Slepá mapa

Slepá mapa
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg 5 6091 6091

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text

Přidat komentář

Evule81
10.06.2017 5 z 5

Další skvělá kniha. Doporučuji.

Mandalka74
10.06.2017 5 z 5

Kniha se mi velmi líbila. Jedná se o velmi zajímavý příběh jedné rodiny, se kterou prožije čtenář spoustu let, připomene si historické události. Tři ženy, tři generace, plno životních zvratů, vztahů, které by za normálních okolností nebyly. Tak nejdříve prožijeme příběh Anny, potom Alžběty a pak Anežky. Tři velmi zajímavé příběhy, tři výjimečně ženy, které i přes těžké životní lekce, si život užívaly. Knihu doporučuji.


bábuška
08.06.2017 3 z 5

Po přečtení románu Hana jsem byla mírně zklamaná, i když se kniha četla pěkně, ale zcela bez emocí. Asi proto, že jsem podobné osudy sdílela ve své vlastní rodině. Mladším čtenářům ovšem může děj knihy osvětlit mnoho z české historie.

rodak
06.06.2017 5 z 5

Druhá kniha od autorky opět jedinečná. Čtyři dny jsem prožíval příběh generací .Od předválečného až po revoluční období.Autorka má neskutečný styl psaní jakoby jsem byl já účasten v příběhu. Vše jsem prožíval chvíli s Annou ,chvíli s Alžbětou i s babi Královou.Páni scénáristi chopte se toho.Toto převést kvalitně na plátno ,byl by to trhák.

hrosulik
03.06.2017 5 z 5

Nádherná, i když smutná ............

leny.wood
02.06.2017 5 z 5

To bylo čtení! Skvěle pojaté životní příběhy ženské linie jednoho rodu, přičemž nejsou opomíjeny vedlejší postavy. Čas nás žene do období 1. sv. války přes tu druhou do období komunistického režimu. Ani jsem se nenadála a byla jsem na konci, jak mě autorka vtáhla do děje. Doporučuji!

kam-pak
29.05.2017 5 z 5

Na pozadí doby pro mě knížka především o vztazích. Rodinných, partnerských a přátelských poutech. O tom, co vždycky zůstane. V knihách hledám především příběh, to jsem si užila měrou vrchovatou.

kerstyn
24.05.2017 5 z 5

Alena Mornštajnová je záruka kvalitního čtení. Je to laskavé vyprávění v tak nelaskavých dobách... Nevím, jak to paní spisovatelka dělá, ale strašně bych si přála být dítě, a aby mi paní Mornštajnová vyprávěla pohádky.... :)

Gabrinela
22.05.2017 4 z 5

Jsem velice ráda, že jsem tady náhodou na tuto zajímavou českou autorku narazila. Vytkla bych pouze striktně neemoční styl vyprávění, sušeji už by to ani nešlo. Čtenář pak děj pozoruje jen z dálky, není tak vtažen. Ale každý má svůj styl, já si další knihy autorky určitě přečtu.

yvett239
21.05.2017 5 z 5

Skvělá kniha, výborný nápad. Styl psaní se mi velice líbil a děj byl zajímavý, ještě ke všemu zasazený do historie, miluji dějepis a dozvěděla jsem se z něho i něco nového. Nejraději ze všech postav jsem měla Alžbětu, Anežku jsem moc nemusela, ale na konci jsem jí to moc přála a "skamarádila" se s ní. Doporučuji, chystám se od autorky číst dál, moc mě baví. :)

jarka6714
17.05.2017

Moje první kniha od autorky, ale je naprosto skvělá. Na konci jsem se o Aněžku tak hrozně bála, jako by jsme se doopravdy znaly .Celý příběh je napsaný takovým stylem, že jsem ani neměla pocit že čtu ale že mi vypráví kamarádka u kávy a že všechny postavy dávno znám. Rozhodně 5 hvězdiček.

lencin
16.05.2017 4 z 5

Příběh tří generací žen v Československu 20.století. Zaujal mě popis proprožívání vlastní viny a sebetrýzně....

cérka
10.05.2017 5 z 5

Jedním slovem: SKVĚLÉ!!! Bravo!!! Doporučuji!!!
Příběh podobný vyprávění Vladimíry Klimecké a její kronice valašské rodiny Druhý život Marýny G., přesto jiný, pro mne stejně poutavý. Hotýlek i Hanu už mám doma a paní Morštajnovou si přidávám do oblíbených autorů.

