Zatím dobrý
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23623/bmid_zatim-dobry-Kul-23623.jpg
5
563
163
Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali? Jan Novák, americký spisovatel českého původu, svým románem-dokumentem znovu vrací celou kauzu do prostředí, kde její zpodobení nadiktoval komunistický režim v seriálu Třicet případů majora Zemana. Autor bez patosu a syrovým jazykem — odpovídajícím drsným časům, o nichž je řeč — řetězí fakty a nechává je mluvit samy za sebe. Jeho podmanivý příběh vypráví nejen o pohnutých osudech jedné rodiny, ale rovněž o době, která si s lidmi tak krutě pohrávala. Autor za svůj román obdržel cenu Magnesia Litera 2005 pro nejlepší knihu roku.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem četla na doporučení. Moc se mi do ní nechtělo, ale jak jsem se začetla, tak jsem četla až do konce. Absolutně neskutečný příběh. Hrozná doba. Určitě jsem ke knížce nepřistupovala tak, že bych chtěla najít odpověď na to jací Mašíni vlastně byli. Protože na tohle jsem si udělala názor už dávno. Kniha nutí přemýšlet a odsoudit knihu jenom protože, se neshoduje s mým názorem na Mašíny je ubohé.
Strhující kniha, která do jisté míry změnila můj názor na Mašíny. I když se mnozí snaží ji líčit jako propagandu, Novák nezamlčuje i sporné momenty z jejich životů a každý si může udělat vlastní názor.
O Mašínech jsem moc nečetla a nevěděla. Ale bylo to pořád otevřené téma a teď na ně došlo. Na mě.
Otec Mašín… ten ve mně žádné otázky nevyvolává. A nemyslím, že se na tom nějak podepisuje sugestivní podání jeho části příběhu. Jednoznačně jeden z lidí, o jejichž morálním kreditu a odvaze nepochybuju.
Synové… Tady ty otazníky mám. Čtu si komentáře a vidím, že nejsem sama. Chce se mi souhlasit ve všem s mi-380. Argumentům dobře rozumím a zdají se mi blízké objektivitě, pokud je to s ohledem na válečné šrámy a raketový nástup totality vůbec možné. Na druhou stranu naprosto chápu i - nikterak útočný – odstup (vyjma komentářů odpad!), celkem srozumitelně pojmenovávající odboj bří. Mašínů se vším všudy (třeba jak píše druzickaster nebo mirektrubak). A ano, rozdíl mezi jejich „válkou“, sebevražedným odhodláním a měřítky nevyhnutelnosti na straně jedné, a zřetelným postojem osobní statečnosti otce Mašína na straně druhé přehlédnout nelze.
Tak jo. Tak jak to teda je? Hrdinové? Vrazi?
Lze si plánovat vystřílet autobus LIDÍ jako zatroubení k odboji? A kdy potom ty odvěké nároky svrchovaně určovat lidi a (ne)lidi vezmou konec? Posune člověka někam msta, jakkoliv tisíckrát pochopitelná? Sabotáž? Jo, to beru. Ale i tady je to „padni komu padni“.
Tak jak to teda je??? Nevím… Jak bych mohla? Asi bych tu krkolomnou rozteč
hrdinové x vrazi vůbec vynechala.
Ráda bych se k tomu postavila zásadově. Což by mělo ovšem smysl jen tehdy, kdybych ty zásady dokázala obhájit, být na jejich místě. A dobře si uvědomuju, že nebýt nejrůznějších lidí, překračujících (za běžných okolností nemyslitelně) meze, doteď jsme možná mohli sedět u televize s „Majorem Zemanem“. A to taky nechceš…
Kniha? Za mě špičková věc. A JI tu hodnotím. Thrillery a dobrodružky? Pfff… přečtěte si tohle a spadne vám brada. (Anebo si to rovnou pusťte s panem Ornestem, pro jehož způsob načtení marně hledám superlativy). Jestli vám teda nevadí, že se vám v hlavě budou rojit neodbytné otázky, hledající své odpovědi. Což vás u „Majora“ rozhodně nepotká...
