Selský baroko

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12932/selsky-baroko-rUp-12932.jpg 4817
Série

Venkovská trilogie morálního neklidu 1.

Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (195)

Kniha Selský baroko

Přidat komentář
Kortez
03. listopadu

Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě a nelituji toho.
Příběhů kolem kolektivizace, udavačství a všech těch vychytávkách co komunisti dělali pro šťastné zítřky není nikdy dost. Dokonce si myslím, že strašně málo.
Čekal jsem víc prostoru událostem v minulosti, no beru i tuhle formu. Rozhodně dílo u mne splnilo očekávání.

Hade
26. září

Odloženo a nedočteno asi po 30ti stránkách. Ne, tohle mi opravdu nesedí, ale vzhledem k nadšeným komentářům nehodnotím.

Kateřin-a
19. září

Čekala jsem od toho trochu něco jiného, hlubší a rozpracovanější příběh o zničených životech lidí, které postihla kolektivizace českého venkova, a to jsem tam nenašla. Ale nevadí. Hájíček mě totiž nakonec dostal popisem malebné venkovské krajiny. Šla z toho na mě taková neurčitá nostalgie. V textu zaznělo několik důležitých témat: přetrvávání pocitu viny a křivdy, otázka odpuštění nebo msty, hledání „pravdy“; kterou se člověk už asi nikdy nedozví, zvlášť pokud už nebude nikdo, kdo by ji zprostředkoval. Autorovi se podařilo dobře vykreslit kontrast mezi starousedlickým životem na vesnici a odcizenou existencí velkoměsta. Postavy byly trochu ploché, ale i tak v některých detailech věrohodně vykreslené. Víc než genealog Pavel mi ale v příběhu neseděla Daniela, bez které by ovšem závěr vypadal úplně jinak.

Gabi13
17. srpna

Vrátila jsem se z jižních Čech a úplně přesně je mi blízké to co pan Hájíček popisuje. Ty vůně a ta podívaná do kraje. Téma je moc pěkné, protože historie rodin je podle mě velmi zajímavá a navlečení na období nástupu komunistů po válce a znárodňování je téma, které by se nemělo zapomínat.

vivalamuff
13. srpna

Tak já jsem se v těch jménech pěkně motala. Čekala jsem, že to bude "příběh v příběhu". Že z jednadvacátého století skočíme zpátky do minulosti, kde budou jednotlivé vztahy podrobně rozepsány a vysvětleny - proč a jak. No a když jsem zjistila, že to tak nebude, že půjde vážně jen o jakési hledání v dokumentech a ptaní se po lidech, tak jsem byla zklamaná. Celá půlka kniha mě nebavila, chtěla jsem ji odložit, ale pak jsem si řekla, že ji prostě musím dočíst, že někde bude zlom. A on byl, ke konci knížky, ale stejně jsem si z toho nesedla. Nevím, příběh měl neskutečný potenciál, který podle mého nebyl úplně využit. Váhám, zda se pustit do dalších knižních počinů pana Hájíčka. Rybí krev si hodně lidí vychvaluje, tak snad to zkusím. Za čas.

Abia
12. srpna

Mně se hlavní hrdnina líbil. Možná zvláštní člověk se zálibou v minulosti, ale jeho láska k přírodě a jihočeské krajině mě moc bavila. Knížka se mi četla dobře i zápletka s přesahem do přítomnosti byla skvělá. Hájíčkovi knihy se mne dotýkají, rozumím jejich atmosféře, často ty situace úplně vidím a hlavně cítím.

Klamm
04. srpna

Nečetlo se to zas tak špatně, ale tak nějak mě to nevtáhlo. Pátrání hlavní postavy mi bylo ukradené, vydržel jsem jen kvůli venkovské atmosféře a mistrovi.
50%

JanaPokorná
01. srpna

Příjemné překvapení. Zajímavá, citlivá knížka, o lidech i o krajině. Akorát jsem se občas ztrácela ve všech těch jménech a selských rodech, ale to je možná spíš moje chyba.

knihovniceVS
01. srpna

Dokážu pochopit, že tahle kniha vyvolává rozporuplné komentáře. I pocity. I otázky. Přišlo mi, že některé věci zůstaly nedotažené, případně nedořešené a umím si představit klidně sto stránek navíc, aby to bylo pinktlich. A ano, souhlasím s názorem, že hlavní postava (v tomhle případě se mi příčí napsat hrdina) byla trochu na facku.
Ale překvapivě, vše dohromady fungovalo. Pohltilo mě jazykové zpracování, hovorový jazyk, tu a tam ostřejší výrazy, ale hlavně slova jako sednice, zrychtovat... Jako bych slyšela svoji babičku, a to žiju na druhé straně republiky. Právě díky jazyku pro mě postavy byly zcela reálné. Prostě přečteno na jeden zátah a už se těším na pokračování.

zlovlk
24. července

Kniha, která úspěšně otřásla mou poněkud naivní představou, že by české literární ceny mohly mít relevanci. Jak mohlo něco takového získat Magnesii Literu?! Je samozřejmě nutné uznat, že toto hanebné dílko je přinejmenším thanosovsky vyvážené: bolestně neobratný styl prorostlý všemi druhy jazykového klišé dokonale odpovídá až směšně nepoužitelnému, povrchnímu příběhu. Ale stačí to? Možná coby praktická příručka, jak nepsat.

Jako člověk se zálibou v genealogii jsem doufal, že právě Selský baroko by v trochu zmatené kakofonii současné tvorby mohlo zaznít čistým tónem. Jenže on to byl spíše skřípavý zvuk kovové vidličky na porcelánovém talíři, abych zůstal u muzikálních přirovnání. Řekl bych, že ve srovnání s mnohem lepšími Žítkovskými bohyněmi kulhá v otázce popisu archivního bádání Selský baroko na obě nohy; ale přesnější asi bude říci, že máme co činit s literární kvadruplegií.

Kdybych chtěl vyjmenovat vše, s čím jsem měl v knize problém, na to bych potřeboval několik svazků rozsáhlejších než román sám, a tak zmíním pouze charaktery. Všechny postavy jsou totiž plošší než topografický model Nizozemí a lze je charakterizovat leda slovem „buran“. Hlavní hrdina je nadto sice studovaný, ale nejzákladnější věci o historii si musí zjišťovat v knihovně; což je zjevně laciný způsob, jak ospravedlnit, že dané informace pro čtenářovu potřebu zazní. Současně je stárnoucí a dosti slizký vypravěč neustále obdivován lepými děvami, jež teskně vzdychají nad tím, že žádný člověk toho přece nemůže tolik vědět. Což o to, fantazie je to hezká, ale vhodná spíše pro soukromé snění...

medlovice
03. července

Někdy přemýšlím, co by bylo, kdyby se naše republika nestala obětí komunistického pokusu. Kdyby se to nestalo , lidi by dál byli rozděleni na sedláky a chalupníky , pole by neležela ladem a my si vážili rodné hroudy, která nás živí. Rozhodování o tom, kdo si koho může vzít a kdo má větší statek. Možná, by tak můj děda neprosoudil v boji proti kolektivizaci střechu nad hlavou , možná bych ted vykopávala na poli brambory a modlila se za déšť. Ale já šla z města na vesnici , já mám hospodářství a to vše kolem mám v krvi. Ti okradení lidé, ti týraní v padesátých letech, vždyt to byl zločin proti člověku. A málo kdo to pochopí. Protože pamětníci už vymírají.
Výborná knížka na kterou jsem se těšila . Přečetla jsem ji do 24 hod po vypůjčení i s tím, že musím ještě utíkat do druhé práce. Pracovat za pár korun na bohatého velkoprůmyslníka.

simona5r
21. června

Tuto trilogii jsem četla v opačném pořadí a jak jsem si čtení předchozích 2 knih užila, tak tahle mi bohužel vůbec nesedla. Nemohla jsem se do knihy začíst, hlavní hrdina mi nebyl sympatický a nudil mě opakující se motiv (lidé lpějící na historii, podivíní).

ajasin
13. června

Těžko se mi píše komentář k této knize. Velice zajímavý příběh, ale mně po dočtení zůstává v hlavě spousta otázek. Příběh jednoho léta, jedné podivné pracovní zakázky na mě působí dojmem jakési neukončenosti a nejraději bych teď debatovala s někým zasvěceným o jednotlivých postavách, jejich charakterech, postojích, činech, rozhodnutích. Nevím. Snad to byl autorův záměr. Možná právě takové pocity má kniha vyvolávat.

Eigis
11. června

Příběhy ve kterým se nějaký vypravěč nebo pátrač věnuje historickým událostem moc nemusím, protože v nich buď současnost hraje vedlejší housle nebo se k sobě minulost a současnost moc nehodí. Pan Hajíček, ale dokázal oboje přirozeně spojit do velice příjemného celku.

bábuška
06. června

Při četbě této útlé knihy jsem se vrátila ve vzpomínkách do mého rodného kraje a do svého dětství a mládí. Ze stránek lze cítit vůni při senoseči i žár slunce při žatvě. Není nás asi mnoho pamětníků těch časů, jako studenti jsme chodili na brigády do nově zakládajících JZD, vždy jsme přecházeli z políčka na políčko, protože noví členové byli většinou domkáři, málokdy s jednou kravkou. Pamatuji i selské statky v okolních vesnicích i jak byli pronásledováni. A ti ostatní zase jiným způsobem. Nebyly to dobré roky. Dobrá kniha.

Arella
02. června

Opravdu výborná kniha. Nechápu, jaktože tak dlouho unikal Jiří Hájíček mé pozornosti. Jazykově byla kniha vynikající, vždy jsem se po pár slovechh vnořila do děje a nevmímala jsem stránky knihy, ale před očima mi probíhaly jednotlivé obrazy děje. Postupné odkrývání příběhu mě obzvlášť bavilo. Obsahově si autor vybral silne téma, 50.léta, JZD, do toho láska, zrada, a zase z toho vychází, že nic není černobílé, nic nemusí být jak se zdá a každý má svou pravdu a úhel pohledu. Moc děkuji za čtenářský zážitek a těším se na další Hajíčkův kousek.

bekule
17. května

NEDONUTILI MĚ NENÁVIDĚT
Nádhera, nádhera, nádhera....Hájíček mě opět jako už před lety Rybí krví dostal na kolena. Protože nemám ráda knihy z nedávné minulosti potěšilo mě , že ač se vztahuje k padesátým letům celá se odehrává v současnosti. Příběh se táhne poklidně , stejně jako na mě vždy působila letní atmosféra v jihočeských dědinkách. Postupné odhalování dávné historie vyústí velmi nečekaným vyústěním v současnosti.

Honey19
28. března

Měla jsem od knihy na základě zdejších hodnocení velká očekávání a bohužel mě zklamala. Příběh by to byl zajímavý, ale přišel mi nepropracovaný a plochý. Téma má podle mého názoru velký potenciál, který bohužel nenaplnila.

kofina
19. března

Celá kniha mi přišla jaksi povrchní, celý děj tak jako klouže po povrchu, nikam radši moc nezabíhá, i ty zmiňované události jsou takové nakousnuté a jakoby nedořečené.. Knize nepřidává ani občasný chaotický styl psaní a hlavní postava je vyloženě nesympatická.

tom_kladno
14. března

Od pana Hájíčka je toto moje třetí kniha po Dešťové holi a Zlodějích zelených koní. I takto pozpátku mi opět autor zabrnkal na to, co mám rád. Znovu jsem dostal úžasně vykreslenou atmosféru léta a jihočeského venkova, hrdinu, který až tak není hrdina a je to úplně obyčejný člověk s běžnými životními peripetiemi a děj, ve kterém se vlastně ani tak moc zase neděje. Jenže to je právě ono. Pokud čtenáře tohle pohltí, je to na vysoké hodnocení. Pokud ne, nedivím se "odpadovým" hodnocením. U této knihy mě trochu překvapil ten dějový "zvrat" ke konci, ten byl podle mě zbytečný. A úplný závěr? No ten byl ze všeho nejlepší. Prostě takový "Hájíčkovský"... 4/5

Vydra57
22. února

Vcelku slabé. Těšila jsem se na zápletku, která mi zároveň rozšíří obzory , ale byla to jen vějička. Hlavní linie - pátrání po udání z 50. let je roztříštěné, povrchní a rozuzlení nevěrohodné . Psychologická linka soukromí hlavního hrdiny je trapné klišé. Neuvěřitelné, že text je nositelem ceny Magnesia litera.

bublifut
04. února

Moc hezká kniha. Zajímavá pointa. Mám tohoto autora rád a s touto knihou mě opět potěšil.

Borek9
02. února

Slovy klasika: Mohlo to byt horši, nebylo to špatne

babiočka
14. ledna

Jedna událost a každý z aktérů ji vnímá a chápe jinak...
Tato kniha mě moc nezaujala. Autor líčí historické události dost povrchně a nějak mi ani nesedí jeho styl psaní.

Martina410
13. ledna

Knihu jsem cetla povinne na VS a moc me bavila, doporucuji.

Ozinka
06. ledna

Velmi pomalý rozjezd. Prvních čtyřicet stránek jsem četla dvakrát, protože jsem stale tápala o čem se tam hovoří. Ani podruhé jsem moc chytřejší nebyla, ale nevzdala jsem to. V půlce už to bylo srozumitelnější a zajímavější, leč silnější zápletka chyběla. Líbil se mi však způsob psaní, věrohodnost situací. Posledních padesát stránek mě už silně zaujalo a z původních 2-3 hvězdiček mě konec přivedl k hodnocení 4. Obsah je diskutabilní. Zděděná vina. To už tu bylo a jak je vidět, stale přežívá.

