Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6078
6078
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Škoda těch drobných chyb v souvislostech, jako například domluvená schůzka v pátek a v úterý ráno se na ni vydali. Je jich tam více a kazí to trošku dojem z autorky a její tvorby. Jinak ale opravdu dobrá četba, mohu jen doporučit...
Četla jsem tady (nebo na Goodreads) pár komentářů o tom, že Slepá mapa je nejslabší z knih Aleny Mornštajnové. Já jsem od ní zatím četla jen tohle a jsem nadšená! Takže jestli je to pravda a další její knížky jsou ještě lepší, tak se mám opravdu na co těšit :)
Kniha se mi velmi líbila, až si mi příběh úplně zaryl pod kůži a měla jsem hroznou potřebuji ji dočíst.
Tak styl pani Mornstajnove me neuveritelne sedi..postavy skvele popsany, dej gradoval a porad se neco delo..super zapletky .. jedna z nejlepsich knizek za letosni rok :)
Moje druhá knížka od Mornštajnové, a nevím jestli bohužel nebo bohudík. První kniha co jsem četla byla Hana a to se nedalo se Slepou mapou moc srovnávat.
Tato kniha mě do první půlky nezaujala vůbec, druhá půlka byla lepší a dokázala svým dějem čtenáře upoutat. Ovšem konec mi přijde uplně vypuštěný.
Průměr.
Alena Mornštajnová je vynikající vypravěčka, která dokáže velice citlivě vykreslit příběhy "nepatrných" lidí na pozadí "velkých" dějin - to platí o bestselleru Hana, stejně tak jako o Slepé mapě. Její postavy se s větší či menší houževnatostí potýkají se svými osudy, nalezneme zde statečné odbojáře stejně tak jako osoby, které si více či méně vědomě zadaly s režimem. Škála lidských charakterů je pestrá a bohatá, stejně jako v životě.
Zatímco z první poloviny knihy sálá přes ponurou dobu něco silně pozitivního, z druhé poloviny, patřící vypravěčce, je cítit především ponurost a tíseň. V každém případě pro mě byl příběh této dosti "nehrdinské hrdinky" ze všech nejsilnější a zajímavý v tom, jak se člověk řetězcem chybných rozhodnutí může dostat do zcela bezvýchodné situace.
Myslím, že cokoli od paní Mornštajnové je fajn si přečíst. Určitě nesahnete vedle...až mi při dočítání téhle knihy bylo líto, že nevím víc o svých předcích, jejich pocitech, láskách a trápeních...užijte si tuhle knížku, stojí za to.
Z knihy ve mně nezůstal žádný zásadní dojem. Přestože děj byl zajímavý, některé části, zvlášť konec, se četly dobře a obohatila jsem si představu o životě v minulém režimu, postavy pro mě byly většinou vzdálené, málo propracované, nedokázala jsem se s nikým ztotožnit. Nejvíce mě zaujala melancholická Anežka, jako hlavní vypravěčka, u které byly vnitřní pohnutky nejvíce rozepsané a přiblížené. U ostatních jako by popis klouzal po povrchu.
Nezačetla jsem se tak, jak bych ráda, kdy nevnímám nic, kromě světa, ve kterém jsem ponořená.
I tak jsem zvědavá na další autorčiny knížky a budu doufat v bohatější zpracování.
+skvělá grafická stránka a vazba
Ke knihám, které jsou momentálně nejčtenější, v trendech a bestsellery, přistupuju ze zkušenosti trochu se skepsí a opatrně. Často jsem totiž byla zklamaná. Počkala jsem tedy, až vlna nadšení kolem paní Mornštajnové trochu opadne a vybrala si ne až tak zprofanovaný titul.
No a musím říct, že veškerá chvála na tuto autorku se mi potvrdila. Jednoznačně má velký dar slova a velmi příjemný vypravěčský styl. Postavy i jejich osudy jsou velmi živoucí a uvěřitelné a jejich příběhy rezonují s naší vlastní rodinnou historií. Určitě nejsem sama, kdo si při čtení v určitých chvílích vzpomněl na vlastní rodiče, prarodiče...
