Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
7014
7014
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Ke knížce jsem se dostala vlastně náhodou - ze všech stran jsem o ní slýchala, až jednou i táta zmínil, že by si jí rád přečetl. V knihovně se na ní stojí nehezky dlouhá fronta, takže nezbylo, než rozšířit řady vlastních knih (které už jaksi nemáme kam dávat).
Kniha se mi četla velice dobře už od samého začátku. Děj je dosazen do českého prostředí, takže jsem ani neměla, pro mě již tradiční, potíže se zapamatováním jmen. Spíš naopak. Jednotlivé postavy byly postupem knihy představovány a zároveň byly odkrývány jejich životní osudy, takže hlavní hrdinka Dora, na tom vlastně byla stejně jako já. Bylo to nesmírně napínavé.
Dora, poslední žena z rodu žítkovských bohyní, je poněkud zvláštní. Její život je protkaný tolika hrůznými a bolestnými událostmi, že by asi bylo divné, kdyby tomu tak nebylo. Přišla o matku, násilím jí odvedli od její tety, léta přežívala v nepřátelském prostředí daleko od svého postiženého bratra… ale nakonec se dokázala postavit k osudu čelem a našla svoje místo v rodu bohyní. Pro mě osobně byla Dora ztělesněním síly ducha a lidské zatvrzelosti. Navíc se v ní, stejně jako ve mně, svářela duše vědce a věřícího. Ona sama viděla, co bohyně dokážou, ale zdráhala se věřit všemu. V mnohém jsem s ní musela souhlasit. Léčit pomocí bylinek a napravovat zlomené kosti je jedna věc, ale ovládat počasí? Mají bohyně takovou moc, aby proklely celý rod? Závěr knihy, který je mimochodem poněkud otevřený, naznačuje, že nejspíš ano.
Kniha je velice napínavým vyprávěním, které ukazuje, že tradice a po léta předávané zkušenosti někdy dokážou mnohé, nicméně mohou být také výborným podhoubím pro nenávist a zášť. Chvílemi jsem měla husí kůži z toho, jak hrozně se mohou lidé chovat ke svým blízkým a k vlastní rodině.
Kniha je psána velmi poutavým stylem, který mi sice z počátku připadal poněkud zvláštní (přišlo mi podivné, jak autorka zaznamenává přímou řeč), ale rychle jsem si na něj zvykla. Text je také doplněný o výstřižky z novin a dokumenty gestapa či STB, což hodnotím rozhodně kladně. Knihu to ozvláštňuje a člověk se mnohem víc dokáže vžít do pocitů, jaké hlavní hrdinka prožívá. Žítkovské bohyně určitě stojí za přečtení.
Tak jsem dočetla... no jsem trochu rozpačitá, v půlce jsem měla pocit, že to nedám. Sice se to četlo dobře, ale nebavilo mne to, příliš rozvláčné, spousta textu "navíc". Jenže nerada odcházím od rozečtené knihy, tak jsem pokračovala a v druhé půli to bylo podstatně lepší. Zajímavé téma i příběh, nakonec jsem ráda za přečtení, ale vracet se k ní rozhodně nebudu. Nicméně autorka si ode mne zaslouží chválu za péči, kterou věnovala faktům a přípravě k dané problematice :o).
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Naprosto mě dostal konec. Určitě jí ještě dlouho budu nosit v hlavě a vrátím se k ní.
První část knihy jsem četla jedním dechem, pak už mi děj přišel trochu rozvláčnější, zbytečně zabředávající do detailů, ale knížku jsem přečetla celou. Epilog byl skvěle napsaný a byla to hezká tečka za celým příběhem. Kniha se mi líbila, téma bohyň mě zaujalo a dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Oceňuji, že se takového tématu zhostila mladá spisovatelka, která dva roky před vydáním knihy sbírala a ověřovala informace. Trochu mi vadilo, že nářečí používala v přímé řeči jen velmi sporadicky. Kdyby se zachoval originál tehdejší mluvy, možná by část naší populace spoustě slov nerozuměla, ale děj by to umocnilo.
