Zatím dobrý
Jan Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23623/bmid_zatim-dobry-Kul-23623.jpg
5
563
163
Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali? Jan Novák, americký spisovatel českého původu, svým románem-dokumentem znovu vrací celou kauzu do prostředí, kde její zpodobení nadiktoval komunistický režim v seriálu Třicet případů majora Zemana. Autor bez patosu a syrovým jazykem — odpovídajícím drsným časům, o nichž je řeč — řetězí fakty a nechává je mluvit samy za sebe. Jeho podmanivý příběh vypráví nejen o pohnutých osudech jedné rodiny, ale rovněž o době, která si s lidmi tak krutě pohrávala. Autor za svůj román obdržel cenu Magnesia Litera 2005 pro nejlepší knihu roku.... celý text
Přidat komentář
Tak tedy tohle je letosni TOPka a už ji asi nic nepřekoná.
Čteno jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha vás tak vtáhne do děje, že máte pocit, že jste tam s nimi, lítají kolem vás kulky, máte všechno promočené od neustálého deště, je vám zima a k tomu všemu máte šílený hlad... Moc dobře napsaná kniha a strhující příběh.
Četl jsem ji jedním dechem.A byl to dlouhý dech. Tři dny jsem nebyl schopen se odtrhnout.
Výborná!
Jelikož k nějakému oslavování bratří Mašínů mám hodně daleko, měl jsem strach se do knihy pustit a dlouho to odkládal, protože jednoznačný obdiv autora k oběma bratrům je dobře znám. Nicméně, musím uznat, že i tak mě příběh bavil a doplnil jsem si mnohé informace o tehdejších událostech - můj negativní náhled na onu "odbojovou" skupinu to nijak nepoznamenalo. Ač se autor snaží být objektivní, to nadržování je v textu stejně patrné, např. při postřelení a zmrzačení venkovského velitele dobrovolných hasičů během žhářských akcí podpalování stohů neváhá okamžitě přispěchat s tím, že onen vážně zraněný chlapík byl sympatizant komunismu a příslušník pomocných hlídek VB - no, ale to jaksi Mašín v době, kdy do něho pumpoval olovo s úmyslem ho zabít nevěděl, takže žádná polehčující okolnost. Právě určitá autorova glorifikace skupiny kolem bratří Mašínů a vymýšlení, co se komu v danou chvíli honilo hlavou, nebo co přesně kdo udělal, i když jsou někteří ti lidé dávno po smrti a žádné paměti nezanechali a nejsou svědkové, čili jde v těchto pasážích o čistou fikci, sráží v mých očích hodnocení knihy lehce dolů. Nicméně všem zájemcům o tento střípek z naší historie - rozhodně si to přečtěte.
Člověk ví, jak to dopadne, pokud zná historii skupiny bratrů Mašínů.
Přesto tak skvěle napsané, že jsem se o ně bál a prožíval s nimi cestu útěku z našeho státu a to i přesto, že s nějakými jejich činy nesouhlasím.
Skvěle napsaná kniha.
Rozporuplný příběh bratrů Mašínů se často omezuje na otázku, zda byli hrdinnými bojovníky proti komunismu, nebo zda jen vraždili, aby utekli za lepší budoucností. Ta otázka je namístě a Jan Novák na ni ve své strhující knize nedává jednoznačnou odpověď – on sám sice Mašíny nepokrytě obdivuje, nezamlčuje však sporné otázky a nechává čtenáře, aby si udělal názor sám. Bratři zřejmě pod vlivem svého otce (jenž byl legendou protinacistického odboje a prvních sto stran o jeho osudech za války je možná vůbec nejlepších z celé knihy) vzali komunisty hlásaný třídní boj za svůj, plánovali i realizovali různé záškodnické operace a nakonec se rozhodli prostřílet do Západního Berlína, aby při domněle se blížící třetí světové válce stáli na správné straně hranice. Je to příběh novodobých „kovbojů“, kteří díky neuvěřitelné odvaze, neuvěřitelnému sebevědomí a také neuvěřitelnému štěstí (ať v „mauzoleu“ u dálnice nebo při obklíčení v lese u Waldowa) s pár bambitkami proklouzli východním Německem desítkám tisíc policistů a vojáků se samopaly či tanky. V tomto směru není podtitul „největší příběh studené války“ nijak přehnaný. Co z toho příběhu ale vyplývá? Nelze se divit, že Mašínovi chtěli utéct před režimem, který lidi jako oni zavíral do kriminálů a uranových dolů, bránil jim studovat a důstojně pracovat. Oni z toho vyvázli a v Americe prožili zajímavé životy, ani jejich vlastní cíl – bojovat proti komunismu v řadách americké armády – se však nenaplnil. Zanechali ale po sobě spoušť – sami zabili sedm lidí (přičemž u účetního Rošického to byla loupežná vražda, která se nedá omluvit nějakými vzletnými myšlenkami) a další oběti přibyly v soudních procesech. Tři popravení, nemocná matka umučená ve vězení, další dlouhé tresty, zničené životy. Pro mě to je hlavně kniha o sobectví a idealismu a nejsem si jist, zda svobodný život tří lidí stál za smrt a utrpení tolika jiných lidí, včetně jejich nejbližších. (9/10)
Skvělá kniha. Od začátku do konce jsem hltala každé slovo. První část knihy o Josefu Mašínovi st. byla neskutečně zajímavá a mrazivá. Mašínovi byli synové svého otce, podle toho se také zachovali.