CleoXandra
05. ledna

Zajímavé retro z bouřlivých 50. let, jež si nikdo z nás, co to nezažili, nedovede představit. Trochu mě zklamalo rozuzlení, přišlo mi přitažené za vlasy, ale jinak se to četlo moc příjemně.

Crimble
01. ledna

První půlka trošku chaotická a tak nějak ne-tak-moc-poutavá. Ale zpětně a celkově výtečně vystavěný příběh, na Hájíčkovy poměry bych skoro řekl netradičně vygradovaný a relativně i s výraznou pointou. Přesto otazníky neubývají, spíš přibývají a chvílemi vlastně nevíte, komu fandit. Každý má svoji pravdu, svůj úhel pohledu a jak to všecko bylo doopravdy, to už nikdo nezjistí. V pozadí příběh znásilnění a rozvratu českého venkova kolektivizací.

Ctv
30.12.2018

Od knihy, která získala ocenění Magnesia Litera, jsem měla větší očekávání.
Neříkám, že se mi to četlo špatně. Hlavně poté, co jsem se smířila s tím, že autor chvílemi píše ve stylu nejlepšího zedníka pana Lorence (V tomašické hospodě hluboký stín, zaprášené parkety, modro od cigaretového dýmu.).
Hlavní hrdina mi časem začal dost lézt na nervy tím, že když on otravoval lidi na vsi a potřeboval o nich informace, tak byl vlezlý a času měl dost. Když ale někdo měl potřebu vysvětlit něco jemu, tak používal výrazy jako bába, stařena a někam spěchal.
Daniela mi tam přišla jako postava naprosto zbytečná (celkově to hezky popsala Eremites ve svém komentáři) a teprve konec dal její přítomnosti nějaký smysl, i když ten smysl byl takový laciný, jako do béčkového filmu.
Knihu jsem si koupila proto, že mě zajímá téma kolektivizace a doufala jsem, že se k tomu autor, ač píšící prózu, postaví stylem Kateřiny Tučkové. Tj. do prózy zasadí historii tak, že se o ní mnoho dozvíme a jen aby byla stravitelnější, bude opředena nějakým příběhem. A cítíme, že autor(ka) věnoval(a) hodně a hodně času studiu historických pramenů. Tady to bylo obráceně. Autor psal příběh a aby byl zajímavější, oplácal ho nějakou historií. O které jsem doufala dozvědět se víc. Ale to je venkoncem můj pocit a problém - za to, že jsem od knížky měla jiná očekávání, těžko můžu autora obviňovat.

Vakalik
25.12.2018

Já nějak nevím. Pro mě je to naprosto průměrná kniha, která šla uchopit mnohem lépe. Baroko hodně ovlivnilo dějiny naší země, kultury a mentality lidí. Od toho se dalo krásně odpíchnout. Namísto toho vznikl průměrný román, který se autor pokusil osvěžit zajímavou zápletkou. Ale přijde mi, že se to k dílu ani k námětu vůbec nehodí.

Sandalkar
22.12.2018

Četla jsem a četla, stránky ubíhaly a já se nějak nemohla odtrhnout od stesku nad tím, jak éra rudých trenek nenávratně zaryla drápy do duše českého lidu a malých měst a vesnic...

druzickaster
22.12.2018

Pokud přežijete šok ze zmatku prvních stránek, bude potom příběh už celkem plynule ubíhat. Doba ne tak vzdálená a o to víc nepěkná, celkem suše a bez příkras podaná a k tomu gradující příběh ze současnoti, to je vše vměstnáno do tohoto románu. Popisy vesnických stavení a vůbec utahaného života na vsi, je velmi realistický a mám z něj veskrze stejné pocity. Kdo není u dobrovolných hasičů jako by nebyl, kdo se přistěhoval nezapadne ani kdyby se na hlavu stavěl....Jdu na volné pokračování

EmmaKrizova
03.12.2018

Hajicek me prekvapil, takovou gradaci bych od neho necekala. Pro me je to pribeh o tom, ze pomsta je k nicemu, protoze nikdy nepride stoprocentne spravne a ve spravny cas. A ze zlost, ukrivdenost a nenavist cloveku ani trochu neslusi. A ze kdyz se dva politicky neshodnou , ani dobrej sex to nezachrani.
Zajimave tema znarodneni , ktere mohlo byt popsano i vice do hloubky. Naopak , v tech par odstavcich autor prilis tlaci na pilu. Kdyz se berou detem domaci zvirata a chlapum stroje, je kolem toho spoustu kriku, ale me autor nedostal.
I tyto veci se dely, presto/mozna snad dnes se narodil novy Hajicek, ktery bude za 40 let psat o tematech, ktere by nas prave dnes mely zajimat a dojimat. Prodali jsme Francouzum nasi vodu a oni nam ji nyni prodavaji zpet. A jeste nas drze poucuji o moralce. Jako kdyby jsme byli nejaka zk. Africka kolonie. Nemci nam sem chteji natahnout povl z druheho konce sveta, bez jakehokoliv vztahu k nasi zemi. Cinanum jsme malem prodali cele Lesy Cr. Vsechny lesy ve vlastnictvi statu. Koreici stavi montovny na nejurodnejsi pude, a Nemci. Supermarkety. Na cernozemi . Prodavame pudu zahranicnim spekulantum. Nejsme potravinove sobestacni. A za koministu jsme byli. Co ja bych za to dala, kdyby se to dalo vratit. Za nejvetsi chybu komunizmu povazuji to, ze likvidaci i tech malych zemedelcu zabili ten pocit hrdosti z vlastnictvi pudy v nas. Vzdyt drustevni vypomoc funguje napr. v Rakousku v kazde male vesnici.

JaKa1974
20.11.2018

"Nedonutili mě nenávidět." - Je to pěkná kniha, dobře se čte. Zajímavé téma, je to nahlédnutí do nedávné a nelehké doby naších dějin. Již jsem četla knihu Rybí krev a na stole mně leží Deštová hůl. Moc se těším. Jsem ráda, že se mně knihy od autora pana Hájíčka dostaly do ruky.

Měňavka
06.11.2018

Luxusní propletenec událostí a postav podtržené dramatickým nádechem doby.Výborná kniha!

Mirka2778
05.11.2018

Tato knížka byla milým překvapením. Seznámí nás trochu s profesí genealoga, ale hlavně nám přiblíží dobu násilné kolektivizace českého venkova padesátých let.
Jsem přesvědčená, že kdo něco takového nezažil, nemůže dnes ani věřit, že se takové zločiny mohly dít jen pár let po světové válce.
A tak asi nejobdivuhodnější je v knize myšlenka: "Nedonutili mě nenávidět."

Nikdy by neměla být pro cokoli a kohokoli omluvou fráze: "Byla / je taková doba." Doba je taková, jací jsme my.
Přidávám ještě odkaz na knihu, která není románem, a tím pádem tuto dobu ukazuje ještě mnohem děsivěji.
https://www.databazeknih.cz/knihy/vyhnanci-akce-kulak-126452

Whitecat
04.11.2018

Super, napínavé. Ale určitě nezapomenu na inspirativní příběh jednoho statečného sedláka, kterého režim nedonutil nenávidět. Od něj by se Marta Kubišová a jiní podobní "hrdinové" mohli učit.

twigxi
26.10.2018

Souhlasím s MessiáŠem. Lépe bych to nenapsala.

Sasanka173
22.10.2018

Četla jsem jedním dechem. Bravo, Jiří Hájíček!

Mibaf
19.10.2018

Četl jsem celou noc, nemohl jsem se odtrhnout a když jsem zavřel oči, stejně jsem nemohl spát a zase se ke čtení vrátil. Zastavil mě až ráno zvonící budík.
Jo a asi začnu sestavovat rodokmen :)

jant02
18.10.2018

Lituji, ale musím knihu ohodnotit jako průměrnou (a to ještě mhouřím obě oči).
Autor si ke zpracování zvolil nosné téma, ale bohužel jej nedokázal uchopit tak, jak by si zasloužilo. To je velká škoda a trochu to Jiřímu Hájíčkovi zazlívám. Domnívám se, že se k tomuto neslavnému období našich dějin v dohledné době (jestli kdy vůbec) jen tak někdo nevrátí a proto to považuji za promarněnou šanci. Přitom se nabízela příležitost pro velký román se sociální tématikou.
Kniha je plná banalit a povrchností, které ani nikam neposouvají děj, ani nevytváří atmosféru, ale jenom tvoří vatu na vyplnění stránek. Zmenšení objemu na polovinu by ji neublížilo avšak ani výrazně nepomohlo (zbyla by jen trochu delší povídka, navíc napsaná na úrovni slohového cvičení). To důležité a zásadní, co by ji pozvedlo, čím by se vryla do paměti, v ní prostě není. Kniha ani tak není o kolektivizaci venkova v padesátých letech jako spíš o pátrání v archivech a o zjištění, že dnes je to už vlastně všem všechno jedno. Kniha ve mně nedokázala vzbudit jedinou emoci. Bohužel.

kralika
11.10.2018

O (ne)vinně a (ne)smyslném vypořádávání se s minulostí. A to vše jakoby mimochodem.

"Nedonutili mě nenávidět."

růžovámakrela
09.10.2018

Ten morální neklid z toho sice koukal už od začátku, ale jak z toho furt nic pořádnýho nebylo, ukolíbalo mě to ospalý horký léto tak, že jsem ty poslední dvě kapitoly musela číst dvakrát, abych to pochopila. Respektive abych pochopila, že pokoušet se najít viníka k pomstě je stejně marná fuška teď, jako byla tenkrát, v divoký padesátkový vesnici.

ulrike2806
18.09.2018

nelíbila

jelad
16.09.2018

Nejsmutnější je sledovat, jak Hájíček vdechuje život ruinám rozpadlýho selskýho baroka, vytahuje ze ztracených a nikým nehledaných kronik jména utýraných statkářů a sedláků, nutí pamětníky mluvit, neodejít s tím pokladem mluvené historie navěky, rekonstruuje jejich malé dějiny - a přitom vytváří dějiny velké. A to všechno bez pompy a beze snahy o něco obrovského. Ta nenucenost je geniální, dojemná, vtahující. I přes skromnost a textovou kultivovanost tu vyrůstá epická tragika komunismu, který dopadl na český venkov jako meteorit - zatlačil až definitivně zničil jeho podstatu, rozežral soudržnost venkovanů a stál na počátku zhrubnutí a zdecimování krajiny a všeho živého v ní. Tohle jsou ty dějiny, které Češi potřebují slyšet a tohle je přesně ten způsob, kterým se to současným českým autorům historické prózy pořád nedaří říct.

„Mýmu tátovi, kterýmu je letos sedmdesát a kterej se začátkem padesátejch let nesměl ani vyučit řemeslu, protože byl synem kulaka, kterej odešel v patnácti z jihočeský vísky na práci do černý Ostravy, kterej se ve zdraví vrátil a místo s koňma, jako jeho předci sedláci, handloval s motorkama a ojetejma autama, kterej měl stopětadvacítku „péráka“ a pak čézetu „kejvačku“, po ní Jawu 350 dvouválec a tu vyměnil za svý první auto, válečnou značku DKW po Němcích, kterej za budovatelskejch dob druhý pětiletky vlastnil neuvěřitelnou káru, citroëna jedenáctku po bechyňským knížeti Paarovi, rok výroby 1934, kterej se chytil volantu a za čtyřicet let si na traktorech bez pérování, na náklaďákách, autobusech a podobnejch starejch krámech oddělal záda, kterej projel bez nehody šedesátý, sedmdesátý i osmdesátý léta, kterej po sametový revoluci jako šofér autokaru viděl půlku Evropy a kterej si dodnes pamatuje, jako by to bylo včera, každej kousek pole z toho čtyřiadvacetihektarovýho statku, co už dávno není...“

Vendy789
16.09.2018

Působivá knížka, kterou budu ještě dlouho vstřebávat. Dostala mě.
Mám ráda Hájíčkův úsporný a zároveň emotivní styl, krajinu i postavy, které s pochopením zobrazuje. Vynikající.

Allla9
15.09.2018

Návrat do života vesnice v době zakládání JZD, likvidace statků, sousedské spory i nenávist .... . Při sestavování rodokmenů se dozvíme mnoho zajímavého.

Arcade
06.09.2018

Čekala jsem, že to bude lepší. Knížka má zajímavou atmosféru a po stylistické stránce je čtivá, přičemž byl zajímavý i závěrečný plotwist, ale něco jí hrozně chybí. Není moc zapamatovatelná. A Daniela je mega kráva.

Glivuska
27.08.2018

Půjčila jsem si na základě románu Rybí krev, který jsem četla jako první. Musím říct, že Rybí krev se mi četla i líbila víc (proto pouze 4 hvězdičky), ale i tak jsem Selský baroko se zájmem přečetla. Nedokázala jsem se rozhodnout, zda je mi hlavní hrdina sympatický, anebo mi ho bylo spíš líto. Autor skvěle popsal vztahy na vesnici, jejich úskalí, mentalitu lidí, co se snaží zapomenout v kontrastu s těmi, co si minulost navždycky nesou v sobě a neumí se ji zbavit. Na závěr skvělá zápletka, která vlastně celý vyprávěný příběh pozvedla. Osobně jsem měla trochu problém s rodinnými vazbami několika rodů, které byly v knize postupně odhalovány, je potřeba se víc soustředit a klidně se v knížce vrátit.

iveta3689
23.08.2018

Minimalni dej a presto velmi ctive. Uveritelne postavy, popisy jsou tak akorat.

