Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1786
1786
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
V knize se vyvíjí vztah Alice a Richarda od prvního rande až po společné manželství a rodinný život. Alice s Richardem nejsou úplně typickým zamilovaným párem, od začátku tak nějak cítíte, že to úplně neštymuje. A čím déle jsou spolu, čím více se mezi nimi rozvíjí onen manželský stereotyp, tím hlubší se mezi nimi tvoří propast. Zda půjde dlouholetý vztah zachránit či zda se každý vydá jiným směrem, to už si přečtěte sami :)
Od knihy rozhodně nečekejte napětí, složité dějové linky či akce. Příběh představuje sondu do vztahu dvou lidí, jimž se jejich láska rozpadá mezi prsty z důvodu každodenních nedorozumění. Myslím si, že každý z nás zde musí najít jisté asociace se svým životem - ať už z dětství, nebo z prožitých vztahů (a pokud ne, jste asi šťastnými jedinci).
Moc se mi líbila ta zdánlivá jednoduchost a nenáročnost, která po dočtení knihy vyplyne v hloubku celého příběhu.
Čtivé, pravdivé, ale ničím výjimečné. Děj byl celkem předvídatelný a konec příběhu nedotažený.
Přečetla jsem celkem rychle, splnila bodík do Čtenářské výzvy, ale to je asi tak všechno.
Na život nás holky nikdo nepřipravil. Místo toho nám vyprávějí pohádky o princi na bílém koni a lásce až za hrob. Ta knížka je bolestně pravdivá.
Kniha, která ukazuje jen průměrnost a negativitu. Příběh banální až nudný. Nic neřešící popis tuctové rodinky s tisíckrát ohranou zápletkou bez nějaké pořádné pointy.
Moje první kniha od autorky a nevím, jestli ne i poslední.
Nemůžu říct, že by mě to úplně nebavilo, ale pořád jsem čekala, že se objeví nějaký příběh, pro který by to stálo za zapamatování. Ale neobjevil se. A dokázala bych i bez poslední kapitoly odhadnout pokračování, ve stejném klišovitém duchu, ten statisticky nejpravděpodobnější výsledek. Takže je dobře, že to už ani není řečeno.
Příběh beru spíš jako odstrašující příklad vztahu, ve kterém se nechci nikdy ocitnout.
Jinak je to napsané čtivě a i pohledy jednotlivých postav hodnotím kladně.
Petra Soukupová je mistryní dlouhých, nekonečných vět, kdy jsem netrpělivě pohlížela, zda už uvidím tu vytouženou tečku a ona tam byla čárka, žádná tečka, vykřičník, jenom čárky, samé čárky, tolik to trvalo než jsem dočetla do samotného konce věty :-)
Jsem spokojená. I když mě občas ty předlouhé věty štvaly, příběh se mi líbil, místy mě pobavil, rozesmál, prostě jsem se u čtení bavila a tak to má být.
Příběh našeho každodenního života, jednoho manželství se dvěma dětmi, psem Panem Černým, příběh jedné nevěry, rozpadu vztahu. Jak přesné a trefné. Jako sám život !
Kniha čtivá, i když jsem od ní čekala, že víc rozvede zápletku nevěry. Plusem je, že ty emoce z toho každodenního života opravdu čiší, což asi není jednoduché. Postava Richarda totálně na facku, jen práce, práce, práce a domácnost i s dětmi nechat na manželce.
To jsem nezvládla. Nenašla jsem smysl, proč tu knihu číst. Z těch dialogů, chování jsem měla akorát špatnou náladu celý den, to mi není zapotřebí. Taková manželství jsou všude kolem, každou chvíli mě vyšokuje nějaké další, kde pak probíhá bitva a já místo hezké neděle trávím čas s depresí. Na to je život krátký. Na poučení do života tuhle knihu nepotřebuji.
Mě knížka bavila. Krátké povídky o životě jedné rodiny v průběhu 17 let. Výstižné, ze života a dost často jsem si musela říct, to je jako u nás doma. Za mě super, knížka mi mile pomohla překonat kousek karantény.
První polovina mě bavila jen málo, kapitoly mi přišly od sebe odtržené, jak se skákalo v letech (asi to byly ty povídky). Druhou část jsem přečetla rychle a se zaujetím (souvislý příběh). Podle první části bych řekla ztráta času, zpracování povrchní, vadilo mi, ze díky povídce jsem se nedozvedela, jak dany kus příběhu bezprostředně dál pokračoval, bez přímé řeči jsem se ztrácela, těžké bylo i zorientoval se, o kolik let se příběh posunul. Druhá část byla výborná -pohled na krizi vztahu a prožívání každého člena rodiny, zejména dětí na rodiče a to když se začínají chovat jinak, co si o tom myslí. Díky druhé části mi 3hvězdy přišly málo....
na knihu jsem se moc těšila,a je výborná,,fantasticky namluvená,,Z.Kajnarová,,hltala jsem každé slovo,,příběh obycejné rodiny,starosti,radosti co život přináší,, Audiokniha
Pokaždé, když si pořídím novou knihu od této autorky, tak si říkám, že už mě nemůže ničím moc překvapit... a i když vlastně ne, zase se jí to povedlo! Jak to dělá? ty knihy jsou pořád "jen o lidských vztazích a neštěstí" a mě to pořád baví číst a prožívám každou další knihu jako by byla její první...