Klíčová pro pochopení této knihy je fráze, která je v ní několikrát použita - jsou zkrátka vojáci do války a vojáci do míru. Mašínovi byli jednoznačně těmi do války, a když oficiální válka neprobíhala, museli si nějakou vytvořit. Ať už Jan Novák chtěl, nebo ne, v knize na ně nenahlíží jednoznačně a snaží se podat pokud možno co nejobjektivnější obraz celé jejich akce, což se mu poměrně daří. Opravdu komplexně popisuje vše, co se dělo a z jeho vyprávění si lze domyslet, že Mašínové byli tzv. horké hlavy a ke svému životu bohužel potřebovali válku, konflikt a akci. Největším přínosem knihy je rozhodně to, že ani po přečtení čtenář nevyřeší otázku, zda byli hrdinové, protože autor nechává mínění jen a jen na nich. Jednoznačně ale pochopí to, proč se rozhodli k podobně nekompromisnímu řešení a že vzhledem k povaze a rodinným dispozicím zkrátka nedovedli rozlišit lidi jinak než na dobré a zlé. Pravdou je, že jejich příběh je fascinující a to, co dokázali překonat, je obdivuhodné, nicméně celou jejich anabázi do značné míry narušuje to, že po nich zbylo opravdu až moc mrtvých de facto nevinných lidí, kteří se ničím neprovinili, ale byli jen ve špatný čas na špatném místě. Na druhou stranu lze jen těžko předpokládat, že ani jednomu z nich nedošlo, jaké budou následky na všech jejich příbuzných a známých. Hodně zvláštní je nicméně autorův styl, protože extrémně dlouhá souvětí, která spojují věty, které bychom nikdy nespojili, trošku ubírají na pozornosti a možná kvůli nim nechtěně čtenářům unikne některý drobný detail. Navíc může mít někdo pocit, že i kvůli nim děj plyne vpřed opravdu extrémně rychle, což je místy trochu kontraproduktivní. Vzhledem k tomu, že kniha byla primárně psána pro zahraniční trh, se dá pochopit, že příběh Mašínů je přerušován pasážemi ze života Josifa Stalina nebo Emila Zátopka, pro tuzemského čtenáře to ale působí zbytečně a nadbytečně. Magnesia Litera je asi oprávněná, protože takhle komplexně a relativně nezaujatě pojatý příběh z naší historie se tu objeví jen málokdy, navíc je psaný opravdu čtivě, pochopitelně a napínavě. Jen se nelze ubránit dojmu, že paradoxně největší hrdinkou celé téhle ságy je Zdena Mašínová, která tiše a útrpně vše snášela, aniž by kohokoli poškodila. Jestli to takhle autor chtěl, klobouk dolů. 85 %
Mašínové byli pro mně kontroverzní osobnosti, po přečtení knihy to už tak nevnímám. Jednali podle svého vštípeného přesvědčení, nemohli jinak. Nutilo mě to po přečtení dohledat další fakta a fotografie - to je pro mně známka dobré knihy. Jen škoda, že pak svůj svobodný život - vykoupený utrpením dalších - trochu promrhali.
Realita opravdu může překonat ty nejneuvěřitelnější akční romány!
