Čaroprávnost
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454/bmid_caropravnost-6Ov-454.jpg
4
2292
214
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 3. díl >
Když se na Zeměploše narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnickou hůl a stane se z něho mág. Dcer se tento nepsaný zákon netýká, protože s ženami zeměplošská magie vůbec nepočítá. Stařičký kouzelník Podomní Kšaft si až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když svou hůl předal právě narozenému^ osmému potomku osmého syna, aniž se přesvědčil, zda je to kluk... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1994 , TalpressOriginální název:
Equal Rites , 1987
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem po letech cetla znovu a bavil me pribeh a to dobrodruzo, ale je poznat, ze to jsou zacatky...je takova jina.
Začínám si zvykat na Pratchetta a na to, že prostě neurazí, nenadchne. První tři díly ze Zeměplochy mi přijdou temnější, vážnější než ostatní. Ale, že bych se smíchy popadal za břicho? To těžko. Pár úsměvných momentů kniha měla, ale nic extra...2,5*
(SPOILER)
I Čaroprávnost jsem četla už potřetí. Ani Čaroprávnost ještě tak úplně není ta Zeměplocha. Je to určitě příběh z paralelní Zeměplochy, protože na té "naší" by se musel odehrát trochu jinak. Pozná se to snadno. Má jinou barvu. Je tam víc malachitové zeleně a malinové červeně. Je to tmavší (ne temnější) a kontury jsou ostřejší. Více pohádkové inspirace se odráží v barvě. Také Bábi Zlopočasná ještě není ta Bábi. S Bábi, tak jak ji známe, by se příběh nikdy neodehrál, protože Bábi by nikdo do řeči neskočil. A určitě ne dvakrát. Také Ostrúhel jaksi není Vzoromil Výsměšek, mág, který mohl být nejšťastnějším mužem na světě, kdyby se nerozhodl stát největším mágem a jeho děvče největší čarodějkou. Toto podání prostě musí pocházet z velmi paralelní Zeměplochy, kde Bábi skutečně přijme místo na univerzitě a nosí i trochu toho červeného hedvábu. A je tak nějak jasné, že Pratchett pořád ještě netušil, že se na Zeměplochu bude vracet až do konce života.
Přesto je Čaroprávnost dobrý příběh, který vychází ze skutečných událostí. Není to tak dávno, kdy žena nemohla být doktorem, ale povolání sestry nebo porodní báby bylo považováno za velmi vhodnou kariéru pro děvče... zde se specifiky britských ostrovů. Není to možná ta nejzábavnější a nejvtipnější zeměplošská kniha, ale je evidentě první, kdy Pratchetta napadlo, že Zeměplocha by nemusela být jen na jedno použití a dal by se na ní vyprávět i trochu vážnější příběh, než jakým je parodické dobrodružství prvního turisty.
***
„Ale ona s tím bude mít spoustu starostí.“
TAKOVÝ JE ŽIVOT, ALESPOŇ MI TO ŘÍKALI. SÁM TO POCHOPITELNĚ NEZNÁM.
***
„Jdeme se podívat na starou Zlopočasnou.“
„Ale ty s náma nemusíš.“
„Stejně bys nás jenom zdržovala a nakonec bys brečela.“
Esk se na ně z výšky zachmuřeně podívala. Málokdy plakala, protože brzo zjistila, že to celkem k ničemu nevede.
„No, když mě s sebou nechcete, tak já jdu,“ prohlásila. Takové reakce se u většiny sourozenců považují za logické.
„Ale jo, my budeme rádi, když s náma půjdeš,“ dodával spěšně Gulta.
„To ráda slyším,“ prohlásila Eskarina a seskočila na udupaný sníh.
***
Kozy mezi sebou používaly jména, to věděla, ale byla to jména typu: „koza, co je moje matka“, „koza, co je moje dítě“, „kozel, co je vůdce stáda“, a tucet dalších podobných jmen, mezi nimiž nechyběla ni taková jako „koza, co je tamta koza.“
***
„Co je to slon?“
„To je odrůda jezevce,“ odpověděla Bábi, aniž hnula brvou. Nezískala si svou pověst přírodního znalce tím, že by každému přiznala, co neví.
