Tajomný hrad v Karpatoch
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316617/bmid_tajomny-hrad-v-karpatoch-J9m-316617.jpg
4
743
121
V obci Werst, si pastier Frick jedného dňa všimne dym stúpajúci z komína zrúcaniny hradu baróna Rudolfa Görtza. Táto správa vystraší dedinčanov, sú presvedčení, že hrad je strašidelný. Mladý lesník Nick Deck a dedinský lekár, ktorý ho sprevádza, sa rozhodnú ísť na hrad, ale stanú sa obeťami prekvapivých javov. Pri ich návrate sa v dedine objaví mladý gróf Franz de Telek so sluhom. Keď sa dozvie meno majiteľa hradu, rozhodne sa preskúmať hrad. Ten, ako aj Franz boli totiž zamilovaní do opernej divy Stilly, z ktorej smrti práve Rudolf Görtz viní Franza.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1968 , Mladé letáOriginální název:
Le Chateau de Carpathes , 1892
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si přečetla ze zvědavosti, zda bude stejně skvělá jako česká filmová podoba. Musím bohužel konstatovat, že film se mi líbil více.
Další skvělá verneovka, tentokrát o udatném lesníkovi Nicku Dekovi, který se (společně s čackým knížetem a vyděšeným doktorem Patakem) vydává zdolat karpatský hrad. Já tuhle romantiku prostě žeru, stejně jako celý ten úžasný verneovský šrafovaný svět. Na velkém Julesovi mě vždycky fascinuje hlavně to závěrečné technické vysvětlení všelijakých strašidelných a záhadných jevů. Nemůžu si ale pomoci, pro mě má zákeřný baron Gortz stále tvář Mildy Kopeckého ze skvělé filmové parodie pana Brdečky. Jinak pro pana Verna samozřejmě pět bodů.
Nemam rada Verneovky a stale se k nim vracim :-\ jsem nepoucitelna, ale v tomto pripade jsem pro knihu sahla, protoze se mi hodila do vyzvy a zaroven jsem chtela porovnat jak moc se kniha rozchazi s filmem... No k memu velkemu prekvapeni straslive moc...
Děj byl napínavý, zajímavý a obsáhlý. Líbili se mi černobílé ocelorytiny, i když některé postavy jsem si představoval jinak. Viděl jsem film i divadelní představení. Nejvíc se mi ale líbila kniha, protože byla obsáhlejší. I když se v textu občas objevila slova, kterým jsem nerozuměl např. župa. Byla to moje první kniha od spisovatele Julese Verna, kterou jsem přečetl.
Když se řekne tento název, ihned mi projde hlavou nezapomenutelné herecké obsazení ve filmu a už se to prolíná i v četbě, kde si je vždy připomínám. Je těžké vždy číst to , co bylo viděno. Stále se to přirovnává a tím i kniha dostává stejný náhled jako z filmu. Tím se malinko ochudí ten samotný příběh.
Asi mám film moc pod kůží :-) i když je kniha pěkná a nezklamala mne tak jako ocelové město.....
Jedna z Verneových pozdních knih. Možná i díky tomu už netrpí takovou naivitou, jako některé jiné. Verne tady výrazně propracoval povahy a příběhy svých postav a také vyladil soudržnost děje. Přitom ale nechybí věda, dobrodružství, ani zajímavá lokace. A vždycky mě udiví, jak v 19. století dokázal Verne detailně vylíčit atmosféru rumunského venkova, kde nikdy nebyl.
No, sloh bol na mňa naozaj náročný, čítalo sa mi to ťažko. Ale akonáhle sa Nic a ten doktor snažili dostať do hradu, tak noja zvedavosť prevládala a naozaj ma začalo zaujímať čo sa teda deje na hrade. Čakala som všetko možné, ale to ako to skončilo a ako to vlastne celé bolo, ma naozaj veľmi prekvapilo. V pozitívnom zmysle. Páčilo sa mi , že dedinčania boli tak poverčivý, že aj keď im niekto dal logické vysvetlenie stale verili tomu čomu chceli veriť.
Bolo zaujímavé že aj v tých dobách existovali stalkeri a že tiež boli poriadne psycho, plus keď sa k nemu pridal ten fyzik/chemik, vražedná kombinácia.
No asi jsem od toho čekal trochu více. Verneovky byly knihy mého dětství (dospívání), ale už jsem se asi literárně posunul kamsi dále. Ve srovnání s knihou se mi i film zdál lepší (tak nějak mnohem vtipnější, asi je to tím že je pojatý spíše jako parodie než jako reálne mysteriozní drama s thrilerovými prvky). Přeci jen těch 130 let od vzniku knihy je už dlouhá doba. Možná je to jen volbou knihy (kdybych si třeba připoměl něco jiného např. Děti kapitána Granta mě kdysi opravdu uchvátily) je možné že bych mohl dát i vyšší hodnocení.
Pólicija, póólicija...je to parádní četba, ovšem nic nemůže z hlavy vymazat film podle předlohy natočený..Tóna Hluchoněmec mi v textu chyběl :)
Na Verna netradiční dobrodružství s minimem fantasktní techniky, zato se silnou, téměř duchařskou atmosférou. Znalost geniální adaptace Oldřicha Lipského knize spíše škodí. Děj se v mnohém neliší a často jsem se přistihl, že si podvědomě doplňuji vtípky a úsměvné narážky.
Tuto knihu osobně řadím v díle J. Verna na nejvyšší místo. Četlo se to jedním dechem, tajemno z toho jen teklo.
Další kniha mého dětství. Moc se mi líbilo, jak prováděli pokusy. Vypravování není dlouhé, průměrný čtenář knihu zvládne za 3 odpoledne. Knihu jsem teď prolistovala a zjistila jsem, že si nepamatuji jediné jméno.
Výborný a dobrodružný příběh....příjemná je i délka knihy....na jeden či dva večery...což na nasáknutí a znovu prožití Vernerovi atmosféry mi dostatečně stačí....
Verna jsem měl a mám rád.Píše tak nějak lidsky ikdyž dřív jsem byl u vytržení a měl jsem různé představy,které dřív pro mě byly jednouché,ale s postupem času jsem docházel k názoru,že tento spisovatel předešel dobu.
Na tejto knihe som vyrastal. Tajomný hrad v Karpatoch... Paráda. Videl som aj film, no kniha je oveľa lepšie spracovaná. Filmu chýba tá "šťava", ktorú kniha má. Mystické, ponuré, tajomné a lesné spracovanie s detektívnou zápletkou. Tajomné hlasy, postavy.
A tá atmosféra...
Jules Verne bol a zostane pre mňa vždy autor, ktorý predbehol čas.
Štítky knihy
19. století zfilmováno francouzská literatura napětí tajemství pomsta dobrodružství vynálezci pro děti od 9 let Transylvánie (Sedmihradsko)
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Tajomný hrad v Karpatoch je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 1 129x |
| Čtenářské výzvě | 109x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 412x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 7x |
Nejde to nesrovnávat s filmem, a tak v některých chvílích jsem se uculovala, i když to pan Verne myslel smrtelně vážně. :-)