Pavelpi
14.08.2018

Výborná kniha,která mne dostala.Genealog Pavel Straňanský je člověk,který kašle na peníze a hlavně si jde za svým cílem,protože jeho práce ho nadevšechno baví a je ochoten jí obětovat všechno.

fanous21
13.08.2018

Skvělé čtivo, vážení! Vpravdě kam se hrabe blekotání Keplerů aspol., nad nimiž už jsem zlomil hůl. Takto si představuji inteligentní venkovskou detektivku navíc s promyšleným přesahem do lidské duše, resp. pohmožděných lidských duší, a mrazivých let padesátých, kdy lidská "lidská" srdce krvácela a byla krvácena.

helena8550
10.08.2018

Tato kniha mě zklamala. Naprosto ploché a nezáživné příběhy jak jednotlivých postav, tak ten historický na pozadí, kolem kterého se kniha "motá". Vše je popisované zdlouhavě, ale zároveň vůbec ne detailně/konkrétně. Přišlo mi, že jsem se dohromady nedozvěděla skoro nic. Ale zároveň jsem si uvědomila, že je mi to vlastně jedno a ani mě to nezajímá.

Elye
06.08.2018

Autor dokáže v této knize velmi uvěřitelně popsat nesnesitelně horké léto, krásu i nevkus vesnických stavení, ale i to, jak ho lákají Danieliny vlasy. Tímto uveřitelnost končí. Tento detektivně laděný příběh je popisem jednoho léta jednoho nudného genealoga, který jezdí svojí starou škodovkou tam a zpět po Třeboňsku a občas nám dovolí přečíst nějaký zajímavý zápis v kronice. Téma kolektivizace by si zasloužilo děj rozvinout více než jen tohle propojování střípků. Nelíbily se mi jednoduché dialogy, postrádala jsem napětí, procítěnost okamžiku a vadily mi opakující se pasáže. Hlavní hrdina mi byl nesmírně nesympatický, byl zvláštně nijaký. Závěr byl však překvapující....

Damato
02.08.2018

Možná tím, že je parné léto , možná tím, že jižní Čechy mě přitahují svým podstatně teplejším klimatem, než je u nás na "dalekém severu", možná proto, že v létě čteme oddychovou literaturu, u které není až tak třeba myslet, jsem sáhla po další knize pana Hájíčka a opět mám pocity -nepocity. Střídal se ve mně pocit super čtení s nepředstavitelnou nudou, chvílemi jsem se nemohla odtrhnou, chvílemi přeskakovala stránky, je chyba ve mě, nebo jinde? Naštěstí jsem se uklidnila u zdejších komentářů- chyba je prostě to, že jsme s panem Hájíčkem každý na jiné vlně. Takže mu popřeji hodně dalších knih, které přitáhnou jeho favority , já si budu nadále číst v knihách favoritů mých . Ale každopádně děkuji za možnost poznat a číst jeho knihy. Bylo to setkání, na které si , při návštěvě jižních Čech , určitě vzpomenu.

Petruš999
11.07.2018

Kniha mě po seznámení s protagonisty vtáhla do děje a svým stále se zrychlující rytmem už nedovolila přestat číst. Strhující závěr.

monte
27.06.2018

Zajímavé, čtivé téma

Joges
06.06.2018

Každé slovo tu má své místo. Autor je většinou ve všem stručný a tím pádem i lepší. Je to taková poezie v próze - právem oceněná. Genealogie je velmi dobře zvolený námět, dodává četbě větší míru zájmu a napětí. Nějaké podrobné vyřešení po sestavení rodokmenu mi tu nechybělo, jde přece jen o román. Oblíbil jsem si i některé správné literární (tj. plastické) postavy, a to je u české prózy co říct.

Madelisi
19.05.2018

Popis mě zaujal, ale zpracováním jsem zklamaná. Vidíme, že pan genealog řeší nějakou záhadu, jedná s klientem, ale přitom se nedozvíme zadání této zakázky. Dobrá, to bych překousla, ale že se nedozvím, co pan genealog celý den dělá (to mu zabere tolik času vyfotit tři fotky?), mi tak trochu vadilo.
Zvrat v současnosti jsem nečekala, ale byl mi tak trochu jedno. Bohužel mi přišlo, že jsem se ani nedočkala konce.
Co je na knize stylové , je asi její jazyk. Nicméně toho všeho ej a jiného skloňování bylo na mě až trochu moc.
Bohužel mi jižní Čechy asi moc k srdci nepřirostly, asi jsou až moc daleko.

Eremites
18.05.2018

Do třetice všeho venkovského....
Po Hájíčkových venkovských románech Rybí krev, která si mne připoutala především svou atmosférou a Dešťové holi, jež mne takřka rozlítila svou neprofesionalitou a odfláklým zpracováním, jsem venkovskou trilogii zakončila Selským barokem.

I v této knize je, stejně jako u Dešťové hole, hlavním hrdinou nespokojený a nepříliš úspěšný muž středního věku, který tak nějak neví, co si sám se sebou počít. Na mnoha stranách nám Hájíček obšírnými slovy vysvětluje, jak je pro hlavní hrdinu genealogie důležitá, jak v ní vidí smysluplnost svého počínání (i když je špatně placené), protože:
"na matném monitoru svítila jména lidí, které už nikdo nezná, které nikdo neviděl, nemají tváře, většina už nemá ani příběh, jen data narození a úmrtí..."
- a náš hrdina se cítí povolán tyto příběhy oživovat, vracet těmto lidem jejich ztracenou tvář a příběhy... Aby o pár stran dále při zoufalém dilematu, zda urputně mu nadbíhající Daniele konečně podlehnout či ne, náš vášnivý genealog prošel následující myšlenkovou katarzí: "Skládal jsem strom života jakéhosi rodu, který mi byl naprosto ukradený, dědci, pradědci, prabáby, jména, příjmení, data narození a úmrtí... (...) a hluboký smutek a marnost, jakou to má všechno cenu...".
A těmihle a podobnými plytkostmi Hájíček dokonale zabil nosné, palčivé a opomíjené téma kolektivizace a následků s ní spojených. Hlavní téma autor minul jakoby mimochodem, při řešení otázek ala Bravíčko - chce mě, nechce mě, mám s ní jít do postele nebo nemám.... Velká škoda.
Co opět zapůsobilo je atmosféra jihočeského léta - rybníků, rozkvetlých luk, starých chalup. Jenže to je trochu málo.

Po všech třech Hájíčkových knihách jsem si ujasnila několik věcí:
1) nepatřím do čtenářské bubliny, pro kterou Hájíček píše. Další knize od tohoto autora už svůj čas nevěnuji;
2) Hájíček skutečně nemá spisovatelské řemeslo pevně v rukou. Jeho styl je povrchní, neumělý, prostý, na úrovni slohové práce střední školy;
3) Co naopak Hájíček umí skvěle je atmosféra - jeho obrazy jihočeského venkova jsou skutečně sugestivní a emotivní. Zřejmě proto oslovuje tolik čtenářů - umí nás (především nás dříve narozené) vtáhnout do minulosti a zabrnkat na ty správné nostalgické struny.
4) Hájíček má "čich" na témata, která by si zasloužila hlubší zpracování a neměla by být opomíjena. V případě Selského baroka je to hlavně téma kolektivizace a z toho plynoucích traumat, propletených a pokřivených vztahů, křivd a následků provázejících celé další generace. Bohužel tato dosud opomíjená a palčivá témata naší nedávné historie Hájíček jen "nakousl", dotkl se jich a následně "zazdil" plytkými a povrchními (především vztahovými) mikropříběhy. Kéž by se těchto témat ujal někdo, kdo umí psát....

PetK
19.04.2018

Nevím, proč jsem si myslela, že se příběh odehrává v 50. letech a jde o rozsáhlou rodinnou ságu. :-) Ale neva. Příběh plyne jako srpnové odpoledne v jižních Čechách, líně, dávná dramata jsou cítit vlastně jen pod povrchem, ale nakonec se ukáže, že nejsou pohřbena tak hluboko, jak se zdálo. Bavilo mě to. Byl to můj první Hájíček, zkusím i další.

pajaroh
15.04.2018

Výborné, originální téma, znalost vesnického prostředí, výstižná charakteristika hlavních postav, které oproti jiným Hájíčkovým knihám nejsou tak ztuhle černobílé (alespoň v druhé polovině) a dobrý závěr. ALE podprůměrné zpracování, plytké rozhovory, málo uvěřitelná snaha o odbornost (v tomto případě genealogie) - tím se Selské baroko vyznačuje stejně jako ostatní knihy Jiřího Hájíčka. To je opravdu škoda, téma a prostředí (vesnice, archív, příroda) mají velké ambice, ale zůstaváji nevyužity. Autor je dobrý pozorovatel, ale jako spisovatel mě nepřesvědčil a při čtení jeho knih si připadám trochu jako schizofrenický čtenář a hodnotící - hluboké, oslovující téma 5*, zpracování 1*.

Efča59
08.04.2018

Pro mě byla kniha trochu zklamání. Do první poloviny jsem se ztrácela v jednotlivých liniích děje a propletenosti postav. V druhé půli už kniha nabrala spád a četla se lehčeji. Oproti Rybí krvi, ze které jsem byla nadšená, se jedná o slabší kousek.

ElizabethK
04.04.2018

Kniha byla zajímavá, ale nesplnila mé očekávání. Myslela jsem, že mě pohltí pátrání po osudu udavačky z 50. let minulého století, ale tomu se bohužel autor věnoval ani ne třetinu knihy. Uvítala bych daleko víc výpisků z kronik a výpovědí očitých svědků, taky by podle mě příběhu prospělo, kdybychom sledovali pouze jedno pátrání po předcích a pravdě.
Oceňuji krásný a autentický popis léta na jihočeské vesnici. Tomuto prostředí také odpovídal jazyk přímé řeči (ačkoliv já, děvčica ze Slovácka, jsem u slov "každej", "takovej", "mrtvej" apod. obrovským způsobem trpěla).

Nějak jsem si s autorem bohužel nesedla a asi bude trvat delší dobu, než se odhodlám k četbě jeho dalších knih.

Tic
01.04.2018

Jedna z mála knih, které jsem prostě odložil. Smrdí to nevypsanou pazourou. Tím chci říct, že Hájíček píše blbě. Nic dalšího nemá smysl řešit. Špatně napsaná kniha je špatná kniha. Dokonale to vystihl MessiáŠ.

sgjoli
25.03.2018

Jsem ráda, že jsem nakonec po této knize sáhla. Fascinuje mne, jak autor na tak malém prostoru dokázal vypsat tak silný příběh. Kombinace příběhu, venkovského prostředí, atmosféry, charakteristiky postav a toho, že se děj částečně odehrává v minulosti, o níž se v dnešní době zas tak moc nepíše, mne fakt neskutečně bavila. A ten styl vyprávění je jen třešinkou na dortu. Autor dostal za knihu Magnesii Literu a myslím, že si ji zasloužil. Opravdu nechápu, proč jsem tak dlouho váhala se čtením tohoto díla.

intelektuálka
24.03.2018

Autor je mi opět blízko: idylické prostředí vesnice v Jižních Čechách
- genealogie - pátrání v období kolektivizace - motiv viny a pomsty....

A už na začátku knihy soulad člověka s přírodou:

"chvějící se vzduch trhal vůně travin a kytek a rozhazoval je všude kolem,
až tady jsem se cítil zase lehký a bez mrazení v zádech.
Slast se do mě nalévala a když jsem přivřel oči a uvolnil se,
závrať mě mohla vzít do náruče a odnést.
Otevřený kraj..."

A při pátrání pocit:
A hluboký smutek a marnost, jakou to má všechno cenu...na matném monitoru svítila jména lidí, které už nikdo nezná, které nikdo neviděl, nemají tváře, většina už nemá ani příběh, jen data narození a úmrtí..."

Zdá se, že osamělý hledač najde i vztah - ale všechno je pomíjivé...

TomTomis
22.03.2018

Touto knihou jsem vyzkoušel četbu českého autora Jiřího Hájíčka. Na knize mě zaujala atmosféra hledání. Hledání v archivech a mezi lidmi , hledání své cesty životem. Místy jsem měl zmatky ve jménech. Možná je to moje chyba. Na knize se mi líbila atmosféra léta, rybníků, pocitů ztracené lásky, příroda a její pohlazení... Kniha neveselá, ale pěkná.
Knížka mi připomněla mé oblíbené jižní Čechy.

Mánička178
17.03.2018

Kromě jiného miluju tyhle tři věci:

1. obrazy českého venkova
2. vyrovnávání se s vlastními dějinami
3. knížky, ve kterých autor snoubí bod č. 1 a 2

A co si budeme povídat, Jiří Hájíček tyhle body sladit opravdu umí. Jeho literatura vás protáhne nejen jižními Čechami, ale také tématy jako hledání kořenů, konfrontuje vás s otázkami temných zákoutí české historie.
Navíc autor používá opravdu krásná obrazná pojmenování - není jich moc, ale když už, tak se opravdu povedou :) Drobný příklad: "Zatáhl jsem závěs, déšť byl pořád za oknem, tloukl do skla, jako by se chtěl dostat k nám dovnitř." Prostě požitek a moc se těším na Dešťovou hůl :)

Edit: koho by zajímalo více o knize, viz Jiří Hájíček v pořadu Čtenářský deník - trvá to jen 13 minut :))
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169663406-ctenarsky-denik/308292320020015-ctenarsky-denik-jiri-hajicek-selsky-baroko/

haWranka
28.02.2018

Díky za to, že existuje čtenářská výzva, jinak bych se k téhle báječné knize nedostala. Zpočátku jsem si říkala, že budu mít co dělat, ale pak mě jižní Čechy a ,,detektivní” příběh naprosto pohltily.

freejazz
20.02.2018

sila. pokojne by som túto knihu zaradil medzi povinné čítanie pre stredoškolákov, aby sa dozvedeli niečo o tom, odkiaľ - z akých pomerov - pochádzajú ich predkovia.

