Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275172/bmid_tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg
4
1604
434
Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a hašteřivá babizna. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Britt-Marie var här , 2014
více info...
Přidat komentář
Já toho Backmana prostě miluju.
Britt Marie mi stejně jako Ove neskutečně sedla.
Skvělá oddechovka, kdy se člověk nenuceně zasměje, ale zároveň se zamyslí.
Žijte svůj život jen pro sebe, to bych si z téhle knihy odnesla já. A taky že příště pořádně kopnu do balónu, protože tak se to přeci v Borgu dělá, ne?
Nádhera. Něžná a dojemná. Už navždycky mám novou kamarádku. A prosím, pokud někdy narazíte na ztraceného člověka, nalajnujte mu to. Protože to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat. Každý má mít přece právo prožít svůj “sluníčkový příběh”.
Pokračování ze života Britt-Marie, kterou jsme měli možnost potkat v knize Babička pozdravuje a omlouvá se.
Nevím, zda bylo hlavním cílem autora na tohle poukázat, ale příběh Britt bych dala přečíst všem (hlavně teda ženám!), kteří svůj život nežijí, ale žijí pro někoho jiného, nemají žádné cíle, koníčky a jejich hlavním smyslem života je starání se o partnera, uklízení a vaření.
Nenechte to dojít tak daleko, zastavte se, zamyslete se, jaké jsou vaše sny a přání a běžte si za nimi!! Muži taky zvládnou navařit a uklidit, i když mnozí úspěšně předstírají opak.
Osoba povzbudivě poplácá Britt-Marii po rameni.
“Serte na něj. Karl už je takovej, jak to říct. Má v prdeli citrón, víte?”
Po špíně, temnotě a krutosti “Vlka a drába” jsem zůstala ve Švédsku, ovšem potřebovala jsem vychutnat výrazně lidštější podobu této země, civilizovanější, milejší. Zkrátka postavy a situace, které vlídně hladí po srsti, místo aby mou duši po hrstech škubaly na cucky. A kdo jiný by mě uvedl zpátky do pohody, vrátil mi úsměv, nechal mě pochechtávat a občas i nahlas vyprsknout smíchy, stejně jako zvážnět a zaslzet, než právě Fredrik Backman? Hrát na city tenhle chlápek vážně umí, naprostý emoční virtuoz! Jasně, používá podobnou osnovu a čtenář už dost přesně ví, jaký bude styl a obsah jeho knih - bez ohledu na název. Pro mne to zatím znamená jen tolik, že musím autorova díla opatrně dávkovat, abych se jimi nepřesytila.
Sociálně nekompetentní Britt-Marie mě možná nevzala za srdce tak silně jako bručoun Ove, díky živějším a zajímavějším vedlejším postavám se však tento “nedostatek” stírá. Návštěva Borgu (jakož i Úřadu práce předtím) byla úžasně osobitá a okouzlující, tamní obyvatelstvo jsem si až na pár výjimek zamilovala. Všem jsem držela palce, ať jim štěstí přestane ukazovat zadnici a otočí se k nim čelem.
“Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.”
Leč navzdory nelehkým i tragickým situacím jsem se většinu románu zubila. A vůbec nejvíc, když se do mě pustila zapšklá uklízečka s averzí k mé usměvavé nadřízené i naší profesi (údajně komplikující práci kosmetiček podlahových krytin a sanitární keramiky). Díky roušce ta zhrzená žena naštěstí nepostřehla mou hubu od ucha k uchu, zatímco jsem si říkala: “Ser na ni. Ona už je taková. Má v prdeli celou citronovou plantáž.”
85-90%
Náhled do uvažování lehce střelené Britt-Marie. Epizodami z pracovního úřadu jsem se bavila velmi, pak už to nebylo ono.
Britt-Marie vás zbaví předsudků a dodá odvahy pro radikální životní změny. Naprosto si mě omotala, babizna :) je skvělá!! Za nejvtipnější scénérie považuju ty z prostředí pracovního úřadu, kdy jsem se řehtala jak kobyla :)
Trochu jsem se knihy bála - přečtena necelý týden po Ovem, který nasadl laťku proklatě vysoko. Nicméně musím konstatovat, ze jsem podlehla Backmanovu stylu psaní a už mi tu leží další kus z jeho dílny, a to "A každé ráno je cesta domů delší a delší". Jsem plna zvědavosti a obávám se, že jsem odsouzena přečíst všechno, co Backman dosud vydal.