„Lekce číslo jedna, nikdy se nevzdávat, bojovat do posledního dechu. Lekce číslo dvě, když dostaneš ránu, tak ji musíš vrátit, a když vracíš ránu, dej do ní všechno, co máš, celou váhu svého těla, výbušniny, kyanid, protože když tu ránu nevrátíš dost silně, no tak je to jednoduché, tak zemřeš.“
Zatím dobrý je skvělý román! Stylisticky netradičně pojaté vyprávění mě chytlo a nepustilo, vtáhlo mě do děje způsobem opravdu nevídaným – nezdálo se mi možné, že by tak intenzivní pocit zaujetí šlo udržet na celých 800 stránkách, vždyť je to jako běžet celý maraton sprintem! Ale kupodivu tempo neopadalo, stále to bylo strhující a naléhavé. Nedávno jsem četl román o básníkovi Ivanu Blatném, který byl do jisté míry podobný (na konkrétním osudu zobrazuje kus dějin našeho národa), Martin Reiner tam volí pozici vědoucího vypravěče, který vše komentuje s odstupem, ironicky až cynicky. Jan Novák si vybral pravý opak, sice také často porušuje posloupnost děje a leccos dopředu prozradí, ale vypráví z perspektivy svých postav, to mi sedělo mnohem víc, měl jsem tak pocit, že se mě události děje týkají, byl jsem neustále emočně zapojen.
Mimořádně povedené je prolínání příběhu Mašínů a velkých dějin. Kombinace maximálního rodinného detailu a celkového společenského pohledu je potřebná pro pochopení motivací bratrů. A nejde jen o kapitoly o Stalinovi a Zátopkovi, ty asi spíš směřovaly k zahraničním čtenářům, jde mnohem víc o zasazení bratrů do „rodinné anamnézy“. Klíčová je zde role otce, jeho výchova a odkaz. Je moc dobře, že otci Mašínovi byl věnován takový prostor, protože právě on byl interpretačním klíčem pro pochopení celé následné činnosti svých dětí.
Musím se zmínit o ženských postavách v románu, a zase musím chválit! Novák se jim věnuje nebývale, je to patrné nejvíc u babičky Emmy, která nebyla bezprostředním činitelem děje a dala by se tedy odbýt na pár stránkách nahrubo načrtnutým portrétem. Zdena a Nenda jsou už pak zcela rovnocenné hlavním postavám, jejich kapitoly mě snad zajímali ještě o kousek víc než odbojové kousky bratří. Jako by právě na ženách v rodině bylo zřetelněji vidět, jaký komunistický režim byl. Zdálo se mi, že celá hloubka příběhu ještě lépe vyniká, když je promítnuta do osudů starší i mladší Zdeny.
Jsem přesvědčen, že román by šel číst i bez zasazení do společenské situace: archetypální motiv synů uctívajících svým životem odkaz otce-hrdiny, doslova westernový boj skupinky odhodlaných proti přesile zlých, velké množství fungujících vedlejších postav... Bylo by to čtivé i jako smýšlený příběh, nepochybuji.
Ale komentovat román o Mašínech a nevyjádřit se k otázce, jestli jsou to vrazi nebo hrdinové, to snad ani nejde. Já si myslím, že zásadní je, jak nahlížíme na režim, který zde v době jejich akcí byl. Pokud tehdejší státní zřízení vnímáme jako v podstatě normální stát, pak budou v našich očích Mašínové vrazi a teroristi, jistě. Jenže ... estébáci byli stejně krutí jako gestapáci, stejným způsobem se mstili na nevinných rodinných příslušnicích, stejně nevybíravě potlačovali celé skupiny obyvatel, byli stejně nedotknutelní a nad zákonem. A do značné míry to také byli fyzicky stejní lidé, z mnoha konfidentů gestapa se po válce stali plynule spolupracovníci StB. Ten hlavní rozdíl byl ten, že protektorát byl nadvládou cizího národa, ale je snad totalita méně odsouzeníhodná, když ji provozují lidé vlastní národnosti? Když přitom úplně stejně potlačuje to nejlepší ve společnosti i v jednotlivci? Když znemožňuje lidským bytostem žít jako důstojné lidské bytosti? Nevím, nejsem historik, ale z mého pohledu se mi zdá, že násilný odpor proti režimu, který tady byl v roce 53, je stejně legitimní jako odpor k režimu, který tady byl v roce 43.
Na to, abych jednoznačně prohlásil Mašínovy za své hrdiny, jsou příliš militantní a nenávistní. Zvlášť Radek a jeho touha prostě postřílet co nejvíce lidí – z toho jsem měl opravdu nepříjemný pocit. Je ale vůbec možné bojovat na život a na smrt a zároveň nemít chladnokrevnou nenávist jako jednu z hlavních motivací? Asi těžko.
Každopádně, Mašínové tuhle válku nezačali, začal ji nelidský stalinský režim, ve kterém tady komunisti zabíjeli nevinné ve velkém. Kdyby Mašínové žili v normálních podmínkách, nezabili by nikoho. Vyžadovat mravní bezúhonnost a vysoké etické standardy po dvacetiletých klucích, ponižovaných nastupujícím režimem, a nevnímat mašinerii zla v podání komunistů, to se mi zdá opravdu podivné. Jistě je nejedna tříska v oku skupiny Mašínů, ale obrovský je trám v oku komunistické krutovlády.
