Rázová vlna
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349395/bmid_razova-vlna-bqg-349395.jpg
4
929
167
Dokončení akčních postapokalyptických bestsellerů Spad a Poločas rozpadu. Válka skončila. Zbyla jen vzpomínka v podobě zničené planety, na jejíž povrch dopadly stovky jaderných hlavic. Starý svět zmizel a ten nový je jiný - divoký, nemilosrdný, radioaktivní. V jeho troskách řádí měnitelé - nájezdníci, dobyvatelé, a hlavně kult, který shromažďuje atomové bomby k jednomu velkému konečnému odpálení. Věří totiž, že Bůh chtěl zničit svět, ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za něj. Jenže jsou tu lidé, kteří nukleární zimu nechtějí, kteří pamatují staré časy a věří, že tenhle svět ještě stojí za záchranu. "Je to naše práce, protože v tomhle posraným světě je to vždycky naše práce. Nezbyl totiž už nikdo, kdo by to mohl udělat za nás," říká plukovník Michálek.... celý text
Přidat komentář
Asi mám fakt konečně autora, který je vážně moje krevní skupina. Četlo se to samo, opět mě to naprosto vtáhlo do děje a já se nemohla odtrhnout. Trochu chyběl humor, kterého byl plný zejména Spad, neměla jsem ani jeden hlasitý výbuch smíchu, jako v přechozích dílech, ale stejně mi kniha sedla a bavila mě. Konec byl překvapivý a trochu mě zamrzel, ale přeci jen "Jsem přece zasranej hrdina z Instanbulu!" Mrzí mě, že jsem se s touhle trilogií a Kotletovým postapokalyptickým světem musela rozloučit.
Důstojné zakončení trilogie. Zhltnul jsem ho za večer/noc a vůbec nelituju toho, že jsem druhý den v práci vypadal jako krtek. Zběsilý úprk po postapokalyptické východní Evropě se spoustou krve a suchých hlášek. Ani chvíli jsem se při čtení nenudil, chvílemi se smál nahlas a chvílemi dojímal. Díky za tu poctu českým (československým) vojákům.
Jako vždy skvělé pokračování. Konec mě dost zaskočil a musím říct, že jsem to tedy vůbec nečekal. Všem doporučuji a pro fanoušky prostě nutnost přečíst.
Konecne som sa dostal aj k poslednemu dielu. Pribeh sa chyta hned na druhe pokracovanie a drzi si svoje tempo az po koniec, kde to vyvrcholuje az do samej senzacie. Ako v predchadzajucich dvoch dielach, ani v tejto nechyba sex, akcia, sem tam rozbita, rozsekana, prestrelena hlava menitela, ale ani humor a pozitivne myslenie hrdinu z Istambulu.
Když bych měl nějak sesumírovat dojmy z celý týhle postapo Kotletovy trilogie jednim slovem, asi by to bylo slovo "prcárna". Jak sám Kotleta v nedávnym rozhovoru na Óčku vysvětlil, sex má člověk za peníze (míněno slovní spojení "mít sex") a je to jen něco hrozně neúdernýho, citově plochýho, co nemá za účel nic jinýho, než ukojit zvířecí pud, tupě se zatlemit, zapnout kalhoty a jít zas o dům dál. Naproti tomu "prcat" je podle něj něco, co vyjadřuje hlubší lidský city, náklonost k daný osobě a erotiku v tom čistym slova smyslu. Po týhle osvětě pak musim říct, že se mnou ta série strašně vyprcala, což musí každý chápat v nejlepším slova smyslu. Moc bych se nepozastavoval nad tim, jestli skutečně dokáže Python sejmout člověka na tři kilometry a ani bych nerozebíral podmínky nastoupení nukleární zimy. S těmahle faktama má totiž Kotleta sex a vůbec se nad nima nepozastavuje, což je pochopitelně dobře a knihám to jen prospívá. Uplně mě dostaly postavy, který celou sérií buď jen zběžně prolítly, nebo se zdržely delší dobu a všechno nakonec dotáhly do konce (dobrýho? špatnýho?). Protože přesně tohle je věc, která dokáže člověk udržet v bdělym stavu, celou dobu přejete Ryanovi, aby mohl zas jednou vohnout Alici, aby se Japonci sebrali a nehráli takový srágory celou dobu a přestalo jim bejt všechno putna. Knihy jsou zkrátka přecpaný brilantníma nápadama (mesiáš v podobě bejvalý porno