Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391779/bmid_teorie-podivnosti-u12-391779.jpg
4
567
150
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Promyšlená kniha, místy předstírá povrchnost a všednodennost, v celku ale plná přesahů a hlubin.
Kniha se mi ze začátku obtížně četla, je dost ponurá, ale velmi chytrá a s mnoha slepými uličkami, které zajímají. V poslední třetině to chytne švuňk, ale podivné vysvětlení Kasparova mizení je prostě úlet. Ve výsledku ji musím popsat jako "Konec podivný, všechno podivné" Ale o tom to je a asi má být. Mně právě ten konec trochu kazí dojem.
Kniha se mi moc líbila... popisy Prahy a myšlenkových pochodů hrdinky se krásně četly.
Teorie podivnosti byla opravdu podivná kniha. Na začátku jsem se do ní vůbec nemohla začíst. Šroubovaný jazyk se zvláštním výběrem slov byl trochu náročný, ale jakmile jsem si na něj zvykla, byl skoro konec a já měla pocit, ze jsem v jiné knize, nebo jsem totálně zaspala nějakou stěžejní zápletku. Konec knihy, kdy se stane něco naprosto od věci a úplně mimo realitu mi k této knize nějak neseděl.
Ale i tak mě Pavla Horáková jako spisovatelka vlastně přesvědčila, že stojí zato ji sledovat...
Docela zajímavá kniha, s neobvyklými tématy a názory a vnímáním reality, které mám podobně, takže jsem tomu dost rozuměla a s hrdinkou souzněla. Některá místa byla ale poněkud "ukecaná" a nudná, taky těch záznamů snů bylo přehršle, aniž by mi to dávalo nutně smysl do dějové linie. Kniha je navíc bohatá na cizí slova a terminologii, takže má i vzdělávací potenciál.
Velmi zajimava kniha. Pribeh sam o sobe neni az tak dulezity, jako me fascinovaly autorciny postrehy ze vsech moznych sfer zivota a jejich propojeni do smyslupneho celku. Knihu si asi za cas budu chtit precist znovu a vychutnat si prave tyto popsane "podivnosti".
Ada je bezesporu zajímavá literární postava. Rozhodně nepatří do žádné ze škatulek pro ženské hrdinky. Vědkyně s osobitým přístupem k rodině, mužům, kolegům a svému pracovišti: "Blížila jsem se k ústavu a překonávala jeho odpudivou sílu. Banda lidí, co odmítají dospět, se tu babrá v bizarních tématech a přežívá v prostředí jakési chráněné dílny,kde je nejdůležitější vykazovat aktivitu v rámci přiděleného grantu." Byla jsem spokojená s tématem, s tím, že Ada není romantička ani týraná či jinak postižená osobnost. Líbil se mi nápad se zkoumáním a "prodejem" snů, ale hvězda dolů za konec.