Nádherná ukázka toho, že kniha nemusí mít zběsilé tempo, neustávající akci a cliffhanger na každé druhé straně, aby k sobě čtenáře úplně přikovala.
Zajímavý příběh několika generací, podaný velmi příjemným stylem. Jen jsem se někdy trochu mezigeneračně ztratila v množství postav.
Další knížka od Mornštajnové a opět super. Četla jsem ji a po Haně a Hotýlku a musím říct, že mi možná přišla nejlepší. Ač jsem na ni četla rozpoluplné reakce. Za mě krásná knížka s dějem, který zaujme a pozornost čtenáře udrží. :)
Pro mě první setkání s touto autorkou a hned zásah. Velmi pěkné čtení, na osudech obyčejných lidí se nejlépe přiblíží historie - tady 100 let a osudy "jedné" rodiny. Nic moc veselého a napětí až dokonce. Těším se na další knížku autorky
Po Haně další příjemná záležitost. Čtivé a zároveň poučné. Historie několika generací přes které se převalily velké dějiny. Určitě lze doporučit.
Kniha se mi moc líbila. Téměř sto let , několik generací a řekla bych , vše se mohlo stát.Způsob psaní paní Mornštajnové se mi moc líbí.Příběhy plynou,tak jak plynou lidské životy. Se svými šťastnými dny, s tragédiemi, láskami i nenávistí .
Ještě mi zbývá přečíst Hotýlek a doufám,že než jej přečtu , vyjde další kniha této autorky.
Výborná kniha, moc se mi líbila. Jediné co mi trochu vadilo, jsou tři podobná jména, dost se mi pletly.
Tak nevím, kniha je mou druhou od paní autorky a je jasné, že řemeslo má autorka zvládnuté výborně. Kniha se čte lehce a strany ubíhají jedna báseň, kniha je psána moc pěknou češtinou.
Shrnuje dějiny české země posledního století v příběhu, jakých mohlo být stovky. Vše je hodně uvěřitelné, klidně by to mohli prožít naší rodiče a prarodiče...
Přesto mě přepadal pocit, že kniha je nějak podobná knize Tiché roky. Možná to byla smůla, že jsem četla tyto dvě knihy pár měsíců po sobě, ale přišlo mi, že styl je natolik podobný až to odrazuje od dalšího čtení autorčiných knih...Asi bych měla dát dalším jejím knihám větší odstup...
Opět mě trochu zklamal závěr, který mi neseděl k celkové atmosféře knihy.
Možná jsem trošku zklamaná, protože jsem se na Slepou mapu moc těšila a očekávala jsem příliš mnoho... Každopádně kniha stojí za přečtení
Ani nevím, proč jsem se dříve vyhýbala českým autorům. Ne že bych proti nim něco měla, ale asi mě vždycky více lákaly příběhy z cizích měst a s cizími jmény. Pak jsem ale objevila knížky od paní Mornštajnové a ta můj pohled úplně změnila. Miluji její styl psaní, slovní obraty a atmosféru, která prostupuje všemi jejími knížkami, a přestože píše o těžkých a smutných tématech, nemůžu se jejích knížek nabažit.
Slepá mapa je další úchvatné dílo, na které jsem se vrhla hned po přečtení Tichých roků. Obě knížky jsou si formou hodně podobné, obě vypráví příběh několika generací, ale mně to vůbec nevadilo. Od začátku jsem si čtení užívala a mrzelo mě jedině to, že přišel konec. Slepou mapu jednoznačně doporučuji a už se těším na další díla této autorky.
Chvílemi jsem se trochu ztrácela v postavách, přestože jsem knihu přečetla během pár dnů. Nedoporučuji tedy číst dlouho a na několikrát. Paní Monštajnová píše hezky, čtivě a téma, aspoň pro mě, není obvyklé a určitě jsem si obohatila svoje povědomí o tehdejší době.
kniha se mi moc líbila a závěr byl takovým neotřelým happy endem, že jsem to ani nečekala
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Měla jsem malou obavu, zda po přečtení výborné Hany nebudu další knihou zklamaná. Zcela zbytečně i tato kniha je výborná.