hvězdy), scénama chvilku připomínající Žhavý výstřely a celkově úžasnou autorovou domýšlivostí souvislostí na téma, jaký by to asi bylo, kdyby padnul systém jako takovej a vláda by mohla bejt směřovaná/uzurpovaná jednim jedince, případně pošahanym společenstvem, jehož příslušníci už nesdílej (v tý době už se dá říct archaický hodnoty, který slepovaly původní společnost vnějak fungující celek/organismus) to, co my teď a tady. Uplně jsem si dokázal představit, jak by asi svět vypadal, kdyby se v Klubu rváčů podařilo Tylerovi přeměnit svět, přeměnit pozlátko v prach, kdy by si každej musel uvědomit, že se má vlastně dobře. Tahle symbolika se odráží i v trilogii Kotlety, kdy jednomu fakt dojde, že je asi možná dobrý žít v garsonce, ale moct se každej večír umejt teplou vodou a sežrat KFC, protože ve chvíli, kdy by se člověk vrátil ke kořenům, by se celej tenhle systém, kterej držej pospolu většinou nepsaný pravidla a vůle lidí nežít jako zvěř, zbortil jako domeček z karet, nebo kariéra Kevina Spaceyho... Už jenom to, že někdo dokáže myslet v tomhle rozměru a ještě to podat zábavně, tři knížky nenudit a posouvat děj relativně smysluplně dál, považuju za minimálně skvělý.
Skvělé zakončení celé série. Opět jsem přečetl jedním dechem. Jen mi konec přišel trochu odfláknutý. Po třech knihách si možná čtenář zasloužil víc.
Ho, Ho, Ho (když byly ty Vánoce), ty jsi dobře újetý cápek, Kotleto. Podobně jako já, proto se mi tvoje knížky asi tak libí, takže ti tleskám i po třetí na poslední díl teto trilogie.
Třetí a poslední díl přesně navazuje na předchozí a rovnou pokračuje dál s dějem hutně nabitým akcí. Vlastně se celá kniha vůbec nezastaví a je tu plno masakru. Krev tu teče proudem jako po tobogánu, nic se nezastaví a Kotleta si nebere žádne servítky. Dostal jsem i spoustu špionážní akce a dokonale popsaních scén, když chcete někoho vykuchat jako prase (nebo návod pro začátečníky na zabijačku, řezník se nezapře :D). Nalezl jsem zde dokonale zvrácené záporáky s jejich směšnou ideou, jak zničit svět, ospravedlnění tohoto konání a nechutnosti kultu fanatiků jejichž chutě jsou den ode dne horší a horší... Půtky s nepřáteli, přestřelky a nějaké to podřezávání vygradují v masivní bitevní vřavu. Tentokráte okořeněnou velkou dávkou patriotismu.
Řezník si neodpustil ani sexovaní. A tím myslím spoustu sexu a i s detalním popisem. Přece jen konec může přijít kdykoliv.
Co se týče příběhu, tak se mnou bude nejspíš kdekdo souhlasit, že je o něco slabší, ale i tak jsem si to užíval, nechal se dále unášet a přebrodil se v mnoha sračkách, jak by řekl sám řezník. Opět je v knize vše po čem by vaše srdce zatoužilo. Včetně černého humoru v bojových scénách. Ten se naprosto vydařil a hezky dokresluje prostředí, ve kterém se hrdinové nacházejí. Není to ten typ humoru, na který jsme zvyklí, ale i tak jsem se u něj i kolikrát nahlas zasmál.
Sečteno a podtrženo: Po všech stránkách kniha splnila moje očekávání, ačkoliv jsem doufal, že se Kotleta překoná. To se bohužel nestalo. Prostě si odvedl svou standardní bruntální řezničinu, na kterou jsou čtenáři zvyklí. Knize však, podle mého názoru, ubírají body poslední uspěchané stránky. Mohl to klidně rozepsat o další desítky stran. Završení postapo trilogie však rozhodně stojí za přečtení a já ho určitě dopuručuju všem.
Na závěr ještě malé doplnění k obálce a úpravě knihy: Uvnitř knihy nás opět doprovázejí japonská přísloví. Upřímně bych byl radši za noviny The Hokkaido Shimbun Press (zde jsou pouze jednou a to na konci). Obálka je opět krásně vystínovaná. Jediné, co mi nesedí, je vyobrazená Alice, které je podle popisu kolem 40-50 let a tady vypadá na plus minus 30 let. Jinak jsem spokojen.
