Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461963/bmid_vypravecka-PeK-461963.jpg
5
4234
1130
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller , 2013
více info...
Přidat komentář
Četla jsem jedním dechem. Ani nevím co napsat. Pro mě se tato kniha řadí na přední příčky "my favorite book".
Výborná kniha .Ostatně ,jako všechny od této spisovatelky .Skvělý příběh ,skvěle propletený .A ,jako každá kniha ,která pojednává o holocaustu ve mně vzbudila touhu podívat se na místo ,kde se to vše odehrávalo .
Úžasná kniha. Příběh mě úplně pohltil, když jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Z celé knihy mě nejvíce zaujalo vyprávění babičky, nechápala jsem, jak k něčemu takovému mohlo vůbec dojít. Je strašné, že něco takového museli lidé opravdu prožít. Zároveň jsem se při čtení neustále prala sama se sebou, nenáviděla jsem mladého Josefa, zatímco toho starého mi bylo líto. A konec mě překvapil, ani v nejmenším jsem nečekala, že to takhle dopadne. Na Vypravěčku nejspíš jen tak nezapomenu a možná se k ní i někdy vrátím :)
Vypravěčka patří k těm knihám, které vás pohlti, ke knihám, na které budete myslet, i když už jste je dávno přestali číst. Vypravěčka mě děsila, nutila mě ponocovat, plakat, bát se, ale i těšit se na chvíle, kdy ji zase budu moct otevřít. Vypravěčka je jedna z nejlepších a nejbolestnějších knih, jaké jsem kdy četla.
Jodi Picoult si v poslední době našla stálé místo v mé knihovně. Po dočtení Až na konec všech dní jsem byla přesvědčená, že už se tomu nic nevyrovná, ale Vypravěčka to dokázala. Určitě bych od knihy neočekávala nějakou akčnost nebo dobrodružství, ten největší skvost se totiž odehrává přímo v hlavní hrdince. Téma holocaustu je věc, o které by se mluvit mělo, aby se na něj nezapomnělo. Autorka o tom píše realisticky, ale zároveň tuto tématiku zvládla poměrně citlivě. Líbí se mi i vyprávění babičky, postava Josefa Webera je také úžasně zpracovaná a ten konec nemá chybu. Bavil mě i vývoj Saginy osobnosti, byla to uvěřitelná postava a poměrně sympatická. Autorka s postavami opravdu skvěle pracuje, dokáže popsat vývoj osobnosti vlivem okolností jako by to sama prožila. Za mě skvělé čtení a určitě se k tomu ještě vrátím.
Kniha mě uchvátila. Dlouho zůstane v mém srdci a paměti. Příběh místy nahání husí kůži, ale je v něm určitá krása. Jednoznačně doporučuji.
Kniha je zajímavě členěna do částí, jejíž nejzajímavější úsek je vyprávění babičky. Části před a po vyprávění babičky mi přišly chvílemi zbytečně zdlouhavé, ale přesto jsou vzájemně propleteny. Konec jsem trochu očekávala.
Tentokrát mě paní spisovatelka nenachytala a konec mě nepřekvapil. Nicméně Vypravěčku hodnotím jako nejlepší knihu, kterou jsem od Jodi Picoult přečetla.
Musím se přiznat, že knížka mě zklamala. Vyprávění z minulosti mě prostě nedokázalo tak citově zasáhnout a chvílemi mě mnohem víc zajímaly Saginy milostné eskapády. Konec byl... vskutku nečekaný, ale celá knížka pro mě byla průměr a neplánuji se k ní už vracet.
Vypravěčka je kniha s velmi vysokým hodnocením nejen od českých čtenářů, což mě též přimělo po ní sáhnout. Jedná se o knihu vskutku čtivou, ovšem americkou autorku nezapře. Tolik " omáčky" a milostných cukrbliků by nikoho jiného nenapadlo. Možná kdyby vyšlo Minčino vyprávění samostatně, bylo by to lepší. Stačí se podívat jak útlou knihou je Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou a je v ní úplně vše, včetně hlubokého zarytí se pod kůži čtenáři. To Vypravěčce trochu chybí. Finta s krevní skupinou je příliš okatá, stejně jako blízkost Minky a postav z její minulosti, o vztazích Sage nemluvě. Dávám plus za další knihu, která světu připomeneme zvěrstva 2. světové války a podobné činy v dalších konfliktech, stejně tak jako otázku viny a odpuštění.
Skvělá kniha, skvělý příběh, skvělé zpracování. Prvních pár stránek mi chvíli trvalo než jsem se začetla, ale potom jsem nevěděla, kdy přestat. Příběh je velmi silný a emotivní a zanechá ve čtenáři ,,to něco" navíc, co by dobrý příběh zanechávat měl. Opravdu všem doporučuji si tuto knihu přečíst.