Pokud bych se nepodíval na video od LUBOŠE PANDY, který o této knize mluvil, asi bych si knihu nepůjčil. Hlavní postavou je Ada, třicetipětiletá žena, bezdětná, s dvěma doktoráty a aspirující na docenturu. Pracuje v Ústavu mezioborových studií člověka. Upřímně řečeno když jsem byl na počátku knihy, říkal jsem si, že to bude kniha určená spíše pro ženy a připadalo mi, že se to bude vést na vlně průměrnosti. Kromě toho, že se seznámíme s jejími kolegy v práci, dozvíme se o její rodině, anebo mužích, se kterými navázala vztah, má tato kniha ještě přidanou hodnotu a to tu, že Ada přemýšlí nad různými věcmi, nad kterými se většina lidí nezamýšlí v běžném životě. Není se však, čemu divit, když je vědkyně. V knize se dočteme mimo jiné o synchronicitách, kvantové mechanice, čase a dalších zajímavých tématech. Kniha působila z jedné strany na mě oddechově, z druhé strany se však v knize vyskytuje plno vědeckých myšlenek a teorií, takže tuto knihu nelze určitě zařadit mezi oddechovky, kde by se nemuselo přemýšlet. Ne všem informacím jsem asi porozuměl. Jak jsem už uvedl, knihu jsem na počátku vnímal průměrně, ale pak jsem se více začetl a hodnocení se v mých očích navýšilo. V knize se vyskytují témata, která jsem už četl v jiných knihách, a autorka většinou s ničím převratným nepřichází. V knize se samozřejmě vyskytuje humor, ale někdy mi připadalo, že to přechází až do stupidity. Možná je to silné slovo, ale tak jsem to v tu chvíli pociťoval. Nepřipadalo mi na tom nic legračního. Některé části se mi líbily více a byl jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet, v hlavě se mi míhaly různé teorie, ale nakonec to bylo jinak, než jsem si myslel. Jiné části byly průměrné a nepozastavoval jsem se nad nimi. V knize se vyskytovaly také popisy různých částí Prahy, různé novinové články. Zajímavé bylo, že hlavní hrdince se zdály také různé podivné sny. Můžu prozradit, že v knize se také nachází jeden pavouk a další zvířata. :)
Kniha obdržela cenu MAGNESIA LITERA v roce 2018. Při čtení jsem si říkal, jestli si tato kniha zaslouží takové ocenění, jestli by se nenašly jiné knihy, které by si to zasloužily více?! Je to zase úhel pohledu a knihu určitě hodnotili odborníci, kteří dokáží rozpoznat hodnotu literárního díla. Určitě je tato kniha zajímavá tím, že jsou do ní vloženy „podivnosti“, které této knize přidávají hodnotu než by se jednalo čistě jen o „román pro ženy“, kde by se řešily jen „ženské záležitosti.“ Z tohoto pohledu si myslím, že knihu si může přečíst také muž. Myslím si, že tento námět také ocenili lidé, kteří dali knize cenu Magnesia Litera. Je to kniha, kterou jsem přečetl, ale už bych se k ní nevracel. Stále jsem na vážkách, jak knihu ohodnotit. Viděl bych to mezi 70 - 80 %.
Citáty z knihy, které mne oslovily: /je jich více, ale nebudu všechny vypisovat/ :)
Nejvíc se srovnávám s těmi, kdo jsou těsně přede mnou nebo těsně za mnou a jsou mi výkonnostně nejblíž. Jezdci v úplně jiné lize se mě nedotýkají.
Jde sice zhmotňovat myšlenky bez práce, ale člověk potřebuje mít pocit, že si něco zasloužil. Chce odměnu za úsilí a taky trochu překvapení. Co by to bylo za život, kdyby sis všechno splnila hned na místě?
Už před časem jsem pochopila, že lidé, kteří mají trvale přívětivý výraz, nejsou nutně laskaví a pořád dobře naladění. Jen jim v klíčovém okamžiku jejich dětství někdo – zpravidla matka – řekl, že když se nebudou usmívat a tvářit se příjemně, nikdo je nebude mít rád. Trvalý úsměv není odraz líbezného nitra, je to obranná křeč.
Když nemůžu být milován, chci být nenáviděn nebo aspoň obáván.
Začínám se smiřovat s tím, že svět nelze vysvětlit slovy, protože slova jsou lineární. Svět lineární není. Proto jsou symboly a metafory tak důležité, protože dokážou sdělit víc věcí najednou.
Když se nic neděje, den uteče rychle, ničím se nevyznačující, nevybočující, bude zapomenut. Když se ale do jednoho dne vměstná mnoho událostí, čas jako by se do nich vychlipoval. Nudný den je rovná čára. Bohatý den má meandry a zákruty, jeho délka může být mnohokrát větší, tak jako klky a sklípky znásobují povrch střev a plic.
