Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6056
1441
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
První půlka mne až tak nebavila, nejvíce mne bavila druhá půlka o životě Anežky.
Konec zajímavý :)
Další ze zajímavých příběhů od paní Mornštajnové. Konec se mi moc nelíbil, zněl mi nepravděpodobně ale i tak mě některé situace zavedly k zamyšlení. Pro mě to byla ale jedna ze slabších knih.
Skvělá rodinná sága z českého prostředi, ale ke konci musím vytknout až příliš mnoho neuvěřitelných “náhod”, které shazují autenticitu příběhu.
Dobře popsané osudy se všemi pády a problémy, které přicházejí. Mám ráda rodinné ságy a paní Mornštajnová tohle umí.
Tato kniha neni zadne zasadni dilo, ac presto je to poutave a dramaticke cteni. Velmi rozsahla je kniha zejmena co do poctu postav, ktere se na chvili objevi na scene, aby v zapeti zmizeli a nebo jine, ktere se prolinaji celym dejem a obcas vyplavou na povrch, aby zasahli do deje. Je to vlastne takovy slozity rodinny propletenec vypraveny z pohledu vnucky Anezky, ktera lici zivoty sve babicky Anny, jejiho manzela Antonina, pak prejde na svou neustupnou matku Alzbetu a jeji protektorátní zivotni patalie, ABS nakonec prevypravela svuj zvlastni zivotni pribeh po boku prvni lasky Jana a pozdeji doktora Jakuba. Nikdy by me ale nenapadlo, ze me budou zenske romany vyrazne bavit, ale Mornstajnova me presvedcila o opaku. Tato kniha neni tak silna jako Hana, ale presto me pripoutala svou autenticnosti.
Peklo na zemi po tři generace. Nemohla jsem se celou dobu zbavit projekce postav do mé prababičky, babičky a mámy, které generačně odpovídají postavám a na které už mám bohužel jen vzpomínky. Vyprávění není nijak dramatické nebo strhující, vše tak nějak plyne, a když se zpětně zamýšlím nad stylem autorky, tak po tom, co jsem v poslední době přečetla musím říct, že právě toto bylo skvělé. Protože čtenář může naplno vnímat osudy hrdinů a ne se zabývat zvláštnostmi autora.
(SPOILER) Kniha byla velmi čtivá, ale trochu jsem se ztrácela mezi postavami a celou dobu na mě z příběhu šla "depka". Prakticky žádná postava nebyla aspoň chvíli šťastná, možná ke konci Alžběta.
V současné české literatuře mám dost velké mezery a asi nemůžu úplně objektivně hodnotit jako celek, ale zdá se mi, že Mornštajnová patří k těm prodávaným autorům, kteří nejdou čtenáři úplně na ruku, nutí ho trochu přemýšlet, především ale nabízí něco víc než jen povrchní a odlehčené vztahové čtení. Slepá mapa v tomhle není jiná a jak už je u autorky zvykem, opět se zabývá rozsáhlou rodinnou historií, do níž osudově zasáhly velké dějiny. Hrdinkami jsou znovu obyčejné ženy, které jsou někdy silné, jindy ovšem slabé, a i když se snaží sebevíc, nedokáží k sobě najít cestu. Mornštajnová dokáže zachytit velmi specifickou posmutnělou a melancholickou atmosféru, která prostupuje celou knihou, a z níž je jasně patrné, že osudy všech postav nebudou úplně veselé. Na rozdíl od ostatních autorčiných děl tentokráte ale žádnou z nich neprovází způsobená tragédie, ale spíše shody různých okolností, které ovlivnily životy všech. Celá kniha je psaná čtivě, tentokráte i chronologicky, jen bych trošku vyčetl vypravěče v první části, který asi má být vševědoucí, ale chvílemi se objevují náznaky, že i tu vypráví Anežka, která toho ale v tom případě ví opravdu až moc. Druhá část, která je z tohoto pohledu přiznaná, je na tom o něco lépe, pozitivem budiž i určitá naděje, která zůstane v závěru knihy. Těžko pak říct, zda je možné autorce vyčítat název, když jsem jeho smysl asi nepochopil. Slepá mapa je každopádně další výborná kniha od Aleny Mornštajnové, které není moc co vytknout, funguje přesně, jak má a doplácí asi jen na jméno autorky, od níž už tak nějak čtenář očekává automaticky něco trochu víc. 80 %
Tohle bylo opět další pohlazení na duši.
