Stařec a moře
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/558/bmid_starec-a-more-ulX-558.jpg
4
6570
6570
Starý rybář vyjíždí na sklonku svých dní na moře, přemůže obrovskou velrybu a vrací se s její kostrou, když byl jeho úlovek napaden žraloky. V tomto prostém ději je symbolisován odvěký zápas člověka s přírodou, nezadržitelnost ovládání přírody člověkem. Stařec ač sám uprostřed širokých vod, s nimiž srostl a dokonale je zná, není sám. Myslí na chlapce, kterého učil lovit, ví, že se o něj na břehu starají druzi. Vrací se z lovu s prázdnou vysílen a raněn. Přesto jeho příběh není pesimistický, naopak, brzy se s chlapcem vydají na nový lov. Novela (v r. 1954 Nobelova cena) výrazně ukazuje osobitý autorův vztah ke světu, způsob jeho vidění reality i způsob vyjádření. Je to oslava lidské statečnosti a houževnatosti s apotheosou lidské družnosti a závěrečném doslovu stručná charakteristika autorova života a díla.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1957 , Československý spisovatelOriginální název:
The Old Man and the Sea , 1952
více info...
Přidat komentář
V časech tzv povinné četby byl můj dojem z knížky takový nijaký. Scházely mi zkušenosti, nějaké ty kotrmelce, hlubší zážitky. S odstupem let slyším najednou úplně jinou knihu (Ladislav Mrkvička svým hlasem vskutku exceluje) a příběh úplně jiného starého muže, který - ač neoplývající hmotnými statky, oplývá pokorou... protože k ní dospěl a věděl, že pokora není člověku k necti a není na újmu opravdové hrdosti... Ano, život Santiaga byl prostý, odevzdaný běhu času, ale právě tou jednoduchostí byl nevšední a naplněný.
Hemingway je opravdu mistr slova a málokdy se mi stává, že u čtení mám pocit jako bych ten příběh spíš viděla než četla. Zároveň na mě přenesl i smutek celého příběhu, neboť zatímco jiní vidí že stařec nad rybou zvítězil a doplul zpátky do přístavu, já vidím touhu a úsilí hnát se za svým cílem, který je ve většině případech zničen okolními vlivy nebo naopak vlastním zjištěním, že cíl, jehož jsme dosáhli nebyl přesně to co jsme chtěli. Depresivní.
Lov, vášeň, nutnost k přežití, Hemingway umí probudit to pravé "chlapské", co v dnešní generaci již zoufalé chybí.
mě kniha vůbec nebavila. Určitě je tam nějakej význam ale ne tak hlubokej, nevim možná mi to zatim nedošlo.
Další klasika ověřená časem. Příběh mě velmi zaujal i coby mladou čtenářku, moc se mi líbil a dodnes se mi vybavují smíšené pocity, když jsem knihu dočetla - hrozná deprese a zmar, přitom nezdolné odhodlání bojovat dál navzdory všemu, co život přináší.
Knihu jsem si vybrala na povinnou maturitní četbu a rozhodně nelituji. Určitě je při výběru dobré vědět, že na vás nečeká akce a nečekané zvraty, ale spíše táhlý děj, ale je napsaná velmi poutavě a rozhodně můžu doporučit. Je plná silných myšlenek.
Klasický příběh, který by si měl každý přečíst a něco si z něj vzít, příběh na mě působil jako pohádka s jednoduchou pointou.
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem to nedočetla. Očividně půjdu proti proudu, ale tato kniha bohužel nebude pro mne. Mám klasiku moc ráda, ale tady jsem se sekla. Nedokážu se začíst, nudím se u toho. Nic mi to neříká a ta část, kterou jsem dokázala přečíst, mi nic nepředala. A to běžně u klasiky neříkám. Jelikož za tuto knihu autor získal Nobelovku, ty kvality v knize asi budou, ale pro mne bohužel zůstávají skryté, nevidím je. A je mi to líto, protože jsem od knihy měla velká očekávání. Kdo ví, možná časem do knihy tzv. vnitřně dozraji, ale teď tuto knihu lépe hodnotit neumím.
Tenhle děda už by měl sedět v důchodu, nosit bačkory, krmit holuby, koukat na AZ kvíz a luštit křížovky. Jenže kdesi na Kubě nic takovýho nemaj, asi dokonce ani důchody, takže děda musí brázdit moře ve starejch neckách a lovit ryby. Já bych asi na těch neckách odjel někam rovnou za nosem, bejt v tý situaci.
