do špiku kostí pocítiť, aké to je, keď je v našich rodinných vzťahoch niečo tak prehnité, až zúfalo potrebujeme zmiznúť, alebo si prajeme zmiznutie niekoho z nich... Prípadne, čo sa vlastne stane, keď sa nám to splní. Sú to melancholické príbehy o vzťahoch, a tým nemyslím o láske, ale skôr o absencii lásky medzi súrodencami, rodičmi a deťmi, dospelými či malými. Čas tu rozhodne nie je najlepším liekom a trpezlivosť neprináša ruže. Nie je podstatné, či bola na začiatku rodina usporiadaná či rozvrátená. Niekedy sa to akoby len tak stane, že ti najbližší sú nám najďalej. Čítanie je to predsa však krásne. To, ako vie autorka sondovať v myšlienkach všetkých členov rodiny, je tak dokonalé, realistické, že hneď pochopíte, že tu nie sú kladné a záporné postavy, len obyčajní ľudia, ktorých životy spojili akosi nasilu, ale oni to spojenie nedokážu tak celkom šľachtiť. Možno niekto povie, že takéto dielo len o vzťahoch mu nič nedá a nič ho nenaučí, ale nie je to tak. Ponúkne Vám nesmiernu porciu empatie a možnosť zamyslieť sa, na chvíľu zmiznúť, uniknúť z reality. A to sa počíta.
Třetí kniha za sebou od Petry a už na mě jde trochu depka. Moc se mi líbí jak píše, ale na další její knihy se vrhnu za nějakou dobu. A taky bych byla ráda i za veselejší příběhy:-).
Úžasná kniha stylem vyprávění. Právě ta mě přivedla k čtení všech knih od Soukupové
No víc depka čtení jsem si nemohla vybrat... Druhá přečtená kniha od Soukupové, dala jsem jí ještě šanci, protože Pod sněhem pro mne byla katastrofální patlanina. Nevadí mi styl psaní, krátké a úsečné věty, rychlý spád, vadí mi všudypřítomné vulgarismy, resp. primárně slovo "srát" obměňováno na nasrat, nasraný, sráč, zasran, vysrat, posrat atd. atd., ještě z úst dětského vypravěče to bylo příšerné. To stejné v knize Pod sněhem, jakož i motiv černého dortu - co s ním pořád Soukupová má??? V co druhém odstavci se chtělo hrdince / hrdinovi brečet "asi se rozbrečím, mám chuť se rozbrečet, nejradši bych brečela, brečím".... pořád dokola. Třetí povídka pro mne byla nejzajímavější, ta zachránila i celkové hodnocení. Ačkoli mě taky nasral její závěr :-D .
Za mě super. Nedoporučuji lidem, kteří mají depresi a nebo rádi čtou pozitivní věci.
Druhá přečtená kniha od této autorky patří k těm vůbec nejhorším,které jsem doposud přečetl.Naprosto zoufalé literární dílo.Od dramaturgyně seriálu Ulice jsem ale nic moc extra neočekával.0%.
Musím dát „jen“ 4 hvězdičky. První povídka je naprosto dech beroucí a dala bych jí 5 hvězd. Druhá povídka mě také neskutečně bavila, ale za tu třetí musím dát hvězdu dolů. Nevím, jestli jsem už byla unavená z toho všeho rodinného dramatu nebo mi vadilo, že najednou nečtu z pohledu dítěte, tak jak to bylo dvě povídky předtím. Nebo to možná prostě bylo tím, že mě první dva příběhy chytili za srdce mnohem více. Kniha jako taková je skvělý celek povídek o rodinných kostlivcích ve skříni, sourozeneckých vztazích a lásce/nenávisti k vlastní rodině.
moje třetí kniha od autorky a po počátečné skepsi mě rychle nadchla (stačilo k tomu asi půl první strany) a omotala si mě kolem prstu. Nejdříve jsem se pozastavila nad dětskou nespisovnou mluvou, která porvávala uši a oči, ale síla příběhu , doutající pod povrchem, mě hned po zmíněném začátku praštila a vyrazila mi dech...takové to naznačované tragické někde za rohem. Že nic už nebude, jak bývalo...co by bylo, kdyby..kdyby se jeden o chvíli víc opozdil..a nebo naopak spěchal víc, než obvykle...Pomalý rozklad vztahů ve stínu zmizení. Bolest společná, a zároveň nesdílená a nesdílitelná..Paráda.
Druhá povídka trochu z jiného soudka - zmizení trochu jinak. Opět vztahy, z kterých někdo mizí a někdo přichází. Vyjasňování si nevyřčených stesků a bolů. Chybějící role otce. Matka samoživitelka. Očekávání rodičů, která nenaplňujeme, protože chceme žít po svém.
A třetí, věnována ani ne tak zmizení, jako hledání..ale vlastně - ono se to tak prolíná ve všech.
S čistým svědomím dávám za 5 a těším se, že jsem autorku po předchozích knížkách, které mi moc nesedly, nenechala ZMIZET z mého zorného pole ;)
p.s. jen by mě zajímalo, jestli se dokáže vyhrabat z bolestné a tíživé roviny a psát i o hezkých věcech ? nebo se rozhodla, že tohle je cesta, kterou jjít ?
Tak to uz je takova klasika, dobre napsana, mezi ceskymi autory vycnivajici.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Zmizet je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 2 260x |
| Čtenářské výzvě | 462x |
| Doporučených | 138x |
| Knihotéce | 405x |
| Chystám se číst | 467x |
| Chci si koupit | 76x |
| dalších seznamech | 11x |
Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. Jenom jsem věděla, že si ji chci přečíst. Obecně si u knih nerada čtu anotace, protože většinou vyzradí půlku děje a já se pak nemám na co těšit. Takže jsem začala číst a říkala si, to je hezká knížka o rodině. A pak přijde noha, brácha a je to všechno v kýblu. A to jsem teprve pochopila, co je to za knihu. První povídka mě hodně zasáhla, proto ji hodnotím jako nejlepší. Prostřední povídka také dobrá, ale více se mi líbila poslední. Kniha se čte opravdu jedním dechem. A díky ní se zamyslíte i nad svojí rodinou a kolik tajemství a nedorozumění může obsahovat. A je vám z toho smutno, protože stejně tak jak je to v povídkách, málo kdy se něco vyřeší.