V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452180/bmid_v-sedych-tonech-BQL-452180.jpg
5
3769
991
Moderní klasika od Ruty Sepetysové nově v brožované vazbě! Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití, a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Asi jsem četla už moc knížek s podobnou tématikou a depresivním nádechem. Sůl moře od této autorky mi připadá mnohem lepší, děj více plyne. Tady se koncentrujeme pouze na utrpení postav a téměř jjistou smrt. Nehledě na to, že bych jako čtenář ocenila, když bych svoji duši utěšila nějakým pozitivnějším závěrem.
Knihu jsem dočetla před pár minutami a nějak mi chybí slova... Ne, že bych nikdy nečetla nic na toto téma. Naopak, coby rusistu mě vždy zajímala vyprávění z gulagů a doby stalinských deportací. Pravda je, že se tomuto tématu již dlouho vyhýbám, protože zkrátka už nic dalšího ani vědět nechci. U knihy jsem několikrát brečela, četla jedním dechem a žila osud hlavních postav. Bála jsem se s nimi a doufala stejně jako oni ve šťastný konec. Nádherně napsaný syrový příběh. Přesto neuvěřitelně lidský. A s poselstvím pro nás všechny v jakékoli době - i v té největší tmě je kousíček světla.
Další emotivní výzva autorky, aby se nezapomnělo na hrůzy války. Obdivuji nezlomnost litevčanů přežít v takových podmínkách. A prosím s autorkou: nezapomente na utrpení jiných!
Naprostá špička. Dech beroucí, uvěřitelné, poučné, nezapomenutelné, atmosferické. V knize sice nejsou žádné hluboké myšlenky nebo stylistické perly, ale vyznění je nakonec hlubší než u intelektuálních knih. Jedna z mála autorek, která mě jako chlapa dokáže zaujmout.
Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.
Kniha mě naprosto pohltila hned od první stránky ,,,, emotivně laděný příběh odehrávající se za podmínek pro život nepředstavitelných ,,,,
Tak tahle mně naprosto dostala. Velmi emotivně psaná historie, o které se bohužel nemluvilo. Pohled na válku z druhé strany. Obdivuji statečnost a houževnatost lidí, kteří tohle museli podstoupit.
Asi bych jenom opakovala to, co bylo napsáno v komentářích níže. Je to nádherná kniha se silným příběhem.
K téhle velmi emocionální, silné knize musím něco napsat, jinak bych si to neodpustila. V knihkupectví jsem uvažovala nad její koupí. Říkala jsem si : Bude mě bavit toto téma? Válka? Hitler a Stalin? Nebudu litovat? Mám nebo nemám koupit? Ano!! Jsem tak moc ráda, že jsem si ji koupila a mohu ji zařadit do mé knihovničky. Každá stránka hrozně ubývala a mně bylo hrozně líto, že už byla pryč. Tak silný příběh až mi z toho šel mráz po zádech. Kdo o této knize uvažujete sáhněte po ní a nezklame vás!
Tato kniha byla od Ruty Sepetys má druhá. Velmi čtivým způsobem přibližuje historii o které se moc nemluví. O tom že Hitler a němci nebyli jediní kdo vyhlazoval národy v Evropě ve velkém.
Za mě pět hvězdiček a doufám že si budu moci přečíst i další knihy. Je to skvělá spisovatelka!
Stránky ubíhaly přímo světelnou rychlostí a celkově byla knížka velmi emocionální.
Díky předchozím recenzím jsem si knihu půjčovala s opravdu velikým očekáváním. Románů z válečné doby jsem přečetla nespočet, nicméně ještě žádný, ve které by byl utiskován nějaký z pobaltských národů - o to více mě lákal, neboť se mi toto téma, stejně jako autorce, jeví opravdu zanedbávaným. První strany byly zklamáním. Autorka užívá velmi prostý jazyk, sestávající především z jednoduchých vět. Čtenář má pocit, že se hned v prvních třech kapitolách odehraje snad vše podstatné. Opak se ale postupně stává pravdou. Právě ona autentická obyčejnost vtáhne čtenáře do děje velmi silně, že se odtržení od knihy stane téměř nemožným. Všechny strasti hlavní hrdinky, s nimiž je během svého nelehkého osudu konfrontována, jsou navíc prokládány retrospektivními vzpomínkami na šťastné chvíle života, což ještě více umocňuje pocit lítosti nad těmi, kteří nedobrovolně přišli během pár minut o vše, co měli - o to, čehož my si často nevážíme a stává se nám samozřejmý. Konec má rychlý spád, je do jisté míry opravdu otevřeným a je pravda, že by příběh býval mohl mít obsáhlejší dohru. Nicméně v nejlepším se má přestat. Doporučuji! Já, čtenář velmi loudavý, jsem ji přečetla během necelých dvou dní - to nechť je důkazem, že opravdu stojí za to jí listovat.
Do knihy jsem se téměř okamžitě ponořila, ale opravdová bomba to byla až tehdy,kdy jsem si uvědomila, že se tohle opravdu dělo. To jsem pak jen seděla a přemítala, jak vůbec někdo mohl takové věci dělat.
Musím vyzdvihnout nádherný vztah mezi Linou a Andriusem. Fascinovalo mě, jak se dá v tak nehostinných podmínkách zažít něco tak krásného (u "krasívaja" jsem se málem rozbrečela, to bylo tak sladké). A proto mě zklamal konec, který mi přišel strašně otevřený. Četla jsem, četla, a najednou už nezbývaly žádné stránky , a já tolik chtěla vědět, co se s hlavními hrdiny dělo dál, a epilog mi nestačil. Nicméně to nebylo na strhnutí hvězdičky a knihu si určitě ještě znovu přečtu.
P.S.: Jo, "odtušil" tam bilo do očí...
Moc hezká knížka. Už od 1. stránky jsem se do ní absolutně ponořila...
Kniha dobře popisuje to, jak se někteří lidé dříve měli špatně. Je pravda, že je mnoho jiných knih z války, ale na téhle se mi líbí, že nejde ani tak o krutý popis nelidského zacházení s člověkem, nýbrž jde spíš o boj, který se v každém takovém člověku odehrává. Co asi někdo v takové situaci cítí? Strach, bolest, vztek, utrpení,... Ale přes všechno tohle existuje i malá naděje, že je možné se z toho dostat, a útěcha, jako třeba Lině byly útěchou její kresby...
Moc se mi líbil vztah mezi Linou a Andriusem...
Podle mě je tahle knížka úžasná a krásná, čtenáři se do ní mohou rychle začíst a rychle ji přečíst, a všem ji vřele doporučuji, protože to podle mého názoru STOJÍ ZA TO!!!
P.S. Je zajímavé, že autorka používá dost často slovo Odtušit... :D
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek".
"Snazili jsme se ze dna oceanu dosahnout na nebe. Doslo mi, ze kdyz si navzajem podrzime, treba se k nemu dostaneme bliz."
Smutny pribeh o opomijemem tematu - anexi pobaltskych statu k Sovestskemu svazu a krutych praktikach stalinismu. Kniha je psana ctivou vcelku jednoduchou formou, ale tizivy dojem zanecha.