V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3788
3788
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray , 2011
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem přečtla během jediného dne, slza u ní ukápla. Je to jedna z těch knih, které vás chytí a nepustí protože prostě musíte vědět co se s hlavní hrdinkou, Linou, stane. Jak to dopadne, jestli rodina přežije. Knížka se čte hezky, jediné co mi vadilo byla spousta prázdných míst - knížka by mohla být o slušný kousek tenčí, kdyby text neustále nezačínal a nekončil v polovině strany. Ale to je asi dnes obvyklé - marketing ve stylu jogurtu, kde otevřete kelímek a zjistíte, že je tam jogurt jen do jeho poloviny. Takže asi nemáte takový problém dát hodně peněz za tlustou knihu a když není tlustá, tak jí tlustou uděláme. Ovšem tato kniha ani tak nijak tlustá a dlouhá není.
Co mě trochu mrzelo je, že děj se točí jen kolem Liny a její rodiny a to ještě v případě její matky a bratra jen sporadicky. Vlastně vůbec nevím co prožívala Linina matka a bratr Jonas, bylo okolo nich tolik dalších příběhů a osudů a myslím že je škoda, že o nich nic nevíme. Prolétáváme týdny a měsíce života v kolchoze nebo v táboře a vlastně nic nevíme o denním fungování tábora, jen to, že denní dávka chleba byla 30 gramů na osobu. Ale autorka asi nechtěla napsat knihu vypovídající o historických faktech, asi nechtěla jít víc do detailu, asi chtěla vyprávět příběh Liny a na něm demonstrovat co se dělo za Stalina s tisíci dalších Litevců. A to se jí, myslím povedlo. Já určitě budu hledat další literaturu o tomto tématu.
Dočteno a již podruhé si po přečtení knihy od této autorky kladu otázku, zdalipak nejsem příliš kritický čtenář této autorky:-) nebo její díla jednoduše neumím dostatečně ocenit.
Autorka píše jednoduchým stylem. Je to rozhodně čtivé dílo, ale její zkratkovitý styl, bez hlubšího psychologického vykreslení postav, smyslu pro detail a pocity řadí tuto knihu mýma očima mezi průměrná díla zaobírající se tématikou koncentračních táborů, deportace na Sibiř aj.
Ničím mi ta kniha nepřijde výjimečná. Je to na můj vkus příliš ploché a potenciál knihy nebyl plně rozvinut. Zkratkovité a často nepřirozeně brzy utnuté kapitoly, v jejíchž obsahu se často vytvářelo pomyslné ideální "podhoubí" pro gradaci děje, je ve spoustě případů čtenářkou necitlivě brzy ukončeno.
Další kámen úrazu této knihy je, že na rozvinutí tak silného příběhu je cca 280 stran knihy žalostně málo! O to více, když je děj rozkouskován do nesmyslně krátkých 85-ti kapitol, kdy každá další kapitola začíná psát příběh zhruba od poloviny nové stránky (v tomto si Ruta Sepetys doslova libuje a knihu tím lišácky dělá objemnější. Tentýž nešvar je přítomen i u jejího dalšího díla s názvem Sůl moře).
Kniha nesplnila má očekávání, ale taktéž výrazně nepropadla. Jinak řečeno...zapadla u mne do šedého průměru.
Velmi silný příběh na odlišné téma z 2. světové války, o kterém se zas až tolik nepíše, nemluví. Škoda jen, že se autorka knihy do toho rozsahem více neponořila a nerozepsala do ještě větší citové hloubky.
Strhne vás a nepustí! Krásně psaná kniha,do které se začtete a budete přijímat všechny těžkosti,které se staly,spolu s hlavními hrdiny a budete kolikrát hledět s pusou dokořán,jak je vůbec možné,co se dalo všechno zažít...
Mně teda dostala,krásná,jsem moc ráda,že ji mám v knihovně... :-)
Je mi vždycky strašně líto, když čtu podobné knihy. Je mi líto těch lidí, kteří zemřeli naprosto zbytečně a za otřesných podmínek. Je mi líto těch, kteří tato léta přežili, přesto nemohou být šťastní, jelikož přišli o všechno. O svoje zdraví, duši, příbuzné, střechu nad hlavou a společenské postavení. Nikdy těchto knih nebude dostatečné množství. Takže děkuji autorce za tuto knihu, která mi opět otevřela oči a ukázala i noční můry z jiných oblastí. Pobaltské státy v podobných knihách bývají dosti opomíjené. Co jiného ještě říct ke knize? Jedná se o velmi čtivou, emocemi nabytou záležitost, která se může zdát jednodušeji napsaná, ale také si musíme uvědomit, že hlavní hrdinkou je zde (na začátku) 14 roků staré děvče a její malý bráška...
Úžasná kniha,s velmi silným příběhem..Nedokázala jsem se od ni odtrhnout..Dokonce i slza ukápla.
Neskutečně silná kniha, vykreslující hrůzy minulosti. Strhne hned od začátku a nepustí a po dočtení přijde podivně prázdný a smutný pocit.