SSTknihy
16.02.2018

Obávám se, že jsem příliš velký jihočeský patriot a tak možná nejsem úplně objektivní, ale mě tahle kniha okouzlila přesně vykreslenou atmosférou jihočeského venkova, od popisu lidí, jejich způsobu života, typické mluvy, přírody, jednotlivých chalup nebo letní pohody na vysečených stráních. Příběh ve mě vyvolával vzpomínky na vyprávění dědy a babičky, kteří přesně tohle pamatovali. Nehledě na to, že i já jsem strávila spoustu času v třeboňském archivu mezi zaprášenými policemi.

Levandulle
14.02.2018

Pravdivá kniha... také moji příbuzní byli podobně jako řada postav z příběhu postiženi akcí "kulak" a měli být vystěhováni z rodného domu do pohraničí. Provinili se tím, že oni i jejich předkové tvrdě pracovali a jejich hospodářství proto prosperovalo. Lidská závist je ale všudypřítomná, a tak mnozí méně úspěšní sousedi, dříve v běžných přátelských vztazích, se dali ke komunistům a své bližní chtěli připravit o všechno, i o domov. Celou poslední noc, kdy vše už bylo připraveno ke stěhování, se stařičká věřící babička modlila k Pánubohu, aby to nedopustil. Ráno stále čekali, až se dostaví komunista, který měl akci na povel. Místo něj dorazili později jeho pomocníci se zprávou, že ho v noci ranila mrtvice. Ač nevěřící, viděli v neuvěřitelné shodě náhod znamení, a nikdo se už neodvážil rodinu vystěhovat.
Otec rodiny byl donucen "jen" vstoupit do družstva, odevzdat do něj majetek včetně svých milovaných koní, jeho potomkům nebylo dovoleno studovat. Po restituci se už bývalé hospodářství nepodařilo obnovit a neobnovily se ani kdysi přátelské vztahy rodin ve vsi.
Souhlasím s autorem, že minulost nás všechny ovlivňuje víc, než si možná myslíme.

bigbabe
14.02.2018

Důležité téma, o kterém by se mělo psát, ale poutavost byla až tak od poloviny knihy. V první polovině mi to přišlo takové utahané a moc chat a moc jmen, které ze začátku spolu neměli nic společného ...

Vltaava
12.02.2018

Pro mě první kniha od Hájíčka, byla jsem hodně zvědavá.
Téma zajímavé, nosné, silné.
Milostný románek mě ale otravoval, jména postav se mi pletla, několikrát jsem se vracela, abych si ujasnila, čí byl který statek a domek.
Nedívala jsem se, kolik je autorovi let, ale přijde mi, jakoby to psal mladý kluk. Leccos mi přijde nedotažené nebo nevyužité..? Motiv jeho ženy a syna..vztah s bratrem...předchozí život na chalupě...sice naznačeno, ale dál nic. Nevím přesně, co mi na tom vadilo.
Hlavní zápletka byla skoro jakoby mimochodem mi přišlo - prošuměla. Možná jsem čekala větší drámo.
Ale líbilo se mi to - kvůli tématu a prostředí.

Odehnalka
11.02.2018

No, mám z knihy dost rozporuplné pocity. Knihu zvládnete přečíst i za víkend, celkem dobře se čte a 200 stran uteče. Ale měla jsem pocit, že děj se rozjel v až v posledních 50 stranách. Čekala jsem, že mě víc kniha pohltí, přeci jen kniha o zajímavém tématu, ale bohužel se tak nestalo. Pan Hájíček asi nebude autor úplně pro mou osobu.

alnahu
06.02.2018

Historie z padesátých let minulého století z doby ,kdy v zemi vládl totalitní režim,je třeba předávat z generace na generaci, aby nebylo zapomenuto.Vyprávění pana Hájíčka o opravdovém životě na jihočeském venkově o lidských osudech a křivdách té doby -silné,čtivé,poučné.
Ze zápisu trestní komise:
za nesplněné dodávky v r.1950 dostali někteří zemědělci tresty odnětí svobody Jakub Jircha čp.8 na 36 dní,Josef Sládek čp.5 na 5 dnů,Jan Mařánek čp.11 na 27 dní,Frant. Kubach čp.23 na 27 dní.
Takovéto tresty se tenkrát udělovali.
Soukromý obchod Ladislava Berana byl změněn na prodejnu konsumu "Rovnost".

vendy246
05.02.2018

Ta doba byla tak strašná, že jsem se knížku bála číst. Pro někoho byla kniha příliš povrchní, ale já jsem za to vděčná. Myslím, že větší ponor by mohl být k nečtení. Stačila ta pasáž o zacházení s (prvně březí) krávou lidmi, kteří zabavovali statky. Oni neměli vztah ke zvířatům, k půdě... Sedlákům záviděli majetek, ale těžkou práci ne. Přečetla jsem knížku ze soboty na neděli, hluboce mne zasáhla.

petrucha86
31.01.2018

Mé první seznámení s autorem a zároveň pro mě po dlouhé době kniha odehrávající se v naší vlasti..a bylo to tak opravdové, uvěřitelné, napsáno jednoduše, ale přesto velmi čtivě. Úplně na mě uprostřed pražské zimy dýchla atmosféra horkého léta na českém venkově. Pro mě velmi příjemné překvapení a rozhodně ne poslední kniha od Hájíčka.

Iki1
24.01.2018

Beletrii o nedávné minulosti lze psát dvěma způsoby – buď si vybrat hlavního protagonistu a popsat jeho život v tehdejší době, nebo stvořit současný příběh, který se oné minulosti dotkne, či nás do ní bude rovnou směrovat. První způsob zvolil například Ivan Kopecký u Vandina příběhu, druhý Jiří Hájíček u Selského baroka. Obě knihy jsem hltal jedním dechem. Neměly chybu. V této knize se setkáváme s řadou postav a postaviček, více či méně sympatických. Autor nás udržuje celou dobu v napětí. Na rozdíl od lyrického psaní Ivana Kopeckého zde duní spíše dokumentární styl, kterému se daří události zrychlovat a čtenáře udržet v pozornosti. Knihu lze totiž odložit až po úplném přečtení.

Alíša236
18.01.2018

Kniha se mi moc líbila a překvapila, četla jsem Zloděje zelených koní, kteří mě tolik nezaujali. Selský baroko je pro mě jiná liga - čtivé, silné, propracované, logické, zajímavé, poučné...

Tyna44
17.01.2018

Knížka je napsaná krásným jazykem, Hájíček skvěle vykresluje krajinu, atmosféru i pocity. V tomto ohledu nemám jedinou výtku. Trochu mě zklamal příběh - zaprvé jsem se od začátku ztrácela ve jménech spojených s genealogickým pátráním a v souvislostech a to se vleklo velkou část knihy (což nepopírám, že mohla být moje chyba a nepozornost). Navíc románek Pavla s Danielou mi trochu zaváněl červenou knihovnou a vyústění se mi zdálo trochu laciné. Každopádně kniha se četla po literární stránce moc pěkně a neurazila.

Petass
16.01.2018

První kniha od Hájíčka, kterou jsem přečetla. Pro mě hodně emotivní. Hájíčka by mělo dnes číst více lidí, abychom nezapomněli, jak dobře jsme se měli, co nám udělali a jak jsme se mít mohli... Postupně jsem přečetla i ostatní jeho knihy. Tato podle mě nejpodařenější pokud jde o lehkost/snadnost čtení.

lenkavildomcova
30.12.2017

Já nevím no... Asi nejsem dostatečně kulturní, vzdělaná... Pro mě kniha nebyla nic moc. Jazyk krásný, ale děj nijaký. Chybělo napětí. Hájíček není nic pro mě.

PetraBery
28.12.2017

Moje třetí kniha od autora a opět spokojenost. Příběh genealoga Pavla a jeho pátrání o osudech Rozálie Zandlové. Rozplétání minulosti, zrady a vztahů sedláků v jihočeské vesničce v 50tých letech minulého století. Opravdu čtivé povedené dílo.

bookcase
18.12.2017

Klasika jako vždycky. Prostě skvělý pan Hájíček. Umí navodit pravou vesnickou atmosféru.

embi
26.11.2017

Několik dní po dočtení ji stále nemůžu pustit z hlavy, nejde mi začít číst něco jiného, a přitom nevím, co napsat. Zatím je o hodně o emocích. Pro mně první kniha od tohoto autora a první kniha z dané doby. Už mám v knihovně rezervaci na pokračování.

VeronikaZ
25.11.2017

Knížku jsem musela i párkrát odložit a rozdýchat, po dočtení ve mně dlouho zůstal pocit vzteku, znechucení a hlavně bezmoci, že se dnes ještě najdou zastánci největších zločinců v dějinách - komunistů. "Sociální jistoty" minulého režimu, dnes tak často vyzdvihované, v knížce vynikají v celé své kráse.

bookemma
15.11.2017

Podivně tragická směsice letního vedra a blížící se bouřky. Stylizované do těžkého příběhu viny, který se nám přímo odvíjí před očima. Podařené.

HanKasp
09.11.2017

Smutná historie sedláckých rodů v 2. polovině 20. století, kdy v zemi vládnul totalitní režim. S mnohými křivdami jsme se dosud nesrovnali, jsou předávány z generace na generaci a občas se stane, že někde vyplují na povrch.

Selské baroko bylo celkem lehkým čtením. Musím přiznat, že z té doby jsem četla už hlubší knihy. Vadila mi zde právě ta povrchnost. V rámci linky romantického příběhu - genealoga a dívky z Prahy - se na pozadí odehrával příběh jiné dívky, která byla zrazena a tak také zradila. V závěru se obě dvě dějové linky protnuly, příběh tak dostal mnohem větší náboj, který pak o několik stránek dál vyšuměl.

Vnímám knihu i z toho pohledu, že jsem se neztotožnila s hlavní postavou. Nepřijde mi, že by měla dostat 5 hvězdiček, ale jsem ráda za uchopení tohoto tématu. Minimálně mě vede k tomu, abych po čase zase sáhla do knihovny po knihách z této doby.

alef
09.11.2017

„Všechny ty příběhy tu pořád jsou. V krajině, na polích, v chalupách s lidma, který už o nich třeba dávno nevědí.“
„Není to krásný? ... Na mezi najdete starej patník, v archivu slovo, o kterým už nikdo neví, co znamenalo. A něco nenajdete nikde. A nikdy…“

„Myslela jsem, že co je zapsaný v matrice, je pravda,“ ...
„Pravda… všechno může bejt vždycky i trochu jinak.“

Hájíček mě vrátil na zem ... ze světa mého oblíbeného magického realizmu, fantasy a sci-fi jsem najednou dopadla rovnýma nohama přímo doprostřed jihočeské vesnice, abych prožila příběh, vycházející ze skutečných osudů lidí, vycházející z jejich problémů, ... a z jejich svědomí, ... příběh, který promluvil a zasáhl ... naléhavostí otázek, které přinesla postupně se vynořující minulost ...

Bylo mi potěšením, zaposlouchat se do vyprávění plného náznaků, které ovšem působí naprosto klidným dojmem nedělního vesnického odpoledne, protože vesnice má svůj způsob života, tradice, zvyky a tomu se musíte podřídit, pokud chcete pochopit, že dějiny, zvlášť ty nedávné, jsou stále živé... narazíte tak na otázku pravdivosti ... těch původních historických událostí ... a s nimi je to složité (ono s pravdou obecně je to dost složité :-)) ... a tak Vám nezbývá, stejně tak, jako autorovi, nic jiného než spolehnout se na děravou lidskou paměť :-) ...

Na každé otočené stránce cítíte vůni starých opuštěných stodol, prach přestárlého sena vznášející se nad mlatem, a pod podrážkami Vám křupou zatvrdlá obilná zrnka, zatoulaná z nějakých lepších časů ...

„Svítej, Bože, svítej
Aby novej den byl
Abych se podíval
V kterým vokně jsem byl…“

Astonius
26.10.2017

Za mě absolutně bez námitek :-) Kniha o opravdovém životě, lidských osudech, vesnických záležitostech, letním vedru, vhledu do mužské duše, odkrývání dávných křivd a životních tragédií, k zamyšlení nad vinou a trestem, o tom, co vše odvál čas a zda má ještě cenu staré nespravedlnosti vytahovat na povrch nebo o tom, že každý špatný čin člověka vždy dožene. Kniha vyvolává otázky a zamyšlení. Po počátečním zmatku, že se nevyznám v lidech, o kterých se mluví, jsem to přestala řešit a prostě jsem si řekla, že budu číst dál, jestli to půjde - a ono to šlo, člověk vplul s hlavním hrdinou do té neznámé vesnice a jejího okolí a poznával všechny sousedy a jejich minulost, dostala jsem se do děje natolik, že když jsem otevřela rozečtené, bylo to, jako bych pustila film a pokračovala v jeho sledování. Příběh obsahuje různé podoby lidského života, dotýká se i lásky, jemně - asi poprvé jsem četla o tom, jak hlavní hrdina - muž - vnímá nepatrné, ale očividné, známky svádění ženou :-) Kniha pohladí po duši a současně připomíná lidská neštěstí vyplývající z doby.

