Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1106/bmid_zlocin-a-trest-dr0-1106.jpg
4
2698
2698
Děj se odehrává v Petrohradě ve druhé polovině 19. století. Hlavní hrdina student Rodion Romanovič Raskolnikov je velmi chudý a právě z nedostatku peněz je nucen odejít ze studií. Rodion žije v zatuchlém pronajatém pokoji, nemá peníze, hladoví, ale přesto nemá zájem si najít nějakou poctivou práci. Aby dokončil školu, chce se jeho sestra provdat za bezcharakterního boháče Lužina. Rodion je zásadně proti a sestře sňatek rozmluví. Rodina napadají hrůzné myšlenky, jak lehce přijít k penězům...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , AcademiaOriginální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije) , 1866
více info...
Přidat komentář
Přečteno v rámci povinné četby. Trochu jsem se bála jak rozsahu, tak toho, že kniha nebude čtivá, nicméně opak byl pravdou. Četla se mi velmi dobře a nesmírně mě bavila už od prvních kapitol. Postavy jsou vykresleny skutečně věrohodně. Nenudily mě ani dlouhé myšlenkové pochody hlavního hrdiny, psychologii mám ráda.
Také se mi líbí ta polemika, zda je Raskolnikov vinen či ne. Záleží vlastně na konkrétním čtenáři a jeho pohledu, to on se stává skutečným soudcem.
"Utrpení a bolest jsou nutností pro každou širokou duši a pro každé hluboké srdce. Opravdu veliké lidi, jak se zdá, v životě nezbytně provází veliký smutek"
Nedá sa hodnotiť inak. Zo začiatku som si ťažšie zvykala na knihu a na jej jazyk ale postupne človek prichádza na to, že práve v ňom je krása. Dostojevskij neskutočne živo opisuje vtedajší život a čitateľ sa plne prenesie do doby spred 150 rokov a do útrap biednych ľudí. Hoci som mala niekedy ťažké srdce pre Raskolnikova hlavne preto, že bol ku každému, kto mu chcel pomôcť, taký hrozne nevďačný a hocikedy sa správal k ľuďom okolo seba odporne a popudlivo, nemôžem mu odoprieť, že vo svojej podstate to bol čistý človek. Úprimný, nepretvaruje sa a koná za svoje presvedčenie. V knihe je veľmi veľa psychológie a ako celok dá sa povedať, že je to naozaj veľké dielo.
Od přečtení tohoto skvostu ruské literatury mě dlouho odrazoval rozsah knihy - dokonce jsem si ji vybral k maturitě, ale nepřečetl, dal jsem raději přednost nastudování všelijakých rozborů na internetu (Neříkejte mému češtináři z gymplu:).
Po letech jsem na knihu náhodou narazil a pustil se do ní. "Zhltnul" jsem ji během pár dní, s chudým studentem Raskolnikovem jsem se dokázal beze zbytku ztotožnit. Neustálé rozebírání pocitů zoufalosti a bídy Raskolnikova se mi fakt líbilo. (Ne že bych to chudákovi přál.) Kniha mě donutila přemýšlet - zabil bych na jeho místě? Ne, to určitě ne, musela být přece cesta, jak něco ukrást bez zabití, když už chtěl krást. Co bych ale dělal v jeho kůži? Dokázal bych se já z jeho situace v městě utrpení (alespoň pro chudé) nějak dostat? To už jsou složitější otázky...
"To,že jsem zabil odpornou,škodlivou veš,bábu,starou lichvářku,kterou nikdo nepotřeboval a za jejíž zabití by mi mělo být odpuštěno čtyřicet hříchů,která z chudých vysávala šťávu,to že je zločin?" 90%.
Dostojevskij opět nezklamal. Jednotlivé postavy jsou velice podrobně vykresleny, takže čtenář má pocit, že se ho Dostojevský do příběhu až nebezpečně zatahuje. Při zavření knihy se člověk těžko dostává zpět do skutečného života. Trochu s nadsázkou jako droga. Pouze jedna věc je mi těžká, a to používání ruských jmen postav v různých tvarech. Pro mne by bylo vhodné, aby překladatel mohl používat jeden tvar jména, pokud to je možné.
„Svíčka už dlouho skomírala v křivém svícnu a mdle ozařovala v té žebrácké světnici vraha a nevěstku, kteří se tak podivně sešli u četby věčné knihy.“
Každý si zaslouží šanci, bez ohledu na to jak moc sám sebe uzavírá do svých vlastních vnitřních vězení, železných kamen, pokřivených temných představ, melancholie, deprese. Román se nečte snadno, čtenáře však zvláštním způsobem odmění. Je výpovědí o naději na konci. Nemá smysl psát tu další a další superlativy o autorově schopnosti vystihnout vnitřní stavy protagonistů, propracovat psychologické pozadí, pocity a motivace. Při čtení jsem měl několikrát „balvan“ v břiše a věřím tomu, že nejsem jediný na koho text takto zapůsobil. V tom, domnívám se, tkví právě to kouzlo. Totiž v uvědomění si, že ať je naše osobní situace a pocity sebetemnější, možná tam někde daleko je nějaká naděje.
Mně to jaksi nejde.
Chápu, že v době, kdy to psal, to byl extraboom, ale dnes nějaký zamordováníčko bábiny a tisíce stran duševního rozervání hrdiny asi lidi akorát zdržuje ... mě tedy jo. Mohl to stáhnout na 200 stran a i to by bylo moc.
Jsem ráda, že jsem tohle nikdy nečetla jako povinnou šk.č.
Náročná četba, ale jsem moc ráda, že se mi podařilo celý Zločin a trest přečíst. Prostě klasika.
