Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165867/bmid_slepa-mapa-fdv-165867.jpg
5
6088
6088
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu tentokrát v podobě důstojníka StB i život vypravěčky příběhu, Anežky. Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně“ Aleně Mornštajnové se nade všechnu pochybnost podařilo napsat strhující a mnohovrstevnatý románový příběh, v němž sleduje nejen životy tří hlavních hrdinek, ale i řadu dalších postav, a zdá se, že její kniha bude podobným zjevením, jako byla kdysi Paměť mojí babičce Petry Hůlové. (dotisk v r. 2017)... celý text
Přidat komentář
Nádherný příběh. Krásně napsáno. Doporučuji jako všechny knihy od paní A. Mornštajnové.
Příběh jsem zhltla za tři večery. Po Hotýlku, který mě tolik nebavil, bylo tohle tak fajn, že jsem dostala chuť přečíst si i další spisovatelčiny knihy. Smutné, ale s citem napsané. Za mě skoro tak dobré jako Hana.
První jsem od autorky četla Hanu, teď už vím, že si pořídím všechny její knihy. Těžký, smutný příběh. Určitě doporučuji. Nejvíc mě zasáhl příběh Anežky. Ta tomu teda dala, holka...
Asi to bylo o něco málo lepší jak Tiché roky, ale i tak mě ani tato kniha moc nenadchla. Je to od autorky má 3.kniha a už se nejspíš do další pouštět nebudu.. Osudy rodin byly zajímavě propletené, i když kolikrát si říkám, zda by to takto bylo i v reálu? Byli by si lidé takto nápomocní i dnes v případě podobného "nouzového stavu"? A jinak samozřejmě pozadí dějin mě zajímá a baví.
Jelikož jsem doposud četla jen její "pozdější" díla (Hanu a Listopád), ihned jsem poznala, že se jedná o autorčinu prvotinu: příběhy jsou totiž místy značně dlouhé a táhlé (což u těch novějších knih není). Ale je vidět typický autorčin rukopis - styl psaní a prolínání více generací na pozadí českých dějin.
Příběh pojednává o dlouhém časovém úseku, začíná před 1. světovou válkou a končí v 90. letech 20. století. Je v něm i hodně postav a pro mě to bylo na škodu. Nedokázala jsem se do nich vcítit tak, jako když je postav méně. Anežka mi k srdci nepřirostla, její postoj nechci odsuzovat, ale nedokážu ho pochopit. Naopak Ignác, Alžběta a babi Králová jsou pro mě nejvíce sympatické postavy.
Hlavní myšlenku vidím v tom, že nic není černobílé.
Hezký příběh o štěstí i smutku na cestě životem, četlo se dobře. První polovina příběhu mně bavila více.
Nejprve jsem si myslela, že kniha pro mne nebude úplně vhodná, ale někde kolem padesáté stránky jsem se do děje tak moc zabrala, že mi trvalo pouze dva dny ji dočíst. Mohu pouze doporučit.
Paní Mornštajnová prostě úžasně píše. Hana pro mě byla sice silnější knihou, ale i tak nemůžu jinak než dát pět hvězdiček. A zase jsem si připomněla, jak se máme v těchto časech dobře.
Autorka píše dobře a kniha se mi celkem líbila. Trochu mi zde chyběla větší zápletka. Je to vlastně takové vyprávění části života v nelehké době, ale tak nějak okrajově. Jedna věc mi hrozně vadila. Autorka vyprávěla například z pohledu Anežky, která v jednom odstavci mluví o rodičích jako o mamince a tatínkovi, ale v druhé větě pokračuje jako o Alžbětě a Ignácovi. Rušilo mě to a možná je to i důvod, že někteří píšou, že se v postavách ztráceli.
Moje čtvrtá kniha od autorky a opět mě nezklamala. Sedí mi styl vyprávění, příběh byl zajímavý a díky vykreslení postav má čtenář pocit, že je všechny dobře zná.
Musím se přiznat, že jsem po Haně a knize Tiché roky čekala maličko víc. Autorka umí neskutečně vyprávět, o tom žádná. Jen mi tady chyběla nějaká větší zápletka:)
Druhá kniha od autorky, kterou jsem každou volnou chvilku brala do ruky a četla. Prostě super. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení a knihu si přečetla.
Moje první kniha od Mornštajnové. Líbilo se mi, jak dokáže vykreslit jednotlivé postavy, ale zároveň pro mě bylo občas těžké vžít se do příběhu. Nejspíš to bylo stylem vyprávění. Každopádně bych však knihu každému doporučila, krásně zachycuje velké události 20. století, především pak komunismus. Historie je něco, na co bychom neměli zapomínat.
Kromě Strašidýlka Saši jsem přečetla všechny její knihy. A tahle byla nejlepší. Nemám vůbec co vytknout. Sice bylo postav hodně, ale vyprávění o nich bylo celkem chronologicky, takže se v tom člověk zase tolik neztrácel. Navíc jsem to četla jedním dechem. Opravdu krásná knížka z období války a komunistického režimu.
V této knize jsem se lehce ztrácela, co se týče postav (Alžběta, Anežka, příbuzní, nevlastní příbuzní.. ) a vlastně i míst, kam se rodina stěhovala. Nicméně zajímavý příběh jedné rodiny se spousty zvratů a nepředvídatelných událostí. Občas mě jednání některých postav opravdu překvapilo. Nejvíce asi Anežčina. Její manželé to vskutku vyhráli:-D
Moje druhá kniha od autorky (po Haně) a opět jsem velmi spokojená. Není to vůbec lehké,
obsáhnout tak dlouhý časový úsek - autorce se to podařilo skvěle, dle mého názoru. Poslouchala jsem to jako audioknihu a její načtení Veronikou Gajerovou bylo taky výborné! Veronika mě mile překvapila - ráda si s jejím hlasem zase něco poslechnu. Chvílemi jsem se u knihy i zasmála, i když tematika byla převážně vážná. Autorka má skutečně vypravěčský talent. Velmi ráda sáhnu po její další knize.
Autorčin první napsaný román, který jsem dočetla jako poslední z autorčiny tvorby. Je úžasné jak byly jednotlivé životní osudy prolínány. Musím pochválit jak se jednotlivé hrdinky popasovaly s životem. Skvělá četba od skvělé autorky. Doufám, že autorka napíše další báječné knihy.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
(SPOILER) První část se mi zdála taková víc románková, druhá už o poznání závažnější. Celkově ale fajn kniha a jsem ráda, že dopadla jak dopadla.