Sítě
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278849/bmid_site-UIS-278849.jpg
4
1238
325
Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!... celý text
Přidat komentář
První povídka ok (až na pár drobností), druhá mě bohužel nezaujala a třetí výborná. Styl psaní Petry Dvořákové je můj oblíbený, krásně se čte
Tyto tři povídky vás bezpochyby lapí do svých tenat a nepustí vás zpět v původním stavu. A to proto, že jsou tak děsně reálné, ze života, naprosto uvěřitelné, že si v nich dokážete představit někoho ze svého okolí a že vám z nich bude naskakovat husí kůže po těle. U první povídky jsem na Kristýnu křičela - bože, otevři oči! to přeci musíš vidět že s tebou ten psychouš manipuluje! U druhé povídky jsem byla naprosto zoufalá spolu s Karolínou, protože tam prostě nebylo úniku a chytala mě panika, když jsem si v té situaci představila sebe. A na závěr Naďa - to byla prostě bezcitná mrcha, fuj.
Můžu jenom doufat, že mě nikdy nic podobného nečeká... byla to prostě síla!
První povídka mohla mít o půlku méně stran a byla fajn, ačkoliv terapeut byl dost zpozdilý diagnostik, to mě dráždilo. Vypadalo to pak jen jak hon na počet stránek. Další dvě povídky byly skvělé. Trochu se mi vnucuje srovnání s některými knihami Zdenky Frýbové a ty bych označila za propracovanější. Ale dávám čtyři hvězdy a ještě další knihu paní Dvořákové zkusím.
knížka mě moc nenadchla, moc mě nebavily náměty nemělo to spát a nic mě nenutilo číst dál.. bohužel
Tři příběhy, od nejdelšího po nejkratší, od nejhoršího po nejlepší. Ale upřímně mě ani jeden doopravdy neoslovil. Do prvního jsem se nemohla začíst. Hrdinka mi byla nesympatická a nepochopitelná, štvaly mě vnitřní monology nebo co to bylo, které ve mě vyvolaly děsivou vzpomínku na 50 odstínů šedi. Další dva příběhy už mi odsýpaly rychleji, ale celkově to bylo hodně smutné čtení. Zaujala mě další autorčina kniha Dědina, ale po tomhle se mi do ní vůbec nechce. Neberu knize určité kvality, ale pro mě prostě nebyla.
Celá kniha byla opět velmi čtivá. Jsou zde ukázány tři typy žen s různým sebevědomím.
První příběh ve mě vzbuzoval úzkost když jsem zjistila jak dokáže partner s druhým partnerem manipulovat.
Prostřední příběh mě asi zaujal nejvíc, zvedal mě ze židle při každém fanatickém názoru ale na druhou stranu se mi líbily myšlenky-rady otce Ambrože. Zde bylo krásně ukázáno jak lze víru použít v praktickém životě aniž by ho nějak svazovala.
Třetí příběh byl pro mě asi nejslabší i když skončil smutně, ale syndrom hodné holky mě moc neoslovil. Víc než hodná holka mi přišla spíš vypočítavá.
Tři povídky na téma ženy a jejich (ne)sebevědomí. První hrdinky mi bylo líto, jaká byla důvěřivá a lehce manipulovatelná, v některých situacích až slepá. Leč bohužel věřím, že v reálném životě podobné životy žije spousta žen. Druhý příběh mě zcela pohltil, moc se mi líbil styl psaní (e-mailová komunikace mezi ženou a knězem) a žen náboženský fanatismus byl třešinkou na dortu. A třetí příběh má jako ústřední motiv fyzickou krásu, kdy možná tělo je odrazem duše?
*
Naprosto fascinující. Přišlo mi fakt úžasné, že všechny tři příběhy napsala jedná autorka, jelikož mi přišlo, jako by jej stvořili různí lidé.
*
Z celé knihy mi bylo ve finále úzko. Kolik forem sebevědomí existuje, tolik způsobů jeho podkopání je možných. Buďme sebevědomé a hlavně - važme si, ženy, samy sebe.
"Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!"
Tři povídky, od nejdelší po nejkratší. Paradoxně ta poslední, nejkratší, mě zasáhla nejvíc. Člověk si může malovat budoucnost, jít si tvrdě za svým a ono stejně nikdy není nic tak, jak jsme si vysnili.. Nicméně i další dvě povídky stojí za přečtení, manžel zcela ovládnutý vírou, pro mě jako ateistu zajímavá sonda. Chápu, pokud si člověk není jistý sám sebou, že hledá nějaké berličky pro život v jakékoliv podobě..Z první povídky na mě dýchla trochu naivita hlavní představitelky, ale člověk by chtěl být někdy naivní a věřit, že našel toho pravého...
Shrnuto a podtrženo: těším se na další knihu od této autorky.
Naprosto a totálně odlišné od Dědiny, kterou jsem četla prvně. Ale neméně skvělé čtení. Hltala jsem každou stranu, vůbec se mi nechtělo přestávat číst. Ty příběhy mě do sebe vcucly a zanechaly ve mně mnoho emocí.
Z prvního mi bylo zle a dost úzko. Cítila jsem se jako kdyby ohroženě, bylo to chvilkami až neúnosné. A byl to opravdu happy end?
Druhý příběh na mě působil uvolněněji. Nejspíš to ovlivnila zvolená forma zpracování textu, která se mi mimochodem velmi líbila. Ovšem opak může být pravdou, neznám většího zla než je fanatismus. Konec je tak pokrytecký, až se mi chtělo lkát tomu zpitomělému rádoby panbíčkářovi Standovi. Karolína dostala, co si zasloužila, a já s tím byla spokojena.
U třetího příběhu jsem se místy potýkala s vyráznou antipatií vůči hlavní protagonistce Nadě. A nic na tom bohužel nezměnil ani konec. Jen se podivuju, kde autorka vzala sílu k vytvoření takové postavy.
Tři příběhy, které stylem psaní vůbec nevypadají, že je napsala stejná osoba. Za mě první velký wow.
Z prvního příběhu na vás sálá bezmoc, strach ze ztráty, vypočítavost. Nedivím se, že se v tom Kristýna tak plácala, protože věřím, že nejedna žena je na tom stejně jako ona.
Druhý příběh byl na mě docela silný kafe. Drobné poznámky na konci každé kapitoly přesně vyjadřovaly to, co se se Standou dělo. Ale to, co dělal "ve jménu víry", to mi přišlo už hodně přes čáru. Líbil se mi formát příběhu (mailová komunikace) a zcela upřímně si opět myslím, že tohle se neděje jen v knize!
Třetí příběh, nejkratší. Pro mě byl ze všech nejslabší, ale zároveň mi nad ním zůstával rozum stát. Taková zahořklost a potlačovaná zlost, fuj.
Celkově hodnotím plným počtem hvězd. Z téhle knihy si prostě člověk může odnést strašně moc.
Děkuju, paní Dvořáková ♥
Tři příběhy tří žen. Hodně emotivní až depresivní. Po přečtení knihy Vrány jsem se dorazila Sítí..
Kniha se velmi dobře četla...nejvíce mě ,,dostal,, poslední příběh - z něj by bylo doslova špatně a po jeho přečtení jsem měla tíživý pocit :-(
Příběhy bych zhodnotila takto: první příběh hodně napínavý, bylo mi líto hlavní hrdinky, jež byla zaslepená a bála se ztráty svého přítele, když už se jí to jednou stalo. Byla až příliš naivní, zakřiklá, z celého příběhu dost mrazilo - byl až tak věrohodně napsaný, že si říkám, zda autorka, nebo někdo z jejich blízkých nezažil něco podobného.... Druhý příběh je o náboženském fanatismu, upřímně mě tolik neoslovil, styl psaní (mailování) bylo příjemným ozvláštněním psaní. V tomto příběhu by mě jakožto ateistu zajímalo, zda je vůbec takovéto obrácení k Bohu a víře možné. Poslední příběh vypráví o ženě, která kvůli svému osobnímu \"růstu k moci\" (nebo jak to říct) obětuje takřka svou lidskost. Konec příběhu je dosti ostrý, avšak na druhou stranu dává knize alespoň jeden příběh s nešťastným koncem.