Sorrow
04.10.2017

Hodně oceňuji téma a určitě Hájíčka jako spisovatele nezatracuji, doma na mě čekají i "pokračování" této volné série, nicméně jsem očekávala, že mi kniha víc zaleze pod kůži. Pro mě to bylo takové moc povrchní, byť ta doba byla zlá a jsem ráda, že konečně přišel někdo, kdo upozorňuje i na jiná zákoutí naší historie než jen války, nejsem uspokojena... Rovněž Hájíčkův rukopis ve srovnání třeba s takovým Urbanem mi přijde slabší... Nevím, jsem sama rozpačitá, uvidím po dalších knihách :)

Clara del Valle
22.09.2017

Nerozumím tomu, proč jsem tohoto autora tak dlouho opomíjela. Nikdy jsem moc nečetla české autory, poslední dobou jedu hodně v české próze a Jiří Hájiček je spolu s Annou Bolavou a Kateřinou Tučkovou tím nejzajímavějším a nejlepším, co jsem z českých autorů teď přečetla. Kniha mě hodně zasáhla, to jak hnusný a nemorální režim chladnokrevně ničil lidské životy, to je potřeba si stále připomínat.

1casper
21.09.2017

Po knize jsem sáhla na základě doporučování...no, zklamala mě.
Myšlenka byla hodně dobrá, příběh z 50.let mohl být rozvinutý mnohem více..... chvílema jsem se hodně ztrácela....teď to přeženu - horního táty matky nevlastní sestřenice vlastní bratr....


A Daniela a její svádění, to bylo tak nějak navíc...

Shari
16.09.2017

Od Hájíčka jsem četla jeho pozdější knihy a neměla jsem od Selskýho baroka velké očekávání. O to příjemněji jsem byla překvapená - prokreslené postavy, pomalý děj s nečekanými zvraty a připomínka toho, co by nemělo být zapomenuto. Vesnický román 21. století se vším všudy.

marlowe
03.09.2017

Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude TAKHLE dobré – mám totiž apriori nedůvěru ke knihám, oceněným literárními cenami. I proto jsem k románu přistupoval s váhavou obezřetností – ale stačilo přečíst pár stránek a hned bylo jasné, že si s autorem budeme rozumět. Tempo se někomu může zdát pomalé – ale přesně TOHLE mně vyhovovalo. Jako by člověk sledoval černobílý film z šedesátých let…
Silný příběh o relativitě pohledu na minulost, o zlu a pomstě, o vině a odpuštění. Silný – a krásně napsaný…

Makii
31.08.2017

Za mě dobrý. Líbilo se mi to. Tuto dobu je potřeba pořád připomínat. Knihu rozhodně doporučuju, čte se to samo.

morava
22.08.2017

Prvni seznameni s autorem a mile prekvapeni. Zaujal mne namet a libil se mi styl psani pana Hajicka.

ZiPur
16.08.2017

Do knihy se mi dlouho nechtělo, nakonec jsem ji otevřela a .... strhnul mne jednoduchý jazyk vyprávění, i příběh. Řada věcí je nedovyřčených, ale o to snad lépe. Jsem ráda, že příběh není delší, takto mi přišel tak akorát hustý a celý děj měl spád. Kniha plná překvapení, staré křivdy mají dlouhé stíny, postava Daniely mi přišla velmi dobrá a závěr tak, jak život bývá. Nelze říci, kde pravda je nebo není. Silné mi přišly i obrazy jihočeského léta, zemitá propojenost hlavního hrdiny se zemí a krajem.

katerina6763
07.08.2017

"Nedonutili mě nenávidět."

Ranuncul
26.07.2017

Bohužel málo rozvedený příběh z vesnice z minulosti,ale hodně z dnešní doby.Poněkud to ubralo na zajímavosti.Škoda.Téma mělo na víc.

Jana_Hlus
06.07.2017

Považuji tohoto autora za jednoho z nejlepších (nejlepšího?) spisovatelů současnosti. Po zdlouhavějším začátku se opět rozběhlodrama, několik dějových linií vrcholících v závěru, který skutečně vygradoval předchozí děj a musím přiznat, že takový vývoj jsem nečekala ani náhodou. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Kniha vyvolávající otázky, co je vlastně pravda? Jak je to s pamětí lidí? Jak moc je upravována směrem, který zrovna vyhovuje vládnoucí třídě? A co ti jednotliví lidé, kteří se prostě jen možná narodili v nesprávné době? 5/5

Chytuš
25.06.2017

Skvělé téma, škoda, že z mého pohledu nebylo plně využité. Těšila jsem se na vyprávění o 50tých letech, které ale tvořilo zhruba jen třetinu knihy, která ovšem byla skvělá. Zbytek knihy mě pro změnu zcela minul - tokání o půvabech Daniely, neustálé bědování o těžkém údělu genealoga, hospodské řeči "u jednoho"... Jedno poselství z knihy se ale do mě vepsalo opravdu hodně silně: "Nedonutili mě nenávidět." - tak jednoduchá věta, přesto tolik vypovídající! A hlavně za tohle poselství autorovi děkuji.

BáraLind.
25.06.2017

Příběh o lidských přáních a tužbách, kterých se snažíme dosáhnout za každou cenu a o tom, že touha po pomstě může mnohdy přecházet z generaci na generaci. Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi roddiné historie a kouzlo starých časů.

jarin58
25.06.2017

Skvělý zážitek.A já bloud myslel že mí rodiče a prarodiče přeháněli.Strašná doba.

zdenek118
24.06.2017

Zajímavé vyprávění generaloga Pavla, který zkoumá historii selských rodů i prostých obyvatel jihočeských vesnic v 50 letech minulého století tedy z doby násilné kolektivizace. Sám osobně jsem tuto složitou dobu nevnímal, protože jsem byl malé dítě, ale ledacos jsem slyšel z vyprávění svých rodičů a prarodičů. Na knize mě zaujal nejen přístup a chování jednotlivých sedláků při vyvlastňování jejich majetků, ale i vztah Pavla a Daniely - vnučky jednoho tomašovského sedláka, s kterou se seznámil při pátrání v matrikách a archivech. Konec knihy má nečekané rozuzlení a zaujalo mě až do samého závěru. Autor je velmi dobrý vypravěč a kniha se mi moc líbila. Doporučuji dalším čtenářům a přečtu si i další knihy od tohoto autora.

keksik4
19.06.2017

Tak asi budu z těch, koho kniha až tak neoslnila. Škoda, protože téma bylo vybráno perfektně, čekala jsem příběh, na nějž lákal popis na přebalu knihy. Bohužel ústřední téma se románem jen tak nějak občas mihne, víc to celé připomíná deník dost ufňukaného genealoga ( jak je špatně placený, jak chudáček musí občas pracovat už brzy ráno, ......). Postava Daniely byla myslím celkem úplně zbytečná - vyskytla se a vyšuměla. Navíc celý styl psaní mi připomíná slohovou práci studenta čtvrtého ročníku gymnázia, autor čtenáře stále někam tlačí a o něčem na sílu přesvědčuje, téměř až nutí převzít jeho názor a pohled na život, i ten konec mi přišel takový náhle useknutý. . Kdyby se rozvinulo hlavní (a opravdu zajímavé téma), vynechal se zbytečný negativismus hlavní postavy a celý román byl napsán svižnějším a míň těžkopádným způsobem, byl by super. No, možná mi prostě jenom nesedl způsob psaní tohoto autora, kniha byla mou první od Jiřího Hájíčka a ani nevím, jestli zkoušet další. Na druhou stranu jsem ji dočetla až do konce, byla jsem zvědavá jak to dopadne, takže zas až tak marná nebyla.

Rade
12.06.2017

Skvělé téma, ale ve výsledku spíše zklamání. Smutné osudy sedláků padesátých let spíše jen tak vykukují za příběhem ze současnosti, který mě navíc ani příliš nezaujal, svádění pražské krasavice mě zase tak moc nebavilo, děj se motá od ničeho k ničemu, zajímavá pointa přišla až úplně nakonec. Kniha mě za srdce nepopadla, ač by měla; to téma mě neobyčejně zajímá, můj dědeček byl jako „kulak“ v r. 1953 za "neplnění dodávek" odsouzen, přišel o veškerý majetek a byl vystěhován, se zákazem nejen pobytu, ale i vstupu do rodného okresu. Nemohl se ani zúčastnit pohřbu svých rodičů, taková to byla doba…
Na druhou stranu oceňuji, že problematiku zničení českého selského stavu měl autor nastudovanou obsáhle a ty střípky z minulosti byly popsány dost věrohodně.
Tři minus.

Robbins
10.06.2017

Docela dobré. Poklidné vyprávění o těžké době, která neskončila. Psáno obyčejným jazykem, který si na nic nehraje. Jsem zvědavý na autorovy další knihy.

Aleh
05.06.2017

Selský baroko nás zavádí na venkov a vrací se až k problémům venkova spojených s kolektivizací v 5o. letech, neboť to byly události, který naším venkovem v minulém století silně otřásly a následně ho tvrdě ovlivnily. Dnes více než kdy jindy se lidé zajímají o svůj původ a své předky a nechávají si vytvořit rodokmen. Genealog Pavel Straňanský pořizuje dnes hojně takové rodokmeny na objednávku, a tak nejen využívá starých kronik, ale také se snaží získat co nejvíce informací od starousedlíků. A tak nás Pavel Straňanský provádí jihočeským venkovem, odkud o sám pochází a především vesnicí Tomašice. Autor je bezesporu skvělým vypravěčem. A tak jsem měla pocit, že putuje i tou vesnicí, kde jsem své prázdniny v 70. letech každoročně u babičky na Moravě trávila i já. Náves, kde se vše odehrávalo, místní holičství, koloniál, pošta v budově národního výboru, hospoda, kostel....Vrátila jsem se tak ve vzpomínkách zase do svého dětství. A děkuji za to Jiřímu Hájíčkovi.

MichelleS
04.06.2017

Pocházím z jižních Čech, nikdy pro mne nebude doma nikde jinde, takže mám důvod mít pro autora i jeho knihy slabost. To naladění na stejnou vlnu tu je. Dokáže skvěle zachytit ten obyčejný život, vztahy na vesnici, dávné křivdy, pomluvy, určitou uzavřenost a rezervovanost k cizím. Pavel je sympaťák, hned bych ho brala za kamaráda. Chvílemi mě trochu otravovalo rozvíjení vztahu s Danielou, ale to jsem v závěru autorovi pokorně odpustila. Těším se na další příběhy.

Len04
29.05.2017

Bavilo me to. Rodny kraj salajici horkem je pro mne jako pohlazeni na dusi po mnoha letech v cizine. Atmosfera naprosto dokonale vykreslena. Minulost rodu a padesata leta popsana velmi podobne, jak jsem to osobne slysela od mych rodinnych prislusniku. Hovorova rec mi nevadila, takhle se zkratka u nas mluvi, bylo by divne to napsat jinak.
Rybi krev se mi libila o malinko vic, asi hlavne tematem, bylo mi to blizsi. Kazdopadne Selsky baroko rozhodne doporucuji a sama uz se tesim na Destovou hul.

Martina999
27.05.2017

přečetla jsem všechny tři "díly" za sebou, ale za mě tato byla nejslabší, ale ne námětem. Je pravda, že padesátá léta byla asi hrozná doba, ale na této knize mi vadila nespisovná - hovorová čeština. Vím že lidé na vesnicích nemluví čistě spisovně, ale nějak tam toho bylo moc. Proč se takto čeština "kazí"? Buď všude samé amerikanismy, nebo zase toto. Ale jinak obsahově velmi velmi dobrá kniha.

urla
22.05.2017

Knihu jsem doslova zhltnul, nečekaná pointa. Říkal jsem si při čtení této knihy, kolik lidí komunismus u nás zničil, je dobré neustále to připomínat.

roman9739
21.05.2017

Chvílemi jsem měl pocit, že se okolo Třeboně motám s laptopem na rameni já sám - tak jsem se s hlavním hrdinou dokázal ztotožnit.
Příběh má dobrou pointu, ale v čem autor exceluje jsou popisy horkého léta v jižních Čechách. Sem tam jsem se potil a viděl chvějící se vzduch nad asfaltem.

S.monika
20.05.2017

Kniha se četla vcelku dobře a svižně. Děj mi přišel zajímavý a hodně propracovaný. V této úzké knihy se vyskytovalo poměrně dost postav, ale kromě par hlavních nebyly nijak rozpracované a hluboké. Mě, jako rodilému Pražákovi, problémy na vesnici a jejich vztahy přišly klišé. I rozhadani bratři byli celkem klišé. Ale velice oceňuji, jak se "zločin" minulosti táhne až do současnosti a stále bolí a najít viníky občas nelze jednoznačně určit.
Hodnotím půl na půl, neboť se mi líbila ta průzkumnická složka, ale za postavy a vedlejší děje a dialogy srazím par bodu

Radek99
07.05.2017

Jihočeská ,,detektivka" s kořeny sahajícími až do 50. let a s přesahem daleko přerůstajícím hranice regionu i naší vlasti. ,,Všichni dobří rodáci" geniálně maskovaní pěnou dní létem provoněné jihočeské současnosti a bezstarostnosti letních ,,prázdnin" i zatuchlým bezčasím okresního archivu... Příběh ilustrující fakt, že touha po pomstě může mnohdy přecházet z generaci na generaci. Silná kniha. Jiří Hájíček je jedním z nejlepších současných českých autorů, to bezesporu!

ivzu77
03.05.2017

Tato kniha byla poslední z autorových, kterou jsem ještě nečetla. K Jiřímu Hájíčkovi mám osobní pracovní vztah a i pro s nadšením chválím i Selský baroko. Kniha byla čtivá a děj měl spád. Ráda jsem se dozvěděla o tom, jak v 50. letech docházelo k zabavování majetku ... skutečné by tato kniha mohla být součástí povinné četby středních škol. I mne zajímají tajemství rodokmenů, téma mi pasovalo.
Jirko DĚKUJI !!!!

staramatka
28.04.2017

Naprostý souhlas s kometářem "Pigface".
Z nějakého důvodu jsem se také Hájíčkovi doposud vyhýbala a byla to chyba :)
Rozhodně s radostí napravuju. Přečtena už i Rybí krev a nyní čtu Dešťovou hůl. Jenom jsem čekala (podle nějakých avíz) trochu větších návaznost, na kvalitě knih to ale rozhodně nic nemění.

