Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4312
1133
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Trošku mě zklamalo zpracování této knihy, samozřejmě příběh velmi poutavý a čitelný, ale přišlo mi to jak procházka růžovou zahradou.. Všechno tam je téměř možné a esesaci jsou vlastně skoro kámoši.. Příběh Laleho určitě silný, ale zpracování nic moc
Už dlho som nečítala takú zlátaninu. Najprv k slov. prekladu - prečo prekladateľ nepreložil Auschwitz? Lale je veľký frajer, ovláda 6 či 7 cudzích jazykov, vyzná sa v diamantov a drahých kameňoch a kamošky mu ich s radosťou nosia, aby ich menil za jedlo - to ako naozaj???? Asi každý Žid mal rubíny a diamanty zašité v oblečení, dozorkyne boli slepé a v koncentráku bežne Židia zohnali a čenčovali jedlo. A mlsať s frajerkou tabuľkovú čokoládku či zháňať nylonky pre kamoša dozorcu - niekomu bolo hej. Mr. Lale stihol aj Rusom robiť v Rakúsku kupliara a aj im ukradol diamanty. Jednoducho sa na neho lepili. Ani sa nečudujem, že čakal, kým všetci jeho súčasníci pomrú, vrátane jeho ženy. Robí síce veľkého frajera, ale príde mi väčší kolaborant ako napríklad Cilka. Kde bol, keď ona potrebovala pomoc?
Další silný, na skutečných událostech založený příběh z období 2.světové války. Jak již název sám napovídá, tak se jeho větší část odehrává v koncentračním táboře Osvětim.
Hlavním hrdinou je Lale, mladý muž židovského původu, který odešel dobrovolně do transportu, aby ochránil svou rodinu. V táboře se z něho stal tatér, jehož úkolem bylo tetovat nově příchozím vězňům čísla. Díky svému pracovnímu zařazení pak Lale získal i pár výhod, které mohl využít k pomoci ostatním spoluvězňům...
Jelikož jsem Tatéra četla hned po dočtení knížky Pod krvavými nebesy, tak jsem se do něj nemohla zprvu začíst. Oproti Nebesům mi přišlo toto vyprávění strohé, bez napětí. Naštěstí se to po pár stránkách zlomilo a já jen hltala řádek za řádkem, abych se dozvěděla, jak to celé dopadlo. Musím napsat, že Laleho obdivuju za to, že se nenechal zlomit, nepřestal věřit, že válku přežije a že tolik riskoval, jen aby pomohl svým spoluvězňům. Na knížce se mi líbilo také to, že je v ní popsáno opravdu všechno, od cesty transportem do tábora, přes pobyt a události v Osvětimi až po události spojené s koncem války. Mohla jsem si tak vytvořit přibližný obrázek toho, co zažila moje teta, která byla kvůli svému původu také v koncentračním táboře. Díky Laleho zamilování se do spoluvězenkyně Gity mi pak příběh částečně připomíná film Colette...
Na Laleho příběhu se mi opět potvrdilo to, co jsem si už uvědomila na přiběhu mého strejdy nebo Pina z Pod krvavými nebesy. Že k přežití těch největších hrůz je potřeba disciplína, pevná víra a obrovská dávka štěstí.
Tuto knížku by si měli přečíst úplně všichni, protože na takovéto osudy a historické události by se nemělo zapomínat a lidstvo by se z nich mělo poučit a už nikdy nedovolit, aby se něco takového opakovalo. Chtěla bych také opět upozornit na to, že ani tento titul není pro slabé povahy.
Silný a dobře zpracovaný příběh o lásce v nelidských podmínkách. Osobně mám s knihami, které jsou psány podle skutečných událostí problém, protože často předem vím, jak příběhy skončí a přicházím tak o napětí v závěru knihy. Je to jako, když jdete do kina na film a až potom si přečtete knihu. Tomuto příběhu to ale naštěstí příliš neuškodilo.
Líbila se mi. Jsem ráda, že jsem vyzkoušela i tento žánr, i když ho nevyhledávám.
Na toto téma vyšlo už tolik knížek, ale každá je svým příběhem výjimečná a tahle především. Povinně přečíst!
Myslím si, že autorka si na sebe ušila bič v tom směru, že Laleův a Gitin příběh psala románově z jejich pohledu. V tomto pojetí to ne vždy dokázala udržet, a od toho se podle mě odvíjí ta nevyváženost vyprávění. Z Geryho doslovu je myslím jasné, proč v díle není víc emocí či popisů, přesto se jejich příběh čte sám. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy pořádně neuvažovala o tom, jak to s vězni koncentračních táborů bylo po osvobození - myslím tím - dovnitř se dostávali organizovanými hromadnými přesuny, ale jak se vlastně dostávali domů po osvobození - prostě šli domů po svých? atd. takže i za tuto, pro mě novou, otázku děkuji tatovierovi.
Kniha je o krásných věcech na ne úplně krásném prostředí. Příběh v knize je založený na skutečných osudech Lalea a Gity, kteří se do sebe zamilovali v Osvětimi. Kniha je velice čtivá, krutá a i přes to plné naděje a lásky.