Tak to byl takový pěkný akční příběh. Hrdinové vzali pistole do rukou ve válce proti komunismu. Mladí krásní stateční, jsou to idolové. Imponují svou odvahou a stává se z nich něco víc - Symbol ozbrojeného boje. Asi jsou potřeba tyhle symboly a legendy, každý má svoje oblíbence. Uctívání legend dává zapomenout na skutečnou pravdu o nich a vzbuzuje v lidech příjemné pocity. Snad tak se dá pochopit, že někdo obdivuje lupiče a vrahy.
Kdo vlastně byli bratři Mašínové? Vrazi? Hrdinové? Pokud v této knize hledáte odpověď, dost pravděpodobně ji nenajdete, tu si zkrátka musíte najít sami v sobě. Velmi zajímavá část naší historie.
pro mě výborná kniha o bratrech, kteří díky odkazu svého otce se nebáli postavit zločinnému režimu. Smekám před jejich činy, kéž by bylo více takových
Otec bratří Mašínů bojoval za války proti gestapu a podobně jeho synové se rozhodli po roce 1948 bojovat proti komunismu. Založili protivládní organizaci a pořádali sabotáže. Postupem času jim nezbylo, než utéct za Železnou oponu. Jejich příběh je neuvěřitelný v tom, že se jim podařilo utéct z Prahy do Západního Berlína, přestože je mnoho dní hledaly skoro veškeré vojenské a policejní složky Východního Německa. Zároveň je jejich případ kontroverzní v tom, že při pořádání akcí proti komunismu zahynulo několik vlastně nevinných lidí. Pokud např. někdo dělal policistu někde na vesnici, a nejspíš za celý život neprovedl nic zlého, jenom to, že když se po roce 1948 změnil režim, tak z policie nevystoupil. Tak je správné, že tohoto policistu Mašínové zabili?
Kniha se ale nesnaží na tohle odpovědět, je hlavně dokumentem života Mašínů, ať už otce nebo synů, a všech lidí kolem. Styl vyprávění je velice čtivý a taky se mi líbí, že autor všechny události zasazuje do historického kontextu. Samozřejmě je cítit, že autor Mašínům fandí, ale nijak to čtenářům nenutí a nevysvětluje. Každopádně, kdyby jim nefandil, tak by asi takhle rozsáhlou a čtivou knihu nenapsal.
Nebyla jsem obdivovatelkou bratří Mašínů před přečtením, a nejsem ani po přečtení. To ovšem pro tuhle knížku nehraje žádnou roli. Přestože se z mého pohledu jedná především o dokumentární dílo, byla jsem napjatá od začátku až do konce. Jako nosnou hodnotu díla vidím nejen příběhy vojáků do války, ale především barvitě vykreslenou dobu, na kterou by se nemělo zapomínat!
Ze začátku jsem si musel trochu zvykat na zvláštní styl, kdy jsou věty oddělovány jen čárkou jako dlouhá souvětí. Nicméně musím uznat, že to funguje jako strhující a hodně emoce vyvolávající styl. Tu "útěkovou" fázi jsem už znal z Odkazu, takže nejzajímavější pro mě byla část o protloukání se životem na Západě a o následcích pro "pozůstalé" za železnou oponou.
Kniha nebyla špatná. Jako historie a fakta je o čem psát. Jejich příběh byl určitým způsobem hrdinský. Avšak se vším co provedli bratři a ostatní nesouhlasím. Na můj vkus je to napsané jako americký akční thriller plný krve, střelby, pronásledování i zločinu na ostatních. Ano historicky souhlasí děj a je to psáno dle skutečnosti. Jenže autor si rád přidá jak jinak než pár akčních vět, které jsou popravdě řečeno zbytečné a čtenář není hloupý....
Škoda, že takových nebylo víc.. Komanči mohli popravit kde koho, ale ani dnes to málokdo chce vidět a slyšet. Stačilo málo..
Růžová revoluce byla jen dohoda o beztrestnosti výměnou za složení již neudržitelného Molochu. Soudruzi tak učinili stejně až potom co pochopili že rusáci je v tom nechali a ani tam to potom už netrvalo dlouho..
Vlasti zdar!
S postupem času jsem těmto dobrodruhům stále více držel palce, přestože jsem věděl komu se tento velký útěk za hranice do západního sektoru povedl, a kdo se po letech rád podíval domů. Nemohl jsem se od děje odtrhnout.
