Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6555
1585
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení a nadšení z Hany jsem se pustila do čtení další knihy této autorky. Nezklamala, dílo opět velmi dobře napsané, čtivé, příběh ubíhal a najednou byl konec. Určitě si v brzké době autorčinu další knihu přečtu.
Velice čtivé, velice silné. Určité věci člověk začíná postupně tušit, ale přesto je konec dojemně napjatý - a krásně useknutý, takže se čtenář může spíše domýšlet, co se dělo - skvělé!
Opět jde o silně vystavěný příběh, množství postav s propletenými a náročnými osudy. Psychologové by si smlsli ;)
Musím tedy přiznat, že Hana pro mě byla lepší, ale i tento počin má své kouzlo. Doporučuji.
Úžasná knížka - tématem i způsobem napsání. Paní Mornštajnová je PANÍ SPISOVATELKA. Vystihnout to tak, že ty postavy vyloženě fyzicky cítíte a chápete, ať už mají jakékýkoli charakter... Prostě skvělé! A obsah knihy - velmi silný příběh, kolem jakých denně procházíme, aniž bychom si uvědomili jejich hloubku a tragičnost... A to, jaké velké maličkosti hrají zásadní a hlavní roli v našich životech...
Jednim slovem "bezchybna" kniha. Autorka je soudoba perla ceskeho literarniho pole.
Musím říct, že pro mě jednoznačně příjemné překvapení. Vůbec jsem nepoznala, co je s hlavní hrdinkou špatně, takže i překvápko na konec. Čte se velmi dobře, doporučuji.
Autorka je dokonala vypravecka.... Dlouho jsem premyslela cim je Bohdana tak divna..... To se ctenar dozvi az u konce.
Úžasné čtení, které vede k zamyšlení. Nevím, jak to p. Mornštajnová dělá, ale při jejím vyprávění se dokážu vžít do každé z jejích postav a cítit s ní bolesti i smutky, které život přináší.
V této knize je velká tíha a občas vás přepadne pocit úzkosti. Možná ani ne z příběhu jako takového, ale z přemítání nad tím, jaký život bychom vedli, pokud bychom ztratili ty nejbližší.
Skvělá kniha, měla takovou zvláštně tajemnou atmosféru, hodně dobře se četla. Příběh otce a dcery, který postupně odkrývá tajemství celé rodiny
Je těžké hodnotit knihu, od které jsem měla velká očekávání. Počet hvězdiček jsem ze 4 na 5 změnila několikrát, až jsem se rozhodla, že 4 by byly jenom na základě přehnaných očekávání. Stále je to velmi dobrá kniha. Hana a Hotýlek byly možná maličko víc strhující a promyšlenější, tady se mi ale zase víc líbilo situování a téma obecně. Na konci bych snesla více než jen oslovení/otázku, ale to je jen preference člověka nemajícího rád otevřené konce.
Skvělý! Já fakt nemám slov. Mornštajnová je prostě tak dokonalá autorka, každá její kniha, kterou čtu, je lepší a lepší, je jedno, jestli je čtu v chronologickém pořadí nebo random. Prostě vždycky mi přesně padne do nálady, chytne mě za srdce a z mého dne/mých dnů se stane nezapomenutelný zážitek. V případě Tichých roků se stalo následující: Celý červen/červenec jsem měla čtecí krizi, přečetla jsem všeho všudy Bubny podzimu, ale do těch jsem se víceméně nutila. A dneska ráno (špatně jsem spala) jsem otevřela Tiché roky a během pár hodin je přečetla. Na jednu stranu mi je líto, že jsem s tak skvělou knihou nestrávila víc času, na druhou stranu si říkám, že i rozumná délka je známkou dokonalosti. A Mornštajnové se povedlo všechno. Svatopluk, Bohdana, ich a er forma. Svět ideálů i ten reálný, propletení snů a nočních můr, nadějí a zklamání. Vytvořit tak skutečný obraz a zároveň vdechnout románové přísliby do jednoho příběhu, to chce vážně talent. Díky autorce, že mi pomohla z čtecí krize. Díky, že mi poskytla nezapomenutelný čtenářský zážitek (zase). A díky, že mě nakopla zase číst, kdykoliv můžu, protože se správnou knížkou není žádná vteřina promarněným časem.
Tiché roky se četly úplně samy, jako všechny knížky od Morštajnové. Jenom konec jsem čekala trochu víc dokončený. Hana se mi líbila víc, proto strhávám jednu hvězdu. Jinak všem doporučuji.