Pigface
20.04.2017

Poprvé je vždy intenzívní. Přiznám se, sypu si popel na hlavu a vlastně se i divím, že Jiřího Hájíčka jsem knižně doposud jen míjel. Protože tady platí beze zbytku moje první věta. Selský baroko je útlá kniha s nenápadně silným příběhem o naší minulosti i přítomnosti a já přemýšlím, která z těch popsaných dob je temnější. Jestli ta v 50. letech minulého století, kdy se dělo spoustu bezpráví a křivých konstrukcí a kdy si lidé, do té doby vedle sebe v poklidu žijící vyřizovali své jedovaté osobní dluhy anebo ta dnešní, kdy se s tou dobou, ještě po více než 50 letech (ne)vyrovnáváme, (ne)děláme za ní tlusté čáry a (ne)odpouštíme si. Kniha je dokladem, že křivdy si sebou neseme celý život a kolikrát o tom ani nevíme a že křivdy si i dědíme. Krásně vystavěný příběh z jihočeského prostředí proplétá vlákna minulosti i současnosti do obrazu, který až mrazivě ukazuje, že se ani přes období několika lidských generací i několika politických systémů člověk nakonec nemění. A jestli ty tlusté čáry dělat, jestli odpouštět? S tím se už čtenář této knihy musí srovnat sám.
Mých 100% za Selský baroko je možná trochu nekritických, možná jsem díky dávnému přátelství podjatej, ale ruka by mi musela upadnout, kdybych dal méně. Krásná kniha. Doporučuji a nemohu se dočkat dalšího setkání.

Vondraz
31.03.2017

první kniha od tohoto autora, jsem z jč, tak mi bylo sympatické prostředí. Téma zajímavé a však z celkový dojem je max 80%,

mats379
21.03.2017

První kniha, kterou jsem od tohoto autora přečetla, takže nemám srovnání. Ale téma, které si vybral, je v naší literatuře nezpracované, hodí se skutečně jako povinná četba do škol. Prostředí a vesnické postavy popsal výborně, jeho poetický styl se mi také líbil, rozuzlení celého románu mě nenapadlo, a to čtu dost často detektivky!!! Uvidíme, zda další díla budou ještě lepší...

nefernefer
15.03.2017

Protože to bylo moje první seznámení s panem Hájíčkem, tak jsem si pro začátek vybrala tu nejtenčí z jeho knížek, abych se v případě, že bychom si s autorem nesedli, netrápila moc dlouho :o) Ale moje obezřetnost byla naprosto zbytečná. Tak pěkně napsanou knížku je radost číst. Všechno je plastické, hmatatelné a tak skutečné, jako byste tam byli. Úplně cítíte to letní vedro i zatuchlost archivní studovny a slyšíte šustění uschlé trávy na hřbitově. Příběhy staré desítky let se mísí se současností a nic není promlčeno, zapomenuto. Život na vesnici přes všechen pokrok moderní společnosti stále zůstává v mnohém zakonzervovaný a uzavřený v předsudcích. Stejně jako kdysi ani dnes se "náplavám" nic neodpouští. A zároveň nic není černobílé, každá mince má dvě strany. Ne každý je natolik silný, aby ho křivdy na něm páchané nezlomily a nedonutily nenávidět. Většina lidí je slabá a podlehne závisti, zatrpklosti a zlobě, která je věčná obzvlášť na vesnici, kde si všichni vidí vzájemně do talíře. Pojem "vina" je tu velmi relativní a záleží na úhlu, ze kterého se díváte. Nečekaný zvrat v závěru knihy je možná překvapivý, ale názorně ukazuje, že spousta lidí se ani po tolika letech nebyla schopna se stíny minulosti vyrovnat. Těžko je soudit.

BobanHo
11.03.2017

Příběh měl pomalý rozjezd, od poloviny už je to lepší a závěrečné rozuzlení mě skutečně překvapilo. Čekal jsem více pasáží z 50. let, ale nakonec ta současná linie příběhu vůbec neubírala na atraktivitě.
Je dobře, že se násilné kolektivizaci Jiří Hájíček věnuje - toto téma na literární reflexi z druhého (rozumějme ne budovatelského) břehu teprve čeká.

GreenMagritte
21.01.2017

Selský baroko mne zaujalo a tématem si mě získalo. Přesto si myslím (teď, když mám srovnání s dalšími dvěma romány vesnické trilogie), že je tato kniha nejslabší. Nejde tak ani o téma, jako o zpracování, které se oproti Rybí krvi a Dešťové holi zdá být spíše plošší. Rovněž hlavní postava genealoga Pavla mi nepřirostla k srdci tak jako hlavní postavy zbývajících románů. V Selským baroku autor nicméně předznamenává významná témata, která neopouští ani v Rybí krvi či Dešťové holi, a která jeho romány dělají výjimečnými - mimořádný zájem o půdu, vesnici, nedávnou českou historii, složité rodinné vztahy, snaha o dosažení harmonie a nalezení sebe sama v přítomnosti a konečně vykořenění ze ztráty vesnické domoviny, která symbolizuje mravní čistotu a identitu hrdinů.

1alena1
19.01.2017

Knížka se mi líbila nejvíc ze tří, které jsem od Hájíčka četla (líbily se mi všechny). Asi je to tím, že jsem z vesnice a přesně o takových rodinných historkách a udavačství v malé vesnici mi rodiče hodně vyprávěli, dodnes potomky těch rodů znám a jsem ráda, že jsem takové časy nezažila, ale nezapomínejme na to !!!!

RyxiraAmyGinger
17.01.2017

Téma slibovalo hodně, ale děj mi připadal hodně zmatený, než jsem se v tom trochu zorientovala, půlka knížky byla za mnou. Slyšela jsem na Hájíčka spoustu chvály, ale připadá mi možná malinko nezasloužená.

Toffee
30.12.2016

Nějak Hájíčkovi nemůžu přijít na chuť. Téma si vybral skvělé, kvůli němu jsem se na knížku těšila, ale hodně mě zklamala. Způsob zpracování se mi zdál zmatený a tak nějak povrchní, situace a některé dialogy nevěrohodné. Hvězdy tedy dávám za námět.

vandalka
26.12.2016

Moje první setkání s Hájíčkem, na které jsem se velmi těšila. A nebylo to úplně hladké, trvalo mi se do knihy zabrat, není z románů, které vás od začátku vtáhnou, působí tak nějak "krátce", a tím nemyslím počtem stránek, ale svým příběhem, vyprávěním. Líbilo se mi prostředí i výběr postav, ale autor má svůj vlastní styl, se kterým jsem se musela nějaký čas sžívat. A byla jsem odměněna :)

jarrmilla
19.12.2016

Jsem ráda, že jsem s touto knihou počkala až nebudu nic muset a nikam muset. Přečetla jsem jí za včerejšek. Velmi dobré. Nesu si sebou od této chvíle: Nedonutili nás nenávidět. .... ale v podstatě je tak kniha o něčem jiném :)

petunkav
15.11.2016

Z knihy jsem lehce rozpačitá. Nemůžu říct, že by byla špatná, spíš tak jaksi zvláště napsaná. Zpočátku jsem se úplně ztrácela a moc nechápala, o co vlastně jde. Je to jaksi chaotické - přitom velmi dobré a zajímavé téma.
Zkusím ještě jinou knihu autora.

čekanka13
01.11.2016

Začátek trochu rozvleklý, chvílemi jsem se ztrácela, pak ale zajímavé a chvílemi i napínavé.

Burák
12.09.2016

Jsem fanoušek české historie, genealogie, Jižních Čech a krimi zápletek, takže tohle se mi asi nemohlo nelíbit. Četlo se to lehce, hodně mě potěšilo "polidštění" hlavní postavy, které bylo hodně uvěřitelné, alespoň podle mých zkušeností s historiky... Pátou hvězdičku nedám jen proto, že na knihu jsem slyšela a četla asi až moc pochval, a mé očekávání byla tedy až příliš veliká. Nicméně za mně rozhodně solidní nadprůměr, který doporučuji nejen historikům.

jan8470
24.08.2016

Hájíčkův vypravěčský styl je velice podobný způsobu, jakým vypráví své příběhy Kateřina Tučková.
Děj plyne zdánlivě pomalu jako tok řeky Nežárky v parném letním odpoledni. Ale vnímavý plavec (čtenář) vnímá ty temné proudy skrývající se nenápadně pod hladinou. A tady nemluvím jen o té dávný příběh, který genealog Straňanský postupně odkrývá. To je jen jeden z proudů, které Selský baroko skrývá. Druhým neméně temným proudem, je Straňaský a jeho minulost a tím třetím vesnice a její obyvatelé.
Musím přiznat, že Jiří Hájíček umí vyprávět a jediné, na co jsem si při četbě horko těžko zvykal, byl autorův filmový a místy až skoro násilný střih. Je zajímavé, že ačkoliv je příběh vyprávěn velice pozvolna, čtenář se nemá šanci nudit. Je to jako s tím horkým letním dnem. Podvědomě čekáte, že přijde bouřka. A i když ji vzdálené hřmění občas připomene, dokáže vás (až přijde) vyděsit k smrti. Takže i čtenář s hlavním hrdinou prostě zařve „Cože?“ A je překvapením bez sebe. Přitom všechno do sebe zapadá s precizností švýcarského strojku a žádná část soukolí nezaskřípe.
A poselství?
Jiří Hájíček, (Tak jako třeba Dominik Dán v knize Uzel) nám ukazuje, jakých zvěrstev se komunistický režim na lidech dopouštěl, ale na rozdíl od Dána nám ukazuje i druhou stanu mince. Po dočtení knihy jsem měl pocit, jako by nám autor chtěl říci. „Ne všechno bylo černobílé, ne všemu můžete rozumět, ne všechno musíte pochopit. A toho si vážím na Selském baroku možná více, než obrazu který nám o lidech na vesnici podává.

Thrixie
18.08.2016

Od Hájíčka jsem četla skoro všechny knihy a všechny byly skvělé. O to jsem byla nemile překvapená, že mě takhle kniha vůbec nedostala a naopak jsem přeskakovala řádky. Čekala jsem od ní více.

Lenulaj
26.07.2016

Velmi čtiva knížka. U mě zatim top z jeho knížek

Palivo
10.07.2016

Venku bylo něco přes čtyřicet stupňů, jen tak si dokážu vysvětlit, že jsem začal číst něco s názvem Selský baroko, který je o historikovi Pavlovi, který v třeboňským archivu dává dohromady rodokmeny a do toho si dělá chutě zfidlovat pražandu Danielu.

Jak už řádky výše naznačili, je to solidní thriller. Pavel má laptop, chodí na pivo a když se rozšoupne, tak zajde i do Šupinky na rybí hranolky. Mezitím jako správnej třeboňskej Dan Brown odhaluje příběh z padesátých let, který se týká asi třiceti sedláků a jejich šedesáti milionů potomků, takže jsem měl v hlavě ze začátku guláš i s pěti knedlíkama. Pak se to ale trochu vyjasní a na závěr přijde v kavárně na Flóře dokonce i pointa jak trám! Vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Třeboni a teď bydlím u Flóry, mám dokonce podezření, jestli nejsem Hájíček!

Kupodivu docela fajn a čitelný.

agatha2
11.06.2016

nevím, no....Jak jsem byla nadšená z Rybí krve, tak ze Selskýho baroka jsem spíše rozpačitá a tak nějak nevím, co napsat....bezesporu je to kniha dobrá, ale něco mi v ní chybělo, pořád jsem čekala na něco a ono to nepřišlo.....ani hlavní hrdina mi nebyl nijak zvlášť sympatický....ani mé milované Jižní Čechy na mě nedýchly svou nezaměnitelnou atmosférou, kterou na mě dýchaly ze stránek Rybí krve....

Sparkling
20.05.2016

Ze začátku jsem měla opravdu dobrý pocit. Prvních pár stránek mě uchvátilo a měla jsem problém knihu byť jen na chvíli odložit. Vysokou úroveň si držely i další kapitoly, až na konci moje nadšení poněkud opadlo, protože závěr knihy se na mě vyřítil příliš vysokou rychlostí-po poklidném ději, který jen tak lehce popobíhal, najednou tolik událostí, nových informací a rozuzlení. Někteří to ovšem mohou mít v oblibě.
Co jsem si na knize zamilovala, byly vynikající popisy horkého léta v jihočeských vesničkách. Jak už psalo mnoho čtenářů přede mnou, člověka jako by spalovalo horké srpnové slunce a jako by chvílemi cítil dráždivou vůni sena a lučních květin, přestože právě začal studený únor.
Styl psaní mi trochu připomínal Miloše Urbana, což je můj velký oblíbenec, a vzhledem k tomu, že nešlo o kopírování, mě tento fakt potěšil.

veronika5179
09.04.2016

Síla...atmosféra, autentičnost, léto a postavy. Za vším hledej city. Lze odsoudit Rosalii? A lze se divit Daniele...?

Gooverka
30.03.2016

Hájíčkovo vyprávění příběhu a vlastně i celé jeho téma je pro mě v české literatuře ojedinělou záležitostí. Kniha se mi líbila a tak se těším na další kousky z jeho tvorby.