***
„Je to čarodějnický klobouk, protože ho nosíš zrovna ty. Jenže ty jsi čarodějka taky proto, že nosíš tenhle klobouk. Hm.“
„Takže –“ pobízela ji Bábi.
„Takže lidé tě vidí přicházet v plášti a tomhle klobouku, podle toho poznají, že jsi čarodějka, a proto tvoje kouzla účinkují?“
„To je ono,“ přikývl Bábi. „Tomu se říká hlavologie.“
***
Bábi, která většinu svých vědomostí o Zeměploše načerpala ze stránek svého Kalendáře, si byla jistá, že míří do světa plného zemětřesení, přílivových vln, masových epidemií a masakrů, mnohé z nich dokonce budou rozličné, nebo ještě horší. Byla však pevně rozhodnuta, že je všechny překoná. Čarodějnice spoléhá na slova tak pevně a často, že se jich v takových případech nepoleká.
***
Potíž je v tom, že lidé, kteří se zajímají o magii a mysticismus, stráví dost času tím, že se potulují na Okraji světla. To má za následek, že si jich dříve nebo později všimnou stvoření z Podzemních rozměrů a pokusí se jich využít ve svých nekonečných pokusech proniknout do mentální skutečnosti.
***
„Nejdůležitější na celé magii je to, jak ji neužíváš,“ řekla Esk a vzala za paži Simona, jenž se rozhlížel kolem po rozpadajících se postavách.
...
„Dobrá,“ prohlásil a zaujal klasické postavení pomstychtivého mága. „Teď jim ukážu!“
„Ne, špatně.“
„Jak to myslíš? Proč by to mělo být špatně? Mám přece moc!“
„Ty Věci jsou vlastně jakýmsi odrazem nás samých,“ vysvětlovala mu Esk. „Nemůžeš porazit vlastní odraz, ten bude vždycky tak silný jako ty sám. Proto se k tobě začnou přisunovat, hned jak začneš používat magii. Nikdy se neunaví. Oni se magií živí, takže je magií nikdy neporazíš. Ne, je to v tom… prostě když používáš magii, protože to neumíš, není to k ničemu. Ale když nepoužíváš magii, když to umíš, hrozně je to rozčiluje. Nenávidí tu myšlenku. Kdyby lidé přestali používat magii, všechny Věci by zahynuly.“
...
„Ty tedy tvrdíš, že skutečná síla je v tom, že se pustíš přímo, projdeš magií a vyjdeš na druhé straně?“
První zeměplošská kniha s Bábi Zlopočasnou (zatím samostatně bez dalších čarodějek) - a první ve které není hlavním hrdinou Mrakoplaš. Kniha má vynikajicí první polovinu, druhá půlka je bohužel trochu nudnější (kromě povedeného závěru). Eskarína se bohužel znovu objeví až v posledních zeměplošských knihách, a Simon už se neobjeví vůbec.
Mistr pera.
Je to pořád stejné, jak víte, že to nejde, když tomu nedáte šanci? Ať už ženám (ve školách, v zaměstnáních, ve volbách..) nebo chemickému pokusu atd.
Bavila mě jak Bábi svou houževnatostí a hlavologií, tak E. svou neochvějnou logikou a odvahou.
Je to vlastně příručka do života pro každého. Praktické rady, jak udělat patřičný dojem na určité lidi. Mít vědomosti tam, kde jiným schází. Nedat se zastrašit tradicí ani úzkoprsými figurkami. Ale hlavně, ne věřit, ale vědět, že pokud nejsme jako druzí, není to chyba, ale dar.
Moje první zkušenost s Pratchettem. Zamiloval jsem se. S touhle knížkou neuděláte chybu, nemusíte znát předešlé díly. Zasmějete se!
Lepší než předchozí díly. První polovina byla zajímavá a zábavná druhá o něco slabší a konečný souboj možná až moc komplikovaný.
