Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4299
1133
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha je o krásných věcech na ne úplně krásném prostředí. Příběh je v knize založený na skutečných osudech Lalea a Gity, kteří se do sebe zamilovaly v Osvětimi. Kniha je velice čtivá, krutá a i přes to plné naděje a lásky.
Po celou dobu knihy jsem moc nevěděla, co si o tom všem myslet. Příběh mi přišel skoro až bláhový, takový ve smyslu, že vlastně o nic tak hrozného nešlo a stylem psaní, hlavně teda prvotní kapitoly, mi připomínal referát na základní škole…na druhou stranu v žádném případě nechci nikterak zpochybňovat vzpomínky a zážitky Lela, tak nějak jsem v určité chvíli na styl knihy přistoupila a brala to tak, že to nejkrutější jen nebylo zmíněno a že příběh je převyprávěním vzpomínek a ty se zaměřily na jediné světlo naděje v hrozných časech a to byla láska. Samotný Lale mi přišel jako houževnatý člověk, uměl v tom chodit a pomáhat ostatním. Možná některé podstatné okamžiky v příběhu nezmínil, ale já rozhodně nesoudím, to snad, při troše zdravého rozumu, ani nejde. Knihu jsem původně chtěla ohodnotit 3*, ale závěrečné dovětky mě přesvědčily o 4. Je to úplně jiný příběh, než na který jsem u takové literatury zvyklá, byl napsán tak nějak bez emocí - slzu jsem neuronila ani jednu, také tam ty hrůzy jsou popsány jen tak náznakově, takže to opravdu srdcervoucí. Ale prostě je to příběh který se stal, četla jsem ho s veškerou pokorou a s odstupem času po přečtení jsem ráda, že jsem ho přečetla a dočetla.
Už som prečítala aj lepšie knihy o Holokauste a tak zostali vo mne zmiešané pocity. Bola som však na knihu zvedavá a rámci čitateľskej výzvy som ju prečítala.
Ačkoli jde o román z koncetráku a podle skutečných událostí, neladí v něm autorčina idealizace a důraz na romantickou linku hrdinů navzdory osudu a okolnostem. Jistě se našli židé, kteří měli vůli přežít za každou cenu a navrch hromadu štěstí, ale tohle postrádá věrohodnost a působí tak, že se to vlastně dalo přežít a lidé tam si navzájem pomáhali a Němci nebyli nelidské zrůdy.
Pkěné oddechové čtení, navzdory tématu. Knihu jsem přečetla jedním dechem, zajímavé osudy, postavy a příběhy, ale znovu bych ji nečetla.
Tuto knihu jsem si přečetla hlavně kvůli ČV, jelikož tento typ knih moc nevyhledávám...protože nerada čtu o bolesti, strachu a beznaději za 2.sv...
Ale nakonec jsem ráda, že jsem tomuto příběhu, který se opravdu stal, dala šanci. Moc se mi líbil, i přes všechnu tu hrůzu...
Jeden z mála příběhů, který skončil poměrně šťastně.
Pěkný příběh o smutné době. Jen mi to nějak přišlo takový až moc idylický. Asi měl štěstí v neštěstí. Nebo je to tím, jak je to napsaný. Možná jsem čekala víc, když se to tak chválí.
Stejně jako u mnoha jiných knih z tohohle období a prostředí se zde promítá obrovská vůle žít. Měl to tatér lehčí právě kvůli svému myšlení , věřím, že ano. A je obdivuhodné, že svou víru neztrácel a vytrval.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Jde o skvělé převyprávění osudů Lale Sokolova - kniha trochu balancuje na hranici literatury faktu /biografie/ a beletrie /historický román/. Hrdina retrospektivně vzpomíná na svůj pobyt v Osvětimi a chvíle bezprostředně po osvobození.
Přestože se převážně odehrává v místě temné smrti, najdou se i zde blažené chvíle štěstí a dokonce i čas na lásku.