Lili2
29.03.2016

Autor si vybral dobré zajímavé téma, ale obsahově mně to nesedlo. Ten příběh měl být napsán jinak, působí na mě uměle a neprýštila z něho autentičnost. Ta kolektivizace ano, to je bezesporu, ale ta omáčka okolo toho pátrání po osudech těch lidí.

for-com
16.02.2016

Setkání s panem Hájíčkem podruhé, poprvé to bylo u Rybí krve, a opět to byla síla. Dvě věci na jeho knihách mám ráda. První je téma (jak u Rybí krve, tak u Selskýho baroka). A ta druhá, mnohem podstatnější věc, je atmosféra. Ta jemná poetika. Všechno to člověk cítí, vidí a prožívá. Jasně, dá se tomu lecos vytknout, ale ta atmosféra...Krása a rozhodně ne poslední setkání s jeho tvorbou.

Pistácie
17.12.2015

Další skvělá kniha od úžasného spisovatele. Bavi mě nejen jeho příběhy ale i to, jak je dokáže zasadit do skvělého prostředí a propojit s historií. Za mě opět boduje a baví mě čím dal víc.

Augustina
04.11.2015

Po velmi dlouhé době se mi stalo, že jsem nějakou knihu přečetla během 2 dnů. Velmi čtivá, napínavá, na zajímavé téma.
Vytkla bych jí jediné - že na můj vkus ( a intelekt) až příliš často počítá s tím, že si čtenář lecos domyslí a dá do souvislostí, což mi pravidelně zamotávalo hlavu.

cori
21.10.2015

Perfektně vylíčený život na vesnici, kde zdánlivě chcípl pes, ale pod povrchem bouří staré křivdy a temná tajemství.Zaujala mě profese hlavního hrdiny - z knihovníka, kterému zrušili knihovnu, se stal placeným genealogem, jehož veškerý majetek představoval kromě starého auta notebook s databází "mrtvol." Danielina dějová linka mě docela překvapila.

susu
27.08.2015

Pět hvězd za za téma kolektivizace, je dobré si tu hrůzu občas připomenout a v knize byla podána velice dobře. Ještě hvězdu navíc za letní jižní Čechy. Ale právě střídání těchto dvou rovin bylo rušivé, některé myšlenky byly podány bez návaznosti nebo jim chyběl začátek a občas i konec. A na hlavním hrdinovi mi cosi vadilo, zřejmě jeho povaha :) Takže dvě hvězdy dolů, ale dávám ji do doporučených.

MessiáŠ
28.07.2015

Učebnicový příklad, kdy zvolené téma (kolektivizace) zastíní vskutku pochybné literární kvality, o čemž vypovídá i udělená Magnesia Litera za prózu, přestože ve skutečnosti jde převážně o populární čtivo, jemuž se nejspíš podařilo vyvolat zdání, že konečně přichází s reflexí jedné dosud poněkud opomíjené historické etapy, abych citoval nakladatelskou anotaci. Ne, nepřichází, a navíc se to nedá číst.

Hned při úvodní rámující detektivní zápletce se veškerá minimální umělecká očekávání rozplynou, když pochopíte, že Hájíček si bere to nejlepší z Dana Browna, pokud jde o vyšetřování amatérského detektiva se sherlockovskou pamětí, toho času genealoga na volné noze, a z Michala Viewegha, pokud jde určité prvky v charakterizaci Pavla Stráňanského. Jestliže se hlavní postava chlubí, že za svou největší přednost považuje schopnost zapamatovat si složité pavučiny všemožných rodinných vztahů, pak Hájíček naopak ve schopnosti sloučit jednotlivé nesourodé prvky ve vyprávění do smysluplné pavučiny, což je funkce vypravěče, bolestně selhává.

Selský baroko (což mj. platí o Rybí krvi i Fotbalových denících) totiž postrádá jakousi tematickou dominantu, kolem níž by byl příběh vystavěn, kvůli čemuž se pohybuje odnikud nikam (tzv. Brownův pohyb); text pak logicky postrádá vnitřní napětí. Vyprávění je těkavé, ale ne-fluidní; nesoustředěné, ale ne-imaginativní; upovídané, ale nic-neříkající. Anotované téma kolektivizace je víceméně exploatováno ve prospěch detektivního syžetu, ve kterém nechybí dvojí femme fatale (mysteriózní Rozálie Zandlová, při jejíž zmínce každému zlověstně zablýskne v očích, a pražská! svůdnice), MacGuffin v podobě dopisu, hřbitovní stařecká drbna či starousedlíci útočící holemi.

Není pak divu, že se žádná reflexe kolektivizace nekoná. Dílo podobně jako hlavní postava předloží v duchu pozitivismu určitá archivní fakta a data, ale k jejich podnětné interpretaci, která by byla navíc obsažena ve vyprávění, nedojde. Jiné linie – jako je kupříkladu konflikt s bratrem vybudovaný pomocí tradičního klišé (další z Hájíčkových markerů) o nesmiřitelnosti, rozdílných povahách a dávném preferování jednoho ze synů ze strany otce; vlastní otcovské reflexe a přemítání o synovi; vesnické animozity uvnitř hasičského sboru atd. atd. – nemají v konečném důsledku pro vyprávění žádný smysl.

Čtenář pak navíc musí přetrpět tezovité uvažování o vině a odpuštění, některá otřesná pseudomoudra („Každej není tím, kým si myslí, že je.“), pro postavy neodstíněnou mluvu/dialogy (jinými slovy, všichni mluví stejně) a také nejspíš fakt, že autor uvažuje o svém modelovém čtenáři jako o někom, kdo trpí Alzheimerovou chorobou, a tudíž mu musí zásadní (to jsou ovšem v tomto případě jaké?) informace několikrát připomínat a opakovat. Tomuto pojetí by odpovídalo i to, že když se konečně dostane k vyrovnávání se s traumaty kolektivizace, je tak činěno výhradě skrze monology postav-pamětnic, jež evokují spíš Poštu pro tebe než oceňovaný román. Kdybych měl závěrem definovat ještě Hájíčkovu estetiku, tak si pomůžu vskutku hájíčkovskou (tj. nadbytečnou) dvojí metaforou: líbivá jihočeská pohlednice bez života (tj. anti-teze románu) a vesnické sídlo-ruina, které sice místy vydá cennou jednotlivinu (detail), ale v celku jej nelze obývat.

Mermaid
15.07.2015

Aspoň z počátku se mi zdálo, že čtu něco od Kateřiny Tučkové. Jiří Hájíček je mistr popisu, přenese vás do jihočeských vesnic a klidně můžete mít pocit, že vám letní vítr čechrá vlasy.....
Bohužel to je asi tak vše, co bych mohla pochválit. Je to kniha plná stereotypů - vesničtí burani, přihlouplé blondýnky. Vlastně mě žádná z postav nepřekvapila. Ani trochu. A hlavního hrdinu jsem měla chuť kopnout, protože byl neuvěřitelně laxní a měl ve všem pravdu, jak jinak. To on chápal správně, co se kdysi stalo, to on všemu rozuměl a věděl, na čí straně je právo. No dobře, to je autorská licence.
Neubráním se ale srovnání. Letní tisk je teď plný různých povídek lidových autorů, které se vyznačují skvělým popisem krajiny a z 95 % i nulovou pointou (v těch zbylých 5 % někdo zemře). Stejný dojem jsem měla i z této knihy. Dlouhé pátrání, popis každého stébla trávy a pak závěr, u kterého si člověk řekne: "Aha, tak takhle to bylo. A je to vůbec důležité? Ne, vlastně není." Tahle kniha by asi byla velmi dobrá letní povídka, ale jako kniha je to dost slabé. Nechápu, že to někomu stačí, asi jsem moc náročná, ale: "Příště více děje, prosím!!!!"

monaska
06.07.2015

Krásně popsaná naše nedávná minulost, v prostředí jihočeského venkova, nesoudící, neodsuzující. Kniha je nenáročná, dobře čtivá.

hancass
25.04.2015

Hodně povedená knížka od autora, který umí a svými díly se stává novodobým klasikem. Líbila se mi i Rybí krev, ale Selský baroko mě fakt vtáhlo do děje postupným rozplétáním příběhů z naší nedávné minulosti. Osobně bych ji dala jako povinnou četbu pro střední školy.

Kabi
09.03.2015

Tato kniha mě zase mile překvapila. Úžasný příběh, napínavý a překvapivé zakončení.
Skvělá kniha, má druhá od pana Hájíčka. Už se těším na další které si přečtu.

yanna33
27.02.2015

Skvěle napsaná kniha. Napínavý příběh, nádherná atmosféra. Odkrývání křivd z minulosti a jejich vliv na současnost. Neustále aktuální příběh lidské závisti, odpuštění a pomsty.

boticelli
27.01.2015

Uzasne napsana kniha, i ted v lednu jsem pocitil horke leto, stiny stromu a hlavne tu dusnou atmosferu padesatych let. Me nadseni pro spisovatele stouplo jeste vys nez po Vzpominkach na jednu vesnickou tancovacku, Rybi krev uz budu cist na jistotu.

dalia1769
03.01.2015

Alespoň stejně dobré jako Rybí krev. Napínavé pátrání v minulosti, nechybí ani překvapivý závěr, a hlavně velmi sugestivně a živě vystižená atmosféra tradičního vesnického života a myšlení. Tahle kniha se mi četla opravdu dobře. Závěrečné morální dilema je zajímavé a vybízí k zamyšlení.

ivanaga
13.12.2014

Dobrá knížka. Popisuje to, co člověk cítí, pokud žije a pohybuje se v Jižních Čechách mezi lidmi a staveními. Staré křivdy jsou tu stále, ale skryté hluboko pod povrchem. V příběhu knihy je možno nalézat konkrétní obrysy, jednotlivé osudy lidí a tak si uvědomit daleko silněji, co se zde odehrávalo za hrůzy. Je důležité o tom psát, neboť to má stále vliv na naši současnost.

Michule2
11.12.2014

Trošku zklamání. Asi jsem čekal trošku více historie a objevil spíše současnost a venkov, vyrovnávající se svou nedávnou minulostí.

mineralka
09.10.2014

Krásně napsaná.

buschka
25.09.2014

Mírné zklamání, asi jsem čekala víc anebo srovnávám s Rybí krví, která mne nadchla.

BleškaEška
20.07.2014

Líbil se mi příběh, napětí i lyrické pasáže, i když musím přiznat, že se mi občas těžko přepínalo právě mezi rovinou "lyrickou" "detektivní", a mám takový nepříjemný dojem, že si vlastně autor tak trochu ze svého čtenáře utahuje - když přepne z líčení smyslové reality zpátky do napínavého příběhu, o to méně reálně pak samotný příběh působí a o to více vnímám jeho vykonstruovanost . Podobně se totiž chovaly i postavy příběhu - když stavěly příběhy z útržků reality, aby z toho nakonec zas byly jen nereálné konstrukce. Pokud to byl záměr, tak tleskám :). A jestli ne, tak stejně ... bylo to pěkné počtení.

BUBINA1971
29.06.2014

Ráda čtu tyhle příběhy z dob minulých.Smutné je,že se to všechno doopravdy stávalo.Postavy a děj knihy mě natolik zaujal,že jsem knihu přečetla takřka na jeden zátah.

Kočičáci
05.06.2014

Knihu doporučuji k přečtení, téma je nevšední a zajímavé. Udělejte si na knihu čas a čtěte ji v zátahu, já jsem to neudělala a první část knihy jsem kouskovala, hodně jsem se v ději ztrácela a musela se vracet a působilo to velmi nepřehledně. Hlavní hrdina mi moc sympatický nebyl a množství sedláků mi splývalo - těžce rozlišitelní jeden od druhého. Těším se na další knihy!

Mlha
04.06.2014

Selské baroko je mnohem lyričtější než později vydaná Rybí krev. Přesto se čte také velmi dobře. Příběh pomalu plyne, ale jeho proud je tak silný, že se z něj budete jen těžko dostávat. I když se zdánlivě nic neděje, Hájíčkův styl vás drží nad hladinou a nutí vás prožívat pocity hlavního hrdiny, jako by byly vaše. Po prvních stránkách jsem nečekal, že mě to tak chytne. A chytlo.

niknikita
07.04.2014

Selský baroko je zajímavá sonda do lidských osudů a přes počáteční útržkovité čtení, jsem nakonec větší půlku dočetla najednou a nedokázala přestat.A znovu, jako tolikrát, jsem objevovala pestré a někdy nečekané charaktery lidí, postavených do složitých životních situací.
Neměla bych srovnávat, ale Rybí krev je pro mne o něco výš...těším se, na další posun Jiřího Hájíčka :-)

splichalka
23.03.2014

Do knih pro mě zatím neznámých a neosvědčených autorů se vždycky pouštím tak trochu s nedůvěrou a zároveň velkým očekáváním, ale Hájíček ta očekávání splnil, možná ještě předstihl. Knihu jsem sice ze začátku četla jen po desetiminutových úsecích dvakrát denně cestou tramvají, takže jsem se musela dost často v ději vracet, abych si připomněla jména a konkrétní souvislosti, které mi trochu unikaly, ale od půlky už mě chytla tak, že jsem ji dočetla na jeden zátah - a bylo to opravdu dobré. Ráda si přečtu další autorovy výtvory a sama jsem zvědavá, jestli se mi budou líbit stejně. Nejsem si totiž jistá, jestli mě tak úplně bavil styl, jakým je kniha psána, jako spíš to dané téma..

amysa
22.03.2014

Moje první a také hodně rychlé setkání s autorem, knížka se čte v podstatě sama a docela pěkně. Líbila se mi hra se slovy a popisy jihočeské krajiny, kterou mám ráda a je znát, že i autor sám k ní má velmi blízko. Ač je knížka útlá, tak i na těch pár stránkách se vrátíte do nedávné, a pro řadu z nás, i nelehké minulosti a znovu prožíváte staré křivdy, které přetrvávají napříč generacemi až do současnosti... Pro mě to byla i zajímavá sonda do oboru genealogie a láká mě o to víc tu naší rodinnou historii prozkoumat:-) Knížka se líbila i mé mamince a obě si určitě přečteme i Rybí krev, až na nás dojde řada v knihovně:-)

Pavo.Klima
13.03.2014

Moje první přečtená próza od Jiřího Hájíčka. Pocházím ze stejného kraje. Tedy u mne funguje i jistá dávka sentimentu - mí předci žili u Třeboně... Hájíček má vynikající popisný styl... Popisy kraje nejsou strnulé. Fungují díky snaze provázat je s přírodním děním, proplést je i se změnou pocitů hlavního hrdiny (vůně trávy, kdy sedí na mezi; vánek procházející tělem...). Občas jsem měl pocit, že s Pavlem Straňanským chodím obcemi, hřbitovem, přírodou.... že sedím s Kennedym na pivu.., nebo flirtuji s Danielou v třeboňské hospůdce. Některé motivy nebyly uzavřeny - např. Dragoun mistra kamenického...
Příběh je vesnickou romancí s koncem, který je jak tlustou čarou za děním proti českým "kulakům" v 50. letech 20. století, tak za událostmi parného jihočeského léta... Postavy nejsou černobílé... Úhel pohledu se na vinu liší - člověk od člověka... Krev není voda... Někdo však nenávidí, jiný je pyšný na to, že ho nenávidět nedonutili... A kam vede msta? K (ne)odpuštění?

