Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4318
4318
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Hodně dlouho jsem čekala, jestli se odvážím po Tatérovi sáhnout. Většinu času se tomuto tématu vyhýbám a moc dobře vím proč. Skutečné příběhy, a to především ty týkající se tématu holocaust a druhá světová válka, mě vždy dokáží na dlouhou dobu vyřadit z provozu. Už od začátku jsem věděla, že na tuhle knihu nechci a nebudu psát recenzi, protože si myslím, že mi to nepřísluší. Že to nepřísluší nikomu z nás, hodnotit a kritizovat příběh jako je tento, nebo práci paní Morrisové. Díky za knihu Tetér z Osvětimi a díky, že se ještě pořád někdo snaží zadržet v nás příběhy (a to dokonce i zvěrstva), které se opravdu staly. Některé věci nesmíme nechat zapadnou prachem. Je to naše minulost, ale především naše budoucnost.
Jako příběh by kniha nebyla vůbec špatná, ale chvílemi tomu chyběla šťáva a bylo to takové povrchní. Čekala jsem, že autorka více do hloubky popíše útrapy, kterým musel Lale a ostatní denně čelit, ale její pojetí bylo takové plytké a bez emocí. Možná to byl autorčin záměr, vždyť lidé, kteří přežili koncentrační tábor, museli určitě citově otupět...
Oceňuji fotky na konci knížky a i z epilogu jsem se dozvěděla zajímavé věci.
To je tak,když uchopíte do rukou knihu s tématikou koncentračních táborů (a ještě k tomu se jedná o jeden z nejznámějších, často zmiňovaných a propíraných, popisovaných táborů vůbec) a čekáte "velké BUM", úzkost, zoufalství, strach, děs a hrůzu, smrt, absolutní neúctu k elementárním životním potřebám a k životu samotnému ze strany trýznitelů a ono nic...Pokud si chcete odpočinout, příliš u příběhu nepřemýšlet a nechat se volně unášet celkem jednoduchým dějem a milostnou zápletkou (tím ji nechci nějak snižovat nebo bagatelizovat), knihu doporučuji. Pokud ale berete tuto knihu s očekáváním velkého, strhujícího a syrového příběhu o lidském utrpení, tak se nejspíš nedočkáte. Nebo alespoň já se nedočkala. S lítostí musím ještě podotknout, že pokud by tato tendence v pojetí popisu a vyprávění z oblasti válečných hrůz (ať už se jedná o jakoukoliv válku, konflikt nebo událost) pokračovala, tak brzy budou koncentrační tábory popisovány jako příjemná, odpočinková letoviska (ano, citelně to v tuto chvíli nadsazuji).
Asi jsem od té knihy čekala malinko více. Rozhodně není špatná. Je velice čtivá, napsaná milým způsobem. Kapitolky mě nutily číst dál a celou knihu jsem přečetla za jeden den. Jen se to určitě nezařadí mezi nejlepší knihy popisující tuto tématiku. Chvílemi jsem měla pocit, že by si téma zasloužilo jít více do hloubky. Více popsat události, o kterých se zrovna vypráví.
Knih o této kruté době mám načteno již více, takže hodnotím spíše pocitově. Hlavní hrdina Lale je v Osvětimi tatérem, pod jehož jehlou tvořící nesmazatelná čísla na předloktí, končí všichni příchozí. V táboře potká svojí životní lásku Gitu. Oproti jiným příběhům se mě příběh nedotkl tak, jako jiné knihy, spíše jen klouzal po povrchu. Možná je to dané milostnou linkou, možná tím, že oproti jiným měl Lale větší dostatek nejen jídla, ale i možnosti udělat něco pro jiné. A dokázal a nebál se toho využít.
Silný příběh dvou obyčejných lidí,kteří žili v mimořádné době,kteří byli zbaveni nejen svobody,ale i své důstojnosti,svých jmen a své identity.Byl to ale i příběh o lásce a obrovské vůli žít..
Musím říct,že doslov na mě udělal asi větší dojem,než celý příběh.Podle mě ho autorka vykreslila moc plytce,ale třeba to tak mělo být a byl to úmysl.Každopádně,kvůli tomu dávám o jednu hvězdičku míň..
Nic to však nemění na tom,že knížku doporučuji.
Tato kniha me prilis neoslovila. Pribeh je to sice krasny, ale autorka to uprimne dost zkazila. Postavy byli jaksi ploche a nemeli zadnou hloubku. Pusobilo to na me jako kdyz babicka vypravi vnucce historku, kterou uz ji vypravela mockrat. Je to vazne tema, a lide by meli vedet co se tehdy delo aby se uz nic takoveho nedelo, ale autorcino podani bylo pro me velkym zklamanim.