Nebudu hodnotit natož soudit knihu ani minulost, autor také nesoudí, nemoralizuje, nevytváří hrdiny ani padouchy, i když je jisté, že něčemu a někomu fandí. Především se však jen snaží předložit pokud možno objektivní zprávu, jak to opravdu bylo s rodinou Mašínovou a jejich přáteli. Hajzly a hrdiny si zde každý může najít sám, ale kdo byl anebo je až takto černobílý? Kniha se čte jako literatura faktu, ale ambice má určitě vyšší, možná dokonce i najít duši těch krutých 50. let a je velkou ostudou českých nakladatelů, že ji vydali, až když měla úspěch v Německu. Pamětníci, zejména ti, kteří doma schovávají rudou knížku, by si určitě početli, pokud by byli schopni vydržet jiný pohled na Mašíny, než je ten směšně zkarikovaný v majoru Zemanovi anebo v tisících jiných dobových lžích a manipulacích.
Příběh je dukazem toho: co se muze posrat, to se zkratka posere. Planuj si, jak chces, ale improvizace je to nejcennejsi, co muzes mit. Nerozvazni chlapci se rozhodli, ze vyhlasi tridni boj a pak v pohode zmizi za kopecky, ale jak jsem psal, nic nejde tak, jak si to clovek v te sve hlavince vysni. To stejne i na druhe strane STB a STASI, toliko zatahu, smycek a obchavtu a nic. Nasazeni cvicenych psu, tanku a tezke techniky. Ani se mi nechtelo verit. Chvilemi jsem se musel smat k jakym tragikomickym situacim na uteku doslo (zachranilo je hovno,...). Muselo to byt v tech 50. letech v DDR dost velke povyrazeni mistnich, kdyz videli takove manevry a pak se jim hosi ozvali po zdarnem uteku ze zapadniho rozhlasu. No mazec. Chapu, ze mnoho lidi Masiny odsuzuje za vrazdy nevinnych, ale doba byla v 50. letech zla, kratce po valce, komousi cerstve u kormidla, procesy, vyslechy, vrazdeni sedlaku (kulaku); no hruza. Ted s odstupem se to nam to v teple domova hezky hodnoti, stejne jako Benesova reakce na Mnichov. Skoda, ze se klukum nepodarila odstrelit ta tezebni vez v Jachymove, to by byl teprve tridni boj. U Masinu je si clovek jist, ze opravdu odesli, aby mohli bojovat proti rezimu (asi jako legionari), u pozdejsich uteku (70.-80. leta) z CSSR to uz byla z vetsiny ekonomicka migrace. Za me fakt Zatim dobry.
Styl vypraveni jede kvapem, dobrym stylem, zkratka dobra novinarina autora se nezapre. Mel jsem tu moznost poslouchat jako audioknihu a pan vypravec do toho dal taky vse, proste super prednes. Jednoznacne doporuji.
Hned od začátku jsem věděl, že komentář k této knize bude velmi nesnadný úkol. Na Mašíny jsem mlě jakýsi náhled už před přečtením knihy. Jsem rád, že jsem knihu přečetl a doplnil si vědomosti a znalosti. Na obálce se píše, že je jejich příbeh vytěsňován z českých dějin, což si nemyslím, spíš s ním prostě většina lidí nesouhlasí a neopěvuje jej.
Byli to mladí kluci chápu, nasekali pitomostí, které stály dost lidí žiovty, to už moc nechápu a argument o "válce" v době míru neberu. Celá jejich, promiňte mi ten výraz, zfušovaná eskapáda byla vlastně jen emigrace za kopečky. Nic víc, nic méně a na to bylo těch mrtcých fakt hodně a to na obou stranách. Když odhlédnu od policistů ať u nás nebo v Německu, tak i hrůzy ve vlastních řadách dlouholeté tresty, tresty smrti atd. a argument, že to nečekali a netušili.... Na druhou stranu se mi na Mašínech líbí, že celou cestu popsali, tak jak byla i se svými chybami, což byly místy excesy až neuvěřitelné, ale vypadá, že asi nic nepřikrášlovali.
Když budu hodnotit knihu jako takovou, je psaná poutavě a čte se jedním dechem. Jediné co se mi nelíbí je Novákovo kopání do Stalina(a a no byl to šmejd šmejdů, ale nepotřebuju autorovu radu jaký mám mít svůj názor) a Zátopků apod. naprosto rušivé zbytečné vsuvky ve stylu a milý čtenáři teď se dívej co bylo za komančů možné. Ponechal bych tyto soudy na čtenáři samotném.
Takže kdyby šlo dám 4.5* nejde tak dám 4.
Kniha ale rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
útěk Tři králové bratři Mašínové komunistický režim Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Kniha Zatím dobrý je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 692x |
| Čtenářské výzvě | 72x |
| Doporučených | 87x |
| Knihotéce | 179x |
| Chystám se číst | 424x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 5x |
Poutavý vhled do strašné doby.
Sága rodiny Mašínů se zřetelným sdělením, na čí straně autor stojí.
Stylisticky zajímavá kniha. Doporučuji.