Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/bmid_smesne-lasky-gkX-404.jpg
4
2107
198
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky , 1970
více info...
Přidat komentář
Z povídek mám smíšené pocity, některé i spíše zklamaly. Bohužel jsem v řadě z nich onu komičnost, kterou anotace slibovala, nenašla, ale to je možná pro to, že jsou to komické zážitky hlavních hrdinů, mužů. Ženy jsou pak, víceméně v celé knize, zobrazeny jako pouhé erotické objekty, kterých je ideálně nejlepší prozkoumat co nejvíce. Také mi chyběla ve vztazích reálnost.
Na druhou stranu Kundera skvěle vystihl mezilidské vztahy v tehdejším režimu, i jeho úskalí. Také zápletky jednotlivých povídek byly většinou zajímavé, bez nějakých větších zvratů, ale nepředvídatelné.
Knihu jsem četla na doporučení kolegyně. Šlo o moje první setkání s Milanem Kunderou a musím říct, že zklamaná jsem určitě nebyla. Jazyk, kterým píše, mi byl velmi příjemný, a tak se povídky hezky četly. Pokud jde o náměty, zaznělo zde, že některé z povídek byly zbytečné. Dovoluji si s tímto nesouhlasit. Nešlo o žádná velká témata, ani nepřišel žádný "wow moment", to je pravda, ale nemyslím, že je to špatně. Považuji Směšné lásky spíše za takovou sondu do běžných vztahů. A přesně o takových si taky ráda občas čtu.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla si ji, nicméně věrnou fanynkou autora se přesto asi nestanu. Za mě poctivé 3*
Mám pocit, že tu šlo o dvě věci. Jednak si tak trošku vystřelit ze svého mladšího já (podle povahy většiny hlavních hrdinů asi nebude těžké uhodnout, jaký býval Kundera za mlada) a zároveň předat, i přes odlehčenou formu, nějaké závažnější myšlenky (třeba Eduard a Bůh a i Symposion, z toho jsem byla zvlášť nadšená). A z hlavně toho druhého poslání jsem měla obrovskou radost. Vzhledem k věcem, které jsem v té době řešila i ve svém osobním životě, sedly Směšné lásky jako prdel na hrnec a už dlouho se mi nestalo, abych se děsila, že nějakou knížku dočtu.
Velmi zábavné a poutavé povídky. Některé lepší než jiné ale celkově má člověk z knížky jako celku dobrý pocit.
Soubor povídek Směšné lásky je první kniha, kterou jsem od Milana Kundery četla a musím říct, že mě absolutně nadchla. Styl, jakým jsou povídky psané, mi neskutečně sedl a sleduji s podivem, když někteří ze čtenářů tvrdí, že jednotlivé povídky mají slabý děj. Podle mě je děj tak akorát příznačný tomu, čeho chtěl Kundera dosáhnout.
Navíc přeci nelze soudit dílo jen podle toho, kolik v sobě skrývá dějových zvratů.
Vedle mě teď leží další jeho kniha - Život je jinde - a nemohu se dočkat,až ji otevřu.:)
Milan Kundera je můj úplně nejoblíbenější autor a to kvůli jedné věci: nikdo neumí vytvořit takové věty jako on. Jeho díla nečtu pro děj, ale pro to, JAK píše. Takže možná že příběhy Směšných lásek byly nudné, já nevím, já si prostě vždycky užívám jen toho jazyka, stylu, vět, výběru slov, výběru metafor...krása.
Falešný autostop patří k mým nejoblíbenějším povídkám .
V tomto souborném vydání se mi líbily všechny i celkem jsem tomu rozuměl .
Z Kunderových knih nejsem tak moudrý !
Ke Kunderovi jsem se dostala přes povídku Falešný autostop, kterou jsem si četli ve škole. Velmi mě zaujala a těšila jsem se na další povídky. Jenomže po přečtení musím říct, že mě více zaujaly jen dvě, a to Nikdo se nebude smát a již zmiňovaný Falešný autostop. Další povídky mě moc nebavily, do čtení jsem se musela nutit, a to by se čtenáři asi nemělo stát. Nicméně nebudu nic kritizovat, protože asi nejsem ta pravá osoba, která by mohla tohle dílo posoudit.
