Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6556
1586
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Bravurní kniha. Není tedy zrovna veselá, ba naopak. Vtáhne vás nicméně do děje a vy nejste schopni knihu přestat číst. Excelentně popsané charaktery jednotlivých postav, které na konci do sebe dokonale zapadnou jako puzzle.
Vlastní příběh je neuvěřitelně prostý a přitom tak strašně složitý, jak ostatně rodinné vztahy často bývají.
U novinářských výkřiků, ve stylu: úmrtí známé osobnosti, korupce politika, skandální chování celebrity, dvanáct let za vraždu a podobně, mi vždy chybí pozadí. Minulost, motivace, činy, svědomí. Chápu, novinář se musí hnát za novými událostmi a senzacemi, nemá čas a prostor. Nebo to neumí.
Paní Alena to umí. I tentokrát věrohodně a podrobně, ve dvou časových osách, popsala osudy několika typických lidiček procházejících převratnými událostmi posledního století. Mezi nimi je i jedna postava netypická, což dodává už tak chytře promyšlenému vyprávění další momenty napětí a překvapení. Pro mne, pamětníka doby předrevoluční, to byl s touto autorkou znovu skvělý zážitek.
95 % (zatím 5462 hodnocení s průměrem 90 %).
Jasně lepší než Listopád, pro mě určitě, ale Hana je Hana. Ta u mě vede na plné čáře. Tiché roky a Slepá mapa druhé místo. Kniha se krásně četla, příběh mě vtáhl do děje a chtěla jsem vědět co se bude dít dál, takže jsem nemohla téměř knihu odložit. Určitě jsem si čtení moc užila, i když i zde bych našla něco co mi úplně nesedlo nebo bych viděla trošku z jiného pohledu. Každopádně stojí za přečtení.
Alena Mornštajnová je snad jediná současná česká autorka, u které naprosto chápu hype, který se kolem ní vytvořil a to, že jsou její díla bestsellery, ji opravdu přeju. I v Tichých rocích je vidět, čím si dokáže čtenáře získat - silný příběh vyprávěný z několika úhlů pohledu, propracovaná motivace a psychologie postav a velmi specifická posmutnělá atmosféra, v níž se vždy stane nějaká drobnost, která radikálně změní životy všech účastníků. Je možná trošku problém, že tu není ani jedna postava, která by byla vysloveně sympatická, jejich osudy jsou ale natolik silné a zajímavé, že to vlastně nevadí a čtenář si k některým z nich cestu najde. Mornštajnová zcela záměrně udělala jednou z hlavních postav přesvědčeného komunistu, který posléze poznává, jak hloupý je režim, kterému i nadále věří a i on musí překročit pravidla, která vyžaduje, aby zachránil své blízké. Autorka navíc píše čtivě, úsporně, dokáže sdělit vše podstatné a ocenit se musí i skvělá metoda, kdy poslední věta předchozí kapitoly je zároveň první větou té další. Otevřený konec, který zde mnozí kritizují, mi naopak moc nevadil a i díky němu jde o asi jedinou knihu za hodně dlouhou dobu, u které bych si rád přečetl pokračování, protože skrývá ohromný potenciál a celkově posmutnělé knize dává trochu té naděje, která se hodí v každé situaci. Hvězdičku a procenta ubírám jen kvůli tomu, že emoce nejsou tak silné a Hana je přece jen o pár stupínků dál. 80 %
(SPOILER) krasná knižka a docela dobry popis historie otevřeny konec trochu zklamal
Po sérií několika detektivek příjemná změna. Po knize Hana další skvělý příběh jedné rodiny.
Myslím, že jsem si našla svojí oblíbenou autorku. Moje třetí kniha od AM a opět pecka. Kniha je neuvěřitelným způsobem poutavá a i přes řekněme “obyčejnou” dějovou linku je záhadná. Přála jsem si, aby kniha pokračovala, v otevřeném konci se moje mysl mohla zavařit při představách dalších vět. Nechybí ani mistrné propletení příběhů, které mi učarovalo.
“Navzdory touze žen vdát se a snaze mužů sňatku se vyhnout je soužití výhodné jen pro muže.”
Dlouho jsem nečetla tak výbornou knihu! Moc doporučuji. Četla se sama, děkuji za takovou knihu...
Moc hezká kniha, ale těšila jsem se na zajímavější a dech beroucí závěr, který nepřišel...
kniha se pouze "dotáhla" do konce.
Velmi silná kniha - která je tím silnější, čím jste starší (myslím). Knížka, kterou se vyplatí mít doma a vracet se k ní. A která někoho může vést k otázkám ve své vlastní rodině ...
Dokonalé jako každá kniha od paní Mornštajnové. Děkuji za dojemný konec...
Smutná knížka o neschopnosti překonat bolest v srdci. O neschopnosti odpouštět a milovat své blízké. Přes to, že v knize není nic pozitivního, nedokázala jsem ji pustit z ruky. Líbí se mi jak autorka dokáže nenápadně vytvořit atmosféru doby od padesátých až do devadesátých let.
Čtivý román o vztahu otce a dcery, hledání rodinného tajemství a nefungující komunikaci. Velice zajímavá byla postava "záporáka" Svatopluka - autorka skvěle ukázala, proč byl takový, jaký byl, co ho formovalo, co ho ovlivnilo apod. Zaujal mě i jeho vztah k oběma manželkám a jejich vztah k němu (ani jedna z nich si ho nevzala čistě z lásky, Eva kvůli své kariéře, Běla kvůli Bohdaně). Od Mornštajnové jsem četla zatím jen Hanu a musím přiznat, že na mě zapůsobila víc, ale i Tiché roky jsou zajímavé a uspokojivé čtení.
Krásný a silný příběh, je to přesně typ knížek, které miluji. Kolik nevyřčených věcí je mezi lidmi v rodinách?! A kdyby si je řekli pomohlo by to? Chtěla bych umět vyjádřit, co na těch postavách paní Morštajnové miluji, ale neumím. Možná, že jsou bez příkras, do plusu i do mínusu a tím mi připadají tak opravdové.
Toto je přesně typ literatury, která Vás chytne za srdce a ještě dlouho po jejím dočtení ji, ať už chcete nebo ne, nebudete moci dostat z hlavy. Takhle jsem to měla s Hanou a jsem si téměř jistá, že ani u této to nebude jiné. Opravdu nechápu, jak to paní Mornštajnová dělá. Začne si s vyprávěním z pohledu dcery, které se později začne prolínat s kapitolami, jež jsou zasvěceny jejímu otci, postupně do toho přidá i vývoj celé jejich rodiny, včetně dalších důležitých postav a událostí, a mezitím celému příběhu dodává potřebné napětí, momenty překvapení a také lásku a naději.
Jsem opravdu pyšná, že u nás máme takovou úžasnou spisovatelku.
Moje 1 Mornštajnová a za mě krásně napsáná kniha. Kdo zažil tehdejší dobu, tak pochopí mnohem lépe. Přečetla jsem ji velmi rychle a byla zajímavá.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Dva vypravěči, dva životy a jeden otec. Prostě skvělé.