Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461961/bmid_stribrna-zatoka-Mm8-461961.jpg
4
1727
409
Liza McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka Silver Bay jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenomže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a shodou okolností také Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Silver Bay a vlastně vše, na čem Lize záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle škrobený límeček z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Liza měla nenávidět, tak co nevidět začne ohrožovat i Lizino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)Originální název:
Silver Bay , 2007
více info...
Přidat komentář
Jojo Moyes mám ráda. Je bez debat, že psát umí a její příběhy se čtou lehce. I tuto knihu jsem zvládla přečíst za tři dny. Bohužel mě ale příliš nenadchla. Děj mi přišel velice banální a romantický.
Zároveň jsem měla pocit, že je tam toho děje velice poskrovnu. V polovině knihy jsem si totiž uvědomila, že se stále nic pořádného nestalo.
Na oddych pro podzimní chmurné dny je to dobré, autorka to ale umí i líp
Přiznám se, že do románu jsem se pustila trochu s předsudky. Slyšela jsem od více lidí, že toto je slabší Moyes a po nahlédnutí do knihy a pokoušení se začíst do příběhu musím dát za pravdu, že jiné autorčiny knížky mi zaujaly víc. Ženskou literaturu psát J.M. umí, píše lehce a to jí upřít nelze. Toto jsem četla s podstatně menším zápalem možná kvůli útlocitnosti (hned na první stránce se hrdinka chlubí sportovním rybařením, úlovkem žraloka, o kus dál je uvízlé mládě na mělčině… a já jsem ženská, která nezabije snad ani mouchu a všeho je jí líto). Navíc mi tohle přišlo už moc do červené knihovny a takové banálnější, po psychologické stránce plošší a na to jsem právě neměla chuť.
Mám docela velkou hromádku knih, do kterých se chci v dohledné době pustit a tak dávám raději šanci jiným. Knihu jsem nedočetla, zbytek spíš prolistovala a myslím, že lze tento svazek oželet. Co nadělám, všechno přečíst už z časov.důvodů nelze, nicméně masovou oblibu autorky chápu.
Třetí kniha od autorky. Předešlé romány se mi hodně líbily (ta o knihovnicích na koních a Než jsem tě poznala, na ty doteď s radostí vzpomínám a chytly mě hned od první stránky za srdce). Do této jsem se nedokázala začíst. Je to o moři, žralocích, na několika stránkách jedou lidé loďkou a jen sledují racky..., děj je upozaděný, je to hodně popisné a trochu nezáživné. U moře jsem nikdy nebyla, nemám k němu silný vztah, takže jsem měla problém knihu dočíst.
S Jojo Moyes jsem ještě neskončila, věřím, že příště mi její román sedne líp.
Autorka Jojo Moyesová umí podobně jako Diana Gabaldon nakrmit mé ryze ženské já a moje romantická duše je zase na chvíli nakrmena... Na čtyři hvězdičky to ale kvůli pomalému rozběhu a těžko uvěřitelné zápletce s mladší dcerou nevidím.
Od téhle autorky už jsem zkusila knížku Než jsem tě poznala a odkládám obě, červená knihovna!
Opět nádherný příběh, který se četl sám. Lehce to bylo napínavé a velmi mě zajímal konec knihy, který mě mile překvapil jako vždy :) Rozhodně doporučuji.
Do téhle knihy jsem se nedokázala začíst. Romány od Jojo Moyesové čtu ráda, no, tahle mě nezaujala. Přesto bych chtěla poukázat na závěr knihy, který byl překvapivý a velice dojemný. Nicméně už tuto knihu nehodlám podruhé číst, jako by ji psala jiná pisatelka.
Tady jsem se pro změnu vypravila do Austrálie - do idylické Silver Bay ....
Čekala jsem romantiku - a dostala příběh ze života - o ztracených a znovu nalezených nadějích, o ochraně životního prostředí - a hlavně o velrybím zpěvu ....
Bylo to pěkné rozptýlení pro tyto dny- doporučím.
Asi je to zvláštní, ale je to moje první kniha od známé autorky. Než jsem tě poznala jsem bohužel viděla prvně ve filmovém zpracování a tak se nemůžu odhodlat ke čtení knihy. Ačkoliv tahle kniha nepatří k autorčiným trhákům opravdu jsem si to užila. Jojo přesně ví kdy a jak z vás vytáhnout emoce, kdy zvolnit a kdy naopak přidat. Postavy vám během několika stránek ožijí před očima stejně jako celá zátoka.
Další příjemná oddechovka. Jojo je bezvadná pro nenáročné čtení s milým příběhem.
Atmosféra a prostředí, do kterého je kniha zasazena, je nádherně popsáno, ale příběhově mě tahle autorčina kniha tolik nezaujala, četla jsem od ní i lepší.
Krásný příběh, bylo mi tak dobře při čtení této knihy, až mi bylo líto, že končí. Jojo prostě umí. Doporučuji přečíst.
Tohle je moje druhá kniha od autorky a musím říct, že jejím příběhům přicházím dost na chut. Nejprve jsem se dost bála, potože autorka má dost popisné začátky a jsou pro mě docela nudnějšího rázu. Ale naštěstí se to ještě před polovinou knihy rozjede a čte se to samo. Nejradši mám asi na jejích knihách tu nevinnost, roztomilost. Prostě to čtete a usmíváte se. Tedy zrovna Stříbrná zátoka je v některých částech smutější, ale to nemění nic na tom, že za to stojí. Možná bych autorku doporučila starším čtenářům, protože ve svých knihách vždy narazí na nějaké vážné téma, které by mladší čtenáře mohlo i odradit. Za mě je to oddechový příběh, který si určitě můžete přečíst.
Tak ani tato kniha od Jojo Moyes me bohuzel nechytla. Treba po ni v budoucnu jeste sahnu. Ted jdu zkusit dalsi knihu, a to Zakazane ovoce.
Štítky knihy
Austrálie láska společenské romány velryby
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
| 2018 | Sama sebou |
Kniha Stříbrná zátoka je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 2 672x |
| Čtenářské výzvě | 314x |
| Doporučených | 100x |
| Knihotéce | 740x |
| Chystám se číst | 844x |
| Chci si koupit | 215x |
| dalších seznamech | 19x |
Nechci knihu srovnávat s jinými knihami od paní autorky, kniha se čte moc dobře a mne se opravdu moc líbila. Celým příběhem se prolíná tajemství, jehož vysvětlení se dočkáme téměř až na konci knihy. To mne pořád udržovalo v takovém mírném napětí. Hned bych se vydala do zátoky v Silver Bay, abych zde načerpala tu poklidnost, která na mne z knihy úplně prýštila. Člověk měl najednou pocit, že dokáže všechno, co si zamane:-)