Jan Novák napsal svůj románový dokument v tak svižném tempu, že těch bezmála 800 stran zhltnete v nejkratším možném čase. Objektivní jeho převyprávění úplně není, ale ono to asi ani nejde, v tak kontroverzním příběhu, kde na jedné misce vah stojí život bratří Mašínů, jejich cesta za svobodou a splněním svého snu a na druhé životy všech těch lidí, kteří za ně zaplatili. Samozřejmě, není to vina Mašínů, ale obludnost totalitních režimů, které exemplárně trestají odpor, klidně i na zcela nevinných... Ale nechce se mi věřit (přes veškerou naivitu a hurá akce, kde měli bratři vždy víc štěstí než rozumu) že by po svých pár zkušenostech s výslechy či vězením, které předtím absolvovali, neměli tušení, co svým blízkým doma v ČSSR připraví za osud... Mašínové, se svým vojenským genofondem a výchovou, naivním mládím plným hrdinských představ a hodně černobílým viděním světa se zřejmě ani nemohli rozhodnout jinak ... ale do toho obdivu k jejich odvaze se bude asi vždy mísit i nepochopení či odsudek.
Dávám maximální hodnocení, ačkoli jsem si musel nejdříve zvyknout na autorův způsob vyprávění. Neodhadnu, nakolik jsou důležité pasáže shodné se skutečností, ale ikdyby jen z části, šlo by i tak o velice silný příběh. Neskutečně autenticky popsané pasáže, zejména po útěku a skrývání se na území Německa. Kapitoly popisující ubohost a zvrácenost státní policie budu ještě dlouho vstřebávat.
Co se týče mého názoru na hlavní aktéry knihy? Josef Mašín starší byl pro mě hrdinou již dřív a první část mi to jen potvrdila. Nicméně o jeho synech se to jednoznačně říct nedá. Odvahu a kuráž jistě zdědili po otci, ale jejich do určité míry sobecké a často bezohledné jednání mě spíš řadí k jejich odpůrcům. Na úkor vlastních zájmů, učinili bohužel spoustu nevinných lidí nešťastnými.
Až šokující, že je příběh pravdivý. Čtivý a originální styl vyprávění, rozhodně doporučuji!
"Pravdivý román"
Zaznamenala jsem rozhořčený názor, že jde o pohled zaujatý, tedy stěží pravdivý, rozumím-li tomu správně. Je proto na místě si připomenout, že pravda má minimálně tři tváře. Jak ji vidím já, jak ji cítí a vidí kdokoli jiný a jaká je doopravdy. Věřím, že Jan Novák, který má mimořádný dar vyprávět a čtenáři tlumočit a předkládat skutečné příběhy jako struhující detektivky, ke své práci přistoupil maximálně objektivně, z pohledu svého a dalších v tomto dramatu zainteresovaných osob. Rozhodnutí bratrů Mašínů aktivně se zbraní v ruce bojovat proti komunistické násilné zvůli nebagatelizuje, nekritizuje, neomlouvá ani nevysvětluje nad rámec tlumočených postojů hlavních žijících protagonistů. Není to potřeba. Potud dle mého pravdivý román.
Je těžké číst podobné osudy a nehodnotit či neodsuzovat. Člověk s naší historií se však obávám vždy na některou stranu přikloní. A s nejvyšší pravděpodobností jej žádný román ke změně názorů nepřiměje. Takže aniž bych tady chtěla hodnotit rozhodnutí skupiny Mašínů prostřílet si cestu na Západ, musím se ptát: Proč se klade za vinu toliko Mašínům, že po jejich strastiplném útěku těchto "banditů" za hranice estébáckých režimů Východní a Střední Evropy - Petr Novák tady odvedl vynikající práci při popisu tohoto útěku - byli pronásledováni, biti, mučeni, vězněni a popravováni přátelé, kolegové i členové rodiny, které Mašíni & spol. nechali za sebou? Jakto, že se kritici nepozastavují nad tím, že tohle všechno páchali komunisté? Kdo dal komunistům právo tak ponižujícím, nadřazeným způsobem zacházet s lidmi, kteří byli "pouze" přáteli či rodinnými příslušníky oněch "zlosynů"? A jak vůbec mohli komunisté někoho soudit, když sami získali a udržovali moc násilím a brutální silou? Vždyť je to očividné, bezbřehé zneužití moci... Jak lze soudit dvacetileté Mašíny a jejich skupinu za oběti, které za sebou nechali a nesoudit kolosální komunistický režim, ze kterým zůstalo nesrovnatelně více obětí? Vždyť onen "třídní boj" (jaký nehorázný eufemismus) vyhlásili komunisté, ne Mašíni. Žili jsme ve válce. Jenom jsme předstírali, že všechno je tak nějak normální. Je pochopitelné, že člověk přemýšlí s lítostí o obětech skupiny Mašínů. Pravdou ale také je, že po bitvě je každý generál.