Tenhle román mne přinutil naučit se rusky (ačkoliv mám z ruštiny maturitu, to nic neznamená...). Potom jsem se pustil do Idiota a Bratrů Kramazových. Tyto dvě knihy vnímám ještě o neuvěřitelný řád výš, vřele doporučuji každému čtenáři. Obě vyšli ve vynikajících překladech! Jeden z vrcholů literatury vůbec, tedy, alespoň jak já to vnímám. Johann.
Tato kniha je klenot klasiky. Precizně popsané myšlení vraha, který trpí tím co provedl, který věří v myšlenku nadřazenosti některých ideálů nad jiné.
Mistrně rozepsané postavy, které ožijí v představách.
Rozhodně je nutné si knihu přečíst.
V životě jsem nečetla knihu tak dlouho a s takovou nechutí. Ale nechtěla jsem ji odložit, a říkala jsem si, je to přece klasika, je třeba to znát.
Jsem možná duševní barbar, ale dlouhé a neplodné monology hrdiny i nezáživné a podivné dialogy, mne úplně ničily. Raskolnikov mi připadal jako nevycválaný fracek, který, kam vstoupil, tam tráva nerostla. Z důvodů, které jsem až do konce nepochopila, mu všichni chtěli pomáhat, ač bylo jasné, že zbytečně. Kdyby se na něj vykašlali, byla by kniha možná milosrdně kratší. Za sebe mohu upřímně říct, že ji už nikdy nechci ani vidět.
Teď už, bohužel, o ní vím akorát to, že jsem ji před čtvrt stoletím četl. Proto u mě přišla o jednu hvězdu. Přece ji ale nemůžu dát méně! To by mě všichni vzdělanci ukamenovali. ;-)
Moje první setkání s panem spisovatelem. Rozhodně je to láska na první počtení a na celý život :)
Nikdo se neumí tak vcítit do lidské duše a tak barvitě a strhujícím způsobem podat čtenáři onu vnitřní rozervanost různých zločinců, chudáků a psychicky nevyrovnaných až nemocných lidí jako Dostojevskij. Dávám pět hvězdiček, které si schovávám jen pro mimořádné knihy, které v člověku něco zanechají.
Rodion Romanyč Raskolnikov. Už jen vyslovením tohoto jména mrazí v zádech.
Nejde mi do hlavy, proč tu čtu komentáře jako "pohled do nitra zločince." Nevnímám Raskolnikova negativně, naopak s většinou jeho pochmurných úvah souhlasím. Hlavní hrdina nezabil člověka, zahubil veš, jak sám tvrdí. Nesekl po hlavě stařeny, nýbrž po hlavě myšlenky. Opovážil se zvednout ruku a uchopit osud. Tu tíhu neunesl, ale přesto... sáhl po svém osudu.
Román však není zaměřen jen na Rodiona, otevírá nám podstaty téměř všech postav, analyzuje každý pohyb, každičkou pohnutku. Zvlášť mě uchvátily charaktery Svidrigajlova a Porfirije Petroviče.
Klobouk dolů, dávám pět hvězdiček, i když si dílo zaslouží mnohem víc.
Kniha se mi celkově líbila. Psychologický pohled do nitra zločince. Čtenáři, kteří mají rádi ruskou klasiku, si určitě musí přečíst tuto knihu. :)
Raskolnikov rozděluje lidi do dvou skupin - na ty, kteří jsou něčím vyjimeční a nadřazení a tím pádem můžou přestoupit zákony, a pak na ty, kteří musí jen poslouchat a slouží jen k reprodukci. Tímto dělením si Raskolnikov obhajuje zločin, kterého se dopustil.
Jeden z nejlepších psychologických románů, který jsem kdy četla. Neskutečně propracové postavy. Když spácháte zločin, tak za něj musíte nést odpovědnost. To je v dnešní době jeden z největších problému lidstva. Nadčasový román, který je právem v povinné četbě.
Kdysi dávno mi jeden známý řekl, že tato kniha je o člověku, který spáchal zločin a poté se kvůli výčitkám musel doznat a přijmout trest. V podstatě je to pravda, ale je to stejně pošetilé, jako prohlásit, že Mona Lisa je jen patlanina různých barev.
Od začátku knihy víte, jak to celé dopadne, ale to vám vůbec nic neubere na čtenářském požitku, neboť to, čím tento skvost vyniká, je způsob vylíčení všech těch mrazivých scén, ale mnohem více samotných pocitů a myšlenek. Psychologie postav, ať už mladého a ctižádostivého Raskolnikova, jeho věrného dobrosrdečného společníka Razumichina, prohnaného Lužina, či vychytralého Porfirija, je zkrátka dech beroucí. Každý motiv, každý čin, každá myšlenka. Vše je zde popsáno do nejhlubších detailů tak moc, až ty pocity viny a nenávisti a ukřivděnosti čtenář cítí sám.
A do toho všeho teorie zločinu, jež si Rodion Romanovič vymyslel a která mu následně zničila celý život, neboť nic není horšího než uvědomění si vlastní slabosti a povinnost nést následky...
Tato kniha a pocity v ní v člověku zůstanou pod kůží opravdu dlouho.
Atraktivně čtivá kniha. Psychologické knihy mám rád a tahle je jednoduše tím, čím bych očekával.
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko)
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2004 | Uražení a ponížení |
Klasicky vykreslenie charakterov postáv bolo majstrovské. Myšlienkové pochody Raskoľnikova po spáchaní zločinu boli skutočne prepracované. Kniha mi však prišla príliš dlhá, zbytočne veľa vecí sa v nej riešilo a vystupovalo v nej postáv, a pritom to bolo dosť nepodstatné. Keby mala 200 strán a zameriavala by sa iba na trápenie hlavnej postavy, bolo by to lepšie. Bratia Karamazovci sú určite prepracovanejším a zaujímavejším dielom.