Kniha je oslavou lidské houževnatosti a síly, touhy nevzdat se, zachovat si svou identitu - a s trochou štěstí přežít. Nepůsobí vůbec depresivně - líčení násilných a hrubých scén se vypravěč zřejmě vyhýbal, ale o to víc je text "schůdnější" pro slabší povahy. Některé vylíčené náhody se mi však i přesto zdály až téměř neuvěřitelné: jenže život sám přeci píše ty nejlepší příběhy. Je přirozené, že si vzpomínky během let upravujeme a mnohé zážitky si idealizujeme - čas obrušuje hrany a vše špatné se nakonec tak špatné nejeví. Jinak by asi působilo jeho vyprávění, zaznamenané bezprostředně po jeho odchodu z Osvětimi. Když si čtenář tento fakt uvědomí a smíří se s ním, nabídne mu kniha nepochybně zajímavý zážitek. Je důležité takové zpovědi zachycovat a archivovat, pro generace těch, kteří přijdou po nás, aby nezapomínali. A v tom tkví skryté poselství této knihy.
Krásný příběh. Líbilo se mi, že autorka popisuje kruté scény spíše v náznacích, proto knihu mohu doporučit i slabším povahám.
Přiznám se, že patřím ke čtenářům, kteří mají z knihy rozporuplné pocity. Kdybych nevěděla, že se jedná o skutečný příběh, řekla bych, že si autorka Osvětim hodně idealizuje. Já vím, že Lale byl "výše" postavený, ale stejně mi některé věci přišly hodně neuvěřitelné. Bohužel nevíme, kolik z toho řekl samotný Lale a kolik si vymyslela autorka. Postavil Lale sám sebe do role absolutně kladného hrdiny, nebo to bylo zčásti dílo autorky? Další problém mám se stylem psaní. U knih s touto tematikou jsem zvyklá, že mě rozervou a rozpláčou, což se zde bohužel nestalo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh správně uchopit a přenést jej na čtenáře. Jinak se kniha četla svižně a oceňuji to, že ji autorka napsala. Je důležité o tomto tématu psát a je zajímavé, kolik osudů jednotlivců je dodnes neznámých.
Román o lásce dvou mladých lidí, která vydržela i v takovém prostředí, jako byla Osvětim. Příběhu a jeho dílčím situacím, vždy podpořeným notnou dávkou štěstí, by se snad nechtělo ani věřit, kdyby nebyly založené na výpovědi samotného Lalea. Kniha je román, ne dokument, a tak je nutné ji brát. Bylo příjemné cist knihu, která dala možnost čtenáři cist i "šťastnější" a méně drastická vyobrazení vyhlazovacího tábora, přestože i ta se zde samozřejmě objevují. Na druhou stranu, někdy jsem se nedokázala ubránit dojmu, že je pribeh právě díky tomu místy těžko uvěřitelný. Možná jsou to trochu zkreslené vzpomínky, aby se s životem v Osvětimi mohl Lale vyrovnat. Mnoho ale mělo svůj původ v konexich a inteligenci Lalea. Kniha mě i tak vlastně bavila, bylo zajímavé sledovat, jak Lale díky své chytrosti prezival, jak v preziti napomahal i ostatním a jaké kroky podnikal. Asi jsem ale čekala vzhledem k hodnocení a oblíbenosti knihy víc...přijde mi, že autorka z toho mohla vytřískat mnohem víc...
Prečítané za jeden deň, to asi vypovedá o všetkom... ťažký to musel byť život, veľký obdiv každému, kto prežil...
Moc hezky se to četlo a s mírným odstupem si časem určitě přečtu i Cilčinu cestu.
Knížka ubíhala rychle, přečetla jsem ji za dvě odpoledne. Konec mě dojal, brečela jsem, byla jsem ráda, jak to skončilo. Ale občas mi knížka přišla místy pomalá, opakující se. Asi jsem čekala trochu víc? Jak tu ostatní píšou, tak přesně - je divné, jak Laleovi vše prošlo bez povšimnutí.
Nicméně autorka píše hezky, nikde jsem se neztrácela, dávám ještě šanci Cilce! :)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha Tatér z Osvětimi je v
| Právě čtených | 83x |
| Přečtených | 6 925x |
| Čtenářské výzvě | 2 432x |
| Doporučených | 329x |
| Knihotéce | 1 111x |
| Chystám se číst | 1 609x |
| Chci si koupit | 421x |
| dalších seznamech | 31x |
Stručné vyjadřování bez pokusů o citové ždímání. Vyprávěno jaksi s odstupem a přesto zasvěceně. Kdo se vyžívá v detailním popisu hrůz, bude zde nejspíš zklamán (ať si přečte Karikovo Na smrt). Dobrá kniha i když o holokaustu existují lepší (Co Dante neviděl, Jménem mých blízkých, Narodili se, aby přežili...).