A pak je tu Josef Mašín starší. Naprosto mimořádný, statečný člověk a vlastenec, v jehož stínu i slávě vyrostli kluci Mašínovi. Rozdíl od synů vidím ve dvou hlavních věcech. Mašín st. bojoval proti nacistům - tedy cizákům - a ty, my Češi, můžeme kritizovat i zabíjet; a padl jako mučedník. Milujeme mučedníky... Obávám se, že přece jenom hodnotím :). V každém případě jsou příběhy Josefa Mašína st. i skupiny Mašínů hotovými horory a Novák zaslouží nejvyšší uznání za jejich zprostředkování i literární kvalitu románu.
Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na trochu netradiční vyprávěcí styl a (záměrně) dlouhá souvětí popisující posloupnost myšlenkových pochodů postav. Ale časem jsem si na to zvykl a příběh se velmi dobře rozjel. Od chvíle, kdy skupina překročí hranice a začne se "probíjet" přes NDR, je popis děje naprosto strhující a maximálně dobrodružný.
K hodnocení samotných Mašínů:
Komunisté se (nejen) k jejich rodině zachovali naprosto odporně a nenávist vůči nim byla naprosto pochopitelná. Potud lze s Mašínovic skupinou sympatizovat. Veškeré sympatie však končí, jde-li o volbu prostředků a způsob provedení akcí, které (alespoň na mě) působily spíše jako souběh neuvážených činů než jako boj proti totalitnímu režimu. Jak proboha má režimu uškodit to, že zastřelíte účetního Josefa Rošického vezoucího výplatu pro zaměstnance podniku Kovolis? Jak má boji za svobodu prospět, že vystřelíte oko dobrovolnému hasiči Janu Leciánovi, který se snaží zasáhnout, když vidí hořet stohy obilí ? Oběti jako tito dva zmiňovaní lze jen těžko omlouvit tím, že se odvoláte na boj s režimem... A naopak: Mezi těmi, které Mašínovic skupina "dostala" , nebyl jediný STBák ani vysoký komunistický funkcionář.
Shrnuto: Ušlechtilé myšlenky, ale zcela nesprávná (až zvrhlá) realizace. To je důvod, proč k osobám Ctirada ani Josefa ml. Mašínových nikdy nebudu chovat úctu ani sympatie (narozdíl od jejich otce).
Rozhodně ale stojí za to seznámit se s jejich příběhem a v tomto směru kniha svůj účel zcela splnila.
(P.S.: Kdyby Josef Mašín st. při svých akcích během nacistické okupace uvažoval stejným způsobem jako o deset let později jeho synové, tak by jeho odboj proti nacistům mohl vypadat nějak takto: "Zastřelím člověka totálně nasazeného na otrockou práci v německé zbrojní fabrice, protože je to přisluhovač říšského průmyslu..." J. Mašín st. nic takového samozřejmě nikdy neudělal, jen se snažím vystihnout, jak na mě působily akce jeho potomků ...)
"Pravdivý román".
Velmi zaujaté,jednostranný pohled.
Otec Josef Mašín starší byl opravdový hrdina, jeho žena Zdena byla také velmi statečná. Dva synové-Ctirad a Josef- z mého pohledu problematičtí. Sobecké uvažování, zapálení, domnělí bojovníci proti socialismu. Strhující a emotivní čtení, avšak značně neobjektivní.
Neohlíželi se na nikoho a v zájmu své myšlenky neváhali i vraždit.
Rozporuplní idealisté, s posuvnou hranicí svých ideí podle toho,jak právě potřebovali.
Zajímavé a leccos vysvětlující čtení.
Ničeho nelitují a vinu necítí, viní jen komunistický režim.
Po útěku - těžké dopady na jejich pozůstalé - Mašínovy ženy, Borek, Šmídova rodina, Hradcovi, Janata, Šmída.
(2006)
Štítky knihy
útěk Tři králové bratři Mašínové komunistický režim Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zatím dobrý |
| 2016 | Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! |
| 2020 |  Kundera: Český život a doba |
| 2007 | Děda |
| 1994 | Co já vím? Autobiografie Miloše Formana |
Kniha Zatím dobrý je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 692x |
| Čtenářské výzvě | 72x |
| Doporučených | 87x |
| Knihotéce | 179x |
| Chystám se číst | 424x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 5x |
Jednoduše strhující. Velký, emocionálně nekompromisní, dokumentární román.
Jsem rozebrán!