V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3769
991
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Doslova mi při čtení šel mráz po zádech. Velmi emotivně laděný příběh, který by měl znát každý.
Kniha, jejíž děj je zasazen do počátku 50.let minulého století, do doby, kdy Evropu sužovala 2.světová válka. Poté co SSSR anektoval pobalstké státy, započal se zbavováním se svých domnělých nepřátel, které pro něj představovali inktelektuálové, umělci, ale i třeba kněží.
Hlavní hrdinka, teprve patnáctiletá Litevka Lina, je s matkou a mladším bratrem (a s tisíci dalšími obyvateli republik v Pobaltí) vytržena ze svého domova a v dobytčáku převezena do jednoho z mnoha kolchozů na jihu ruské Sibiře. Již cestou začíná její boj o přežití, Lina se musí vypořádávat s ponižováním, nedostatkem jídla, ale i utrpením lidí okolo sebe, smrtí někoho z nich nevyjímaje. Jakmile si na pracovní režim v táboře "zvykne", přijde další rána a to přesun takřka až na severní pól, kde mají pro sovětské vojáky stavět vyhřívané příbytky, zatímco ona a jí podobní postupně umírají v sibiřských mrazech.
Lina sama zhodnotila jejich snahu udržet si své životy takto: "Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe"...
Děsivá, úžasná kniha.
Tuto knížku jsem téměř celou probrečela. Kolik hrůzy, bezmoci, beznaděje, ale i touhy přežít se v ní skrývá. Každému doporučuji, na tuto část dějin se nikdy nesmí zapomenout a je dobře, že se o tom píše. A už zase bulím a bulím :-(
Naprosto úžasná kniha! Velmi čtivě a živě napsaná. Několikrát mi bylo špatně, brečela jsem, ale přesto jsem nechtěla, aby příběh skončil. Klidně bych knihu zařadila do povinné četby, protože o tomhle se tolik nemluví. Zvlášť, když autorka čerpala ze skutečných příběhů.
Konec příběhu mě příjemně překvapil, nevěřila jsem, že by se to mohlo stát :). Kniha ve mně zanechala mnoho pocitů, určitě se k ní vrátím!
Naprosto úžasná kniha..... nemám slov jak byla nádherná... Vyvolávala ve mě mnoho pocitu a nebudu lhát, ale dokonce jsem i brečela a jak.... :-D
Tohle byla moje druhá kniha, kterou jsem přečetla, od této autorky a mám čím dál intenzivnější pocit, že by obě měly být povinnou četbou pro všechny a pro jistotu jak v rámci jazyku českého tak dějepisu. Opět se mi velice líbil jazyk (děkuji i za překlad), ktery je čtivý, bohatý, barvitý a vykresloval události takovým způsobem, že mi bylo nejednou těsno a nejraději bych hlavním hrdinům donesla uvařený silný vývar a všechny deky, kabáty, čepice, přikrývky, pokrývky, ....no prostě všechno co bych doma našla. Kniha ve mě zanechala spoustu inteznivních pocitů, krásných i smutných. Takže tuhletu si určitě přečtěte!
Příběh lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domu, z vlasti. Každý den bojují o svůj život....... Silně emotivní kniha. Přečetla jsem ji za večer. Doporučuji všem!
Přečteno během jednoho dne a dočteno s otevřenou pusou! Nemyslím, že by konec byl špatný. Ba naopak, přesně to tam zapadlo a lépe to skončit nemohlo. Tohle nemělo být romantické dílo o zamilované šestnáctce. Mělo nám to alespoň trochu přiblížit dobu, ve které byli všichni vděční za jakýkoli projev lidskosti a porozumění. Opavdu hluboký příběh, který se mi vryl pod kůži.
Žít jako v koncentračním táboře 15 let? Hrozné. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže člověk vydržet. Trochu mě mrzelo, že autorka nepopsala setkání Liny se svým Andriusem. Mohlo to to smutné čtení trochu rozradostnit.
Při čtení této knihy, jsem marně mezi řádky vyhlížel alespoň to pomyslné světélko v podobě naděje na konci tunelu. Těžký a krutý příběh, který by se měl stát povinnou četbou. Pod dojmem této knihy si musím položit otázku proč má zlo tolik podob a proč je člověk člověku schopen přinášet tolik bolesti a utrpení. Poučení pro ty, kteří si denně stěžují na to, jak špatně se mají.