Ať žije Velmistr uzenin!
Moje hodnocení 8/10
Super závěr, poslední díl nezklamal... jediné co bych vytknout je, že asi nebude pokračování
Kotleta umí, ale u této knihy mi přišel závěr vyloženě odfláknutý a moc rychle ukončený. Bohužel... 3,5*
Závěr trilogie ze začátku super, bohužel postupně spadl do bohapusté českoakční fantastiky. Nic nového, nic neotřelého. Tento konzum je zkrátka typickým klišém sériové výroby, erotika mi upřímně už leze krkem a co mě vyloženě rozesmálo, je snaha hrdiny střílet z pythona na tři kilometry. Tahle vojenská zhovadilost by snad byla někde odpustitelná, ale tentokrát ji přehlédnout nedokážu. Určitá témata si zaslouží určité zpracování nebo alespoň znalosti.
V záplavě radosti, dívám se na pomník svého otce. Žil a umřel pro mě i pro nás všechny, co jsme dnes zde. Dívám se na ztuhlou sochu, kterou se snažím propojit s matčiným vyprávěním. Někdy jen stěží dovedu uvěřit tomu, že byla tak velkou válečnicí. Že otec byl takový hrdina. I když se snažila ukázat mi i jeho temné stránky, i když jej opisovala jako obyčejného člověka, který jednoduše dělal jen to, co bylo nezbytné; když stojím zde, neubráním se pocitu, že nebyl jen obyčejným mužem, který se zrovinka přichomýtl do záchrany světa. Myslím, že byl tím správným mužem, který se přesně tím správným způsobem dostal do té správné situace. Jestli za to může bůh, nebo osud je asi jedno. Ale nevěřím tomu, že by jiný muž na jeho místě byl schopen doslova zachránit svět, a to takovým způsobem. I když jsme se nikdy nepotkali, navěky budeš mým otcem, mým vzorem, vzpomínkou, které bude určovat můj život. Dík, tati!
JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN STOJÍ ZA TO ŽÍT.
Vážně není co dodat, skvělé postapo a říkám si, že se mi po nich bude zatraceně kurevsky stýskat....
Mám už takový zvyk - jakmile vyjde Kotletovka, okamžitě jedu do Epochy a hned ji louskám. Bohužel se mi teď sešlo tolik práce, že na mě závěr trilogie čekal trochu déle. Nu což, řekl jsem si, že to aspoň pojmu slavnostně, připravil jsem si nějakou sváču, nalil si fajn pití, zapálil svíčky a pak jsem stejně musel rozsvítit, protože bylo hovno vidět.
Kotletovkám bývalo vyčítáno, že jedou podle téhož schématu. To díky Spadu neplatí, jednička byla hlavně putování, dvojka byla zběsilá akce a trojka je trochu obojího, špetka starého Kotlety (ano, je tu mnohem víc sexu) a ještě něco nového. Tohle je nejen důstojné zakončení trilogie, tohle je absolutní pecka. Na posledních stránkách jsem některé věci předvídal (stejně jako David Michálek nejsem úplný debil) a trochu jsem se bál, že si po dočtení posledního slova řeknu: "škoda, že ten závěr byl celkem klišé."
Jenže to by nebyl náš řezník, aby to nedokázal prodat, zařízl ten konec jako podsvinče a já měl u posledních slov husinu, protože mistr Kotleta prostě ví, jak chutně dávkovat vtip a patos. Hergot, sem s dalšíma knížkama!
"A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob! "
Do třetice všeho nejlepšího. Tento díl považuji za důstojné vyvrcholení celé trilogie. Autor se s tím opět nemazal a rozjel příběh plný akce a napětí. Hlavní hrdina je opravdu hrdina s velkým H. Narozdíl od mnoha jiných podobných knih z něj autor neudělal dobráka, který má vždy srdce na pravém místě. V případě Kotletově ví, že zabíjet se musí, a toho úkolu se zhostí s vervou jemu vlastní. Sentiment je naštěstí luxus, který do vínku nedostal.
Sice jsem zvolený závěr nečekal, ale musím říci, že mi tak nějak k celému vystavěnému příběhu sedl.