Hodně, hodně zajímavé. Dějově to chvílemi přešlapuje na místě, ale jen tak mimochodem je tam vetknuta spousta zajímavých myšlenek o zákonitostech v našich životech. Svým způsobem se jedná o obhajobu humanitních věd (s přesahem do parapsychologie), která musí zůstat ležet v hlavě i zcela racionálním jedincům... Na český román výjimečný počin.
Jakožto člověk introvertní mám tendenci jít až na dřeň ve všem, čím se zabývám. A týká se to hlavně a především lidí, kteří jsou mi blízcí. Proč to sem píšu? Protože i Adu jsem měla možnost poznat vskutku důkladně. Je to postava nekonvenční, má své libůsky i podivnůstky, a mně se opravdu hodně líbilo pitvat se v jejím životě. Pomalejší tempo mi nevadilo, nechala jsem se jím unášet. Co jsem ale opravdu nepřekousla, bylo vyvrcholení záhady Valeriina syna. To podle mě buď autorka hodně přepálila, anebo jsem slabomyslný jedinec bez kouska citu pro mystično. Za to a jediné dátvám hvězdu dolů, protože mi to dost zkalilo jinak velmi příjemný čtenářský zážitek.
Zhruba první polovina knihy mne velmi bavila a měla jsem dojem, že je to na recentní poměry docela zjevení. Z recenzí jsem získala dojem, že je tam hodně nechutností, ovšem očekávání bylo asi přehnané. Jestli někoho irituje pár poznámek o těle a o Bristolu, tak já to nejsem. Druhá půle mne přinutila s hodnocením klesnout - mohou za to fantasmagorické prvky (nevadily by při ústrojném zakomponování), jistá banalizace děje a menší množství zajímavých postřehů. Dobrá knížka se zkrátka v průběhu rozplizla.
Jinak pro čtenáře mého typu to žádná nálož není - přečteno za dva dny, trávení textu bez problémů. Lehká nesympatičnost vypravěčky je prostě spisovatelská strategie, která aspoň ze začátku fungovala solidně.
Často si myslíme, že některé naše soukromé podivnosti jsou tak bizarní, že jejich vynášení na světlo je nepatřičné. Ada to má jinak. A je příjemným zjištěním, že mnohé podivnosti jsou vlastně normální....
Ach jo, takový dobrý rozjezd a konec taková slátanina. Po prvních kapitolách jsem byla skoro nadšená, v půli už trochu nuda, přece jenom proud myšlenek a úvah plynoucích stále ve stejném duchu už po 150 stránkách není tak originální. Děj navíc minimální. I tak jsem byla občas v údivu z širokého záběru až neuvěřitelných vědomostí z různých neobvyklých oborů. Ale ten konec, ježišmarja, proč to tím musela tak potopit ? Snaha o magično totálně selhala.
Kniha byla zajímavá, ale mohla mít o 100 stran méně. Děj se opravdu rozběhl až ke konci.
Na téhle knize je nepodivnější, že některé postřehy ve Vás zůstanou už navždy. Kupříkladu Šumpersko a koukání na hodinky ve 22.23.
Je to opravdu kniha plná různých podivností a mnohých teorií .... číst ji mě bavilo, ale co přesně mě na tom fascinovalo vůbec netuším :-)
Mám rád inteligentní knihy a tato mezi ně patří. Bavilo mě číst, přestože děj se příliš nehýbal.
Nejlepší knížka, co jsme poslední dobou četla!
(takhle bych psala, kdybych to uměla :)
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Kniha Teorie podivnosti je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 719x |
| Čtenářské výzvě | 98x |
| Doporučených | 34x |
| Knihotéce | 141x |
| Chystám se číst | 419x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 4x |
Neskutečná kniha plná moudra! Uplně jsem se do ní zbláznila a musím ji mít doma navždycky! Autorka má úžasnou představivost a nádherný jazyk, každá stránka je balzám. Děkuji.