Vynález zkázy
Jules Verne
Dobrodružný román o vynálezu výbušniny ohromné ničivé síly vypráví o osudu vynálezce, který v důsledku svých přemrštěných požadavků nenajde kupce, je unesen piráty a těm má posloužit svým vynálezem ke zničení lodi vlastní země.Tu si teprve uvědomí svou zaslepenost, vyhodí pirátský ostrov do vzduchu a zahyne spolu se svým tajemstvím.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1959 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Face au drapeau , 1896
více info...
Přidat komentář
Tak přesně tohle vydání z roku 1962 v edici Karavana jsem dostal od rodičů a mám dosud. Tehdy mi bylo devět let a dobrodružné knihy jsem po večerech četl jednu za druhou. Co taky dělat jiného. Černobílá televize a rádio bylo to jediné, čím se dalo občas po večerech zabavit. Uzavřené hranice a nedostatek informací ze zahraničí přímo tlačil přemýšlivé lidi k nákupu knih a časopisů. Cestovatelé Hanzelka a Zikmund byli populární a jejich reportáže a cestopisy šli na dračku. Časopis 100+1 zahraničních zajímavostí byl podpultovým zbožím a lidi si jednotlivé ročníky dávali svázat a půjčovali je jen dobrým kamarádům. Dnes je těch informací tolik, že část populace tápe a často naletí i naprostým nesmyslům z dezinformačních stránek.
Jako dítě jsem milovala tohoto autora a přečetla, co se dalo. Protože nejsem technický typ, tuhle knihu jsem tehdy nečetla. Tak přišla na řadu teď. Jako vizionář byl současníky nepřekonatelný, na jeho knihy člověk musí pohlédat tehdejší optikou a bude okouzlen. Pro dnešní akční mládež už to nemá to kouzlo. Škoda.
Jeden z nejzajímavějších a nejpoutavějších příběhů od Julka sem si taky konečně přečetl v literarní podobě. Jako dítě sem navštívil dvakrát divadelní představení, viděl film a tak a vždycky mě to tajemno Thomase Rocha fascinovalo. Tak co k tomu říct, klasika kterou sem si moc užil.
No já nevím. Za mě docela zklamání, čekal jsem od toho dle zdejšího hodnocení, t. č. 82%, asi o něco víc. Tak nějak mi to připadá asi jako Tajemný hrad v Karpatech, takové zkratkovité, s poněkud odfláklým koncem, spíš než románem bych to nazval rozsáhlejší novelou. V dnešní době v tom sice můžeme spatřovat jistou analogii a Verneovo vizionářství co se týká použití atomové bomby, ale dějově je to velmi jednoduché, s několika momenty, které jsou spíš k pousmání, prostě takové "pro děti". Nemyslím, že bych to někdy chtěl číst znovu.
Stačí dej posunúť z konca 19. storočia do súčasnosti a máme tu námet na bombastický trhák. Piráta nahraďte medzinárodne hľadaným teroristom, bleskomet zase dákou účinnou jadrovou pumou či raketometom, ponechajte šialeného vedca a typického klaďasa, všetko to umiestnite do podzemnej základne na neobývanom ostrove a je to. Verne bol ozaj vizionár. Jediné, čo mi tam nesedelo a čo bolo úplne nelogické, bol fakt, že veľmoci dokázali odmietnuť takúto superzbraň.
Klasika, která se neomrzí. Díky čtenářské výzvě jsem opět sáhla po tomto autorovi a opět nezklamal. Jako dítě jsem jeho knihy měla ráda a až na začátek, který je u jeho knih vždy trochu více popisný (nudnější), tak se velmi dobře čte a má moc hezký děj. Vždy mě překvapí autorova fantazie, co dokázal vždy vymyslet, občas si říkám, že viděl do budoucnosti.
Jak já jsem se zbytečně bála! Knížka je úplně "normální" a krásně čtivá. Žádných extra znalostí fyziky či chemie netřeba!
Moje první verneovka a pecka! Napínavé, čtivé a ve své době určitě i nečekaně inovativní čtení.