Moc krásná kniha velice mě zaujala i když sama tento žánr nečtu jediné co by se dalo vytkout tak je příliš stručný děj. Věřím tomu že by se dalo více věci popsat ohledně životu v Osvětimi ale jestli je to účelně napsáno takto stručně je to perfektní. Všichni kdo něco málo o tom víme tak se do těch detailů zabíhat nemusí i když je to skoda z toho příběhu vyplývá spoustu zajímavých veci o které jsme možná přišli. Ale příběh o panu Laleovi tatevier je suprový.
Kniha se mi moc líbila, pěkně se četla a byla neustále zajímavá. O této tématice a kruté době jsem přečetla několik knih, přesto mě však každá další kniha vždy pohlcuje. Je třeba, aby se na tuto dobu nezapomnělo.
Kniha mě ihned vtáhla do děje, asi jako každá s touto tematikou. Je to o to emotivnější, když člověk ví, že postavy a jejich vyprávění vychází ze skutečnosti. Jsem ráda, že jsem objevila i stránky autorky, kde se dozvíme další zajímavé informace o postavách a jejích příbězích v rámci jejich života i mimo Osvětim. Dobové fotografie jen dokreslují, že jde o skutečnost, takže mě z toho až mrazilo.
Některé příběhy a vyprávění mi přišla až fantaskní. Ale nikdy jsem tu dobu nezažila a nedokážu pochopit, co prožívali. A je jasné, že to musela být kolikrát neskutečná náhoda a souhra okolností, co vše dokázali lidé přežít, a co pro to udělat, aby bojovali nejen o holý život, ale i životy ostatních.
Neskutečně silný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Hned jsem si na netu našla fotky Laleho a Gity, příběh dostal ještě jiný rozměr. Stejně tak pustit si trailer na knihu, kde Lale odpovídá na pár otázek. Hodně emotivní... https://www.heathermorris.com.au/.
Jediné, co mi až tak nesedělo byl styl vyprávění... takové neučesané, kostrbaté, někdy hodně uspěchané, občas chaotické.. ale možná to byl účel, možná to prostě takhle sám Lale vyprávěl..
Tento příběh musel být nesmírně silný pro skutečné aktéry, ale styl zpracování autorky i její přidaná hodnota byla pro mne zcela nepřijatelná..bohužel
Tuto knihu jsem přečetla za dva dny. Určitě stojí za přečtení, něco ve Vás z knihy určitě zůstane. Láska a touha přežít snad nemožné, silná víra v lepší chvíle a síla pomáhat ostatním.
Po všech těch příbězích z doby holokaustu jsem z této knihy měla neustále pocit, že byla psaná jen od stolu. A že autorka možná ani sama v Evropě nebyla. Leccos by napovídalo i to, že ji vydala až po smrti hlavního hrdiny. Ale trocha spravedlnosti - i paměť je někdy zrádná.
...
Jsou příliš jednoznačně poznat místa, kdy vyprávění vlastních zážitků končí a přichází část "takhle to tenkrát chodívalo", anebo hůř, část "takhle si myslím, že to asi mohlo být". Jiné práce Heather Morris neznám, ale opravdu se nebála dělat z toho místy limonádu pro teenagery. Jejím hlavním hnacím motorem bylo vyždímat z příběhu co největší senzaci, jenže to trochu přehnala.
Kniha si titul bestselleru určitě nezaslouží, stejně, jako si takto citlivé téma nezaslouží tolik kudrlinek. Nebo jsme opravdu už tak rezistentní vůči pravdě, že ji potřebujeme ještě prikrášlovat? Autorka si to evidentně myslí.
Určitě knížku doporučuji k přečtení.
Ale tuto tématiku vždycky srovnávám s Vypravěčkou, která je mnohem drsnější a lépe propracovaná.
V této knize, bylo všechno jen tak zlehka popsáno. Takže knihu doporučuji těm, kdo má slabší žaludek a zajímá ho téma druhé světové války.
Velké plus přidávám za to, že na konci knihy jsou fotografie a komentář syna.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kdybych knihu nekupovala jako dárek a netrpěla úchylkou, že každý dárek musím nejdřív přečíst, asi bych se k ní nedostala. Četla jsem už několik titulů s podobnou tematikou a moc dobře tedy vím, že najít skutečně dobrý a kvalitně zpracovaný příběh je takřka nadlidský výkon. Spousta takovýchto knih totiž leží někde na půl cesty, snaží se o to, být kvalitní četbou, zároveň přínosnou reportáží a vzpomínkovou literaturou a nakonec vlastně nejsou ničím.
Přesně tohle se podle mě stalo Tatérovi. Netuším, jestli je na vině sama autorka, či nese-li podíl i překladatel, ale nemohla jsem se v průběhu četby zbavit pocitu, že by to šlo udělat mnohem lépe. Možná je to tím, že autorka knihu nejprve zpracovávala jako scénář. Těžko říct. Nicméně dialogy mezi postavami působily strojeně a vyumělkovaně. Rozhovory mezi hlavním hrdinou a Gitou naopak často působily až směšně.
Tři hvězdičky, které ode mě kniha dostává nejsou tedy za zpracování, ale za samotný příběh, který se, bohužel, podařilo autorce poněkud utlumit a zazdít.