V pořadí již druhá válečné kniha, kterou jsem četla. Tato je ovšem tak trochu z opačné strany barikády - totiž že v knize na rozdíl od Hitlera vystupuje Stalin. Ruta zde velmi živě a přesvědčivě líčí osudy pobaltských zemí a odvod lidí nepohodlných režimu do gulagů rozptýlených po Sovětském svazu.
Tady začíná příběh Liny, Jonase, jejich matky a otce a Andriuse. Linu si nelze neoblíbit, je silná a přes obrovské riziko kreslí, píše a dokonce i krade jídlo, dřevo a další věci u srubů NKVD. Na knize se mi líbí právě to, že rozhodnutí všech postav nejsou jen černá a bílá, je to právě naopak. Lina například odsoudí matku Andriuse a následně i Andriuse samotného, protože mají jídlo a jsou čistě oblečení, takže tolik netrpí. Potom se ale ukáže, že je situace ve skutečnosti trochu jiná, než jaká se na první pohled zdála. Takových situací je v knize více a občas ani nevíte, co si o tom všem máte vlastně myslet.
Příběh plynul velmi rychle a než jsem se nadála, tak už byl konec. Málem jsem i uronila pár slz, což se mi normálně nestává, ale nakonec jsem se ovládla. Postavy byly vykresleny vážně skvěle a například i vedlejší postavy (pan Stalas) dostaly v knize svůj prostor. Epilog a dodatek autorky už jen nasadil knize pomyslnou korunu.
Nádheré emotivní dílo! Dýchalo na mě utrpení, naděje, smutek a vztek. Tuhle ÚŽASNOU knížku mi půjčila kamarádka s tím, že si ji prostě musím přečíst, a že mě to dostane:) Kdybych mohla dala bych ale pouze 4,5 hvězdičky za ten konec, moc mě mrzelo že to Ruta nezakončila lépe. (Mluvím o konci v té polární oblasti, dopis který psala Lina byl skvělá varianta na zakončení)
V šedých tónech mě navnadilo na pořízení si vlastního výtisku a už se chystám na Sůl moře a Potrhaná křídla..
Neskutečně silný a emotivní příběh! Z každé stránky na vás dopadá těžké utrpení lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domova a bojovali o holý život v krutých podmínkách, které si člověk v dnešní době jen těžko dovede představit.... Jak lehké je otočit kolečkem a mít příjemné, hřejivé teplo, zatímco z knihy na vás dýchá mráz a led ze samotné Sibiře....
Doporučuji! Je to skvělý příběh a Ruta Sepetys má obdivuhodný talent takové příběhy vyprávět, to se jen tak nevidí. Já se jen divím, že se o táborech na Sibiři moc neví a od té doby, co jsem V šedých tónech přečetla, si stále říkám: "A co když se to ještě děje? Když to Rusové dokázali utajit tehdy, proč ne dneska?" Je děsivé, že se něco takového dělo, umřelo tolik lidí... a takřka nikdo o tom nic nevěděl. Jedním slovem: doporučuji. Přečtěte si ji. Je podaná jednoduše a rozhodně to není jako vytržené z učebnice dějepisu.
Velmi čtivý, emotivní příběh...sice vymyšlený, ale na základě mnoha vzpomínek různých lidí. Smekám před nimi, že takové hrůzy přežili, ale také proto, že o nich dokáží vyprávět dál. Je mi z toho smutno, vždy když čtu takvou knihu, je mi těžko na duši, ale nedokážu po dalších takových knihách nesáhnout...Děkuji Rutě za tuto knihu, lidé by neměli zapomínat. Není to tak dlouho...bohužel, mám strach, že v dnešní době by se to klidně mohlo stát znovu...můžeme jen doufát, snad ne...
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Ze začátku jsem se do knihy nedokázala vůbec začíst. Trvalo mi více jak sto stran, než se mi to donečně podařilo a dočetla jsem ji za dva dny. Nejvíce na mě zapůsobil příběh Liny a Andriuse, ale zbytek knihy mi tak nějak prošel před očima bez povšimnutí. Je psaná tak zvláštním způsobem, tak nějak vzdáleně od toho všeho, a proto se mi vůbec nedostala pod kůži. Hned při půjčení v knihovně jsem byla varována, že to nebude moc veselé čtení a taky že nebylo. Ale čekala jsem, že mě kompletně zasáhne, rozpláče a rozbije na milion kousků. Krásná (jak se to vezme samozřejmě) kniha to určitě je a doporučuji každému, ale mně osobně moc nesedla.