Skoro mne mrzí, že názvy vesnic z okolí Třeboně jsou dílem fabulce... Tomašice, Touchov Google neobjeví....

Dáma s hrnstjm
06.03.2014

Tentokrát jsem byla velmi nevděčným čtenářem... ale to tak bývá, když je kniha ze čtenářova prostředí, vstřebává ji jinak a - snad nevědomky - hledá každou chybičku. Já ze svého pohledu archivářky, tedy z pohledu zaujatého, nehodnotím knihu příliš kladně. Hlavní postava Pavel mi přišel naprosto nesympatický, jeho "odborná" práce byla vedena úplně nesystematickým a pro neznalé čtenáře zavádějícím způsobem. Údajně vystudoval archivářství, (str. 15), což je zvláštní, protože nic takového neexistuje. Teď slovíčkařím, ale když už autor zabrousil do vědeckého prostředí, neměl by dělat takové chyby a nechat postavu vystudovat spíš archivnictví. Kniha podává poněkud zcestnou představu o práci v českých archivech: Badatelka si dává s paní archivářkou kafe v kanceláři? Pavla neustále někdo cizí hledá v badatelně? - nesmysly! A navíc, údajný vystudovaný archivář dostane do rukou věc, která patří podle zákona do archivu, ale ani ho nenapadne ji tam donést? Ach jo! Není pochyb, že autor sám v archivech někdy bádal, ale je škoda, že to prezentoval takto. Téma kolektivizace - pro mě nic nového, s podobnými věcmi se setkávám často, byl to humus nejvyššího kalibru a nadobro zničil českou vesnici. A potvrzuji z vlastní zkušenosti, že potomci vystěhovaných sedláků si v sobě často nesou pořád tak velikou křivdu a zášť, že s nimi není rozumná řeč. Plus mi lezlo na nervy to všudypřítomné horko, které bylo popisováno tisíci způsoby.
Verdikt: jednu hvězdičku strhávám za hlavní postavu, jednu za děsné srpnové horko, jednu za zavádějící informace pro čtenáře.

Vojslava
21.02.2014

Dojem z knihy mám jaksi dvojaký: jednak zajímavý příběh (ale takových archivy vyprávějí, kdo jsme v nich někdy bádali, o tom něco víme), ale na druhou stranu je vyprávěn trochu nepřehledně, lidské osudy se jaksi vytrácí... a nezachránila to ani pointa. Osobně musím konstatovat, že Rybí krev se mi líbila víc.

Dominika P.
18.02.2014

Po Rybí krvi jsem si dala další knížku od Hájíčka a musím říct, že nezklamala. Způsob, jakým vás autor dokáže vtáhnout do děje je neuvěřitelný. Naprosto realistické vykreslení vesnického života se všemi jeho klady a zápory. Melancholické protínání vzpomínek a současnosti, nemůžu jinak než dát pět hvězdiček:)

KikiZ
14.02.2014

Téma kolektivizace vesnice je něco, co se kdysi týkalo i mé vlastní rodiny a bolestně se člověka dotýká i dnes,i když to sám nezažil. Ale člověk to má v sobě, něco tam je, ten pocit křivdy, člověk to asi zkrátka má v krvi. Jinak, co se knížky týče, četla se dobře, ale musím říct, že Rybí krev mne tedy oslovila přece jen daleko více. Přesto velmi kvalitní.

Ditules
24.01.2014

Tohle téma mi přišlo vždy zajímavé, ale musím říct, že konec vyšel tak nějak do prázdna.

evasamankova
16.01.2014

Styl Jiřího Hájíčka se mi velmi líbí. Kniha je zajímavá a poučná, ale přiznávám, že v té změti jmen sedláků jsem se nějakou dobu trochu ztrácela. Samotný konec je hodně překvapující, v průběhu čtení mě něco takového ani jednou nenapadlo. Rybí krev se mi líbila o malinko více, ale to vcelku není podstatné, protože Selský baroko je jednoduše výborná kniha. Doufám, že autor brzy vydá další.

Warden
15.01.2014

No...musím říct, že mně kniha celkem zklamala...Téma 50,let nijak objevné, příběh celkem slabý a styl psaní taky nic extra...Tohle na cenu Magnesia litera???Ani náhodou!

sosna
12.01.2014

Hájíček zkrátka umí, krásně vykreslené lidské charaktery...A je to také moc zajímavý exkurz do prostředí kolektivizace venkova 50. let.

Median
05.01.2014

Byť se zpožděním, objevit Jiřího Hájíčka se vyplatilo.

MahulenaK
05.01.2014

Neřekla bych, že v takhle tenké knížce může být tak zajímavý příběh. Sice o něco slabší než Rybí krev, ale i tak hodně dobrá knížka.

danazeskolky
04.01.2014

Nejdříve jsem byla na autorském čtení Jiřího Hájíčka (Rybí krev), hned poté jsem si přečetla Selský baroko s pocitem, že doháním něco, co už jsem přece měla mít dávno přečtené... Všechno je tak, jak má být a správně načasované. Mám ráda, když ve mně čtení knihy vyvolává zdánlivě úplně nesouvisející úvahy a když si uvědumuji, jak je to úžasné být gramotná... Prostě Selský baroko mě dostalo. Přemýšlím, jaké osudy asi skrývá obec, ve které teď žiji, jaké osudy obec, ve které jsem žila po narození... Kolik takových Rozálií a Šrámků a Jirchů běhalo po světě a běhá dodnes. Jen doufám, že mě také nikdo nikdy nedonutí nenávidět a hlavně, že už k tomu nebude mít nikdo tolik příležitosti, jako tomu skýtala 50. - 80. léta.

Kakajko
02.01.2014

Hájíček mě prostě baví! Zajímavý pohled zpět do kolektivizace 50. let.. A jaký měla dopad třeba na obyčejné rodiny.

Kakajko
02.01.2014

Hájíček mě prostě baví! Zajímavý pohled zpět do kolektivizace 50. let.. A jaký měla dopad třeba na obyčejné rodiny.

CvB
18.11.2013

Když svítí slunce, je člověku horko, když prší, slyší kapky dopadající na okno. Jiří Hájíček nepotřebuje dvacetistránkové popisy, aby si člověk představil sedláky a babky, aby je slyšel mluvit, aby je znal. A pak je tu síla vlastního příběhu. Hledání kořenů, příběhů, pravdy. Nalézání pravdy, objevení její relativnosti. Není co dodat, jen poděkovat. Pět hvězd.

„…a uslyšíš,“ pokračoval zvýšeným, roztřeseným hlasem, „uslyšíš, ty parchante, co můj táta udělal pro obec! Družstevní prádelna, telefon, asfaltový silnice, peníze pro včelaře, zahrádkáře, to všechno táta zařídil na okrese! Kde bysme bez něj dneska byli!“
Z toho mě mrazí. Ta hloubka nepochopení. Děs, že "oni" si vůbec neuvědomují, co všechno způsobili.

makemake
07.11.2013

Na Hajíčkovi mě hrozně baví ten sentiment, to lpění na věcech dávno minulých, které mají smysl pro jednoho, dva živé, ale ostatní už vůbec nezajímají a to pinožení na příběhem tolikrát prožitým! Román zatuchlý jako samotný archiv na třeboňském zámku, úporný jako vedro, které to léto panuje a palčivý jako starý hněv Rozálie Zandlové - to je Selský baroko, knížka, ke které se ještě několikrát a rád vrátím!

Marčullkas
22.10.2013

Příběhy obyvatel jihočeské vesnice, v době kolektivizace. Osudy obyvatel, kteří bránili vše co měli, co znali, pro co žili, a čeho se nechtěli vzdát!
Komunismus je největší svinstvo páchané na nevinných lidech! Jsem ráda, že si to vše už mohu jen přečíst. Kolik takových osudů je mezi námi? . . .
"Nedonutili mě nenávidět." Moc pěkně řečeno :)

Ronin Roujin
15.10.2013

Přečetl jsem téměř přes víkend a přitom má Hájíček v této knize vesnicky rozvláčné "flow". Jednu část překvapení na závěr jsem čekal, tu druhou už ne. Hájíček pěkně vystihl podstatu jedu, který nejen na vesnicích komunisti pravidelně vlévali do myslí svých poddaných. V příběhu je pěkně vidět, jak mohou různí lidé reagovat na neustálé ponižování a bezpráví. jen málokdo takový tlak ustojí takovým způsobem aby nezačal nenávidět toho, kdo ho mučí a šikanuje. Hodně silný příběh.

Neo1tex
28.09.2013

"Nedonutili mě nenávidět."

playada
21.09.2013

Tak to byla emocionální smršť do poslední stránky. Tolik těžkých lidských osudů, pokřivených pravd a polopravd, tolik bolesti a pokřivenosti lidských povah na 170 stránkách rozbulí i největšího cynika.

mijagi80
13.08.2013

Knihu jsem přečetl s velkým zaujetím, protože děda hospodařil na více než 12 ha v bramborářské oblasti a nakonec musel do družstva také vstoupit. Babička dostala na starost 30 býků na výkrm a dost se u toho nadřela. Nakonec střechu nad hlavou ubránili, protože v ní už jsme pátou generaci.

stanza
21.07.2013

Mně Jiří Hajíček zatím nikdy nezklamal, přečetla jsem na jeden zátah.

vekune
11.07.2013

Mně se to teda moc líbilo. Snad ještě i víc než Rybí krev. Některé prvky, situace tam byly v obou knihách hodně podobné. Jiří Hájíček ale umí krásně povídat a člověk se hend vžije do situace.

bbara155
28.06.2013

Velice zajímavá kniha. Autorův poetický styl mi připomněl Davida Jana Žáka, ale tahle kniha je úplně jiný žánr. Líbilo se mi, že autor nemá černobílé vidění světa a historie, jak by se dalo očekávat. Naopak! Ukazuje nám, jak špatná a nesmyslná je nenávist až za hrob a pomsta potomků. Spravedlnosti se nelze dobrat tím, že napravím dávnou křivdu spácháním křivdy nové. Taky je velmi ošemetné někoho soudit, když neznáme všechny okolnosti a nežili jsme uprostřed tehdejšího dění. Vzpomněla jsem si při této příležitosti na jeden výrok Hany Hegerové, který se mi nesmazatelně vryl do paměti:
"Já neodsuzuji člověka, že volí mezi ctí a životem. Já odsuzuji toho, kdo jej k téhle volbě nutí."

pil
17.04.2013

Příběh o padesátých letech jedné jihočeské vesnice. Kolektivizace.
Jiří Hájíček je podle mě jediný současný autor, který opravdu umí psát o vesnici. Poutavě. Jeho postavy jsou živé, dá se jim věřit, osudy nevycucané z prstu a dialogy netuhé. Umí zručně vykreslit atmosféru. A příběh? Silný, mocný, strhne vás sebou a vyplivne ve chvíli, kdy zaklapnete knihu, jako se to stalo mně. Přečteno za noc. (A to již přitom druhé čtení)

Claricia
24.11.2012

Knížka je mi velmi blízká tématem pátrání po předcích, po době minulé. Třeboňský archiv znám i z vlastních návštěv, vím, jak to v archivech chodí, jak složité někdy to pátrání po předcích a příbuzných bývá. I proto se mi tahle poměrně tenká knížka moc líbila, pan Hájíček navíc umí skvěle psát, takže jsem knížku zhltla během jednoho odpoledne. Navíc předkládá i téma ne pro každého stravitelné, téma kolektivizace venkova, za což má další plus. Jen víc takových.

mzajicek
01.08.2012

Knížka mě bavila. Neskutečně dobře se mi četla a přiznávám, že zápletku jsem tedy opravdu pochopil až když na ní došlo v textu. Mé odhady o směřování jednotlivých klíčových postav byly úplně liché. Překvapivě svěží čtení o nelehké době vhodné pro léto a každého, kdo má alespoň malou slabost pro tajemství schovaná v okresních archivech, starých farách, na půdách chalup i jen tak v krajině.

FreddieMercury
23.11.2010

Rozálie Zandlová, nejvíc hláška :D