Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447917/bmid_veci-na-ktere-nastal-cas-gb8-447917.jpeg
4
1779
471
Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice a Richard, sedmnáct let jejich společného života, dvě děti, Kája a Lola. Kájovi je třináct a začíná mít rodičů dost, Lole bude jedenáct a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nikomu se nic moc neděje, stereotyp všechno překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Až do chvíle, než se objeví někdo nový. A s tím pocit, že doteď to vlastně nebyla láska. Jenže jsou rodina, a cokoliv se stane jednomu, poznamená všechny. A Kája s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Stojí ale tahle rodina vůbec za záchranu?... celý text
Přidat komentář
Vyvolat emoce umí kniha velmi dobře. Až moc. Všichni mi byli tak protivní, až jsem začla být protivná na svého muže. Takhle by to teda fakt nešlo....
A absence uvozovek mi teda drásala nervy obstojně. Asi na tyhle moderní věci už nejsem, či co.
Tak to je přesný.. Petra Soukupová je prostě skvělá. Za mě nejlepší co napsala. Není co dodat. Doporučuji!!!
Tak já nevím...buď je to autobiografie nebo je autorka úžasná pozorovatelka...šťastní ti, kteří mají pocit, že je příběh příliš depresivní a nereálný....
Na to, jak je kniha strašně chválena, tak za mě teda zklamání, spíš takový průměr.
Je to smutné až hořké, ale čte se to velmi dobře a je to napsané způsobem "přístupným" pro každého čtenáře.
Kniha je instatní deprese a je plná toxic lidí a vztahů, ale je tak úžasně a věrohodně napsaná, že nejde nečíst. Teď už zbývá jen doufat, že třeba existují i fungujicí vztahy?
Na začátku máme všichni růžové brýle... kniha o každodennosti manželství, života dvou lidí, kteří se v průběhu let odcizí, přestanou se chápat a dostanou se do patové situace. Velmi se mi líbilo rozvržení kapitol a náhled na situace všech členů rodiny. A přestože jsem žena, tak nějak více jsem stála na straně Richarda.
Realisticky popsaný život mnoha současných manželství. Ale asi už jsem generačně jinde a nebaví mě řešit tyhle krize. Nebo možná baví, ale jinou formou a jiné problémy. Tady není nic navíc než realita všedního dne. Chápu ale, že kdo v tom žije, může s knihou souznít. Co oceňuji, je jisté zobecnění, nejčastější průběh těchto krizí, vyhmátnutí podstaty.
Jestli sedí na nějakou knihu nálepka "ze života", pak je to určitě tahle. Každý má zkušenost se stereotypním a bezvýchodným obdobím ve vztahu a v životě. Hlavní je neustrnout v tom a nechlácholit se, že je to normální.
Ke knize jako takové: čte se to samo, navzdory tloušťce jednohubka. Vysloveně jsem se těšila, až budu moct číst. Jenže je tu jedno velké ale. Je mi z osudů všech aktérů knihy hrozně smutno. O to víc, že nepochybuju o tom, že naoko skvělých vztahů, kde nechybí peníze a perfektní dovolené a všichni vypadají, že jim nic nechybí, je kolem nás všech hrozně moc. Zbývá jen doufat nebo snad věřit, že to nezbytně takhle nemusí být i u mě.
Ať zvedne ruku, kdo v tomhle nežije, nebo aspoň chvíli nežil.
Začne to plíživě, jeden kompromis, malá přetvářka, sleva z nároků. Tou obrovskou koulí nespokojenosti a nedostatku smyslu na konci už těžko pohnout. Pozorovat vztah Alice a Richarda je někdy zábavné, někdy k vzteku a vždycky poučné. Jsme jenom lidi, ale pořád věřím, že to tak končit nemusí.
(SPOILER)
Kniha o manželství, kde láska zapadla do stereotypu a nudy. Rozmazlené děti, náročná manželka, manžel pořád v práci. Starší syn věčně na mobilu nebo u počítače, dcera dostane, co chce. Takových rodin dnes je. Ale nejsou nefunkční, vydělávají, utrácejí, nakupují, žijí, jezdí na dovolenou. A když to některou figurku přestane bavit, šup, někam jinam - manžel k milence, kluk do party, manželka k luxusním dárkům. Až se to provalí, tak je chvíli klid nebo se to rozpadne úplně a vznikne něco jiného. A zase jsou všichni nebo jen někteří šťastní a ti druzí nešťastní. Vy si myslíte, že Richard u Natálie vydrží? Ale kdepak, neuklízí, nevaří, hned na začátku ji srovnává s manželkou. A pak jsou tu děti, hlavně Lolinka. Richard se asi vrátí, chvíli to bude jakž takž ok a pak se to za se začne sypat. Každý druhý to má za sebou.
