Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1960
1960
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns , 2007
více info...
Přidat komentář
Je to uz nejaky cas, co som si knihu precitala (v AJ), preto su i dojmy "zamlzene". Viem vsak, ze este niekolko tyzdnov po precitani som bola rozladena z Islamu, vzahu afganskych muzov k zenam (zena ma mensiu hodnotu nez pes!!) a vlastne z celej mentality Arabov. Obdivujem vsak schopnost spisovatela (ak sa spravne pamatam, rodeny Afganec, zijuci v USA) temu takto vynikajuco zpracovat a kriticky zhodnotit vztah muzov k zenam v arabskych krajinach. Kniha sa citala skvele, urcite vsak nie lahke citanie na pohodu na plazi.
Moje první setkání s Hosseiním dopadlo tak skvěle, že se až bojím otevřít nějakou jeho další knihu, abych nebyla zklamaná. Dám si raději oddych, protože tohle byl tak výborný, ale zdrcující román, že budu muset sebrat síly a uspořádat si myšlenky. Příběh nejen dvou žen, příběh moderního Afghánistánu, je bohužel plný smutku, bolesti a ztráty, nezbývá mi, než autora obdivovat, že i v tom zmaru si našel prostor pro zachycení drobných každodenních radostí a krás a nakonec vykřesat jistou jiskru naděje. A navíc skutečně výborně píše, na relativně malém prostoru nám předkládá spletitý a hluboký příběh, který mě v průběhu četby děsil i přitahoval, bála jsem se už někdy před polovinou, co se probůh ještě může stát, když už teď se toho odehrálo tolik, ale samozřejmě, že se z afghánských hlubin vynořovaly další srdceryvné i prosté scény a já tu knihu málem ani neodložila. Pokud jste ji ještě nečetli, zkuste to, stojí to za to.
A Thousand Splendid Suns ..... Tisíc nádherných sluncí, smutný, dojemný příběh. Nejsilnější pro mne bylo vrátit se po dočtení zpět na úvodní stránky a znovu vnímat pocity a touhy mladé Mariam .... v kontrastu s tím, co potom přišlo.
Važme si Evropy, naší kultury a našich hodnot, vytvářených po dlouhá staletí. A buďme šťastní, že žijeme právě tady. Protože naše, Západní civilizace, to je svoboda, rovnost a materiální dostatek. Ač se nám to v denním životě často vůbec takhle nejeví a zlobíme se, trápíme se, kvůli spoustě věcí, které nám právem vadí. Jsou to ovšem ve své podstatě pouhé drobnosti.
Moje první zkušenost s tímto tématem, jako každý jsem viděla film "bez dcerky neodejdu" a s tím jsem kdysi toto téma opustila. Knížka je velice aktuální a příběh je na můj vkus neuvěřitelně surový. To jak autor píše o mlácení Marjam, o trestech a ponižování, je hrozné to číst. A asi nehorší na tom je, že to není fikce, že se toto děje.
Knihu jako čtení na léto rozhodně nedoporučuji, není to snadná četba, budete z ní mít špatnou náladu. Ale přečíst by jste si ji měli. Každý vám tady do komentáře napíše, at děkujete, že jste se narodili v Evropě a že tohle snad nikdy nezažijete, je to pravda, je to to, co si z téhle knihy odnesete
Já jsem z příběhu nadšená. Tak vážné téma o odvaze a trpkém životě afgánských žen a tak dobře napsané, s takovou lehkostí a žádné velké popisovaní a předojemné situace. Opět další kniha o které musí člověk přemýšlet .Měl by si ji přečíst každý kdo je se svým životem nespokojený a neustále žehrá nad svým postavením ve společnosti, nad nepořádkem ve státě nad svým manželským životem a já nevím už nad čím....Vřele a bez výhrad doporučuji.
Možná je to tím, že už jsem přečetla hodně knížek s podobným příběhem, ale tato kniha mě vůbec nezaujala. Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale pořád jsem čekala, že přijde nějaký zvrat, když má tak dobré hodnocení. Pro mě bohužel zklamání.