Knihu jsem po oslavných recenzích dala mamince pod stromeček. Maminka z ní moc nadšená nebyla, až jsem se snad i trochu urazila, protože:
- pěkná vazba
- Maruška Doležalová na instagramu pěla na tuhle knihu ódy
- byla drahá na můj vkus.
Já ji přelouskala až teď a teda zklamání. Takový jako opravdu zbytečný čtení.
Každej máme doma to svoje, nic neni zadarmo, a rozhodně ne vztahy. Vztah se musí pěstovat. Tady si jedou všichni na svým písečku, ani jedna postava sympatická, do čtení jsem se pak už nutila a jen čekala, co zas bude.
Zcela se ztotožňuji s komentářem Lo3ce.
V podstatě smutná kniha ze života .Příběh manželů Alice Richarda a jejich dvou dětí Loly a Karla.(děti mě šli pěkně na nervy)Jejich život sledujeme po dobu asi 20 let a jsme svědky ,jak se jejich manželství mění v krizi .A oni chtějí víc než přežívat-zda se jim to podaří tak to si již musíte přečíst sami.
Moje první Soukupová. Realistický příběh o obyčejném životě dvou lidí, kteří spolu neměli být, ale přesto jsou - mají dům, chalupu, dvě děti, ale nemají sami sebe. Místo žití, přežívání. Kniha se mi četla dobře, ale není to ten typ textu, u kterého musím číst dál a dál, protože to je úžasně napsané, nebo potřebuji vědět, jaký bude konec. Proto 4,5*
Za mne opravdu nesympatické postavy, na konci vyvolávaly smutek. Alespoň se mi před očima rozblikal pořádný červený vykříčník - nebuď nikdy taková!
Oceňuji, že zde autorka otvírá řadu vztahových témat - sobeckost, komunikace, stereotyp, schopnost porozumění...
A hádejte, děti, jak se ta rodina jmenovala. Byli to a) Hádalíkovi, b) Vztahovační. A správná odpověď? Obojí. A ta kniha byla a) zajímavá, b) zábavná, c) zbytečná. Bohužel c) je správně.
(SPOILER)
Petra Soukupová výborně popisuje partnerství,
hlavně dialogy. I když každou kapitolu vypráví někdo jiný, je to tak čtivé, tak zajímavě a realisticky napsané..., že dokážu pochopit každého. Hlavní hrdinové Alice a Richard se tak vlažně dají dohromady a pak už spolu žijí ze setrvačnosti, dělají co můžou, starají se o děti, ale... Vyprávění o rodině, kde stereopyp a všednodennost manželů ničí soužití. Přitom se hlavně žena tolik snaží, až moc. Kde je radost, kde je lehkost života, kde je legrace? Aneb návod na to, jak nežít partnerství. Nedalo se zavřít, přečteno za 2 dny.
Kniha a její námět se mi líbil, ze života jedné rodiny, o které bych řekla, že jsou to sousedi odvedle. Vztah dvou lidé od chvíle, co spolu chodí, vezmou se, mají děti a pak řeší a prožívají dennodenní problémy. Co mi ale vadilo hodně a knize to na celkovém hodnocení (aspoň za mě) hodně ubírá, je absence přímé řeči. Ve větách jsem se kolikrát ztrácela, vše odděleno jen čárkami, pár vět mi nedávalo smysl (a četla jsem několikrát), hodně to bere z celkového čtenářského zážitku. Ačkoliv jsem to nakonec vyhodnotila tak, že přesně takhle se odehrávají monology v našich hlavách... jenže otázka je, nakolik je tento styl psaní vhodný pro knihu.
(SPOILER)
Boha jeho. Vše na knize bylo vlastně špatně. Styl psaní autorky jsem neznala a žádné další její dílo v tomto stylu číst nechci. Ten vztah byl už od první stránky špatný. Vždyť se za celou knihu neobjevila jedna jediná situace, která by vyloudila úsměv, kdy by těm dvěma bylo spolu dobře. Děti byli (tedy hlavně na začátku) nesnesitelně rozmazlení smradi (pardon, ale opravdu byli) a Richard byl neschopný chlap a otec. Vlastně se divím, že nevěra či rozpad manželství nepřišel o trochu dřív. A ten konec? Proč? Vždyť já si celou dobu říkala, že to dočtu jen pro ten konec a takové zklamání...
Nicméně pokud někdo zažívá podobnou situaci, bude zřejmě hltat každé slovo a s mnoha momenty se zcela ztotožní.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Životní příběh Alice s Richardem a následně jejich dětmi Kájou a Loulu je další skvělou knihou, kterou jsem přečetla. Jejich životy a rodinné vztahy jsou přesně takové, jako zažívá každý z nás. Navíc napsáno velmi čtivě. Za mě určitě palec nahoru.