Zaklínač: Věčný oheň

09.06.2016

Srdeční záležitost. Vlastně jde o pohádky naruby, geniálním způsobem přetvořené do fantasy hávu.

23.08.2015

Velice se mi líbilo, jak je každý příběh skvěle vypointovaný. Ať už první záležitost s drakem, soupeření o Yennefer či snad nahánění potvory, která umí měnit podobu, všechno má svoji jednu základní myšlenku, od které se všechno odvíjí ak olem, kterého se vše točí. Špinává fantasy, která si v ničem nezadá s Písní, co se týče drsnosti světa a nejednoznačných nadčasových postav. Určitě jsem se nesetkal s Geraltem z Rivie naposledy.

26.05.2015

Ještě lepší jak první kniha povídek.
Přečteno na jeden nádech.Vtipné texty, rychlý svižně vyprávěný příběh, který prostě nejde odložit.Od knihy mě oddělila akorát dopravní značky, do které jsem při jejím čtení za chůze čelně nabourala:)
Ale i tak stojí za to:)

31.03.2015

Zajímavý styl psaní, pěkné příběhy a zpracování.

06.10.2014

Úplně si vzpomínám na tu chvíli, jako by to bylo včera, kdy jsem v Geraltovi (RIP), ještě starém, když býval na Stodolní a Stodolní bývala obyčejná cygánská ulice, kde ještě nebyl ani Černý pavouk, koupil druhý díl povídek od Sapkowského. Kamarádi měli zbylé dva díly a ty jsme četli dokola, půjčovali je a byli jsme z nich odvařeni. Knihy se za ty roky rozutíkaly, stejně jako se Geralt přestěhoval a se smrtí majitele zanikl. Nová vydání mě nezajímala, povedlo se mi po čase sehnat celou trilogii zpátky a už ji mám skoro zhltanou.

Tento, přímo tento díl jsem jako mladý klouček vlastnil a vystavoval doma v knihovničce a jeho obálku mám v hlavě jakoby vyleptanou. Povídky se mi kapku více líbily ty ve Stříbrném meči, ale ono to plynule na sebe navazuje a Sapkowski už zde nenápadně a pomalu zakládá první vlákna své úžasné románové ságy, je tady více lásky a žen, než sekání nechutných potvor, ale i toho si člověk užije a celé to tvoří dokonale namíchaný celek, který je radost číst. Používání slovanských reálií - Radgast, Novigrad atd. dělá povídky ještě bližší srdci, ale nejzásadnější je jakým stylem je toto fantasy psáno. Poláci jsou v tomto nepřekonatelní, stejně jako Lem se zabýval pro čisé SF druhořadými špinavými věcmi, jako kde chodí kosmonauti na záchod a co jí, podobně píše tento Polák fantasy. Nepopisuje jen výstavnost a krásu měst, ale poukazuje i na odpadky, která tato města vytvářejí, bordel a hovna na ulicích, rasismus nebo jak nazvat nenávist k "nelidem", vyvražďování ohrožených nestvůr, které taky chtějí jen přežít, lidskou kolonozaci a rozpínavost, zkrátka dívá se na věc ze všech stran, nejen z té jedné, nablýskané. Sapkowského povídky, stejně jako následující román je tak dobře a komplexně, s takovým citem, napsán, že lze zasadit do kteréhokoli času a kteréhokoli místa lidských dějin a všude to sedne. Možná to je tím, že lidi jsou pořád stejní.

07.06.2014

Mým problémem je, že mnoho knížek nedočtu do konce. Už mám za sebou knihomolství stylu "přečti všechno, co má písmenka" a požaduji od vyprávění nějakou úroveň. Když mám dost hledání v popelu, sáhnu po mých oblíbencích, jako třeba po panu Sapkowském.
Syrové příběhy, s postavami, které si na nic nehrají, znají se a ví, co chtějí (a jsou tím pádem úžasně napsané), dialogy ostřejší než čepel meče, humor, při němž vrním slastí (sarkasmus, ironie, lehké sebeparodování a také Yarpenovy hlášky), snaha přežít ve světě, do něhož byli vrženi, plus sem tam nějaká ta příšerka - co víc si můžu přát? Baví mě, že v příběhu nenajdete jediný "klišoidní vzorec".
A proto se "neočte". :)

Doporučuji - knížky, jež mi zvednou náladu, a Geralt mým mlčenlivým průvodcem ponurými náladami. :) Díky, díky.

02.04.2013

Kniha, která odstartovala mojí sapkowskománii a udělala pro mě z Geralta z Rivie to, čím byl Harry Potter pro dnešní dvacátníky. Nebylo to první setkání s ním, už jsem před tím četl Tandaradei!, který se mi líbil, ale ještě to nebylo ono.
V originále byla kniha součástí sbírky Meč osudu, kterou český vydavatel ze zištných důvodů rozdělil na dva díly (Meč osudu a Věčný oheň, kdo pamatuje vydavatelské praktiky v české fantasy 90. let , ví o čem mluvím). Už od první povídky Hranice možností jsem byl šokovaný tím, jak odlišně a nestandardně nakládá autor s typickými fantasy motivy (a fantasy klišé), jako jsou hobiti, elfové, trpaslíci, nebo lov na draka. Líbil se mi nemýtický, moderní způsob psaní, včetně slangů, vulgarismů, sexuálních narážek i otevřených scén a černého humoru a ironie. Nic z toho nebylo samoúčelné a akce a čtivost taky nechyběla. A Věčný oheň, pseudohistorická a skorohumoristická povídka na téma náboženského fanatismu a zneužívání moci. První fantasy povídka, kde nebyl jediný boj. A ty úžasné, košaté dialogy! Sapkowski byl tehdy ve formě... a to nejlepší mělo teprve přijít.

Nechytilo ma to až tak ako I. diel poviedok.