Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns , 2007
více info...
Přidat komentář
Román, který vás chytne za srdce a popsaná problematika, téma, vás nenechá v klidu. To si musíte přečíst. . . . .!!!!!!! Khaled Hosseini to prostě umí!!!!!. .
Úžasně napsaný román, který chytne za srdce a čtenář pak hodně přemýšlí, o tom co se dělo a děje.....i když příběh je vymyšlený, ale problematika, která se v románu rozebírá je ve světe dost rozšířená....ženy by se měly zamyslet nad tím, jak žít.....
Velice čtivý román s výraznými ženskými hrdinkami, kterým nelze nefandit... Hvězdu ubírám za časté politické pasáže, které mě nudily. Nicméně příběh jako takový vynikající.
Přikláním se k Lili.
Jasně, že to nebylo snadné díky těm úmrtím, ale bohužel právě díky nim se ty dvě našly.
Co se týče stylu psaní, nepřijde mi nijak extra vyjímečný.... kniha je opět plná přebytků, např. ohledně Lajly nebo počátků Marjamina života.
Je škoda, že Mirjam za osvobození se od hajzla musela zemřít, zatímco druhá si v pohodě odkráčela a i s dětičkama, zase plodí další a další a žije si.
Jako nevím... přijde mi, že tyhle knihy jsou cílené citové útoky na srdíčka ženušek, kterým nedochází, že sice můžeme na ulici nalíčené, v krátkých sukních a smíme do kin nebo posedět ve smíšené společnosti,, ale v podstatě je i u nás zakořeněno, že žena je níž než muž a vše je na jejích bedrech. O násilí ani nemluvě.
Takže jak moc enormní rozdíl je mezi nimi a námi?
Není dnes nikdo, kdo by o tom, jak to tam chodí, nevěděl, proto nevím, že to ještě někoho může šokovat, až dojímat.
Je to pořád dokola.
Obdivovat ty ženy? Zač? že prostě žijí a přežívají v područí mužů?
Pro co je obdivovat - však samy nic nemohou dokázat a obdivovat někoho jen pro to, že prostě nějak musí žít kvůli společenskému přesvědčení, mi nepřijde důvodné.
Není proboha pořád jen Afgánistán... je spousta míst, kde je to ještě horší.
Krásná a zároveň smutná knížka, díky které jsem několikrát při čtení cítila beznaděj a bezmoc. I přesto jsem ráda, že se mi dostala do rukou, protože i tak to byl nádherný příběh, který mne zcela pohltil od přečtení prvních řádků. Je mi líto žen, které nemají v životě štěstí a nemůžou svůj život žít zcela normálně, beze strachu, bez ponižování, bez násilí...
Opět Hosseiniho krásný, leč hodně smutný příběh. Ještě že má Hosseini smysl pro šťastné konce. Obdivuji afghánské ženy, obdivuji i ženy, které dokázaly tuto knihu dočíst, protože i pro chlapa to je dost silné.
Krásná kniha, co vyvolá pláč i vztek, nenávist i beznaděj. Za ženy : jsem ráda, kde jsem se narodila a kde mám co si přeji. Kde je brán v potaz můj názor a nikdo po mě nehází kamením. Nechápu dobrovolné vstupování Evropských žen do svazků, ze kterých je těžko odcházet. Druhý pohled ze strany mužů v knize Lovec Draků je k zamyšlení, co po vzorů otců vyroste ze synů.
Souhlasim s tvrzenim nize, ze jsem strasne stastna, ze ziji v CR! To co se s zenami deje tam.. nechci tomu verit :(.
A ještě jsem chtěla napsat že islám je krásné, mírumilovné náboženství, jež člověka činí lepším a svět snesitelnější. Islám není zlo, to dělají ti lidé.
