Veselí
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386002/bmid_veseli-0qh-386002.jpg
3
2405
686
Když dojdete až na konec slepé ulice, máte dvě možnosti, přešlapovat na místě, anebo se vrátit. Třiatřicetiletá Eliška se rozhodla pro návrat. Zpátky na jižní Moravu. Do svého dětského pokoje. K rodičům. K sobě samé. Ke své podstatě. Protože doma jsou odpovědi. Nová kniha s autobiografickými prvky se jmenuje Veselí podle Třeštíkové rodného Veselí nad Moravou.... celý text
Přidat komentář
Nemám moc ráda knihy od českých autorů. Ale tahle kniha byla skvělá! Bavila mě už od začátku, libilo se mi jak hlavní postava Eliška byla sarkastická ve svých myšlenkách. Jak se prala se svým životem, než našla alespoň kus sebe samý. Příběh byl zábavný, místy depresivní, ale hlavně milý a docela i reálný, což se mi moc líbilo. Nejvíc jsem asi byla nadšená, že se příběh odehrává na Moravě a ty lidi, tak ořáchle mluví ( myslím to v dobrém). ????
Ode mne to byl vědomý úkrok od mnou preferované literatury ke knihám určeným ženám – podle mého předpokladu tedy k sladkobolným a láskyplným větičkám s trochou vtipu, možná nostalgie a duchaplnosti. Vtipu, duchaplnosti a mnoha situačních absurdit jsem se dočkal dostatečně, příběh však hodnotím spíše jako hořko-sladký a hrdinka sice hledá lásku, ale tak nějak jestli ne úplně blbě, tak zatraceně k blbosti blízko. Také je zde pro mne všelijakých větiček a smutných motivů až příliš mnoho, ale seškrtáno a zfilmováno by to mohla být bomba jako od legendární dvojice Smoljak – Svěrák.
Knížky Třeštíkové mě hrozně baví. Mám ráda její přímočarý styl. Je hodně vtipná, má zajímavá přirovnání. Veselí není jen nějaká prázdninová oddychovka – kromě lehkovážného a vtipného tónu se občas objeví i myšlenky, nad nimiž se člověk musí zamyslet. Po smrti Eliščina otce vůbec kniha zvážní a zesmutní. Ono po každé smrti někoho, koho má člověk rád, už nikdy není nic tak, jako dřív, a paní autorka to tady krásně podala a ukázala. I sama Eliška je pro mě uvěřitelná – chvilku nespoutaný bohém s bordelem ve svém životě, chvilku zodpovědná a houževnatá ve svých plánech, ale pořád citlivá a empatická.
Když něco miluješ, musíš to umět i pustit …
Za mě určitě 5*, doporučení těm, kteří se chtějí a umí zamyslet a souhlas s mi-nul-o.
Oddychovka, která nemá smysl a hodnocení 70%? Nechápu. Copak nevidíte Za? Tu hloubku, duši. Pokoru. K životu i k.. moudření. :)
Ano, je napsaná lehce, ale za tou lehkostí je strašně moc.
Ve mně zanechala hodně, takže - R.T. - děkuji.
Bavila mě Morava. Bavilo mě nářečí. Bavily mě prosté osudy. Bavila mě přirozenost. :)
Moje první knížka od této autorky. Líbila se mi. Snad už jen,že jsem z Moravy :-) Hlavní hrdinka mně sice někdy štvala svým podivným přístupem tak jako ke všemu,ale příběh byl ze života,milý,úsměvný,taky dojemný,ale tak jak to opravdu bývá...
Po Bábovkách, myslím, že další povedená knížka. Recenze nejsou moc přívětivé, tak jsem se docela bála, ale mně se hodně líbilo. Neřekla bych, že jsou situace přitažené za vlasy a naprosto nereálné a nemožné, naopak, takový standardní život třicítky... Dost jsem se v tom viděla, hlavně návrat do maloměsta, vztahy s rodiči, to si myslím, že je vystižené naprosto přesně. Chvílemi mi tekly slzy smíchu, zhruba v půlce, kdy se děj láme, pak slzy smutku. Čte se to dobře, svižně, nemám, co vytknout... snad jen by mě zajímalo pokračování
Třeštíková není Viewegh v sukních. Je osobitá, svébytná. Píše vlastním stylem, který ne každému musí vždy vyhovovat. V případě Veselí je to obzvlášť vidět. Řada čtenářů jí vytýká průměrnost, nerozhodnost, lhostejnost, až povrchnost. Jenže ta kniha přesně o těchto lidských vlastnostech je. V hlavní roli je tady nerozhodnost a průměrnosti hlavní hrdinky. Zpovykaná, o útěk se snažící, z velkého světa se vrací domů, ale tyhle svoje základní vlastnosti nedokáže potlačit a nakonec se s nimi přes všechny peripetie smíří a začne žít tam, kam vlastně asi nejvíc patří. Ne v Tanzanii, ale ve Veselí, kde je jí nakonec nejlépe. Ostatně sama o tom na straně 337 uvažuje: ”Jarku skoro neznám, není to moje nejlepší kamarádka, kdybych ji už v životě neviděla, mohlo by mi to být jedno, ale ona je moje svědomí, ona je ztělesněním mé nerozhodnost, neschopnosti a lhostejnosti...” Přičemž celou knihu nám ukazuje i kontrast navrátivšího se Pražáka na vesnici,jeho pro místní obyvatele pozérství a snobství, které je v kontrastu s obyčejností obyvatel Veselí.