Společensky nekompetentní Britt-Marie je další z Backmanových postav, které se sice naprosto vymykají normálu, ale o to více si je zamilujete. Pod jejich skořápkou najdete rozbité, malinké kousky nás všech, kteří jsme se někdy cítili na dně a vzdorovali ze všech sil světu valícímu se na nás jako balvan. Abychom nakonec zjistili, že jsme obklopeni něčím dobrým. Backman české čtenáře okouzlil už svou knihou Muže jménem Ove (jen ve Švédsku se románu prodalo přes šest set tisíc výtisků a práva byla prodána do dvaceti pěti zemí). Následoval titul Babička, která pozdravuje a omlouvá se. Už tam, v příběhu Elsy a její babičky, měla Britt-Marie svou malou premiéru. A byla natolik zajímavá, že si vysloužila vlastní knihu. Milou, naléhavou, citlivou, vynikající. Příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno teď leží před vámi, přijměte ho. Britt-Marie do vašeho života vnese humor a – trochu sody.
5 hvězd, jednoznačně. Téměř celou dobu jsem se při čtení usmívala. Britt-Marie je strašná ženská, jako kdyby měla citron víte kde, jenže od prvních vět taky tušíte, že se jí zhroutil celý svět a je bezradná a nejistá. Čím dál víc jsem jí ale fandila, aby dokázala setřást nánosy předchozího života, zamilovala jsem si Osobu, Tutovku, Omara, Vegu... prostě všechny, jak jí svou bezelstností a otevřeností pomáhají a jak ona pomáhá jim. Fotbalová vášeň a klub s vírou, že všechno se dá otočit, pro mne byl třešničkou na dortu. Bylo krásné vrátit se při čtení ke vzpomínce na onen nezapomenutelný zápas, kdy se nemožné stalo možným. Tak, jako v případě Britt-Marie. Bonusem je pak spousta tipů na využití sody a prášku do pečiva. Touto pro mne třetí knihou se Backman zařadil mezi moje tutovky.
Skvělá knížka (jsem v letech hrdinky), jen ke konci to už nebylo ono. Ale jinak jsem se smála nahlas, i když to vastně bylo k pláči.
Citát:
"Rozdíl mezi bydlištěm a domovem... ten rozdíl spočívá v péči."
"Někteří lidé ve dne v noci sní o tom, že někam pojedou a zažijí něco jiného, ale ona sní o tom, že zůstane doma a všechno bude jako obvykle."
... předsudky, druhá šance, odhodlání, láska, pracovitost, přátelství a jedlá soda :)
.
Fotbal, nevydařený vztah, krachující vesnice a starší protivná ženská je kombinace ze které se nedá očekávat nic dobrého. Opak, přátelé. Předsudky, které máme v sobě nám občas zavírají oči, kalí mysl a vkládají zlá slova do úst. Seberte odvahu, zkuste se zastavit a poslouchat. Slyšet ty opravdové příběhy našeho života. Překvapí vás to a doufám, že změníte svůj pohled a necháte předsudky ve skříni.
.
*Tady byla Britt-Marie od Fredrika Backmana*
S touhle knihou jsem měla trochu problém - bylo to jako na houpačce.
Na jednu stranu byla kniha místy vtipná, čtivá. Oceňovala jsem, že Britt - Marii poznáváme do hloubky po charakterové stránce.
Nicméně těch ALE zde bylo více...
Kniha měla pomalý rozjezd.
A co mi vadilo ze všeho nejvíc, ba dokonce mě to až rozčilovalo, bylo vykreslení závislosti Britt-Marie na Kentovi a celkem dost situací, kdy si nevěděla rady, co má dělat a jak danou situaci řešit - vadilo mě, jak v danou chvíli přemýšlela - co by dělal Kent a co si myslí ostatní.
Tenhle román byl za mě oproti knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvám se, slabší, myslím že průměrný.