Když jsem se v roce 1970 narodila, Kundera napsal ve Směšných láskách, že smyslem života je bavit se životem. Skvělé. Po 45 letech mě spíše baví další citát z lásek: "Žít na zemi tak dlouho a prožít tak málo - to je potupné." Takže bavme se životem, prožívejme naplno naše dny. A nebuďme tak povrchní jako hrdinové "intelektuálové" Kunderových povídek, protože nezapomínejme, že staří mrtví by měli ustoupit mladým mrtvým. Kdo četl, pochopí.Top - Nikdo se nebude smát.
Už při čtení jsem se musela zamyslet nad tím, jak bych asi knihu vnímala, kdybych byla starší. To samozřejmě nemohu vědět, ale mohu hádat.
Nebudu předstírat, že jsem ve svém věku obtěžkána zkušenostmi ze všech možných sfér lidského života, leckdo by tím pádem možná poznamenal, že knize nedokážu rozumět, že se s ní přeci nemohu ztotožnit, když nepochopím myšlenkové pochody zralých žen a mužů.
Já však musím ocenit právě to, že jsem (možná kupodivu) tyto myšlenkové pochody pochopila a při čtení (obzvláště u některých povídek) jsem se proto cítila hodně stísněně. Nejvíce nepříjemně na mě zapůsobila povídka Falešný autostop - moje podvědomí si danou situaci totiž určitým způsobem vztáhlo na sebe. Nebezpečnou hravou přetvářkou, která skončila zhnusením a odcizením, uhodil Kundera hřebík na hlavičku. Jde o povídku, která vyvolává nepříjemné uvědomění si toho, že pokud si člověk se zkusmou přetvářkou zahrává a překročí při tom určitou hranici, není již cesty zpět.
Na tuto knihu jsem přišla díky škole, kde jsme si přečetli povídku Falešný autostop, která mne šokovala, ale zároveň jsem byla zvědavá, jaké jsou ostatní povídky v této knížce. Z celé sbírky mě nejvíc zaujala asi povídka Nikdo se nebude smát, ale ostatní mi přišly zcela bezvýznamné. Asi nejsem ten správný člověk, který by to mohl posoudit, ale myslím, že by se čtenáři nemělo stát, aby se do knížky nutil, což pro mne při posledních stránkách platilo.
Knihu jsem si přečetla na doporučení třídní... a musím pochválit styl psaní, slovní obraty a širokou slovní zásobu (někdy až moc :D ). Povídky jsou realistické, někdy až drsné.. z Falešného autostopu mi bylo až špatně. :D Ale jsou zde krásně vystiženy charakteristiky různých typů lidí. :)
Příjemné překvapení. Chytré a vypointované. Naštěstí pro mě jen literatura a úleva, že jsem se podobným cynickým vejlupkům v životě vyhnula. Ani jednoho z těch chlapů bych nechtěla potkat. A bohužel mi autor s každým jedním hrdinou lehce splývá. Proto 4 hvězdičky.
Kniha se mi vcelku líbila. Hlavně se mi líbilo, že povídky byly reálné a to oceňuji. I když to byla povinná četba, tak mě opravdu bavila.
Kundera má skvělé myšlenky, v jeho knížkách se v nějakém střípku musí najít skoro každý, ale jeho přístup k životu s jeho názory mi sympatický není. Postavy mi jsou vždy protivné a připadají mi i nerealistické. Mluví sofistikovaně, inteligentně a vzdělaně, ale jejich chování je většinou pravý opak. Kundera zkresluje pohled na lidi. Jeho postavy jsou důkladně rozebrané, liší se, ale stále tvoří ze stejného základu, tudíž na konci splývají v jednu.
Poměrně zajímavé a vcelku vtipné čtení, které mě mile překvapilo, když uvážím, jak skeptická jsem k povinné četbě.
Některé povídky se mi moc líbily, ale některé jsem naopak četla jen zběžně. Je to první kniha od Kundery, kterou jsem četla, ale troufám si říct, že v určitých postojích je vcelku pěkným příkladem mužského šovinismu.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.
Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.
Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).