Z celé trilogie mám velice dobrý pocit, knihy mi vyloženě sedly. Děj byl přímý, jednoduchý, provázený zajímavě vybudovaným světem po jaderné válce. Pokud má někdo tento žánr rád, věřím, že tato kniha i díly předešlé budou patřit k té lepší části knihovny.
Rázovou vlnu jsem si užíval v malých dávkách něco přes týden a nikam nekvaltoval. Dnes na Štědrý večer jsem ji však dočetl a jsem s knihou spokojen. I když ten konec jako u Spadu se mi zdá překotně skončený. Ale co, na konci jsem se i trochu zasmál. Celá série tří knih patří k tomu lepšímu co jsem kdy četl a budu doufat, že někdy v budoucnu nás pan Kotleta obdaruje další postapokalyptickou knihou. Jde mu moc dobře tenhle žánr.
....nebudu číst co napsal Terva, stačí, že vidím tři hvězdy. já si myslím, že pět je málo.... Franta Řezník dokončil to co ve 100% kdysi načal.... je to jiná řezničina, ale pořád je to výbornej Franta.
Všechny tři knihy si u mne zaslouží mých oblíbených 321%
Věřím, že Bůh chtěl zničit svět
ale něco se zvrtlo,
a tak je třeba
dokončit rozdělanou práci za Něj....
Pan KyšaKotleta dokončil trilogii o hrdinovi z Istambulu.
Bohužel, třetí kniha je nejhorší. Prvních 120 stran (půlka příběhu) je jen chůze. Něco jako cesta tam a zpět a zase tam a hurá nazpátek a pak možná ještě dál. Pochodování, strádání, pochodování, schovávání, pochodování – no, bolel mě celej člověk. Teprve asi v půlce knihy se začalo něco dít. Nejdříve se hrdinovi postavil a pak zase a pak ještě asi pětkrát. A pak to bouchlo.
Malá ochutnávka:
Když jsem si trhal dostatek velkých mokrých lopuchů na utření zadku, zastesklo se mi po toaletním papíru. Až když se svět odebere do největších sraček v historii, člověk pochopí, že největším vynálezem v dějinách lidstva stejně nebyl knihtisk ani internet, ale trojvrstvý toaletní papír s heřmánkovou vůní.
U pana pseudo Kotlety jsem si již zvykl na střídání kvalit obsahů jeho knih. Po vrcholném Spadu, přišel možná trochu lepší Poločas, ale když jde do tuhého, pan spisovatel vždycky něco posere a to Rázně. Tady je to velmi nudná půlka příběhu a pak samotný, pro mě zcela nepochopitelný, konec.
A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob!
Příběhu chybí humor, takové to odlehčení od atomového světa. Všechno je bráno až moc vážně, chybí i pořádná akce a vlastně i sex. Je tam jen taková rychlovka, i když opakovaně. A spousty sprostých výrazů a slov. Pár vtipných hlášek nezachrání svět ani tento příběh.
Jsem zklamán. Dle mého názoru, to co tu mistr napsal by se dalo shrnout do dvaceti stran a nikdo by nepoznal rozdíl. Jako střípek do celé trilogie je to však nutné zlo a každý, kdo to začal, si to stejně přečte. Vidím to tak na 50%, ale protože toto hodnocení na DK neexistuje, musím dát tři hvězdy. Dvě by asi už bylo málo a mohl bych opravdu nasrat hrdinu z Istambulu.
Citát:
Jsem zasranej zkurvenej vyjebanej hrdina z Istambulu. Je to moje práce. Vždycky je to moje práce!
Vybral jsem osm citátů a vytesal jsem je do pomníku mistra Kotlety alias Kyši.
Snad mi za to nenakope prdel.
Štítky knihy
boj o přežití násilí brutalita konec světa akční české sci-fi krveprolití otroci postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Kniha Rázová vlna je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 1 362x |
| Čtenářské výzvě | 65x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 436x |
| Chystám se číst | 119x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 6x |
Tady už na mě bylo té brutality a nechutností moc. Zpočátku jsem si říkal, že Spadem si mě Kotleta získal a Rázovou vlnou mě ztratil. Ale nakonec jsem se nedokázal odtrhnout. Je to jako když jíte chipsy - víte, že je to přesolený, nezdravý a vůbec nic vám to nedá, ale prostě nemůžete přestat. Je to tak chytře a řemeslně napsanej brak, že je to prostě skvělý.