Trýznivý příběh, který se mi hodně hluboce zaryl pod kůži.
Tolik nelásky, nepochopení, bolesti a ticha. Byl tam vůbec někdo sťastný? A přesto jsem pořád četla dál a dál a jedla čokoládové pralinky, abych to tíhu unesla.
Moc se mi to líbilo. Škoda toho trošku laciného konce. Nemuselo to tak nutně být.
A pravda je i to, že se na další knihu Aleny Mornštajnové moc těším.
Opět silný a čtivý příběh. Moje druhá kniha od autorky a určitě ne poslední. Její tvorba mi vždy něco dá do života , a to je to co od čtení očekáváme. Jelikož jsem nevyrůstala v té době , o to víc chápu, jak to nebylo lehké a nic samozřejmé. I když je to jen smyšlený příběh, beru to jako skutečnou událost. Děkuji autorce za tyhle příběhy.
Do dvou třetin knIhy jsem si říkala, že pro mne jde o nejslabší knihu od této autorky, ALE konec, ..... když se celkové vyprávění ( které je skvěle propracované, výpravné, psychologicky vyvážené a vy se cítíte jako ve filmu ...) prolinulo a uzavřelo KRUH ŽIVOTA JEDNÉ RODINY, ... konec ve vás zanechá krásný pocit.
Tiché roky jsou skvělé, silné, plné hlubokého smutku i nezdolného optimismu, lásky i nenávisti. Všeho, co s velkou pravděpodobností provází život každého z nás. I když stále tvrdím, že kdybychom spolu více mluvili (ne komunikovali, skutečně naživo hovořili), bylo by méně nedorozumění, strachu, úzkostí a stresu. Ale také méně takových příběhů.
Řeč Aleny Mornštajnové je jasná, srozumitelná a lidsky blízká. Knihu stěží odložíte. Čtení vám zabere pár hodin, ale myslet na Bohdanin příběh budete ještě dlouhé dny poté.
Začnete číst a tím i skládat mozaiku příběhu. Každá mince má dvě strany a každý příběh se mění se svým vypravěčem. Slova, gesta a ticho všichni vnímáme jinak. Paní Mornštajnová má dar a doufám, že budu ještě několikrát žasnout nad jejím uměním.
Vzhledem k velmi kladnému hodnocení jsem se nebála, že bych sáhla vedle. Ale musím říct, žejsem opravdu nadšená. Za mě velmi povedený příběh, který jsem opravdu hltala. Zaujalo mě vyprávění z různých pohledů, těšila jsem se, až se mi dva příběhy propojí a zodpoví se mi otázky, které mě postupně při čtení napadaly. Střídaly se ve mě pocity naštvání na postavy, nepochopení a nesouhlasu s jejich chováním, které se třeba později proměnily v lítost vůči osudu, které je potkal. Těším se na další autorčiny knihy.
Opět, stejně jako u Hany, jsem podlehl hypu a čtenářským žebříčkům. A opět jde o skvělou knihu, která si svá hodnocení zaslouží.
Doporučil bych ji lidem, kteří nepřemýšlí o tom, jak se chovají ke svým dětem, bytostem, které jsou na svých rodičích závislé a vkládají do nich veškerou důvěru, které jsou schopné, a jak snadné je jim ublížit, třeba i na trvalo, a jak bolestivé je tu jejich důvěru zklamat, v konečném důsledku i pro rodiče samotné.
Opět skvělá práce! Nejvíc se mi na těchto knihách líbí to, že čtěte nějaký příběh, o lidech, kteří se chovají nějakým způsobem a vy nevíte proč. Až se postupně pročítáte dějem, tak je vám vysvětleno proč se chovali, tak jak se chovali. A to se mi neskutečně líbí.... Že pochopím... A proto nemůže být žádná záporná postava.. každý v životě prožije věci, které ovlivní jeho chování a způsob vnímání svého okolí.. A my je nemůžeme hned odsoudit a zavrhnout.. musíme se snažit je pochopit..
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Přečteno vše od této dámy a jak jsem očekávala, nezklamala mě ani nyní. Prostě to je takový potěšení pro duši, že nenacházím slov. Obyčejný a zároveň tak obohacující. Bez zbytečnýho sentimentu, naivity nebo přehnaných a nereálných zápletek. Radost, bolest, smutek i naděje ožívá na papíře. Nic není úplně černý ani bílý, nikdo není dokonalej, ani šmejd až na dřeň. Nesrovnám s Hanou ani s žádnou jinou, jen s klidem můžu napsat, že jsem si opětovně pěkně dřepla na zadek.