Jsem moc ráda, že jsem Pratchettovi dala ještě jednu šanci. Konečně jsem s knihou spokojená a u čtení jsem se nenudila. Naopak jsem se hodně nasmála.
Pratchett je prostě nepřekonatelný. Čtu po několikáté. Nejdříve jsem četla Zeměplochu po jednotlivých dílech, ale teď už podruhé ji čtu podle rozdělení čarodějky, noční hlídka atd. Nedám na tyto knihy dopustit. Plné laskavého humoru a situací ze života.
Tato kniha ze série Zeměplochy mě bavila jen na začátku a na konci. Zbytek mi připadal jako z dětského oddělení. V podstatě ani není co komentářit, dávám dvě hvězdy a zkusím další.
Tak táto kniha mi neskutočne sadla. Čarovné práva sú krátky, milý, príbeh, v ktorom sa ale skrýva veľká téma – rovnosť pohlaví. Oproti ostatným knihám, ktoré som čítal od autora je táto jednoduchšia, priamočiarejšia, s menším množstvom postáv a odbočiek v deji. To ju robí ucelenejšou a čitateľ sa tak v deji ľahšie orientuje. Postavu čarodejnice – Babky Paprčivej si podľa mňa nejde nezamilovať. Celou knihou sa nesie absurdný humor, ktorý je pre autora a túto sériu tak typický. Nechýbajú slovné hračky a zaujímavo podané opisy. Je mi celkom jasné, že jeho štýl nesadne každému, ale myslím si, že autor si určite zaslúži, aby ste mu dali šancu. Ak neviete ktorou jeho knihou začať, určite môžete touto. Predstavuje začiatok série o čarodejniciach. Mrzí ma, že sa o tomto autorovi nehovorí na bookstagrame viac. Určite si zaslúži pozornosť. Veľkou výhodou jeho kníh je, že sú univerzálne. Môžete ich čítať v akomkoľvek veku. Odporúčam !!!
Zase uplne jine, zase uplne stejne .... slovni obraty, prirovnani a myslenkove pochody tady jsou na ukor trochu mene akcnimu pribehu, kazdopadne to vubec nevadi... uvazoval jsem, ze bych si myslenkove poklady vypisoval, ale to bych de facto opsal knihu :) doporucuji vsem, co nehledaji bezhlavou akci a hordy nepratel
Prostě klasický úžasný Pratchett. Začátek trošku míň zábavný, velmi rychle se to spraví.
I když jsem nečetla první dva díly, nebyl žádný problém pochopit, o čem kniha je. Příběh je vtipný, naprosto nepředvídatelný, se spoustou zábavných vsuvek, no prostě úžasná. dávám šest hvězd z pěti
Předně tu máme výborně vyprofilované charaktery - bábi Zlopočasná je postava, která vám i přes své mrzoutství pořádně přiroste k srdci. V pozadí se pak odvíjí zápletka s výrazným feministickým nádechem, což já sice cíleně nevyhledávám, ale v tomto případě se to hodilo. Výrazným prvkem je také autorův humor. Knížka je doslova narvaná sarkasmem, nadsázkou a nešetří ani sexuálními narážkami. Jsou však mnohdy skryté, takže čtenář nesmí být úplný blbec a musí číst pozorně, jinak mu vtipy uniknou. (Což by byla škoda.)
Terry Pratchett je výjimečný autor s úžasnou slovní zásobou a neskutečnou fantazií. Už z prvních vět vyzařuje podivná jinakost, která nejspíš nesedne každému, ale mě nadchla. Okamžitě se mi vybavily filmy od Mijazakiho, které sdílí podobně magickou atmosféru a ulítlost. Pratchettův svět nepodléhá žádným pravidlům - je šílený, absurdní, ale zároveň kouzelný. A rozhodně z literárního hlediska výjimečný. Zatím nemůžu hodnotit celou sérii, ale tento díl mě neskutečně bavil a určitě brzy sáhnu po dalším.