Miluji styl psaní paní autorky.
Obyčejné životy hlavních hrdinů, díky hrám osudu dostanou nečekaný směr.
Bohužel, mi nejméně zaživna přišla hlavní ppstava- Anežka. Ona za to nemůže, protože její předci měli daleko zajímavější životy, i přesto nemohu dát plný počet hvězd.
Jinak to bylo skvělé čtení.
Tuto knihu jsem si koupila už v roce 2018 jako svou první do Aleny Mornštajnové, to jsem ji začala číst a nějak mne nenadchla. Přečetla jsem pak Hanu, Tiché roky, Listopád, Hotýlek a vše se mi moc líbilo, tak jsem se k tomu vrátila nyní a musím říct, že se mi nakonec po haně tahle knížka líbila jako hned 2. Ale jak to u paní Mornštajnové bývá, nenechá Vás kniha vůbec v klidu od začátku až dokonce. Jednotlivý hrdinové jsou kladní i záporní, mají svá tajemství a slabosti, jsou to obyčejní lidé, kteří i k některým "hrozným" rozhodnutím mají své důvody a člověk jim fandí, aby vše dobře dopadlo.
Další skvělá kniha od autorky, opět zařazeno do zajímavé doby a člověka to pohltilo a nemohl se odtrhnout.
V tom, že paní Mornštajnová je rozený talent, jsem měla jasno už po přečtení Hany. Poté následovaly Tiché roky a teď i Slepá mapa. Všechny tři knihy jsou sice psány podle stejné osnovy, pro níž je již tradičně nezbytný popis rozvrstvené rodinné větve, která se neobjede bez nejrůznějších tajemství a zajímavých rozuzlení, ale každá má své dobové kouzlo. Další výhodou autorčiných knížek je i to, že díky této velké škále rozmanitosti se čtenář po přečtení knihy má hned chuť ponořit do příběhu znovu pěkně od začátku a to nejen z toho důvodu, že si třeba nemůže vzpomenout, jak vlastně začínala :D.
Příběh sledující osudy jedné rodiny od 1. světové války až po současnost mě doslova nadchl. Nenašla jsem hluché místo, pořád se něco dělo. Postavy bezvadně propracované.
Má druhá kniha od Mornštajnové (po Haně). To, že spisovatelka psát umí je holý fakt, ale já osobně na jejích knihách oceňuji především skvěle propracovanou psychologii postav. Některé postavy vám můžou během čtení připadat tzv. “napřesdržku”, ale i to je dobré znamení, protože ve vás vyvolají nějakou emoci. Je to kniha, kterou bych klidně snesla o něco delší (a to já si rozhodne nepotrpím na dlouhých knihách), protože si myslím, ze některé etapy ze života žen by snesly víc prostoru.
Opravdu moc moc hezká a milá kniha. Morstajnova má prostě svoje kouzlo. Bylo mi lito, když jsem jí dočetla. Stejně hezké jako ostatní knihy autorky.
Paní Alena prostě zatraceně umí! Luxusně vykreslené postavy i prostředí. Klobouk dolů, ale i tak to na bezkonkurenční Hanu nemá, ta je prostě jenom jedna.
Čtivá kniha, která je o neobyčejně obyčejných životech. Téměř se zdá, že je vlastně o ničem, ale přitom je úplně o všem :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Kniha Slepá mapa je v
| Právě čtených | 116x |
| Přečtených | 9 261x |
| Čtenářské výzvě | 2 400x |
| Doporučených | 627x |
| Knihotéce | 1 389x |
| Chystám se číst | 1 529x |
| Chci si koupit | 356x |
| dalších seznamech | 31x |
Zajímavá kniha, ležela mi v knihovně rok, než jsem se do ni pustila, nevím proč, ale na první pohled mě nezaujala. Ovšem jakmile jsem začala číst, prečetla jsem ji během pár dní. Určitě ji můžu jen doporučit. Četla se sama, stejně jako "Hana", a těším se na další knihy od paní Mornštajnové.