Kniha se mi líbila, nic moc jsem nečekala a byla jsem příjemně překvapená. Je to opravdu ze života. Strhla jsem hvězdičku za jméno Lola, to mě teda opravdu lezlo krkem.
Knihu doporučuju všem zamilovaným, aby viděli, jak to taky může dopadnout.
Ach jo, my si prostě s Petrou Soukupovou moc nerozumíme. Úplně na začátku jsem se výborně bavila, ty seznamovací popisy naštvaného páru a jejich neporozumění bylo trefné, satirické a skvělé - myslím, že tyto pasáže byly napsány původně a jsou opravdu úžasné. Za tuto první část dávám ty hvězdy. Nicméně druhá část už byla slabší. Nicméně autorce se opravdu povedlo vykraslit úplně obyčejný život, ve kterém jsou všechny postavy strašně nešťastné. To vše jen kvůli tomu, že chlap nerozumí a žena nevysvětlí. Ale rozumím, že někdy je vše marné. Knihu by si měli vzít všichni jako povinnou četbu - spíš jako párovou terapii!
Popis obyčejného života jedné rodiny, kterou postupně rozvrátí stereotyp. Zdánlivě obyčejné, ale přesto hluboké. Má oblíbená Soukupová, jak ji známe :-)
Knihy Petry Soukupové mám moc ráda, vždy se těším na každou její novinku. Věci, na které nastal čas se četly výborně, myslím, že autorka má smysl pro komorní příběhy, veselé čtení to rozhodně není, taková marnost. Vlastně všechny postavy až na Narálii naprosto protivný, a to i ty nanicovaté rozmazlené děti. Škoda drobné nepřesnosti - Richard nese svou dceru v náručí po schodech, je tam zmínka o několika mezipatrech (str.123), na straně 314 je ale zmínka, že rodina bydlela celý život v 1.patře... Hm.
Knížka mě zaujala. Dost. Život, tak, jak je. Ambice, zvyky, pazvyky, chtění a touhy, nuda. Zaběhlé rutiny, i bezmoc a odpovědnost. Náhody i řízený osud. Autorčin styl psaní je věrohodný, ať mluví za ženu, muže, chlapce i dívku.
Toto byla má první Soukupová. Anotace mě zaujala tak moc, že jsem se rozhodla pustit se do další, pro mě dosud neznámé autorky. Věděla jsem, že budu z knihy utrápená. Trápila jsem se, hodně. Nebylo to vůbec příjemné čtení, ale celkový dojem z knihy mám dobrý. Zajímalo by mě, jak pokračovaly životy hlavních postav, především Káji a Loly.
Autorčin styl psaní mi sedl a určitě se pustím do dalších knih. Chudák peněženka to říkám pořád! :)))
Sonda do života takové obyčejné rodiny, kde se vlastně všichni snaží, ale někdy je to málo, někdy moc, někdy příliš. Každý by z té rutiny občas rád utekl, a až když uteče, zjistí, že se mu po ní vlastně stýská.
Moc hezky vypozorované vztahy, touhy, snahy, stereotypy i nuda. Je na nás, jak s tím vším umíme naložit. Zrcadlo nám Petra nastavila pěkně.
Na knize se mi líbily upřímné postřehy z každodenního života a vykreslení situací, které zná každý. Nicméně Alice a Richard byly velmi nesympatickými hrdiny, vlastně jsem ani nechápala, proč jsou spolu, proč se vzali a proč spolu mají dvě děti. Celý jejich vztah byl vykreslen dost pesimisticky, celá kniha působí jako "antireklama" na manželství.
Styl vyprávění mi nevadil, k příběhu se hodil. Sice nejsem fanoušek zbytečně dlouhých souvětí, které by se úplně v pohodě daly rozdělit na několik menšíc vět, ale chápu, že tohle je zřejmě styl autorky a ona je tak zvyklá psát. Co mi ale naopak vadilo, bylo nepoužívání přímé řeči. Dost často jsem musela vydedukovat, co si tedy postavy asi řekly a co si asi jen myslí. Tuhle výstřednost nechápu, zřejmě jde o snahu být zajímavý, ale podle mě je to jen zbytečné přepínání čtenáře.
Životní příběh Alice s Richardem a následně jejich dětmi Kájou a Loulu je další skvělou knihou, kterou jsem přečetla. Jejich životy a rodinné vztahy jsou přesně takové, jako zažívá každý z nás. Navíc napsáno velmi čtivě. Za mě určitě palec nahoru.
Štítky knihy
rodina manželství rozvod rodinné vztahy milostné příběhy manželské hádky manželská krize stereotypy rodiče a děti povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Musím popravdě napsat, že brzy vám polezou všichni z té knihy tak strašně na nervy, že možná přehodnotíte, jak se sami chováte a možná něco změníte k lepšímu.
Přečteno za dva dny, nešlo se odtrhnout, chtěla jsem vědět, jestli je někdo za mě zabije :))))