Je tam všechno! Odvážní hrdinové, magie i hlavologie, humor i filozofické myšlenky. Fantasy pro všechny, co se nebojí hledat pod hladinou, užívat si slovních hrátek a nechat se unášet přímočarým příběhem. Autor vás vtáhne do děje, protože když se magická hůl dostane omylem do rukou osmé dceři osmého syna, tak se do toho musí vložit Bábi Zlopočasná (což je figura, kterou nelze nemilovat), a to se pak otřese v základech i slovutná Neviditelná univerzita.
"Je třeba říci, že zatímco drtivá většina Stvorů nebyla schopná lhát, chovali všichni nesmírnou úctu ke každému Stvorovi, který dokázal říci, že svět je jiný, než je, a Lhářovo postavení ve společenstvu mělo velmi prominentní ráz. Lhář zatupoval své lidi při všech jednáních s vnějším světem... Tím se cítily ostatní rasy silně dotčeny. Měly prostě pocit, že si pro tuto funkci měli Stvorové vybrat trochu přiléhavější název, jako třeba "diplomat", "historik", "zástupce pro styk s veřejností" nebo aspoň "mluvčí"." (str. 124)
"Ubytování pro obě našla na Stínově, v prastaré městské čtvrti, jejíž obyvatelé vedli povětšinou noční život a nestrkali sousedům nos do jejich záležitostí, protože tady platilo, že "kdo je moc zvědavý, nebude nikdy starý" a taky "kdo se moc ptá, toho nakonec podříznou"." (str. 166)
"Ve vzduchu se také vznášel velmi charakteristický zápach Ankhu, který každému, kdo ho ucítil, vnukal myšlenku, že ho několik armád současně použilo jako pisoár a pak jako hromadný hrob." (str. 248)
Bábi Zlopočasná je úžasná čarodějka a moudrá žena. Učí Eskarínu svým dovednostem a zároveň je její ochránkyní při cestě za snem. Úplně nejpeckovatější pecka to nebyla, chvílemi ta magie byla dost složitá. Ale čtyři a půl hvězdy dám bez uzardění. Přečteno ušima v podání českého znovutvůrce - překladatele Jana Kantůrka.
Po úvodních dvou knihách se v Čaroprávnosti náhle úplně změnilo personální obsazení. A vůbec mi to nevadilo, na obě hlavní hrdinky jsem se strašně rychle naladil a provázel je na jejich pouti po Zeměploše. Bábí Zlopočasná se nám v průběhu děje z takové zdánlivě obyčejné horské porodní báby docela silně vyprofiluje, malá Esk objevuje sama sebe a bojuje o svoje místo v magické společnosti. Jediné co mi tam trochu drhlo je ten závěrečný trip do temnot a stínů, ale to je spíš můj osobní problém, já na tyhle světy na druhé straně moc nejsem.
Do příštího dílu přeji: "Gouda Amos i kytara!" Kam na to ten Kantůrek chodil :-)
Jde vidět, že měl pan Pratchett fantazie na rozdávání, co se konce knihy týká. :) na něco takového jsem neměla fantazii ani já, a tak jsem měla problém si to všechno i představit. :D
Každopádně musim říct, ze zase super díl. Eskarina byla tvrdohlavá dost na to, aby dostala co chce a mně se to líbilo. Nejvíc se mi tady líbil ale knihovník a popis knihovny a knih, jak se ctou a co způsobujou. A taky už konečně vím, co ještě si lze představit pod pojmem "nekromancie", doufám, že na tohle zjištění nikdy nezapomenu.
No a poslední, co bych ráda dodala je "Ook!"
Štítky knihy
Zeměplocha magie čarodějnice humor mágové fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Čaroprávnost je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 3 876x |
| Čtenářské výzvě | 201x |
| Doporučených | 157x |
| Knihotéce | 954x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 20x |
Po tom, co mě Svobodnej národ vůbec nezaujal, jsem na doporučení dala Pratchettovi ještě šanci. A dobře jsem udělala! Krásný pohádkový příběh, až mi bylo líto, že má tak málo stran :-) Určitě si ještě něco přečtu.