Co bych Třeštíkové vytkla je až nereálnost některých situací. Nechce se mi věřit, že by jeden člověk zažil tolik milostných karambolů. Ano, nerozhodnost, lhostejnost, v pozadí řady situací se Standou, ale přece jen u Hynka už to bylo trochu přehnané a za vlasy přitažené. Hlavně ta koncovka s Kamilou a hlídáním Majdalenky.
Děj knihy je taky trochu roztříštěný. Jako by sledovala původně několik povídek dohromady a přechody mezi nimi se ne vždy povedly. Myšlenka a námět konkrétní situace dobrá, její vykreslení ale pokulhává a ve srovnání s jinými současnými autory nedrží román až tolik pohromadě. Tato nekompaktnost pak strhává k tomu soudit knihu jako dílko spíše povrchního rázu, bez hlubší myšlenky.
V čem je Třeštíková mistr je vykreslení vedlejších postav. Veselí není popsáno nijak plasticky, je to Moravské městečko, spíš velká vesnice, bez konkrétního určení, ale řada postaviček v knize vystupuje díky popisům velmi plasticky a má jasný obrys i charakter (Jarka, matka Elišky, Franta).
Přesto všechno jen 3 hvězdičky. Čte se to dobře, odsípá to, nic více, ale také nic méně. A není pochyb o tom, že autorka to umí i lépe.
Od momentu
Kniha mě moc nenadchla, takové nenáročné čtení, sem tam úsměvné, místy smutné s poměrně jednoduchým dějem.
Po knize Osm jsem asi čekala víc. Nějak jsem se ani nedokázala štít s hlavní hrdinkou. Ale jako oddechovka dobré.
Párkrát jsem se i zasmála,ale celkově je způsob života hlavní hrdinky spíš k politování.
Opět mě kniha nezklamala. Některé pasáže vtipné, některé smutné, některé jsou šlápnutím vedle. Je to prostě román o životě.
Všude jsem četla, jak je kniha dokonalá, skvělá, nejlepší. Tak jsem se těšila. Těšila jsem se na začátku, uprostřed i na poslední straně, ale pořád se nedostavil ten wow efekt.
Určitě je kniha dobrá, je vtipně napsaná a nebere si servítky při popisu tragických události.
Po vánočním stresu jsem hledala něco oddechového a sáhla po této knize. Pohodové čtení, u kterého jsem se pobavila.
Přečteno jedním dechem. Nevím, co se ostatním nelíbí na moravštině a autorčině vyprávění. Mě to bavilo a moc. Právě se mi líbí, že píše o něčem, kde vyrůstala a co má zažité. Zná prostředí i moravštinu, a nebojí se to použít. Proč taky. Mě se líbil vybraný jazyk, zápletky i konec. I když mi to už přišlo jako telenovela, kde hrdinka střídá chlapi jako ponožky a vlastně neví, co chce. Je to dobrá oddechovka. Vtipná i dojemná zároveň.
Já jsem z Veselí nadšená. Je v ní tolik pravdy...
Jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Už teď se moc těším na další knížku!
Příběh nemá začátek, ani konec. Nemá děj. Nemá smysl.
Po Bábovkách, které se mi líbily, jsem měla asi přehnaná očekávání. K super knize, bohužel, nestačí zajímavý přebal, pěkný obal a příjmení. S další knihou od autorky se budu dlouho rozmýšlet!
Na knizku jsem se tesila jako na humorny roman ze zivota zasazeny, do me oblibene Moravy. To v podstate je ovsem ve dvou tretinach knihy uz mi moc do smichu nebylo. Nechci ji srovnavat s jinymi tituly od autorky. Za precteni urcite stoji. Jen pak nevite, zda jsou ty slzy od smichu nebo beznadeje. Ovsem oboji do zivota patri.....
Štítky knihy
nevěra humor Morava partnerské vztahy Slovácko mezilidské vztahy výběr partnera sousedské vztahy maloměsto české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Veselí je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 3 854x |
| Čtenářské výzvě | 1 049x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 585x |
| Chystám se číst | 501x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 15x |
Neměla jsem od knih paní Třeštíkové moc velká očekávání a o to více mne překvapily. Začala jsem Veselím, které mi teda sedlo jak zadek na hrnec. Hlavní hrdinka je mi velice blízká v tom, co prožívá. Její návrat do rodného města, to, že začala nový život úplně od nuly a nechala vše za sebou, to vše je jako by někdo psal o mně. Ne, já se zatím nikam nevracím a neměním radikálně svůj život, ale ty myšlenky se mi honí hlavou pořád. Návrat ke staré lásce, potřeba uznání, učení se novým věcem... V čem mi však byla naprosto cizí, je její chování k mužům. Jak může čekat lásku a zdravý vztah žena, která si sama mužů neváží? Stejně tak mi občas lezla na nervy tím, jak sebou nechala manipulovat svou matkou a nedokázala si pořádně stát za svým.
Kniha se četla velmi lehce, zároveň jsem se od ní prostě nedokázala odtrhnout. Příběh ve vesnickém prostředí mi byl moc příjemný a nářečí v přímé řeči mi ani trochu nevadilo. Eliška mi byla blízká, zároveň mi občas lezla na nervy a jindy mi jí zase bylo líto. Tak nějak to mám i sama se sebou :-D Celkově hodnotím knihu velmi, velmi kladně, je pro mě překvapením roku 2018 a nalákala mě na další díla autorky!