Jezdí s nim na výpomoc nějakej klučina, kterej dědu zbožňuje. Jenže starej chytí vždycky na moři leda tak vlka, takže mu fotr cesty s dědkem zarazí. Takže dědek další den naloží sítě a udice a odtáhne na moře sám.
Ve chvíli, kdy mu ťukne udice se kniha promění v takovej ten seriál o tom, jak někde přežít. Starej paprika chytí většího macka, než jsou jeho necky. Je to neuvěřitelný, ale dokáže provaz s tim kapitálnim kaprem držet v jedný ruce jako opratě a kapr táhne dědka i s neckama kamsi pryč. Asi za kámošema. Já se bál, že ho to zatáhne třeba do sovětskýho svazu, nebo že na moři projede tajnou hvězdnou bránou a zmizí nadobro, ale byly to nakonec jenom fantasmagorie mojí hlavy. Nakonec nám dědek během toho vejletu ukazuje, jak přežít na moři s jednou rukou, troškou vody a syrovejma rybama. Taky nám prozradí recept na syrovýho tuňáka, kterej nemusí bejt tak špatnej, když se to pěkně nakrájí jednou rukou.
A tohle se tam děje celou knížku, což mi nevadilo, ani mi to nepřišlo nudný. Celou dobu jsem byl zvědavej, jak tu fušku dědek zvládne.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dávno. Měli jsme ji jako jednu z mnoho knížek na seznamu maturitní četby. Ale všichni mě od ní odrazovali, tak jsem si nechávala na pozdější dobu. A ta teď přišla a jsem za to moc ráda. Moc se mi líbila.
A mně se to líbilo! Mám rada vypravování Hemingwaye, je to jako poslouchat mudrého dědu vypravující své zážitky a zkušenosti z mládí (i když tady spíš ze stáří :) ). A je patrné, že těch zkušeností s mořem a rybami má opravu hodně. Někdo by řekl, bláboly o ničem, ale na jeho stylu psaní je něco hrozně uklidňujícího a sem tam taky šokujícího. Začátek knihy se rozjíždí opravdu pomalu a člověka to doopravdy chytne, až uprostřed - pokud vůbec! Konec knihy je hořkosladký, ale když člověk ví o co jde (boj člověka s přírodou), tak to vlastně ještě docela končí dobře...
Při výběru maturitní četby jsem po tomto útlém dílku sáhla, ale tenkrát jsem to nečetla, protože jsem v koutu duše věděla, že si to nevytáhnu.. A teď uzrál ten čas, kdy jsem se rozhodla si to opravdu přečíst.. Uf, ještě že jsem si to tenkrát nevytáhla. Z celého díla mám smíšené pocity. Na jednu stranu je to velmi zajímavý příběh, na stranu druhou to na mě bylo "moc dlouhé". Své čtenáře jistě má, ale za mě - jednou stačilo
Uz jako dítě jsem viděl podle této knížky natočený smutný film o marném boji s osudem, ale až teď jsem se dostal k jejimu přečtení. Bral jsem to trochu jako povinnost. Psaný příběh na mne nyní asi nezapůsobil tak jako kdysi film na dětské city, to ale této malé knížce neubírá nic na kráse. Tuhle klasiku by si měl přečíst každý.
Tak kdyby jsme měli moře, tak možná dobrý. Možná by se mohl někdo inspirovat a napsat knihu o českém myslivci, jak jde do hlubokého lesa na kance a po cestě na zpátek kdy tahne divočáka na zádech, ho přepadají vlci (co se vracejí do Čech) a ožirají mu úlovek. A celý mu ho sežerou až mu zbydou jen klektáky v kapse. Nakonec, až se doplazí po čtyrech domú, mu malý rošťák misliveček uvaří kávičku, schova klektáky do krabičky a nechá si od zkušeného staršího myslivce vypravět neuvěřitelný příběh. Jo a jeste tam dát nějaké slavné jméno. Ale jako povinná četba super, protože nejlepší na knize je to, že je tak krátká a vlastně strašně jednoduchá na zapamatování.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena senioři rozhlasové zpracování Nobelova cena za literaturu
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Dotčeno, ale nic pro mne.