Velmi poutavý příběh tajemného hraběte d´Artigase, vynálezce Rocha a statečného Simona Harta. Je až s podivem s jakou důmyslností dokázal Vern psát o techniciích a jak bravurně popisuje některé technické záležitosti vynálezů a strojů. Příběh je velmi poutavý a zábavný.
Vynález zkázy patří k těm nejpovedenějším Verneovkám, úplně jsem při pročítání stránek viděl scény z úžasného trikového filmu Karla Zemana, který jsem jakožto dítko zbožňoval. Dobrodružství, napětí, technické vynálezy, pořádný zlosyn a hlavně absence růžové knihovny, to je přesně to, proč byl můj nos často zabořený v podobných Verneovkách - 75 %
Jules Verne ,byl jeden z mých nejoblíbenějších autorů dětských let a tuhle knihu jsem si chtěl vždy přečíst. Jsem rád, že mě příběh dostal na chvíli do klukovských let a knížku jsem si patřičně užil. Skvělá kniha.
Vidět film a číst knihu,opravdu velký rozdíl i v ději.
Tato kniha kterou mám je staršího data už psána ve staročeštině, trochu mi to dalo zabrat.
Klasická kniha mého dětství. Milovala jsem Verneovky a občas se k nim vracím. Jeho vyprávění mě dokáže znova zase nadchnout.
Vypravěčsky ambicióznějších »vynálezů zkázy« vznikla od té doby kvanta, leč jedině tenhle si drží alarmující primát. Styl líčení a jádro kauzy jsou tuze naivní, avšak myšlenka extrémně silná a grafické řešení starého vydání - mládežnicky přitažlivého neb s ilustracemi, stránky pak rychleji utíkají - tradiční. 44/16
Atomovou bombu si bohužel Roch do hrobu nevzal. Přímočarý a jednoduchý styl; nakladatel asi moc tlačil. Oproti drtivé většině současné „literatury“ jde stále o špičkové dílo.
Tato kniha mne oslovila především dějem. Už od začátku jsem se těšil, jak to celé dopadne a jestli to tedy nakonec inženýr Simon Hart zvládne :) poslední stránky jsem doslova hltal :) vřele doporučuji!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Vynález zkázy je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 605x |
Čtenářské výzvě | 18x |
Doporučených | 19x |
Knihotéce | 228x |
Chystám se číst | 48x |
Chci si koupit | 19x |
dalších seznamech | 1x |
Tahle knížečka mi vrací strašně moc vzpomínek. Když jsme s rodiči poprvé jeli k moři, dostala jsem doby devítiletá holka kvótu, že si s sebou můžu sbalit malej kufřík o rozměru necelé A5, svých hraček a her. To není moc. Co si vzpomínám, vešel se tam kromě pastelek a pár anonymních blbostí ještě kapesní tetris... a tahle knížka. Vzala jsem ji myslím jen proto, že se tam hodila velikostně.
A byla to skvělá trefa! Pamatuju si, jak jsem u knížky tajila dech a prožívala osudy nešťastného bláznivého vynálezce i jeho pečovatele inženýra. Mělo to spád, bylo v tom drama... a bylo to neuvěřitelně báječně líčeno. Hlavně ten ostrov! Na skalách divokého severochorvatského pobřeží to mělo obzvláštní grády. Ten vnitřek ostrova! Ty skály! Ta nemožnost uniknout! A ti prevíti, osnující hrůzné plány a zneužívající geniálního a zranitelného vynálezce! Samozřejmě, že jsem Hartovi šíleně držela palce, aby se mu povedlo zjistit, oč běží, přivést Rocha k špetce rozumu a dostat se pryč... To finále s výbuchem bylo fascinující a vlastně dodnes si vybavuju, jak mě z toho mrazilo. Pak jsem se do verneovek položila se vším čtenářským nadšením děcka, toužícího po dobrodružství, které mu nikdy nebylo dopřáno... a ty knížky mi to všecko bohatě vynahradily. Krásné to bylo.