Nejlépe to demonstruje chvíle, kdy je Mirjam souzena starým Mulou na umření. Ten je zkušený a tuší že Mirjam je dobrá žena a že nelže, když říká , že její muž byl trochu prchlivější povahy. Rád by jí dal mírný trest, ale protože on brzo umře a bojí se Alláha jak čert kříže a jelikož šaria , díky Alláhovi za ni, hovoří jasně, tak nemůže. Jak bylo totiž v knize napsáno, a to mě děsí, lnení na lidech aby byli milosrdní!!! A odpouštěli, jelikož to může jen bůh. Tak zavrhne svůj úsudek, zašlape své svědomí, a podvolí se Alláhovi a rozhodne jak rozhodne. Uf.
Krásná kniha, skýtající i beznaděj, která vás povede k zamyšlení o postavení žen a o arabském světě. Hodnotím mezi 4-5* kvůli tomu, že jsem možná čekala trochu více strhující děj.
Tady rozhodně platí, to co je uvnitř je důležitější než vzhled. Obal je tak kýčovitý, že bych si sama knížku nikdy nepořídila. Půjčila mi ji kamarádka a já ji za to děkuju. Krásný, dojemný příběh u kterého jsem cítila strašnou bezmoc.
Smekám před Hosseinim a snad poprvé ve svém životě jsem se dokázala pořádně vcítit do života afgánských žen. Opravdu dojemný příběh, který mě nejednou rozesmutnil nad některými osudy. I když je příběh vymyšlený, sálá z něj jistá reálnost toho všeho a já to prožívala s nimi všechno do posledního písmenka. Toto je jedna z mála chvil, kdy jsem ráda, že jsem se narodila tady uprostřed Evropy. Myslím, že před další Hosseiniho knihou budu muset nabrat síly... čekám další emocionální smršť.
Četla jsem už pár knih z arabského světa, ale musím říct, že žádná na mě tak nezapůsobila, jako tato. Je to skvěle napsaná, působivá, nádherná a taky velmi smutná kniha. Autor v ní dokonale vystihl vliv islámu na postavení žen v muslimském světě, jeho krutost a potlačování lidských práv žen.
Pro mě, jako středoevropanku, naprosto nepředstavitelné.
Kniha je moc pěkná. Prvních 40% knihy mne to nebavilo a divil jsem se co na té knize lidi vidí, ale jakmile se dali dohromady dvě hrdinky tak mne to velmi pohltilo a i na slzy došlo. Jazyk a styl, kterým autor píše se mi moc líbí. Nejsilnějším momentem pro mně byla pasáž kdy Marjam zastřelili ... naposledy poslechla příkazu (muže) a poklekla ... a dále pasáž s dopisem od otce Lajly. Jedna věc mi, ale vadila (kvalitu knihy to však v mých očích nesnižuje) a to ta, že autor to podal tak, že špatné postavení ženy v těchto zemích je výsledkem působení různých úchylů z Tallíbánu nebo Rašídů. Islám podal jako květinkové náboženství, něco dle čeho se lidé hezky pomodlí a není s ním nic špatného. Což tak není. Je to právě Islám, kvůli kterému je postavení žen v muslimských zemích tak hnusné jaké je. Velmi dobře to vystihl odpadlík od islámu autor knihy Proč nejsem muslim Ibn Warraq. "Islám je bytostně proti ženám. Je prapříčinou útlaku muslimských žen a hlavní překážkou zlepšení jejich situace. Pokládá ženy za méněcenné fyzicky, intelektuálně, morálně. Ten negativní pohled je ukotven v Koránu, potvrzen v hádisech a upevňován islámskými učenci, strážci dogmat a ignorace."
Štítky knihy
Afghánistán Tálibán uprchlíci migrace
Autorovy další knížky
2007 | Lovec draků |
2013 | A hory odpověděly |
2008 | Tisíce planoucích sluncí |
2018 | Mořská modlitba |
Kniha Tisíce planoucích sluncí je v
Právě čtených | 18x |
Přečtených | 2 874x |
Čtenářské výzvě | 337x |
Doporučených | 375x |
Knihotéce | 590x |
Chystám se číst | 929x |
Chci si koupit | 150x |
dalších seznamech | 13x |
Dlouho jsem trávila tenhle román, je až nepředstavitelné jak se něco takového vůbec může dít, buďme štastný že jsme v Evropě.Skvěle napsaný román při čtení vtáhne do děje všem doporučuji.