Myslela jsem, že Lovec draků je autorovo top, ale to není pravda (až mám skoro strach číst A hory odpověděly). Nastalo u mě hodně momentů, kdy jsem knihu chtěla odložit, protože jsem si myslela, že to prostě nedám. Ale nemohla bych nedočist. Tenhle příběh mi byl bližší, s opět děsivým faktorem. Tohle se fakt děje.
Velice dojimave a smutne dilo. Ackoliv me to opet chytlo za srdce, prece jenom to nedosahlo kvalit Lovce draku, alespon v mych ocich. Bylo to na me az moc drasticke a pri predstave, ze takovy zivot neni zadna fikce, ale kruta realita, se mi to spatne cetlo. Nekolikrat jsem knihu musela odlozit. A abych pravdu rekla, v nekterych pasazich mi vadil styl psani v pritomnem case.
Tahle kniha je jednou z nejlepších,co jsem kdy četla. Vyprávění mělo spád a ten děj byl plný překvapivých zvratů, vážně jsem se musela přemáhat,abych knížku vůbec někdy odložila.
Ten konec mě úplně dostal,to co se stalo Marjam a ještě ta poslední slova o tom,že Lajla ví,jak pojmenovat své dítě,pokud to bude dcera.
Myslím,že toile by měla být povinná četba na druhém stupni. Aby si ti puberťáci,kteří si stěžují na to,jak je jídlo v,,blafárně" hnusné,jak je tamta učitelka příšerná a že by nejraději školu úplně zakázali, uvědomili,jaké mají štěstí.
Škoda,že na databázi knih je možné dát pouze pět hvězdiček. Tisíce planoucích sluncí,kterážto knížka mě dostala poutavým a stravitelným způsobem psaní a strhujícím,převelice dojemným dějem a hlubokými,skutečnými postavami, by si zasloužila minimálně deset!!!
Jedna z nejlepších knih, možná nejlepší, co jsem kdy četla. Lovec draků se mi hodně líbil, ale tahle kniha ho předčila v mnohém. Nedá se to moc hodnotit, bylo by to hoodně dlouhé hodnocení, to se musí přečíst. Skláním se až na zem před autorem a jeho vypravěčským talentem, protože navrstvit a převyprávět takový příběh ve 400 stranách, klobouk dolů. Kniha nemá žádná hluchá místa, je zcela strhující a pohlcující. Silnější příběh budete hledat jen těžko. Doporučuji.
Kniha, ktorá nevyhnutne núti k zamysleniu sa nad tým, aké malicherné sú niektoré naše tzv.problémy, keď niekde na svete nejaká Mariam alebo Laila podobný príbeh zažíva na vlastnej koži...
Khaled Hosseini je výborný vypraveč a dokazuje to i v této skvělé knize. Afghánistán je tvrdě zkoušená země, žít tam nebylo a není lehké a jasně nám to ukazuje příběh dvou hlavních hrdinek románu. Čtení je to náročné: hodně násilí, smutku, křivdy a utrpení – na druhou stranu je kniha plná lásky, síly, vytrvalosti a skromnosti. Je to knížka, kterou by lidi měli číst už jen pro to, aby se víc dozvěděli o samotném Afghánistánu nebo o islámu.
Ve srovnání s Lovcem draků se mi tento román tolik nelíbil. Nedokážu říct, jestli mi v knize něco chybělo nebo spíš naopak přebývalo, ale hodnotím o jednu hvězdičku méně, přesto jednoznačně doporučuju, kniha je to moc dobrá.