Chtěla jsem se pobavit u humoristického románu, ale tahle knížka je úplně jiná než jsem čekala. Britt-Marie na začátku působí až nesnesitelným dojmem, postupně vzbuzuje lítost a knížka mi přišla strašně smutná a dalším čtením už jenom dojemná, když jsem pochopila, že uvnitř nejsou lidi takoví, jak působí na své okolí. Všichni potřebujeme, aby nás měl někdo rád, ale hlavně, aby nás „viděl“.
Z mého pohledu asi nejslabší kniha autora. Kdybych nečetl dříve Oveho nebo Medvědín, nevím, zda bych vůbec nějakým dalším knihám Backmana dal šanci...
Fredrik Backman mě v každé své knize udivuje svými dopodrobna propracovanými postavami. Každá má svou minulost, negativní i pozitivní stránky, problémy i sny do budoucna. Při čtení jeho knih mám pocit, jako by šlo o skutečné lidi, jejichž příběhy Backman nevymyšlí, ale pouze vypráví. Ani Britt-Marie není jiná, rušily mě ale stále se opakující dialogy, kvůli kterým se dej zbytečně protahoval.
Pak Backman byl tentokrát velice ironický a ironickým zůstal celou knihu. To mu umožnilo elegantně ukázat jednu nesnesitelnou hašteřivou babiznu z jiného úhlu pohledu a zároveň čtenáře mezi řádky nenápadně dotlačil k tomu, že si mohl podumat nad jádrem pudla; to vše aniž by musel klesnout k hollywoodským klišé, moralitkám nebo rádoby duchovním serepetičkám.
Šikovnej chlapec, tenhle Fredrik.
(Dost šikovnej na to, aby napsal Medvědín o hokeji a Britt-Marii o fotbale, aniž by se opakoval.)
Velmi zdařilé. Vtipné. Ačkoli se jedná o pomyslné pokračování "Babičky", řekla bych, že tato kniha je lepší. Postava Britt-Marie působí trochu jako karikatura, ale zároveň má potřebnou hlubku co do jejích úvah o vlastním životě a jejích motivů. Role fotbalu v příběhu není nepodobná hokeji v Medvědíně od téhož autora, takže to trochu působí jako když autor vykrádá sám sebe. Stejně tak pasáže o ztrátě milované osoby jsou v dosti podobném duchu jako v jiných autorových knihách. Závěr slabší a kdyby se odprostil od té dramatičnosti, asi by to vůbec nebylo na škodyu. Doporučuji přečíst, jedná se o zdařilé a milé dílo.
Příběh o tom, že se lidé nemají soudit jenom podle toho jak se chovají navenek, občas je za tím chováním nějaký důvod, tak jako v případě Britt-Marie.
Osobně se mi tato kniha líbila o něco víc, nežli Babička pozdravuje a omlouvá se.
I toto volné pokračování Babičky pozdravuje atd. bylo posloucháno jako audiokniha (opět v podání Valerie Zawadské) a tudíž ten požitek z knihy byl dvojnásobný, jak z výborné četby, tak z vlastního děje.
"Protože když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?"
*
Snad proto, že život je souhra náhod, tak se mi tahle milá kniha dostala do rukou právě teď. Protože před půl rokem nebo za dva roky by nebyl ten pravý čas. A teď asi je. *
Kniha svádící k pohlazení je o hledání sebe sama. Ať je vám 20 nebo 50. Protože nikdy není pozdě najít své místo na světě. Nikdy není pozdě jít za svým snem, vzchopit se, postavit se světu čelem a zavolat:"Haló, já jsem tady!"
*
Kniha o lásce, naději i vášni. O lidské potřebě mít někoho vedle sebe, kdo nás vidí. O dětském světě bez kompromisů, ale naplno. O městečku Borg a jedné starší dámě, která našla, co hledala a dostala mnohem a mnohem víc.
Štítky knihy
děti švédská literatura úklid mezilidské vztahy vesnice nový začátek stereotypy fotbal, kopaná
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Backman opět nezklamal, kniha se četla skvěle a postavy si člověk oblíbí i když jsou trochu jiní a třeba i protivní. Skvělá knížka k oddechu ale také i k přemýšlení.