Četla jsem již nějaké knihy o koncentračních a pracovních táborech atd., tuto řadím k těm nejlepším a nejen co se tématu týče. Hrůzy se v této knize dějí od úplného začátku a přece jen tam byla cítit obrovská snaha radovat se z malých věcí a držet spolu.
Kam se hrabou horory, největší děsivost je ve skutečnosti a lidský krutosti. Knihu si rozhodně ještě přečtu a časem koupím.
Mimo to, docela jsem ocenila krátké a výstižné kapitoly, kniha nebyla vůbec zdlouhavá, naopak velmi, velmi čtivá. Prý byl i film, nevím, neviděla jsem a možná ani vidět nechci, kniha mne odrovnala dostatečně.
Strašně krásná kniha. Chvílemi mi běhal mráz po zádech.
Je to velmi emoční a opravdu jsem v půlce myslela, že budu muset skončit.
Ale přečetla jsem a jsem za to ráda!
Úžasná kniha, dokonale napsaná a plná emocí. Přečetla jsem takřka bez dechu a neubránila jsem se slzám. Obdivuji autorčin vypravěčský talent. Kniha mi také poskytla mnoho nových informací a rozšířila mé znalosti. Příběh se čte v podstatě sám a pokaždé, když jsem byla nucena knihu odložit, nedokázala jsem potlačit myšlenky na příběh, který v sobě její stránky ukrývaly. Vřele knihu doporučuji, je bezesporu jednou z nejlepších, jaké jsem v loňském roce četla.
úžasně čtivá kniha, i když neskutečně smutná, pravda halt není vždy veselá, pobrečela jsem si.
Nemohu dát lepší hodnocení. Kniha mě velmi zklamala. Jde málo do hloubky, příběh jako takový je povrchní, konec odbytý. Autorka psát umí, ale spíš líbivě a jednoduše, chybělo mi tam větší cítění, propojenost s druhou světovou válkou.
Pěkně napsaná kniha o tom, že za 2.sv.války docházelo i k dalším hrůzným věcem kromě perzekuce Židů. Je to pro mě nepředstavitelné, co si ti lidé museli vytrpět.. Doporučila bych to jako povinnou četbu, aby si lidé uvědomili jak se mají, až budou brblat, jak se mají špatně.
Kniha o tom, jak peklo popsat v lehkém šedém tónu. Podle mě krásně napsaná. Tím, že primárně neútočí na city, ale pouze popisuje děj, se vám zavrtá až pod poslední vrstvu kůže a zůstane tam zahnízděná ještě dlouho po dočtení. Ve mě zanechala mnohem hlubší dojem než Nabarvené ptáče, které se v popisu brutality přímo koupe.
Tato kniha na mne udělala velmi silný dojem. Hodně mi seděl autorčin styl psaní - Sepetysová píše velmi přímočaře, jde rovnou k věci a rozhodně umí vytvořit tu „správnou“ tísnivou atmosféru a napětí mezi jednotlivými postavami, jaké by člověk u válečné literatury očekával. Ta tíseň a napětí se během čtení velmi nenápadně, ale za to intenzivně přenášejí i na čtenáře samotného a zůstávají v něm ještě dlouho po dočtení. Určitě doporučuji.
Príbeh písaný z pohľadu detí alebo mladých ľudí ma vždy dostane...možno práve preto hodnotím tak vysoko...statočnosť, sila, odvaha a nádej je v tejto knihe v plnej miere zastúpená..ja odporúčam
Tak před třemi lety bych knize dala plný počet hvězd, nicméně se mi během té doby dostala do rukou lépe zpracovaná díla na téma transporty, odsuny, pracovní tábory. A hodnocení je ovlivněno čtenářovou historií, jak o ní pěkně píše Alberto Manguel (Dějiny čtení).
Ano, příběh to je silný, hrozné podmínky na Sibiři zasáhnou, ale z literárního hlediska mi příjde styl vyprávění jednoduchý, povrchní, což zdůrazňují těžko uvěřitelné patetické části (čokoláda, narozeniny). Autorčina kniha Sůl moře mi přijde spisovatelsky zralejší.
Obsahuje spojlery.
Podívala jsem se na mapu v knize, kde je vyznačen Trofimovsk, místo, kde Lina a ostatní "nepřátelé" SSSR strávili dvanáct let. Zavzpomínala jsem, co všechno krásného i bolestivého jsem já prožila za posledních dvanáct let a představa, že bych de facto nežila, ve mně vyvolala úzkost, jakou jsem pocítila často při čtení knihy a musela ji odložit, abych zpracovala všechnu bolest, bezmoc, všechny dny a noci za polárním kruhem. Kniha je velmi emotivní, je dobré mít dopředu informace o zvěrstvu, které Stalin páchal ve třech malých, hrdých státech - Litvě, Lotyšku, Estonsku a samozřejmě nejen tam. Nejsem člověk, který by se lehce dojímal, ale po přečtení knihy mám slzy na krajíčku a děkuji za vše, co mám i nemám.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Za sebe nemůžu hodnotit vysoko, kniha mě totiž příliš nezaujala... čtivé vyprávění, ale překvapivě bez silných emocí, bez atmosféry, ploché až naivní - nejspíš nejsem cílová skupina. Oceňuji alespoň námět, ale ani tak dál nedoporučím.