Rozhodně doporučuji, kniha, která nutí čtenáře přemýšlet. Po přečtení jsem dlouho nemohla vzít jinou knihu do ruky. Prostě to nešlo. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla.
Musím napsat ještě jeden komentář. Je to dvanáct dní, co jsem knihu přečetla a musím říct, že ve mne kniha stále pracuje. Většina knih, které přečtu odchází z mé mysli ve chvíli, kdy jdu večer spát. Tahle ne, ta se zažrala pod kůži. Měsíce jsem si stěžovala, že jsem přibrala, nejsem extra tlustá, ale prostě už jsem oplácaná. Trápila jsem se při průchodu kolem velkého zrcadla v chodbě. Po přečtení této knihy si říkám: Co by za to ti lidé v koncentrácích a ghettech dali, kdyby měli bývali "problémy", které řeším já, kdyby bývali měli nějaké to kilo navíc. A rázem se netrápím, jsem ráda, že jsem jaká jsem, že žiji v době v jaké žiji. Nač se stydět za to, že se mám dobře?
Dřív jsem běžně vyhazovala některé potraviny do koše. Části zeleniny, nesnědené "zbytky" z ledničky, na které už prostě nebyla chuť. Po této knize jsem se zařekla, že to dělat nebudu. Od teď než něco vyhodím, tak se ujistím, že to nejde ještě nějak zužitkovat. Vznikají doma pomazánky roztodivných chutí, využívám i zelenou nať pórku, která dřív lítala do koše apod.! Víte, jak se musí cítit ti, kteří zemřeli hlady za hrozných podmínek, pokud teď mají možnost sledovat náš život a vidí, jak plýtváme jídlem?
Ano, jistě, viděla jsem dokumenty, četla dokumentární knihy o holocaustu apod. Ale až tahle kniha se mi dokázala takto zažrat pod kůži.
Doporučuji si ji přečíst, člověk prostě přehodnotí to, zda bude nadávat na dnešní dobu a také to, jak se chová.
Dobrá kniha je pro mě ta, která mě nutí nejen příběh číst, ale taky přitom něco cítit.
Takhle knížka to dokázala s přehledem. Z některých pasáží mi bylo do breku a měla jsem pocit, že pokud si nedám chvíli pauzu, začnu asi zvracet. Když jsem četla knihu s plným břichem po obědě, cítila jsem se provinile...
Není to skutečný příběh konkrétní osoby, ale je inspirován vyprávěním mnoha osob, které skutečné jsou/byly a jejich příběhy jsou, byly a vždy budou bohužel skutečné. A proto má tato kniha takovou sílu.
Právem řadím mezi TOP10 knihy, které jsem dosud přečetla! Chci dát tisíc (židovských) hvězdiček!
„Možná některé příšery, mají přece jen trochu svědomí.“
Knihy s tematikou holocaustu mne baví.... Super provázáný příběh od zacatku az do konce
Příběhy s tématikou druhé světové války jsem nikdy cíleně nevyhledávala, nicméně pokaždé, když se mi takový příběh dostal do rukou, pohltil mě. Tahle kniha nebyla výjimkou. Skvěle propracované, čtivé, se zajímavým námětem. Až do samého závěru mě kniha neuvěřitelně bavila, ale je to právě závěr, kvůli kterému jsem nucena strhnout jednu hvězdičku. Jsem schopná pominout fakt, že největší zvrat příběhu jsem předvídala už přibližně v půlce knihy (vzhledem k autorčiným nápadným vodítkům to možná byl i záměr). Co mě ovšem zaráží bylo vyvrcholení celé knihy. Představovala jsem si všechny možné varianty zakončení, od šťastných po dojemné, ale nakonec se mi dostalo jen prapodivně ploché, neukončené (v jistém smyslu ukončené až příliš…) cosi. Těšila jsem se na velkolepé završení, na sladkou tečku na závěr, v níž nás autorka zasáhne ohromující myšlenkou či poselstvím, které zapadne do příběhu jako poslední díl skládačky. Ale žádnou speciální myšlenku či poselství se mi bohužel vyčíst nepodařilo… I přesto se stále jedná o krásně napsaný příběh, který vás donutí zamyslet se nad svými životními hodnotami .
Velmi silný příběh, který jsem přečetla během tří dnů. Kniha navždy změní mé uvažování v některých směrech. Je toho hodně, co se ve mne změnilo a autorce za to velké díky. Kniha zůstává v mé knihovně a ráda se k ní jednou zase vrátím!
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Babyboar: nenapsala bych to lépe. Sto pro výstižné. Život Sage mne v porovnání s Minčiným příběh vůbec nezaujal. Až na ten chleba a pekařské výrobky..mňam.