V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3785
3785
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha mě nejdříve zaujala svou obálkou, později i silným příběhem. Četla se jedním dechem..
Knihu jsem koupila kvuli zajimavemu tematu, o okupaci v pobaltskych zemich se toho u nas moc nevi. Nicmene ocekavani nesplnila, rozpracovani postav je chabe, vse pusobi strasne zjednodusene, misty i neverohodne. Srovnani s Krvavymi jahodami od Sosnarove nebo podobnymi tituly rozhodne nesnese.
Velice čtivě napsaná kniha, která si bohužel zakládá na pravdě. Je v ní o utrpění lidí, ale také o tom, jak lidé dokážou být silní a mít naději i v těch nejtěžších situacích. Myslím, že by si ji měl přečíst každý. Každopádně mě teď Pobaltí začalo docela zajímat.
Kdyby mi bylo třináct let, kniha by mne nadchla. Jenže velké téma nestačí. Přečetla jsem ji za jeden den a zůstal ve mně dojem, jako bych četla jen výtah, upoutávku, viděla jsem jen špičku ledovce. Já vím, že dnes se žádá rychlý děj, žádné zdržování nudnými popisy. A ty pořádné popisy strašně chyběly, detaily, prostředí, počasí, pocity, jak ti lidé vypadali.... Z velké části se děj odvíjí v dialozích, ale ty jsou občas tak kostrbaté, že postavám nevěřím. Některé scény jsou velmi působivé, uvěřitelné a jiné zas trapně vyumělkované.
Na to že já historické knihy moc nemusím tak tahle mě naprosto dostala. Krásně napsaná( jen nějaké drobnůstky co mi nesedli, ale to mi bylo vcelku jedno), dojemné chvíle při kterých mi i slzička ukápla a já teda u knih moc často nebrečím. Ruta Sepetys vytvořila svůj dopis jako Lina obrázek, který poslala dál...
Nemůžu se zbavit dojmu, že se z toho tématu dalo vytřískat trošku víc. Hlavně mi to nepřijde úplně dobře napsané. Autorka má takový "nevypsaný" a nevyzrálý styl - samé jednoduché věty, zkratkovitost. Hlavně ze začátku mi kvůli tomu dělalo dost problémy se začíst. Ale čtyři hvězdičky s přehledem.
Kdykoliv čtu knihy s tímto námětem,žasnu kolik je v lidech zla a temnoty a co jsou schopni udělat druhým.A doufám,že to co se dělo se nebude opakovat.Všichni si to přečtěte a zamyslete se.
Další super knížka od této autorky, kterou jsem přečetla jedním dechem. Zavedla mě do historie, o které jsem před tím moc nevěděla. Jen tak dál!
Auto zastavilo před nemocnicí. Všem se ulevilo, že plešatého muže ošetří. Ale ne. Čekali. Nějaká žena, která byla taky na seznamu, rodila. Jakmile přestřihnou pupeční šnůru, naloží je oba do auta.
V tu chvíli mnou projelo mrazení. Musela jsem přestat číst a rozdýchat to. A to jsem byla teprve na začátku knihy. Bylo ještě hůř. Po celou dobu se mi slzy draly ven. Nádherná kniha s nádhernou obálkou. A s takovým utrpením uvnitř. Říkám si. Jak můžeš tvrdit, že je nádherná? Vždyť čteš vůbec, co se tam děje ? Ano, čtu, odpovídám si. Čtu o té bolesti a strachu. Umírání. Hnusu. Ale zároveň čtu taky o rodičovské lásce, lásce k druhým. O síle přátelství. O odhodlání zachránit a pomoci ostatním. O nesobeckosti. O tom, že svůj příděl jídla dají druhým. Že si navzájem pomáhají. A v tom je ta krása. To si zaslouží respekt a uznání. Klaním se před každým, kdo je jako Jelena, Lina, Jason, Kostas, Andrius a všichni ostatní. Táhli za jeden provaz- aby přežili.
Stala se z nich jedna velká, zubožená rodina.
Silný příběh Ruty Sepetysové.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek.
Moc dojemná kniha smutná rozhodně stojí za přečtení. Všechny knihy autorky stojí za přečtení.
Naprosto geniální kniha! Nedokážu jsem ji dostat z jlavy. Přečtena za jeden den. Po jejím dočtení jsem jsem byla úplně mimo. Celý příběh je neuvěřitelně depresivní, pojednává o velmi děsivém období naší historie. Tato kniha vás chytí za srdce a už se nepustí.
Krásná, i když velmi smutná kniha, krutý, drsný příběh ze Sibiřského gulagu. Doporučuji, výborně se čte. A jak zde již někdo psal, i slza mi ukápla a to nejen na závěr knihy. Stála by za zfilmování.
Kniha je napsaná tak, že se velmi dobře čte, i když je téma tolik náročné a hlavně bolavé. Vůbec nechápu,jak to ti lidi mohli vydržet a pak žít normální život... I slza mi ukápla. Svět je někdy opravdu krutý a mě jen mrzí to, že tomu jako jednotlivec nemohu zabránit a nic udělat....
Nádherné vyprávění o historii, která je velice smutná. Nechť je tato knížka pro nás inspirací v tom, že i v nejhoších a nejubožejších podmínkách může člověk zůstat citlivým, pečujícím a nesobeckým člověkem s velkým "Č", ne zvířetem. Četlo se to jedním dechem, těším se na Sůl moře.
Co napsat k této knize? Snad jen to, že za války to neměl opravdu nikdo jednoduché. Myslím si, že je dobré si přečíst jak to za války chodilo v pracovních táborech v Rusku, kde dle mého názoru byly stejně hrozné podmínky jako v těch koncentračních.
Dech beroucí příběh. V současnosti si ani neumíme představit, co všechno tito lidé vytrpěli, aby získali zpět svou neprávem vzatou svobodu. Příběh Liny je sice fikce, ale takové věci se opravdu děli, a to pomyšlení mě plní lítostí nad ztracenými životy.
Knížka mě pořádně chytla asi tak v půlce. Četla jsem i Sůl moře a to mi přišlo čtivější než V šedých tónech. Ale obě knížky jsem si užila a doporučila bych je všem, protože je dobré mít přehled o tom, co vše si lidé vytrpěli, abychom se my mohli mít tak dobře.
Příběh velice silný a emotivní. Osobně ho vnímám velice poučně. O sovětských pracovních táborech Stalinových by člověk již dnes měl běžně vědět. Stále však vnímám, že je u nás toto téma až na zadních kolejích oproti velice "komerčnímu" tématu nacistických koncentračních táborů. A to i přes to, že bolševici měli v dobách vzniku nacismu již na svědomí spoustu životů. Vnímám pozitivně z hlediska přiblížení tehdejší situace v jiném státě.
Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla.
Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech.
Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí...
No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Pecka! Méně známé téma související s druhou světovou válkou. Lidství v ryzí i "vlčí" podobě. Hezky se čte a rozhodně bych zvážila zařazení do maturitních kánonů.