Tisíce planoucích sluncí amerického spisovatele afghánského původu Khaleda Hosseiniho u mě několik let zastávalo výsadní postavení jediné knihy, kterou jsem nedočetla. Ne proto, že by byla nudná, hloupá nebo špatně přeložená, ale proto, že jsem na to prostě neměla žaludek. Nějakou dobu se musela o ten flek dělit s Bolaňovým 2666, ale i to jsem nakonec dala, Slunce ale ne. Na Hosseinim stačilo otírat prach, aby se mi sevřel žaludek. Ale protože what goes around, comes around, i na tenhle čtenářský rest došlo. A tak čtu. Čtu. A čtu. A znovu se pouštím do srdceryvného příběhu dvou žen, které se narodily na jednom z nejhorších míst pro ženu na celém světě. V zemi, kde vládne přísný patriarchát, segregace, prastaré kmenové zákony a bezpráví. V zemi otřesně chudé, sužované desetiletími válečných bojů a okupací. V zemi, která je neskutečně obrovská a zároveň poskytuje tak málo místa, kde se dá skutečně žít. Obě hlavní hrdinky připraví život o všechno a místo, aby je za jejich utrpení něčím odměnil, dostanou facku ještě z druhé strany, a pak znovu z té první. Jejich utrpení je až hmatatelné, svírá se z něj srdce a při scénách, kde dojde na děti i hrdlo. Na čtyř stech stranách (ve velice zdařilém překladu Ladislava Šenkyříka) dostanete v kostce zabalenou tragédii afghánských žen, která vás může znechutit, vyděsit, dojmout - ale chladné vás rozhodně nenechá.
Tak tahle kniha mě vzala neskutečně za srdíčko, kdy jsem kolikrát bohužel musela utírat z tváře i slzy. Neskutečně hluboký příběh o životě (nejen) žen v Afghánistánu. Smekám před autorem, jak nihu napsal.
Krutý příběh, když si člověk představí, že to tam opravdu tak chodí... nevim, kde je na světě nějaká spravedlnost, proč musí někdo zažít tolik utrpení... Krásná kniha. Za mě 5 hvězdiček.
Při čtení mě bolelo srdce. Přestože příběh nelze aplikovat na všechny afghánské (či obecně muslimské) rodiny, je to něco, co stále existuje. Něco, co degraduje život jedince na tu nejnižší formu přežívání. Proč to v dnešní době nevidíme? Proč nám to přijde jako něco, co se nás netýká? Kniha mě zasáhla. A změnila můj pohled na mnohé.
Silný příběh. Autor dokázal svým vypravěčským uměním převtělit suchá fakta, která jsme zvyklí slýchat ve zprávách, do života konkrétních lidí a tím celou hrůzu velmi přiblížit. Ach ano, až příliš přiblížit. Nemůžu se zbavit myšlenek na tolik nesmyslně zničených životů. Proč? A jak obrovské a nezasloužené máme štěstí, že jsme se narodili v klidnější části světa.
Ještě lepší než Lovec draků,člověk by k tomu čtení potřeboval třetí ruku protože jsem většinu knížky probulela
:-D
A nejhorší je že se tam takový věci opravdu dějí a ještě horší .Moc moc silný příběh,Hosseini je pro mě autor s mega obřím číslem jedna.
Štítky knihy
Afghánistán Tálibán uprchlíci migrace
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Knihu jsem právě dočetla a je to opravdu bezkonkurečně nejlepší kniha z arabského prostředí, jakou jsem kdy četla a zároveň i nejlepší kniha, kterou jsem přečetla za letošní rok ( a že těch knih bylo požehnaně:-)) Kniha nás zavede do Afghánistánu, kde se v průběhu desetiletí mění režimy, zuří války a na ulicích umírají nevinní lidé. Co ale vidím jako nejděsivější já, je skutečńost, že bez ohledu na politiku a momentální zřízení a vedení státu, zůstávají ženy stále majetkem muže, manžela, který svou ženu (ženy) i děti může bít, znásilňovat a týrat, jak se mu zlíbí a to zcela beztrestně. Ne všechny ženy si to ovšem nechají líbat a ve výjimečných případech pomyslný pohár trpělivosti přeteče...Někdy ale utrpení a oběť milované přítelkyně může přinést nečekané osvobození a naději na šťastný život všem, které milovala. V tomto případě dostává oběť zcela nový smysl... Doporučuji úplně všem!!!