Vypadá, že tato kniha má snad nejvíce komentářů. Kdybych něco připisovala, nejspíš bych nosila dříví do lesa - také jsem to přečetla jedním dechem. Děkuji za podobně napsané příběhy.
Super knížka, jedna z nejlepších, co jsem za poslední dobu četla... Navíc se děj odehrával v okolí mého rodného bydliště, takže jsem do ní byla o to víc zakousnutá... Určitě se zaměřím na další knížky zabývající se tématikou "bohyně"...
Skvěla knížka. Jedna z mála, po které nemám chuť začít hned číst další. Ten závěr budu ještě chvíli vstřebávat....
Tato kniha měla ke mě až duchovní, nadpřirozenou cestu...
Knížku jsem četla jedním, naprosto zatajeným dechem, kdy jsem hltala každou další stránku až do samého konce.
Ale po jejím přečtení jsem musela dlouho "vydýchávat" celý její obsah a její osudový krutě smutný konec...
Ale jinak naprosto podepisuji komentář od Jarisko2 (viz. níže.) A k tomu ještě přidávám poklonu autorce, která dokázala úžasně spojit faktografii s příběhy a osudy lidí a bohyní z kopanic.
Teprve jsem dočetl a přemýšlím, jestli si nemám nechat pár dní odstup. Ale stejně tohle tak lehce z hlavy nepustím. Krásný příběh, po kterém se v mém nitru mísí touha rozjet se ještě "dnes" do Bílých Karpat, se smutkem z myšlenky, že to vše je už asi navždy minulostí... A taky úvahy o tom, jak moc si byly ideologie všech režimů podobné svými metodami eliminace všeho "živého", co je v lidech. O co byla lepší komunistická stb, než středověká inkvizice..?
Na jedné straně nacistický výzkum zaměřený na tu jejich šílenou pangermánskou ideologii, na druhé straně obhájci jediného správného světonázoru s rudými knížkami v kapsách a s ochotou zašlapat do země cokoliv, co se tomuto názoru příčilo..A mezi tím tak krásná a prostá pravda, že prostě existují lidské bytosti, jež dokáží "vidět" mnohem více, než většina ostatních a že tím mohou těm ostatním pomáhat..Bez ideologie, bez podsouvané nenávisti k jinakosti, prostě jen s vírou, že jim tato síla byla právě k tomu dána, aby pomáhaly
Je jenom dobře, že se u nás našla spisovatelka, která je schopná se na svoji knihu důkladně faktograficky připravit a strávit touto přípravou i několik let. Výsledek potom stojí za to. Na rozdíl od chrličů literatury jen pro peníze, kteří jsou schopni vyprodukovat několik "také knih" za rok je to pak znát. Autorka se díky tomu totiž neztrácí v nereálnostech situací, děj je důvěryhodný a ona se v něm může pohybovat s velkou lehkostí. Kniha mi tímto připomíná Laskavé bohyně od Jonathana Littella, je však díky délce a nepřehnané historické výpovědi jistě čtivější - má větší tah na branku. Takže závěrem: Líbilo se mi to moc a myslím si, že všechna ocenění a čtenářkou přízeň si zasloužila zcela právem.
Báječná kniha, čtivá, která vypovídá o lidech, době a tajemství v nich. Silný příběh.
Krásný a silný příběh, kraj, který znám je přesně takový, jako v knize :-)
Doporučuji od autorky i její druhý román Vyhnání Gerty Snirch.
Námět, sloh a obsáhlost činí tuto knihu výjimečnou. Škoda jen toho závěru, přišel mi krapet uspěchaný a vesměs nedokončený. Jinak hodnotím velmi kladně.
Já jsem nadšená! Nádherný jazyk a zajímavý námět s nečekaným rychlým závěrem, přesto, že se z vývoje příběhu dal očekávat... A jak bych mohla opomenout tu vyváženou dávku tragického smutku, který prolíná celým příběhem... Díky za krásnou, krásnou češtinu! (Protože už i tento základní nástroj spisovatelů - rodný jazyk - je čím dál častěji nahrazován jednoduchostí až vulgaritou).
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Mystické a záhadné až do konce