Aleh
10.05.2017 5 z 5

Autorku tohoto díla jsem poznala tady na DK. A jsem ráda, neboť se mi její román o životě tří generací jedné rodiny velmi líbil. Hned na začátku mě zaujal nápad vyprávět osudy tří žen a jejich blízkých právě tou nejmladší z nich. A tak se dovídáme mnohé o životě babičky Anny, maminky Alžběty a samotné Anežky na pozadí historických událostí, kterými prošla naše země od 1. světové války až do konce 20. století. Kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na svou babičku a maminku a jejich vyprávění o dobách dávno minulých a vzpomněla jsem si na tu či onu dobu v životě naší rodiny a mě samotné. Moc se mi líbí styl psaní Aleny Mornštajnové a těším se na její další knihy.

Len04
06.05.2017 5 z 5

Ma prvni kniha od Aleny Mornstajnove a musim rict, ze odted budu vzdy netrpelive vyhlizet jeji novinky. Skutecne prijemne vypraveni, moc hezky styl, paradne vykresleny pribeh obycejnych lidi a jejich nekdy neobycejnych osudu. Od knizky jsem se nemohla odtrhnout. Zaslouzenych pet hvez a jen tak dal.

sabca
27.04.2017 4 z 5

Tři generace žen, každá trochu jiná. Přesto, že se jedná o prvotinu, povedla se. Období zahrnující od konce první světové války až téměř do konce 20 století, popsané příjemným jazykem. Knihu jsem si vybrala k plnění Čtenářské výzvy a líbila se mi. Doporučuji

pavlinka0250
23.04.2017 5 z 5

Na tuhle knihu jsem narazila při brouzdání na Databázi knih a anotace i komentáře rozhodly, že ji musím mít.
A bylo to opravdu pohlazení na duši. Moc krásně se příběh četl, je to skvěle napsáno, vtáhlo mě to do děje a nechtělo pustit a bylo mi líto, že už mě čeká pouze poslední stránka.
Slepá mapa má nyní čestné místo mezi mými nej knihami a určitě si tento knižní skvost znovu s radostí přečtu.
Vřele doporučuji. *****
Další dva tituly od této výborné autorky, mám již objednané.
Prostě to nešlo jinak.

Alča I.
22.04.2017 5 z 5

Nebylo to zrovna moje oblíbené téma, ale kniha je velmi pěkně psaná a i příběh mě vtáhl do děje. Určitě si přečtu další knihu od této autorky.

gumkacik
18.04.2017 5 z 5

Kniha je psána příjemným stylem. Čtenář není rušen komplikovanými větami, ani překombinovaným dějem a může se do příběhu bez potíží ponořit. Vzhledem k širokému záběru knihy (co se časového rozpětí i množství postav týče) je styl psaní zvolen velmi vhodně. Postavy jsou promyšlené, z každého období sálá určitá atmosféra. Nejzajímavější mi připadal příběh Anežky, která je nucena konfrontovat se jak s komunistickým režimem, tak se svou vlastní povahou.

Majdule
16.04.2017 5 z 5

Tento příběh mě okouzlil. Rodinná sága mapující osudy tří silných (byť u poslední z nich spíše nevědomky) žen je také fascinujícím výletem do historie. Přináší otázku viny, kterou nelze vykoupit, přesto s ní musíte žít. Je o pravdě a její roli v životě.
Hodně jsem přemýšlela o názvu a tom, jak se mi zdá tentokrát důležitý a výstižný. Vykládám si ho jako paralelu se životem, který je také slepou mapou a my se jen snažíme odhadovat pevná místa, jasné obrysy a učinit správná rozhodnutí.
Osudy krásné a odhodlané Anny, neústupné, přímočaré a chladné Alžběty i životem vláčené Anežky nám předkládají tři výrazné prototypy žen i způsobů, jak uchopit život. Nezdolnost, která v nich všech byla, vzbuzuje sympatie, nejvíc snad u Anežky, která ve svých očích prohrává srovnání s babičkou a matkou a přes to stále jde dál, krok za krokem, rozhodnutí za rozhodnutím, tragédii za tragédií.
Slepá mapa vzbuzuje empatii, porozumění, umožňuje vhled a to je deviza, kterou zas tak často nenajdete.