Kniha, kterou by měli číst všichni, kdo nechtějí zapomenout... Zároveň mě však zklamala, protože autorka jí nějak zapomněla vdechnout duši, jako bych četla reportáž nebo referát, něco, co je převyprávěno, ale někde se stala chyba a postavy nežijí, jen se o nich vypráví... Prostě, něco mi tam chybělo. A je to škoda, velká škoda, protože příběh sám o sobě měl velký potenciál. Obálka je nádherná a příběh by byl dech beroucí - jen to napsat jinak...
Jsem ráda za přečtení, jsem hrdá na to, že příběh byl o "bratrovi" sousedovi, kniha je čitelná, místy neuvěřitelná, oceňuji zase trochu jiný pohled, než mají ostatní knihy a nevadilo mi, že se nejde do hloubky, a že můžeme fandit osvětimské lásce, která všechny ty hrůzy přežila.
Ale u mě se taky bohužel nebude řadit mezi ty vrcholové knihy z tohoto období, raději mám právě to vyprávění, která vám buší skutečná zvěrstva do hlavy jako datel a zblbne vás po přečtení natolik, že i tu kůrku u chleba, kterou děsně nemáte rádi, sníte....
*
"Jsme sice ve sračkách, ale nesmíme se v nich utopit"
Kniha pro mě byla velmi silná. Uvažovala jsem o ní docela dost dlouho a nakonec jsem si ji koupila. Jelikož se docela dost zajímám o druhou světovou válku, tak bych řekla, že pro mě byla velmi ideální. Zpříjemnila mi tak povinnou četbu do čtenářského deníku. Když jsem knihu dočetla, cítila jsem se zvláštně. Panoval ve mně smutek a zároveň neskutečný pocit štěstí, že ty hrůzy oba přežili. Určitě doporučuji přečíst, protože si myslím, že je tahle literatura velmi důležitá.
Kniha je celkově dobře zpracovaná a velmi dobře se čte. Heather tento příběh podle mě podala velmi dobře a pevně věřím, že to stálo za to.
Velmi silný příběh, u kterého vám před očima probíhá celý děj a nejhorší představy. Myslím, že po dočtení, se každý nad přečtenými řádky hluboce zamyslí...Jenom se mi místy zdálo vyprávění dost povrchní.
Tatér z Osvětimi je pro mne bohužel zklamáním. Tolik nadšených recenzí jsem četla a tak se těšila, protože mám knihy z období 2. světové války ráda ... možná je to tím a dobře mi tak, neměla jsem se tak těšit. Osvětimská knihovnice byla dokonalá, toto na mne působí hodně neuvěřitelně a spíš jako červená knihovna a to já nemusím ... škoda. Knize dávám 2 hvězdičky, třetí je za obálku :o)
Kniha pojednává o silném, milostném příběhu který se odehrává na pozadí událostí jež jsou naplněny utrpením a pokryty lidským popelem. Jedná se o poměrně čtivou knihu, která rozhodně dokáže dojmout avšak vytkl bych ji lehkou povrchnost. Některé části mi přišli strohé a psané jakoby ve spěchu. Ve chvílích, kdy kniha zvolnila a já jsem se konečně začal do příběhu hlouběji ponořovat, nasávat její atmosféru, jsem byl náhle vytržen a znovu vhozen do běhu událostí ženoucích se někdy až v přílišném tempu.
Přečetla jsem několik knih s touto tématikou. Tato není napsaná tak, že by vzala úplně za srdce jako třeba Hana... ale stojí za přečtení.
Včera,cestou z Liberce, jsem v autě dočetla tenhle neuvěřitelně uvěřitelný příběh. Přiznám se, že jsem knihy s tematikou 2. světové války nikdy nečetla. O Tatérovi z Osvětimi jsem viděla spoustu příspěvků na sociálních sítích i na youtube. Když na mě tedy z regálu v knihovně mával a volal: PŮJČ SI MĚ!, neodolala jsem. Heather Morissová si se sepsáním skutečného příběhu poradila bravurně. Kniha ja napsaná neskutečně reálně a každou chvíli boje o život a svobodu prožíváte tak, jako byste byli v tu chvíli na daném místě, v dané situaci.
Ačkoli je to příběh z války, čte se kniha velmi pěkně a rychle. Asi bych ji dala jako povinnou četbu v osmé nebo v deváté třídě. Ať si dětičky počtou.
Hezký příběh z nehezké doby.Pozitivni na knize je že jim to až neuvěřitelně vycházelo.
Na tatera jsem se neskutečně těšila ale kniha mě celkem zklamala. Příběh je silný, ale vyprávění je povrchní a způsob autorčina psaní mě nebavil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha je poutavě napsaná a jelikož patřím do generace kdy do školy chodili na besídku pamětníci z té doby nebylo pro mě toto téma a skutečnosti v ní napsány neznámé.