Velmi chytlavé a k zamyšlení...
Moje první kniha od autorky a spokojenost. Tři povídky na téma ( ne ) sebevědomí . První mi drásala nervy tím, jak byla hlavní hrdinka vyloženě slepá. Ve druhé čelíme náboženskému fanatismu a ve třetí povídce mě dostala totálně cynická hlavní hrdinka . Přiznám se, že po třetí povídce mi z toho všeho nebylo vůbec dobře. Každopádně , kniha výborná .
Chytlavě napsané 3 příběhy žen, které v životě ovlivňuje nízké sebevědomí. A nejen to. Autorka důmyslně do vyprávění zahrnula psychologické (občas až fanatické) problémy dnešní doby, nefunkčnost vztahů k sobě samému i okolí (ať už se jedná o vztah k dětem, k rodičům, o církev nebo telemarketing).
Nejvíce mě zaujala poslední povídka a popis zvláštní kombinace pocitu moci - soucitu - a bezmoci. Docela silné kafe.
První a poslední povídka se mi líbila. Prostřední už trochu méně. To ovšem nic nemění na kvalitě a čtivosti Petry Dvořákové. Poslední povídka velmi kopírovala skvělého Chirurga. Těším se na další exkurz do oblasti medicíny a chlapského myšlení.
Velmi zajímavé povídky o způsobech manipulace s lidmi. Jak už tady bylo napsáno - v prvních dvou jde v podstatě o velmi tenkou hranici mezi partnerským kompromisem, přizpůsobením se, ustoupením ze svých pozic výměnou za "klidný a spokojený" vztah nebo rodinu. Kompromis i ustoupení je občas ve vztahu potřeba, ale poznat tu tenkou a plíživou utahující se smyčku je velmi obtížné.
Zatímco hrdinkám prvních dvou povídek jsem spíš fandila a doufala, že prohlédnou, zvládnou to, tak ve třetí povídce to byla antipatie na první dobrou. Možná mi trochu vadil i samotný styl (na ženu trochu drsný), který mi např. v Chirurgovi nevadil. Nebo zhutnění všeho negativního ze zdravotnictví na 50ti stranách .... Z vlastní zkušenosti můžu říct, že vyhořet v této sféře je opravdu snadné, ale tahle esence cynismu, pokrytectví a manipulace mi přišla trošku přes čáru. Některé situace z poslední povídky byly použity a rozvinuty v Chirugovi...že by příprava? Ale celkově 4* a spokojenost.
Upřímně, nemám tolik ráda povídky. Vlastně jsem to ani nevěděla, když jsem si knihu brala na čtení. Ale dala jsem jí šanci a velmi mile mě překvapila. A já si znovu potvrdila, že nemám dávat na první dojem a předsudky. Všechny tři příběhy mě dostaly. Přišlo mi to jako pravdivé a reálné příběhy tří žen, které s něčím bojují. Každá po svém, a každá tak, jak nejlépe dovedou. A snaží se s životem a svým trápením popasovat po svém. První dvě mi byly sympatické a tu třetí jsem spíše odsuzovala, ale nakonec i ji jsem litovala. Tuhle knihu rozhodně doporučuju a snad se k ní někdy vrátím.
Štítky knihy
ženy psychoterapie zdravotnictví poruchy osobnosti manipulace (psychologie) sebedůvěra, sebevědomí církev osudy žen křesťanské manželství plastická chirurgie
3 povídky ze života. Ale nejvíc mě dostala ta poslední. Neuvěřitelné syrové, bohužel reálné.